Článek
Dovolíme si proto zavzpomínat nyní na staré divoké časy. Na svobodná léta devadesátá. Ostatně říká se, že v první polovině devadesátých let, zde byla největší svoboda v dějinách Čech, Moravy i Slezska.
Někdy v lednu roku 1990 se v Plzni, v takzvaném „Kulturním domě hrůzy u Radbůzy“ konal velký koncert, kde hrály dohromady skupiny Orlík, Braník, Tři sestry, Znouzecnost, Do řady, Šanov, Plexis anebo Stalinovy oběti a řada dalších kapel, napříč hudebním žánrovým spektrem, dalo by se říct takové hudební „Občanské fórum“.
Dnes nevídaná pestrost. Nadto lidé tam neměli roušky, i když se v sále tehdy kouřilo, a to nejen cigarety.
Ztratil se Fanánek a Stalin
Najednou přiběhl do backstage frontman z kapely Stalinovy oběti, že se jim ztratila busta Stalina, se kterou vystupovaly.
Avšak za chvíli prý přichvátal hudebník zvaný Nikotýn ze Tří sester, že se jim ztratil Lou Fanánek Hagen. (Nota bene v showbyznysu aktivně činný dodnes.)
Ergo kladívko, když se ztratila busta sovětského diktátora, to ještě nikomu žíly netrhalo a punkáči z toho měli srandu, avšak když se ztratil již tehdy slávu nabírající Fanánek, to už nebylo jen tak.
Ostatně, kdo by pak později skládal písňové texty pro Šmouly…
Avšak, milí čtenáři, dobře to dopadlo, stovky punkerů a skinheadů prý začali pročesávat plzeňské hospody (tehdy mobily nebyly) a milého ing. Fanánka Hagena našli v hospodě (jak jinak), jak chlastá s odepnutou nohou a povídá si s bustou diktátora Stalina…
Dokážete si to představit dnes?
Že by si třeba zpěvák Mirai sundal v hospodě nohu a povídal si s bustou Andreje Babiše, Tomia Okamury nebo Petr Fialy?
Také se Vám zdá, že dnes nějak došli punkáči a rebelové?
Panta rhei!
