Článek
Když se řekne Prší, většina lidí si představí balíček mariášových karet, rodinný stůl, dovolenou na chalupě nebo dlouhé zimní večery. Někdo si vzpomene na babičku, která ho hru naučila, jiný na kamarády, se kterými hrával o přestávkách ve škole.
Prší má totiž jednu obrovskou výhodu. Jeho pravidla pochopíte během několika minut, nepotřebujete žádné zvláštní vybavení a zahrát si mohou děti i dospělí. A přestože jde o jednoduchou hru, dokáže být neuvěřitelně napínavá.
Stačí držet poslední kartu, těšit se na vítězství a zjistit, že soused má připravenou sedmičku. V tu chvíli se může všechno obrátit. A kdo někdy dostal dvě sedmičky za sebou, ten ví, že i obyčejné karty dokážou prověřit rodinné vztahy.
Zajímavé je, že Prší mnozí považují za prastarou českou karetní hru. Vždyť ho znaly už naše babičky, tak tu přece muselo být odjakživa. Ve skutečnosti je však jeho historie poměrně mladá. Zvlášť když ji porovnáme s historií samotných hracích karet.
1860, Žaludové eso
Odkud Prší přišlo a kdo ho vlastně vymyslel?
Najít konkrétního člověka, který Prší vymyslel, se pravděpodobně nepodaří. U podobných lidových her totiž většinou neexistuje jeden autor ani přesné datum vzniku. Pravidla se předávala mezi hráči, postupně se upravovala a někdy se měnil dokonce i název.
Podle informací služby Ptejte se knihovny, která odkazuje na knihu Tomáše Svobody Oficiální pravidla karetních her, se jedna z příbuzných her objevila ve Spojených státech ve třicátých letech minulého století pod názvem Eights, tedy Osmičky.
Princip byl podobný dnešnímu Prší. Hráči se snažili postupně zbavit všech karet, přičemž je mohli odkládat podle barvy nebo hodnoty. Některé karty navíc umožňovaly měnit průběh hry.
Ve střední Evropě se rozšířila příbuzná německá hra Mau-Mau, se kterou má naše Prší mnoho společného. V českém prostředí se tento typ hry výrazněji zabydlel během 20. století, zejména po druhé světové válce.
A zatímco v některých zemích se hrálo s francouzskými kartami, u nás se přirozeně ujaly tradiční mariášky. Ty už lidé dávno znali, měli je doma a hráli s nimi jiné karetní hry.
Samostatnou záhadou zůstává název Prší. Proč se karetní hra jmenuje podle počasí? Spolehlivě doložené vysvětlení nemáme. Nabízí se souvislost s rychlým odhazováním karet nebo se známým vítězným zvoláním.
Ať už název vznikl jakkoliv, dokonale se ujal. Když dnes někdo řekne „Dáme Prší?“, většinou nikdo nezačne hledat deštník.
1958 „Mau Mau“.
Každá rodina má svá pravidla. A samozřejmě ta jediná správná
Možná nejzajímavější vlastností Prší je skutečnost, že se lidé často neshodnou na jeho pravidlech. A přitom je každý přesvědčený, že právě ta jeho jsou správná.
Někde se rozdávají čtyři karty, jinde pět. V některých rodinách lze sedmičku přebít další sedmičkou, takže se trest postupně navyšuje. Jinde musí následující hráč okamžitě lízat. Podobné rozdíly existují u es, svršku i způsobu ukončení partie.
Občas se tak stane, že se hráči deset minut dohadují o pravidlech hry, kterou následně odehrají za tři minuty.
Základ přitom zůstává stejný. Hráči se snaží zbavit všech karet, přikládají je podle barvy nebo hodnoty a pokud nemohou hrát, musí si líznout.
Sedmička zpravidla znamená dvě karty navíc pro následujícího hráče, eso jeho vynechaný tah a svršek dovoluje změnit barvu.
Právě tyto zvláštní karty dávají hře napětí. Člověk může mít skvěle rozehranou partii, držet poslední kartu a během několika okamžiků zjistit, že se všechno pokazilo.
Rozdíly v pravidlech nejsou chybou. Jsou přirozeným důsledkem toho, jak se podobné hry šířily. Děti se učily od rodičů, kamarádi od kamarádů a v hospodách vznikaly vlastní zvyklosti.
Tradice karetních turnajů přitom nezmizela ani dnes. Například v Třebčicích na Nepomucku v Plzeňském kraji se Prší stále hraje a další turnaj je naplánovaný na 7. listopadu 2026.
Staré karty voní historií. A připomínají naše předky
Na starých kartách je něco zvláštního. Možná je to jejich kresba, zažloutlý papír, možná jen představa, kolika rukama za svůj život prošly.
Kdo někdy držel v ruce opravdu starý balíček mariášek, možná ten pocit zná. Jakoby z nich dýchala doba, kdy se lidé scházeli v hostincích při svíčkách a petrolejových lampách, kdy nebyla televize, internet ani mobilní telefony.
Karty tehdy patřily k běžné společenské zábavě. Lidé s nimi trávili dlouhé večery, povídali si, smáli se, někdy se pohádali a druhý den zase usedli ke stejnému stolu.
A právě proto jsou pro mě historické karty tak zajímavé. Nejsou to jen malované obrázky. Připomínají svět našich předků, jejich každodenní život i drobné radosti, které se od těch našich možná tolik nelišily.
Zvlášť krásné jsou dochované mariášové karty jednohlavého pražského vzoru z roku 1860. Na rozdíl od mnoha současných karet jsou bohatě zdobené a jejich výtvarné zpracování připomíná malá umělecká díla.
Na figurálních kartách najdeme postavy v dobových oděvech, výrazné barvy a ornamenty, které bychom dnes u obyčejného balíčku možná ani nečekali. Jednohlavé karty navíc zobrazují postavy vcelku, nikoliv jako dva zrcadlově obrácené obrázky.
A teď si představte, že se díváte na kartu z roku 1860. V době, kdy vznikla, ještě naši praprarodiče možná ani nebyli na světě. Přesto už tehdy někdo podobné karty míchal, rozdával a těšil se, že tentokrát vyhraje.
Samozřejmě ještě nehrál dnešní Prší. To přišlo až mnohem později. Ale radost ze hry, napětí a chuť porazit soupeře zůstaly stejné.
Historické předlohy se naštěstí dochovaly a jejich digitalizované reprodukce jsou dnes dostupné prostřednictvím Francouzské národní knihovny a Wikimedia Commons.
Díky tomu si můžeme prohlédnout skutečné kresby staré více než 160 let. A nejen to. Můžeme jim dokonce vrátit jejich původní účel – znovu si s nimi zahrát.
Co kdybychom si dnes zahráli Prší s kartami z roku 1860?
Právě při prohlížení těchto krásných historických karet nás napadlo, jestli by nebylo zajímavé vrátit je do hry. Nejen vystavit obrázky v článku nebo galerii, ale skutečně si s nimi zahrát.
A protože Prší patří mezi nejznámější české karetní hry, volba byla vlastně docela jednoduchá.
Rozhodli jsme se proto vytvořit vlastní online Prší, které využívá reprodukce historického pražského karetního vzoru z roku 1860. Chtěli jsme zachovat kouzlo starých mariášek a také prostředí, ve kterém se Prší tradičně hrávalo.
A aby nešlo jen o několik rychlých partií, připravili jsme také celý turnaj. Čeká vás třicet her, tři různé stoly a devět soupeřů. Za každé vítězství získáváte body, přičemž maximální možný výsledek celého turnaje je 90 bodů.
Hra navíc zaznamenává výsledky a umožňuje porovnávat výkony hráčů podle obcí. Možná tak zjistíme, zda mají lepší karbaníky v Praze, Plzni, Brně, nebo některé malé vesnici.
Online Prší je dostupné zdarma, přímo v internetovém prohlížeči. Není potřeba nic instalovat a zahrát si můžete na počítači i mobilním telefonu.
Zahrát si s historickými kartami můžete zde: https://www.trebcice.eu/hry/prsi/
Zdroje: Ptejte se knihovny – Více o hře Prší (s odkazem na publikaci Tomáše Svobody Oficiální pravidla karetních her); Wikimedia Commons a Bibliothèque nationale de France – historický jednohlavý pražský karetní vzor z roku 1860.
