Článek
Už třetí rok jsme v nové realitě – v Evropě je znovu válečný konflikt a vzala tak za své desetiletí trvající představa o věčném míru a klidu v Evropě. Co to ale pro nás ve skutečnosti znamená? Máme od politiků takové odpovědi, které by nás uklidnily a přesvědčily, že máme zajištěnu naší bezpečnost?
Částečně odpovědi dostáváme. Dosavadní vedení státu i EU (až na výjimky) stojí za podporou Ukrajiny v jejím boji s Ruskem, stát postupně navyšuje naše, dosud ořezávané, výdaje na obranu. Vedle toho oponenti tohoto proudu podporu obrany Ukrajiny odmítají, navrhují dát lidem možnost hlasovat o případném vystoupení z NATO, nebo navrhují naši neutralitu.
Já moc nechápu, že někdo dokáže akceptovat zabíjení nevinných civilistů, ostřelování škol, sídlišť, obchodních center a nemocnic a přemýšlet o tom, že bychom takovou agresi mohli tolerovat, protože to je podmínkou k tomu abychom odmítli pomáhat Ukrajině.
Už vůbec v té souvislosti nedokážu pochopit, jaká motivace může tytéž lidi vést k myšlence, že bychom v době, kdy se bezpečnostní situace v Evropě i ve světě rapidně zhoršuje, měli opouštět celosvětový obranný pakt, který má základní roli spočívající ve společné obraně proti jakémukoli agresorovi a který vznikl jako reakce na zkušenosti z 2.světové války a navazujícího rozdělení světa na dva protichůdné ideově znepřátelené tábory v době studené války v době jaderné.
Nebo jinak, dokážu si představit motivaci, která k takovým názorům může vést a ta motivace přichází od protivníka, který naší bezpečnost ohrožuje. Od protivníka, který již zahájil zatím skrytou dezinformační a manipulační válku, kterou vnáší do společenství svého protivníka podvratné názory s cílem oslabit jej před skutečným napadením. Využívá a podporuje v tom ochotné pomahače a nebo užitečné idioty, prostřednictvím kterých, se zneužitím svobody slova v demokratické zemi, tuto zemi ohrožují. Můžeme tomu asi i říkat vlastizrada??
No a myšlenky na neutralitu svědčí o nereálném nebo spíš naivním uvažování navrhovatelů obecně. Neutralita předpokládá, že ji i potenciální nepřítel akceptuje. Také musí platit podmínka, že země, která neutralitu vyhlašuje, je pro všechny v okolí tak zajímavá a něčím přínosná a strategicky vlastně poněkud nezajímavá, že jim vlastně neutralita té země vyhovuje. Navíc neutralita je z hlediska obrany a bezpečnosti dost drahá a komplikovaná záležitost.
Ale právě přes téma neutrality se lehce dostáváme k jednomu dosud opomíjenému tématu, které v politických diskusích moc nezaznívá, tedy určitě ne z úst politiků.
Kdo se zamýšlí do hloubky o naší bezpečnosti a dokáže vyhodnocovat kriticky znalosti, informace a vlastní zkušenosti, tak mu musí být jasné, že zajištění bezpečnosti je mimo profesionální armády, aktivních záloh, dobrovolného předurčení, zvyšujících se výdajů na obranu a účasti v NATO, také o všech nás samých, občanech naší země.
Historicky vždy platilo a platit bude, že když dojde na konflikt, napadení apod, tak jej vždy začínají profíci, ale když se v počátku nazastaví, tak jej vždy dokončují občané. Občané, kteří jsou povoláni do služby v armádě.
V ČR máme stále tzv. Brannou povinnost a to všichni ve věku 18-60 let. A teď se všichni zamysleme kdo, kromě „profíků a záložáků“ je připraven být v případě napadení povolán bránit naší zemi? Dříve jsme měli povinnou vojnu, která je nyní u nás nerealizovatelná. I když i tento model přípravy mají některé země v Evropě zavedený.
Nikdo nechce vyvolávat strach a hrozit nebezpečím, ale strach bychom přeci měli mít především z toho, že jsme nepřipravení. I když budeme vynakládat zvýšené výdaje do obrany, tak k té technice také potřebujeme obsluhu, potřebujeme ty věci dopravovat, servisovat atd. A k tomu potřebujeme připravené lidi, protože jejich příprava s rostoucí technologickou kvalitou techniky, prostě trvá a když dojde k napadení, tak ten čas prostě není.
Politici takové myšlenky neříkají, protože se bojí říkat nepopulární věci, nebo mají obavu, že budou své občany strašit. Pomíjím ty politiky, kteří plánovitě slouží cizím a nepřátelským zájmům, nebo ty kterým to prostě nemá jak dojít na mysl.
Měli bychom si přestat nalhávat, nebo si skrývat realitu a měli bychom se bavit otevřeně o všem, co s tak naléhavým tématem, jako je reálné zajištění naší bezpečnosti, souvisí.
Co s tím?
Povinná vojna je nyní nereálná. Co ale reálné je to je zajištění Branné přípravy.
Většina zemí v Evropě má zavedenu nějakou formu vojenské nebo branné přípravy pro obyvatelstvo a nutno říci, že čím blíže je riziko, tím má intenzivnější podobu.
Výdaje do obrany nemohou jít jen do techniky, ale musí jít i do lidí. Výdaje budou pravděpodobně narůstat, tedy pokud se k moci nedostanou pomahači a užiteční idioti našeho potenciálního nepřítele, který se netají tím, že nás za svého nepřítele považuje. Tedy vzniká zde poměrně slušný potenciál jednak ocenit službu „profíků a záložáků“, aby se služba v Armádě ČR stala atraktivní i pro nižší hodnosti, ale také vložit tyto zdroje do přípravy obyvatel.
My, z generace dnešních 40-cátníků nebo 50-sátníků si Brannou přípravu ze školy pamatujeme, a samozřejmě nikdo nechce zpátky zavádět nácvik toho jak si lehnout při jaderném výbuchu nebo jak se ochránit proti radioaktivitě pomocí pláštěnky a pytlíků z igelitu.
Ten potenciál a podoba musí odpovídat době, požadavkům vyplývajících ze současné předpokládané podoby konfliktu, potřeb daných používanými technologiemi a techniky.
Vedle toho si dokážu reálně představit, že taková Branná příprava může být oboustranně přínosným „obchodem“ mezi státem a občanem. Branná příprava může být pro obranu státu jasným a známým zdrojem lidské síly, která je připravena plnit známé úkoly u předem známých osob, tedy Armáda ví dopředu pro koho na jaké úkoly sahá v případě potřeby.
Pro občana pak Branná příprava může být zdrojem získávání nových kompetencí, znalostí a zkušeností jak v oboru, který vykonává jako svoji civilní profesi, tak i v případě, že by chtěl změnit své civilní profesní zaměření.
Pro jednoduchost si představme, že Armáda určitě využije IT specialisty, obsluhy třeba dronů, které získávají čím dál větší uplatnění i v civilu. Armáda potřebuje řadu řidičů, obsluh zemních strojů a občan může takto zdarma, v rámci Branné přípravy, získat třeba oprávnění k obsluze bagru, jeřábu, nebo třeba jen řidičák na nákladní vozidlo.
Co myslíte, stálo by to za úvahu?
Jen v Evropě máme řadu už osvědčených modelů pro zajištění Branné přípravy, nemusíme tedy vymýšlet kolo a zdroje na obranu takto investované do lidí, se mnohonásobně vrátí v ekonomice země.
Pro mě osobně je toto téma zásadní a rád bych se jím ve svém případném dalším působení v Parlamentu ČR zabýval v podobě přípravy příslušných zákonů.
