Článek
Přišlo mi to šílené. Ale pro některé ženy je to normální měsíc co měsíc.
A nikdo jim to nevysvětlil. Ani nám.
Nikdo nám neřekl, jak rozdílná jsou naše těla. Jak nespravedlivé je, že bolest žen se ve společnosti bere jako cosi přirozeného, co se musí přetrpět.
Že když žena řekne, že ji to bolí, odpověď často zní: „to má každá“, „vydržte“, „vymýšlíte si“, „to přejde“.
A tak se bolest žen ignoruje.
Nejen v životě. Ale i v medicíně. A i to pro mě bylo šokující zjištění.
Například endometrióza – nemoc, která způsobuje silné bolesti v podbřišku, někdy i neplodnost – postihuje až každou desátou ženu.
Ale diagnostika trvá roky. Protože se bolest bagatelizuje. Nebo protože lékařská věda dlouho nezkoumala ženské tělo.
Věděl jsem třeba, že existuje klitoris. Ale až o dost později jsem zjistil, že nikdo vlastně pořádně nevěděl, jak ve skutečnosti vypadá.
Teprve v roce 1998 byla provedena první úplná 3D vizualizace klitorisu v jeho plné anatomii.
Až v roce 2009 byla provedena první přesná pitva ženského pohlavního orgánu v celé jeho struktuře.
Až do té doby se ve většině anatomických atlasů objevovalo ženské tělo jen jako „variace mužského“.
To, co jsem se pracně dozvídal sám, jsme se měli učit ve škole.
A tak ženy trpí. V tichosti.
A když řeknou, že je něco bolí, tak si „jen stěžují“.
Jenže ženská bolest si nezaslouží být zlehčovaná.
Je to reálná tělesná zkušenost, která si zaslouží pozornost.
Já chci žít ve společnosti, kde se bolest žen nepřehlíží. Kde se dívky učí o svém těle důstojně a pravdivě.
A kde se konečně přestane předstírat, že zdraví žen je méně důležité než zdraví mužů.
Co vás o vlastním těle naučila bolest? A co vám nikdy nikdo neřekl?
