Článek
Sice se to nesmí v mediích dnes v rámci politické korektnosti říkat, avšak řemeslníci pijí krev lidem v České republice mnohem více než nějací exekutoři nebo Rusové/Ukrajinci/Hamásovci.
Perfidně využívají situace, že je jich relativně velmi málo. A těch opravdu kvalitních je jako pověstného šafránu. Bojí se jich dokonce i nutelliér, pardon, premiér Petr Fiala. Ani ten si netroufne slíbit, že nás ochrání před nepoctivými a nekvalitními řemeslníky. Avšak stejně se jich obával i mocný miliardář Babiš, a to chtěl český stát řídit jako farmu, pardon, firmu.
Proč se jich bojíme?
Známe to skoro všichni, řemeslník nikdy nepřijde v dobu, kdy vám slíbil, či bez omluvy nepřijde vůbec, byť jste si kvůli němu vzali v práci volno. Řemeslnické práce jsou drahé, ale o to více mizerně udělané a reálné dovolání nikde. Lidé si opakovaně stěžují kupříkladu na zednické, elektrikářské, truhlářské, topenářské nebo instalatérské práce.
Marně a marně.
Řemeslníci tyjí z toho, že je jich málo a současně je jich práce velmi potřeba – když vám doma praskne vodovodní potrubí, tak je nám doktorát z estetiky či dějin Harryho Pottera k ničemu, byť si jej vzorný občan v dobré víře pořídil proto, že uvěřil slibům politiků o vzdělanostní společnosti.
A nad rozbitou pračkou či ledničkou ani znalost pěti jazyků nepomůže. Rádoby progresivní řešení, že byste si zavolali do domácnosti opraváře z ciziny je iluzorní, situace v okolních státech je obdobná - řemeslnická lobby vládne celé EU.
Pro informační komplexnost dodejme, že problém s řemeslníky nedokázal vyřešit ani minulý „socialistický“ režim. Takže pomoc z dílny KSČM rovněž nečekejme!
Poučení do budoucna
Proč žádná ze stran nenavrhne – například řemeslník má za povinnost přijít i mimo běžnou pracovní dobu, kdy jsou normální lidé v zaměstnání? Nebo naopak právo zaměstnance na pracovní volno – tedy možnost odejít ze zaměstnání, aby mohl pustit řemeslníky do bytu či poskytovat jinou součinnost?
Do Ústavy by se mohlo dát (jako rozšíření práva na život) - při závažných haváriích ohrožujících chod domácnosti, právo na příchod kvalitního řemeslníka do dvaceti čtyř hodin – garantovala by to například obec v rámci výkonu přenesené působnosti.
Uvědomují si politické elity, kolik úrazů ročně utrpí lidé kvůli tomu, že se včas nedovolali řemeslníka a zkoušeli něco takzvaně spravit sami? A kolik pak společnost stojí následná léčba a pracovní neschopnost?
Ale i z pohledu politického marketingu - jaký má, probůh, smysl když veškeré strany slibují boj proti exekutorům?
Z povahy věci to volební body přinést nemůže, nemá k vám kdo přejít z voličů, když to slibujete neinvenčně všichni, to snad dá rozum, ne?
Vážení čtenáři, snad se jednou v programech politických stran dočteme například toto: U šablonových případů neodpovídají dnešní odměny pro řemeslníky možnostem obyčejných slušných lidí, snížíme je.
Mám obavu, že řemeslníků se bojí i jinak udatný prezident - generál Petr Pavel! Řídil sice NATO, ale vyhlásit válku řemeslníkům, to se bojí i on. A různí „chcimírové“ mu za to ještě tleskají, jelikož si bláhově myslí, že jako „řemeslnická pátá kolona“ pak budou mít přednostní opravy, až se jim doma něco rozbije.
Sancta simplicitas!
----------------------
autorský satirický text
