Článek
Obec Třebčice odmítla skoro před rokem žádost o informace. Krajský úřad Plzeňského kraje jí to odkýval. Vypadalo to, jako by se obec a kraj navzájem držely za ručičku a společně si říkaly: „Nebojte, my to nějak napíšeme, co si to dovoluje, otravovat nás, uředníky…“
Jenže pak přišel soud.
Správní soud.
A soud nesetřel jen obec. Soud sejmul oba. Obec i kraj. Malý občan vyhrál soud s Plzeňským krajem. Příběh jedné žádosti, která se změnila v bitvu s úřady
Rozhodnutí obce padlo. Rozhodnutí Plzeňského kraje padlo taky. Tedy žádné „občan otravuje“, žádné „zneužívá právo“, žádné úřední pohádky o tom, jak je obec strašně zatížená.
Soud jednoduše řekl, že úřady nezvládly zákon.
Věc se tedy vrátila k dalšímu řízení a obec měla konečně udělat to, co měla udělat už dávno: žádost řádně vyřídit. (zabralo by to asi 15 minut).
A teď by člověk čekal, že po takové ostudě obec konečně vezme žádost, otevře šuplík, najde dokumenty a normálně odpoví.
Ale ne. V Třebčicích zřejmě platí pravidla jak v Kocourkově!
Obec po rozsudku poslala odpověď, ve které občana odkázala na volby.cz (Ať si to tam najde…) Jenže problém je jednoduchý: občan se neptal jen na výsledky voleb. Ptal se také na to, kdo byl starostou obce, v jakém období funkci vykonával a z jakých dokumentů to lze ověřit.
A to se z volby.cz prostě nedozví.
Starostu nevolí voliči přímo ve volbách. Starostu volí zastupitelstvo obce. To musí být v zápisech, usneseních nebo jiných dokumentech obce. Ne v obecném odkazu na volební web.
Navíc žádost zahrnovala i kandidátní listiny za rok 1990. A ty v požadované podobě na volby.cz také jednoduše nejsou.
Takže co obec vlastně udělala?
- Neodpověděla na podstatu žádosti.
- Neposkytla seznam starostů.
- Neposkytla období výkonu jejich funkcí.
- Neposkytla zápisy ani usnesení o volbě starosty.
- Nevysvětlila, jaké dokumenty má a jaké nemá.
Jen hodila odkaz na internet a tvářila se, že je hotovo. Tohle už není úřední nedorozumění. Tohle je úřední drzost.
A Plzeňský kraj by si měl dát tentokrát opravdu velký pozor. Protože už jednou stál na straně obce a dopadlo to ostudou. Kraj měl být ten rozumný. Ten, kdo obci řekne: „Tohle jste pokazili.“
Místo toho obec přikryl a soud pak zrušil i jeho rozhodnutí.
Jinými slovy: chyba nebyla jen na obci. Stejný omyl posvětil i kraj.
A pokud kraj teď znovu odmítne stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. a znovu bude krýt obecní úřední únik, půjde se k soudu podruhé.
A tentokrát už to nebude vypadat jako omyl.
Bude to vypadat jako neschopnost poučit se i po rozsudku.
Časová osa
- 01. 08. 2025 – občan podal žádost podle zákona č. 106/1999 Sb.
- 08. 08. 2025 – obci marně uplynula sedmidenní lhůta pro použití § 11a.
- 13. 08. 2025 – obec rozhodnutí vypravila a doručila. Pozdě.
- 06. 10. 2025 – Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutí obce potvrdil a přiklonil se na její stranu.
- 05. 05. 2026 – Krajský soud v Plzni zrušil rozhodnutí obce i kraje.
- 01. 06. 2026 – obec po soudu znovu odpověděla. Tentokrát odkazem podle § 6 InfZ na volby.cz, přestože soud už v rozsudku uvedl, že po uplynutí lhůty tímto způsobem žádost vyřídit nelze.
- 01. 06. 2026 – byla podána stížnost podle § 16a InfZ. A teď se uvidí, na kterou stranu se kraj postaví. Na stranu občana, který už jednou u soudu vyhrál? Nebo znovu na stranu obce, která ani po rozsudku zjevně nepochopila, co má dělat?
Obec Třebčice by si měla zapamatovat jednu jednoduchou věc:
Soudní rozsudek není doporučení.
Právní názor soudu není dekorace.
A odpověď na žádost o informace není hra na schovávanou.
Když soud zruší rozhodnutí a věc vrátí k dalšímu řízení, nemá obec znovu hledat úřední kličku. Má žádost skutečně vyřídit. Ne poslat obecný odkaz. Ne vyhnout se podstatě. Ne tvářit se, že splnila povinnost, když nesplnila to hlavní. A pokud ani po rozsudku obec nechápe rozdíl mezi skutečnou odpovědí a úředním výsměchem, pak už se opravdu nebavíme o obyčejné chybě.
A jestli to Plzeňský kraj znovu přikryje, bude další soud. Protože někdy se zdá, že některým úřadům nestačí prohrát jednou. Některé je potřeba to naučit opakovaně.
Zdroj:
