Článek
Básník by řekl, že toho osudového srpnového dne ráno pršelo jak prase.
Napadlo mne, že půjdu pěšky na nádraží Kutná Hora - město (pidi nádraží s honosným názvem zarostlé lebedou, jak jsem zjistil za nedlouho) a odtud pojedu na KH hlavní nádraží a odtud pak do Havl. Brodu… i do posvátného Brna následně.
Tož děcka dojdu bez mapy z hotelu, po vydatné snídani, na to nádraží. Koukám vlak jede za 40 minut - normálně bych šel pěšky na to druhé „hlavnější“ nádraží, ale lilo jako z Petra Fialy když porovnává v Africe ceny Nutelly, tož počkám.
Uplynulo 40 minut - táhlo se to skoro dvě hodiny subjektivního času - nastupuji do vláčku ČD, ještě s dalšími dvěma ukrajinsky hovořícími domorodci, po pár minutách strojvedoucí hlásí : Rozbitý motor - nikam se nepojede - ale možná to opravíme - po 15 minutách, nic - jinej nádražák mi zdarma poradil, že mohu jít na MHD - stojí někde za paneláky, furt lije…po pár peripetiích nacházím zastávku kutnohorské Arrivy, zde nemají dopravní podnik města KH (DPKH) - zjišťuji, že bus na hlavní nádraží jede za hodinu tamního času…
...nemilé, furt prší, a do toho mne chytilo (pánové prominou) touha jít na WelkouC - inu ta snídaně.
Jak psal již Jan Ámos Pohlreichovský: Moravský učitel jako první ke švédským snídanovým stolům přichází a poslední odchází , to platí už od první republiky . Tak jsem se vydal na to hlavní náměstí KH - kde jsem presumoval veřejné WC nebo kavárnu - po zrychleném nekonfortním pochodu nalézám otevřenou dopolední kavárnu v srdci KH - na WC jsem zajel jak Nigel (Kol)Mansell do boxů - stihl jsem to!!
Dobrá věc se prostě podařila…za odměnu jsem si v kavárničce dal kafe, a nechal jim tučné dýško. Ano pro nás tučné akademické pracovníky je každé dýško tučné - pak se paní servírky slušně a pokorně ptám, kde je nejbližší MHD, která jede na hlavní nádraží (ne na to městské). Středočeská paní se výrazněji podivila: Každá MHD v KH prý jede na hlavas - a ukázala asi 30 metrů od kavárny, zaradoval jsem skoro jako poslanec před výplatou - přijdu tam a bez zbytečného otálení zjišťuji , že to jede za hodinu. V to mne napadlo - mohu jít pěšky zase na to městské nádraží a jet na hlavní vlakové nádraží v rámci mé letní jízdenky, ještě ušetřím 12 korun za MHD, nebudu tam stát v dešti jako trouba další hodinu. -
In medias res: dojdu na měst.vlakové nádraží - zjištuji , že vláček jede za skvělých 12 minut - říkám si karta se obrací - ujišťuji se u vlakmistra, zda skutečně vlak pojede - ten mi přisvědčuje, že nyní již ano…ted si i pomalejší čtenář ( dopravní laik) říká : karta se obrací, autor konečně odjíždí. Glose bude konečně konec.
Pozor! Těsně před odjezdem si chce laskavý publicista vyfotiti nějakou skandální věc na tom proklatém městském nádraží, ostatně jak říkali kdysi brněnští Odsáci - moji spolužáci: Co je od města je od dábla…
Ergo kladívko, ted to přijde zjištuji, že nemám mobil - plný cenných informací a třeba mj. napojený na „internátové bankovnictví“ , jak říkám e rozšafně my báječní lidé od křídy a tabule.
…celý se prohledávám, následně prohledávám okolostojící - nic…prostě nic…
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…(KDO CHCE POKRAČOVÁNÍ AT DÁ LIKE) :D
