Článek
Jsem Petr Liška, starosta Malých Žernosek, vesnice se 740 obyvateli kousek od Litoměřic, kde už přes 20 let držím kormidlo. Po přečtení článku od Martina Procházky jsem se musel pousmát – a pak si nalít sklenku vína z našich místních sklepů, abych to rozdýchal. „Extrémně roztříštěná správa“? Spíš extrémně odtržený pohled od reality venkova. Dovolte mi, jako starostovi, který zná každý kámen, každý plot a každou rodinu v Malých Žernosekách, trochu věcné polemiky s kapkou humoru. Nesouhlasím, pane Procházko, a hned vysvětlím proč.
Hned na úvod k těm „mizerným platům“ a údajnému nedostatku schopných lidí. Jasně, za plat starosty bych si v Praze nekoupil ani pořádný oběd, ale víte co? Starostování není o penězích, ale o kořenech. Já tady nejsem jen starosta – já tady žiju, dýchám s touhle vesnicí, znám její historii i to, který soused má problém s vodou ve sklepě. My, starostové malých obcí, nejsme jen úředníci, jsme součástí komunity. Sloučit obce do vašich „300–500 superobcí“, jak by si přáli třeba v TOP 09? To bychom dopadli jako s těmi státními molochy – byrokracie, kde se žádost o opravu cesty táhne půl roku, protože někdo v okresním městě neví, kde Malé Žernoseky vůbec leží. U nás? Zastupitelé se sejdou v hospodě, známe terén, víme, co lidi trápí, a ráno je cesta spravená. Efektivita? Tu jsme tady na venkově vynalezli díky zakořenění v místě!
Pak ten váš NIMBY efekt a „košatá moudrost zastupitelů“. Ta historka s tou telekomunikační věží mě pobavila – dvě menší místo jedné velké? To je přesně ta venkovská logika: známe své prostředí, víme, kde by věž vadila, a hledáme řešení, která sedí naší vesnici. To není nevědomost, to je demokracie naživo, podložená znalostí každého koutu naší obce. Stagnace? Kdepak! Náš venkov kvete – bytové domy pro mladé rodiny, sportovní areály, kde si kluci kopou do míče, energetické projekty, které šetří peníze i přírodu, naučné stezky pro turisty a třeba i lodní přívoz, který nás spojil s druhým břehem. To vše díky tomu, že jsme tu doma, známe každý detail a jsme tu zakořenění.
A ty úspory? 380 miliard na účtech obcí? Vy to nazýváte „ležet ladem“, my tomu říkáme zodpovědnost. Malé obce nejsou jako stát, který hází miliardy do zbytečných projektů a pak kouká, kde se zase špatně rozpočtovalo. My šetříme na věci, které dávají smysl – třeba na kořenovou čističku, která je nejen trendy, ale i šetrná k přírodě, nebo na nové fotbalové kabiny, aby naši kluci z místního týmu nemuseli převlékat v kůlně. A víte, proč se nám to daří? Protože jsme blízko lidem. V Malých Žernosekách každý ví, na co peníze jdou, a když něco navrhneme, lidi to podporují, protože nám věří. To je ta pospolitost, kterou velké úřady nikdy nepochopí.
Nepochybně je pravda, že jsou obce v Česku, které by si zasloužily lepší vedení. Ale recept TOP 09, tedy direktivní slučování obcí, je plošné trestání všech – včetně těch, jako jsou Malé Žernoseky, kde rozvíjíme obec uvážlivě, udržitelně a ke spokojenosti našich obyvatel. Takové politické inženýrství je cesta do pekel důvěry ve stát. My tady neučíme občany, jak mají žít – dáváme jim odpovědnost za svůj domov. Rozvoj naší vesnice není dílem pražských plánovačů, ale vůlí našich obyvatel, kteří chtějí lepší knihovnu, moderní kořenovou čističku nebo slušné fotbalové kabiny. Stát má vytvářet podmínky, ne nás vodit za ručičku.
Reforma shora a sloučení obcí? To je jako chtít, aby všechny hospody v kraji vařily jedno pivo. Každá vesnice má svůj charakter, své potřeby. Jasně, chápu obavy z „centra, co se vykašle na periferii“, ale současný systém není dokonalý, to přiznám. Jenže sloučení obcí by znamenalo, že Malé Žernoseky budou jen číslo v tabulce nějakého úředníka z okresního města. My ale nejsme čísla – jsme komunita, která si svůj osud řídí sama. A co ty žabomyší války? I ty jsou důkazem, že nám na našich vesnicích záleží. Když se hádáme o to, jestli nová lavička má být u rybníka nebo u kapličky, je to proto, že nám na každém detailu záleží.
Takže, pane Procházko, díky za článek, pobavil mě. Ale místo slučování obcí navrhuji něco jiného: přijeďte k nám do Malých Žernosek na sklenku vína a uvidíte, jak venkov žije a kvete. Možná zjistíte, že ti „mizerně placení“ starostové, kteří tu mají kořeny, dělají víc, než si myslíte. A reformu? Nechte si ji pro Prahu – my si tady poradíme sami.
Zdroj: Inspirace tímto článkem, ale hlavně dvacet let zkušeností z Malých Žernosek.
