Článek
Pompeje Karibiku
Malebný karibský ostrov Montserrat, do té doby ráj na zemi, se během několika okamžiků promění v peklo. V roce 1997 se život na tomto ostrově změnil navždy, když se aktivní stratovulkán Soufrière Hills probudil k životu a nenávratně zničil hlavní město Plymouth.
Pro malou ostrovní zemi to byla druhá těžká rána během několika let. V létě 1989 Montserrat zasáhl hurikán Hugo, který zničil kamenné molo v přístavu Plymouth. Následná bouře zničila mnoho budov včetně škol, zdravotnických středisek i nedávno dostavěné jediné ostrovní nemocnice. V polovině devadesátých let ale došlo k něčemu ještě horšímu.
První silné erupce se na ostrově projevily už v roce 1995. Tehdy si vyžádaly několik krátkých evakuací hlavního města Plymouthu. Nikdo ale netušil, co se stane o rok později. Závěrečné dějství katastrofy se začalo psát 27. března 1996, kdy se na Plymouth snesla vlna horkého popela a pyroklastických proudů, což značilo nejaktivnější období sopky. Oblasti v blízkosti sopky byly okamžitě evakuovány. Protože sopečná aktivita se nadále stupňovala, byl Plymouth 3. dubna 1996 evakuován potřetí a naposledy. Od té doby patřil do tzv. rizikové zóny a vstup do města byl umožněn jen za určitých podmínek.
Zkáza Plymouthu je patrná i po letech
Když se z hlavního města stane město duchů
25. června 1997 je den, který si obyvatelé Montserratu budou pamatovat navždy. Kolem 13. hodiny sopka Soufrière Hills navždy změnila osud hlavního města i celého ostrova. Klenba sopky se zřítila a do okolí vyvrhla 5 milionů metrů krychlových lávy a jedovatých plynů.
Hustý kouř a popel zahalil slunce, zatímco obyvatelé ostrova zoufale prchali před přírodní katastrofou, která pohlcovala celou jižní polovinu karibského ostrova o rozloze pouhých 102 km2. Pod obrovskou lavinou horké lávy a bahna bylo pohřbeno několik desítek osad a katastrofu nepřežilo 19 obyvatel. Zcela pohlceno bylo i hlavní město Plymouth, ve kterém před erupcemi žily asi 4 tisícovky obyvatel, tedy skoro polovina ostrovní populace, a které také bylo sídlem ostrovních úřadů. Láva se dovalila tak daleko, že uzavřeno muselo být i jediné ostrovní letiště, které se nachází na východním pobřeží v severní polovině ostrova. Dalších osm let pak bylo možné ostrov navštívit jen za pomoci lodě nebo helikoptéry.
Destrukce Plymouthu znamenala pro ostrov strašlivou ekonomickou i populační ránu. Protože v hlavním městě žila skoro polovina obyvatel ostrova, bylo také srdcem ostrovní ekonomiky. Všechny větší obchody a instituce se nacházely právě tam. Než se podařilo infrastrukturu přebudovat v severní části ostrova, mnoho lidí z ostrova natrvalo odešlo. Než sopka Soufriére Hills začala zlobit, žilo na ostrově přes 10 tisíc lidí. Po roce 2000 se populace smrskla na asi 4,5 tisíce, což je stav, který trvá dodnes.
Zničený kostel v Plymouthu, 2017
Úřady a další důležité instituce se „dočasně“ přesunuly do města Brades na severovýchodě. Hlavním městem Montserratu ale i dnes zůstává Plymouth s populací 0. Dnes již kromě zatuhlé lávy toto město duchů pohlcuje i nová vegetace. Turistický ruch, který tvořil nemalou část ostrovní ekonomiky, se od roku 2005, kdy v severní části ostrova stojí nové letiště, pomalu obnovuje, což ostrovu dává naději na lepší budoucnost. Ostrované za pomoci finančních injekcí z Británie také v místě zvaném Little Bay pomalu ale jistě od roku 2022 budují nové hlavní město, které má zdobit i nový, moderní přístav. Náklady ve výši zhruba 5 miliard korun hradí Londýn.
Little Bay. Zde vyrůstá nové hlavní město. Místní ale čeká ještě mnoho let práce
Jen pro zájemce o unikátní dobrodružnou dovolenou
Od roku 2015 ostrovní správa umožňuje za určitých podmínek návštěvu Plymouthu, jediného města duchů na světě, které je zároveň i hlavním městem. Žádnou velkou turistiku nebo pulzující život ale v Plymouthu si pod tím nepředstavujte, jedná se spíše o těžbu zeminy pro stavební práce. Větší polovina ostrova, včetně hlavního města, je dodnes označena za tzv. vyloučenou zónu a pohybovat se po ní nemůžete. Pro zájemce cestu na tento unikátní ostrov není potřeba vízum, stačí vám platný pas. Cesta je ale komplikovaná, trvá zpravidla několik dní a vede nejčastěji přes Paříž a poté přes karibské země, které jsou Montserratu nejblíže. Na ostrově se domluvíte anglicky a ceny potravin jsou tam jen o něco vyšší než v Česku. Platit lze kromě místní měny také americkým dolarem.
Anketa
Zdroje:
