Článek
Český fotbal je pod svým potenciálem z části kvůli nedostatku odvahy, zčásti kvůli absenci dlouhodobé vize, což je stálá bolest celé naší země. Naše země se může pochlubit obrovskou fotbalovou tradicí – klubovou i reprezentační. Dvě finále mistrovství světa, kompletní sada medailí z mistrovství Evropy. České fotbalové kluby patřily mezi válkami mezi naprostou špičku kontinentální Evropy. A přesto nyní tak nějak tušíme, že to stále není ono. Co by pomohlo dostat český fotbal mezi evropskou špičku? Tvrdím, že zásadní jsou tři kroky.
1) Snížení počtu českých účastníků ligy – z 16 klidně na 12. Obdobný počet klubů mají třeba Rakousko, Švýcarsko, Švédsko, byť Portugalsko a Belgie mají 18. Ale ty těží z bezedné brazilské respektive africké zásobárny. Méně klubů výrazně zvýší konkurenci, a tím i kvalitu ligy. Mnohdy se argumentuje, že více klubů přináší větší šance pro nadějné talenty. Zkušenosti ukazují, že jde o velký omyl, místa naopak plní průměrní levnější cizinci. Jedině konkurence tlačí výkony všech, včetně mladých, nahoru.
2) Sloučení české ligy se slovenskou, například 12 z Česka a 6 ze Slovenska. To už by byl obtížnější krok, zejména s ohledem na nasazování týmů do evropských pohárů. Ale jsem přesvědčen, že kde je vůle, tam se najde cesta. Tento krok by výrazně pomohl kvalitě českého (i slovenského) fotbalu. Znamenal by přesně onen faktor X. Vzájemná národní ale i klubová rivalita by zvýšila náboj, divácké návštěvy a tedy i atraktivitu ligy. Týmy jako Slovan Bratislava, FC Dunajská Streda nebo Spartak Trnava by byly určitě přínosem. Zvýšená atraktivita ligy bude tlačit nahoru i příjmy, včetně televizních práv, které jsou nyní v Česku hanebně levné. Ano, cestování by přineslo i zvýšené finanční a časové náklady, ale výhody sloučení jednoznačně převažují. Slováci o to stojí, co my?
3) Konečně výstavba důstojných fotbalových stadionů s větší kapacitou. Nemusíme si brát příklad zrovna z Maďarska, kde jde o jasnou politiku. Ale ostudou naší země je, že největší stadion v Česku má kapacitu jen kolem 20 000 diváků. Prakticky ve všech nejen větší, ale i středních a menších evropských zemích je minimálně jeden stadion s kapacitou 30 000 a více, fotbalovější země jich mají i více. I na Slovensku jsou na tom už lépe. Tradiční námitka je - proč, když se naplní párkrát za sezónu? Opět to bohužel souvisí s naší malou národní ambiciózností. S rostoucími návštěvami roste prestiž a tedy i cena celé ligy. Krásně je to vidět na příkladu Hradce Králové – má nový stadion a hned jde o zajímavý tým, který se vydělil z české šedi a podává zajímavé výkony. Pěkný alespoň středně velký stadion láká nejen fanoušky, ale i hráče, je to zkrátka motiv navíc. Sparta i Slavia by momentálně dokázaly celkem pravidelně vyprodat i mnohem větší stadiony, než na kterých hrají. Na českou ligu chodí pravidelně mezi 5 a 5 500 diváky v průměru. Ale srovnatelné země jako Řecko, Izrael, Švédsko, Dánsko, Rakousko, Švýcarsko nebo Belgie, mají mnohem vyšší průměrné návštěvy – od 8 do 13 000, nehledě třeba na Portugalsko. Jsem přesvědčen, že český potenciál je klidně mezi 7 a 10 000 diváky na utkání v průměru. Ale chce to lepší a větší stadiony a větší konkurenci. Velké stadiony lze navíc využít i pro jiné účely, koncerty atd. Chce to jen mít vůli. A je opravdu ostuda, že dosud nemáme ani Národní fotbalový stadion. Jeden jediný. Přitom v hokeji to šlo a v Česku funguje pár hezkých velkých i středně velkých arén. Ale fotbal v tomto není sám. Jaká kulturní stavba cenná a výrazná se postavila v Česku za posledních 30 let? Kolik jich znáte?
