Článek
Při cestě do práce mě nedávno praštil do očí billboard, kde zástupci Pirátské strany hlásají, že zařídí 200 tisíc nových domovů. Chtějí stavět 50 tisíc bytů ročně, dokonce tvrdí, že hrobař stavebního řízení Ivan Bartoš v době svého destrukčního působení na ministerstvu „postavil“ pět tisíc bytů. Asi každého příčetného člověka muselo hned napadnout, že se jedná o zlou ironii z pera politické konkurence připomínající největší ze všech pirátských hříchů. A ono ne.
Nevzpomínám si na podobnou předvolební absurditu, kdy politický subjekt oslovuje potenciální voliče svým flagrantním selháním, které českou společnost stálo desítky miliard korun. Proč si to mohou dovolit, není těžké rozluštit. Mají naprostou podporu svých miláčků, a těmi jsou média takzvaného hlavního proudu.
Další polínko do zmíněné absurdity před několika dny přihodil šéfpirát Zdeněk Hřib, kdy v rozhovoru pro server echo24.cz označil za spekulanta každého, kdo má více investičních bytů, než kolik má dětí. Dodal, že i v této oblasti by měla fungovat určitá regulace.
Kromě bolševického slovníku se zamysleme se na tím, jak by taková regulace v pirátských představách mohla fungovat. Určitě by měl vzniknout nějaký nový úřad, k dispozici dávám pracovní název „Úřad pro šikanování lidí s investičními byty (ÚPŠLIB)“. Katastry by mu povinně o každém z nás posílaly údaje. Stále ale existují i tisíce družstevních bytů, v tomto případě by informace pod hrozbou nemalých sankcí poskytovali zodpovědní předsedové konkrétních družstev.
Úřad by samozřejmě zaměstnával pouze členy Pirátské strany či jejich prověřené oddané podporovatele, a to za mimořádnou odměnu. K ní by získávali speciální množstevní bonus za odhalení těchto „parazitů liberální demokracie“. Pirátstvo se přeci o své členy umí z eráru postarat. „Příkladem může být instituce s moderním jménem Pražský inovační institut, kde miliony na výplatách „správným soudruhům“ létaly sem, tam a zase zpět“ konstatuje Petr Lachnit.
Za největší úskalí tohoto smělého plánu ale považuji definici, kdo je a není dítě. Co když někdo nemá žádného potomka a jeden takový „nevhodný“ byt vlastní? Také zdaníme? Nebo třeba bohužel děti nemůže zplodit, ale miluje svého synovce či svoji neteř, co s tím? A to si představte, že bezdětný muž žije se svojí družkou a její dcerou, ke které má dokonale otcovský vztah. Má mu být jeho pronajímaný byt (z výnosu při Fialově drahotě financuje například studium dítěte) také „zregulován“? Za lásku a zodpovědnost?
Nápady suchozemských loupežníků začínají útočit na elementární hranici lidskosti. V pirátské ideologii naštěstí zatím nejde o životy, ale o šikaně určité části našich občanů hovořit bezpochyby můžeme.
