Článek
O víkendu se rád pořádně prospím, a tak jsem tu osudnou sobotu spal jak miminko. Když jsem otevřel oči, sluníčko už se mi smálo do tváře a manželka nikde. Protáhl jsem se, zajel do pantoflí a zamířil rovnou do kuchyně za voňavým ranním kafíčkem.
V kuchyni manželka krájela pečivo, ale sotva jsem otevřel pusu na „Dobré ráno, miláčku,“ ona vystřelila zpátky: „Dobytku!“
Zarazil jsem se, zmatený jak včela v prosinci. „Co se stalo? Někdo ti ublížil?“ ptal jsem se nechápavě.
„Jo, ty,“ odsekla mi a její oči se zaleskly slzami. Po několika hodinách mrazivého ticha a ledových pohledů jsem se konečně dozvěděl důvod jejího rozhořčení. „Klidně si za ní jdi a rovnou se tam odstěhuj,“ řekla.
„Za kým?“ ptal jsem se už úplně mimo.
A pak to přišlo: Ukázalo se, že jsem údajně ze spaní vykřikoval něco jako „Jo, Veru, udělej mi to! Já ti ji pak vylížu!“ No fakt paráda. Nejen, že jsem žádnou Veroniku neznal, ale dokonce jsem vůbec netušil, že jsem něco takového říkal. Ani mokrý sen jsem neměl (což bych pochopil), ani ranní „stan“ (což bych chápal ještě víc). Prostě nic, čistá nula.
Pro blbé doplňuji:
Mokrý sen je, když chlap ve spánku ejakuluje, aniž by to měl pod kontrolou – většinou kvůli nějakému erotickému snu, o kterém ale neví.
Ranní „stan“ (morning wood) je, když se chlap vzbudí a jeho penis má erekci, i když zrovna nemyslí na nic erotického. Prostě běžná mužská záležitost, kterou ráno zažívá skoro každý chlap.
A mluvení ze spánku je, když během spaní povídáte úplný blbosti, kterým nikdo nerozumí, ale výjimečně se vám povede říct něco srozumitelného a způsobíte tím katastrofu (viz moje situace).
A tohle mi mělo zničit manželství?
Vysvětloval jsem, že to je směšné. Já přece umím lhát docela slušně (jako každý muž), ale v tomhle jsem vážně mluvil pravdu – vůbec netuším, že bych něco takového řekl. Mluvím sice občas ze spaní, ale většinou se prý nedá rozumět ani slovo, a najednou taková sexuální slovní zásoba? Záhada.
Přiznávám, že mi celá situace přišla strašně směšná, ale do smíchu mi fakt nebylo. Manželka mě označila za prase a měla jasno – byl jsem nevěrný ve spánku, aniž bych o tom věděl. No není to vrchol?
Nakonec se to večer naštěstí vysvětlilo. Manželka uznala, že naštvat se kvůli snu bylo trochu moc, omluvila se a byl klid.
Něco podobného bych nepřál ani největšímu nepříteli. Obvinění z něčeho, o čem absolutně nic nevíte, totiž fakt není žádná legrace… nebo vlastně je, ale jen když se to nestane vám.
A co vy, stalo se vám něco podobného, nebo jsem měl vážně takovou smůlu jen já?
