Článek
Ve Skotsku je běžné, že se ženy zapojují do tvorby politik a stát s nimi konzultuje, co potřebují, aby se cítily respektovaně a bezpečně. Díky tomu tam vznikají konkrétní strategie proti násilí a chudobě žen.
Na Islandu i ve Finsku je samozřejmostí, že se investuje do duševního zdraví. Psychologická pomoc je dostupná, funguje prevence a lidé nemusí čekat měsíce na podporu. To samé platí i pro zdravotnictví – kvalitní péče není jen pro ty, co si ji mohou dovolit zaplatit.
Ve Skandinávii je běžné, že stát podporuje rodiče, samoživitelky a samoživitele tak, aby jejich děti měly férový start. Rodičovská je nastavena tak, že opravdu nahrazuje příjem, a flexibilní pracovní úvazky pomáhají rodinám skloubit péči o děti s prací.
A u nás? Tady se pořád tváříme, že podobné věci jsou nereálné. Jenže nejsou. Reálně fungují jinde v Evropě.
Já chci, aby i v Česku bylo samozřejmé, že lidé mají kde bydlet, že ženy mají rovné podmínky, že matky samoživitelky nejsou tlačeny ke zdi, že péče o zdraví, včetně toho duševního, je dostupná pro každého. Není to utopie. Je to praxe, která už funguje. Stačí, abychom si ji dokázali představit i tady.
