Článek
V této souvislosti si dovolím jako právník, ale hlavně jako pedagog zavzpomínat
na jeden pozapomenutý kriminální případ. Jinak velice smutný, který byl však ve
vedlejší linii prosvícen i nevídanou láskou ke vzdělání respektive odpovědností
za studijní (ne)úspěchy.
Mezi nejbrutálnější vrahy české a československé historie patřil Ladislav Hojer.
Jmenovaný koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let brutálně zavraždil na
území tehdejšího normalizačního socialistického státu, ve zkratce nazývaného
jako ČSSR, celkem pětici žen. A další brutálně znásilnil.
Takže není pravdivá zažitá romantická představa mnohých dnešní lidí, kteří si
myslí, že za minulého režimu v Československu nebyla násilná kriminalita.
Naopak.
Avšak zpátky k vrahu Hojerovi. V pořadí jeho čtvrtou obětí byla osmnáctiletá
dívka od nás z Brna. Velice smutná událost, nicméně vyšetřování přineslo jeden,
i na tu dobu, kuriózní aspekt.
Mezi první podezřelé (falešná stopa) patřila početná řecká komunita, se kterou
se zavražděná slečna údajně mnohdy stýkala. Nicméně zvrat nastal, když se k
citované vraždě v dopise na rozloučenou přiznal student z Jordánska.
Učinil tak ještě před tím, než se neúspěšně pokusil spáchat sebevraždu. Potom v
nemocnici překvapeným kriminalistům uvedl, že se k vraždě doznal, aby odvrátil
pozornost od svých studijních neúspěchů!
(Ne)povedený jordánský student a následně neúspěšný sebevrah tehdejším
československým policistům tvrdil, že by studijními neúspěchy pošpinil pověst
rodiny více než vraždou.
Neuvěřitelné! V nadsázce řečeno, za takovou odpovědnost za studijní výsledky by
se nemusel stydět snad ani J. A. Komenský nebo nepřísnější pedagogové z českých a moravských VŠ.
(autorský text)
