Článek
Chudáci rodina usmrceného , nezapomínejme, že každá taková tragédie nezasáhne pouze usmrcenou osobu, ale i řadu jejích příbuzných a přátel. Přijít jen tak například o mámu či dceru je obrovský psychický stres.
Stačí si zadat dotaz do internetového vyhledávače. Najdeme i fotky, velmi nepěkné, včetně hodně pokousaných dětí.
Vyšší míra regulace?
Člověk nemusí být zrovna právníkem, aby ho napadlo, je zde nutná přísnější regulace? Asi nikdo si nepřeje, aby byl brutálně pokousán cizím psem nebo aby byly vážně zraněny jeho děti či vnoučata.
Myslím, že v prvé řadě by se měly důsledněji dodržovat stávající zákony.
Prostě policie, soudy a další orgány by měly důsledněji aplikovat právo. Pes bez košíku a bez vodítka – přísný a včasný trest. Pokousaný člověk – náhrada veškeré škody a vysoké bolestné!
Přiznám se, že jsem úplně alergický na internetové myslitele, které najdeme skoro pod každým článkem o napadení psa člověkem, kteří agresivně mudrují – za vše může „páníček“ nikdy pes.
To je samozřejmě obecně pravda, ale není to žádný důvod pro omlouvání nedbalostního chování některých chovatelů psů. Naopak přísné trestání nezdárných „páníčků“ je plně v souladu s touto jejich logikou.
Jednoduše, ať si psa výlučně pořizuje ten, kdo se mu řádně věnuje a dodržuje zákony a vyhlášky.
Oponent namítne, to je mi ale přísný právník, chce nás šikanovat „jako za komunistů“. Argumentace „komunisty“ více než 30 let po plyšáku, je vůbec groteskní, dodržování povinností je znakem každého kvalitního právního státu a chrání zbytek společnosti. To je smysl regulací, aby chránily zbytek společnosti, ne šikana svobodných lidí.
Odůvodňování něčeho odkazem na „komunisty“ je zde spíše perfidní vykutálenost.
Bude vás pak nedbalý pejskař umývat a oblékat?
V Česku žije několik milionů lidí samo – jak lidé v produktivním věku, tak i senioři. Představte si, že takového „singla“ bojový či jiný nezvládnutý pes bez košíku pokouše natolik, že se stane nesoběstačným. Hrůzná představa.
Přestane snad pak pejskař chodit do svého zaměstnání, a bude so o nebohou oběť svého čtyřnohého mazlíčka starat? Bude ho každodenně a celodenně krmit, oblékat, luxovat mu, vyměňovat žárovky, umývat mu okna a dveře, pomáhat mu s toaletou, obstarávat mu nákupy a stovky dalších činností, se kterými je spojen život?
Čtenář namítne, tak snad oběť vysoudí náhradu škody a bolestné? Jistě po pár měsících či spíše letech soudních jednání možná, záleží mj. také na kolik pravomocný rozsudek oddaluje pachatel sám různými obstrukcemi. Nicméně i tak, v dnešní době je placení celodenní pečovatelské služby extrémně nákladné a někdy není k dispozici reálně vůbec žádná.
Milionové náhrady
Nota bene počítají pejskaři s tím, že by mohli někomu platit nejen milionové náhrady za stižení společenského uplatnění, ale i doživotně náklady na pečovatelskou službu a za věci související? A popřípadě i jejich dědicové, pakliže by je oběť přežila? Počítají s tím, že by jejich majetek mohl skončit v krajním případě i v exekuci, pokud by povinné částky oběti nespláceli řádně a včas?
Ale pak je tu možnost, že vás pokouše pes bezdomovce či jiného asociála, a nedostanete vůbec nic, a máte na dobro zkažený život až do smrti . Možná se na vás maximálně složí empatičtější spoluobčané v nějaké humanitární sbírce.
Závěrečný návrh
Nechci končit úplně negativně, proto mám konstruktivní návrh. Nestálo by za legislativní úvahu zavést „povinné ručení za psa“? Prostě vytvoření fondu, ze kterého by se solidárně odškodňovaly oběti nedbalých či nekompetentních majitelů psů?
Teď slušní pejskaři, kteří vodí své psy s náhubky a vodítky namítnou – proč máme platit za ty darebáky, kteří se o své psy nestarají a nehlídají si je?
Správná a logická námitka. Hrozbou zavedení takového povinného fondu – by byl alespoň vytvořen tlak ze strany slušných pejskařů na ty nezdárné, aby se začali chovat ohleduplně a odpovědně k okolí. Pak by povinného fondu nakonec nebylo ve finále zapotřebí.
Prostě pomyslná „pejskařská samospráva“ by musela rázně zatlačit na černé ovce ve svých řadách, a ne je dokonce omlouvat. Jinak zmíněné povinné ručení by muselo být opravdu zavedeno.
