Článek
Dětství, které by mělo být časem radosti a bezpečí, se pro ně stává obdobím strachu, studu a pocitu, že nikam nepatří.
A do čeho takové děti vyrůstají? Do světa, kde se od nich čeká, že budou fungovat jako všichni ostatní. Jenže jak to mají zvládnout, když si s sebou nesou traumata, která si nevybraly? Já se vůbec nedivím, že mnohé z těchto dětí končí v sexbyznysu, nebo v závislostech. Ne proto, že by chtěly. Ale proto, že jim systém nedal jinou šanci.
Tohle není jejich selhání. To je selhání nás všech. Protože pokud rychle něco neuděláme, pokud těmto lidem neposkytneme pomoc a důstojnou cestu, tak se situace nezlepší. Zůstanou zacyklení v kruhu chudoby, zoufalství a bolesti.
Já si myslím, že to můžeme zvrátit. Že prevence a podpora fungují. Že každé dítě si zaslouží šanci na radostné dětství a naději do budoucnosti. Musíme ale jednat teď. Protože každé další promarněné dětství je křivda, kterou už nikdy nenapravíme.
