Článek
Dlouho mi trvalo, než jsem našetřil na nové auto. Mám dobrý příjem, dokonce dost nadprůměrný i na Prahu, ale nová auta jsou dnes prostě drahá. Koupil jsem si novou hybridní Škodovku a dělá mi radost.
Vždycky jsem se k vlastním i cizím věcem choval s respektem a čekal jsem, že to dělají i ostatní. Poslední měsíc mě bohužel úplně vyvedl z omylu. Bohužel mezi námi chodí docela dost lidí, kterým je úplně jedno, když vám něco poškodí nebo zničí. Bezohlednost vládne.
Nějakou dobu bylo všechno v pořádku. Teď mám ale té smůly víc. Asi před 14 dny mi někdo v Praze na podélném parkování odřel zadní nárazník. Nijak moc, ale prodřel barvu naskrz. Mrzelo by mě to, i kdybych měl starší auto. Protože mám úplně nové, mrzí to ještě o dost víc. Pokaždé, když k autu přijdu, připomene mi to něčí nešikovnost a bezohlednost. Neznámý viník se nepřiznal, zmizel a nenechal na sebe kontakt.
Už tehdy jsem začal psát tento článek, ale pak jsem ho odložil. Nestálo mi to za to. Jenže včera jsem se opravdu naštval. Měl jsem auto podélně zaparkované na frekventované pražské ulici. Přicházel jsem k němu zezadu a už z dálky vidím, že něco není v pořádku. Nárazník trochu vyčuhoval přes siluetu auta, byl promáčknutý a dost sedřený. Místo pěkné bílé barvy velké škrábance, barva z cizího auta a odhalený černý plast. „To snad není pravda!“ Lak je bohužel odřený i na dalším dílu karoserie, který půjde vyměnit jen těžko.
Obešel jsem nějaká auta v okolí, ale viník už byl pryč. Podle barvy jsem poznal akorát to, že viník je červený. Žádný lísteček jsem za stěračem neměl ani nyní. Lidé v okolí nic neviděli. Dvakrát za dva týdny mi někdo odřel auto a ujel, to už mi přijde jako velká smůla.
Protože je plastový nárazník hodně promáčknutý, nesedí dobře a nějaké úchyty jsou ulomené, je to zralé na nějakou opravu nebo výměnu. Druhý díl se bude muset nalakovat a vrátit promáčklinu. Bude to stát nižší desítky tisíc korun, které mi ale nikdo jen tak nedá. Stál jsem na ulici skoro v centru města, tak jsem zkusil zavolat policii, jestli nebudou mít třeba záběry z kamer. Ujetí od nehody je přece přestupek, vzpomněl jsem si.
Nebudu vás napínat, nebylo to k ničemu. Policisté zrovna na tom místě kamery neměli a stejně mi vysvětlili, že i kdyby je měli, ještě to nic nezaručuje. Poznávací značka by nejspíš byla ze záběru nečitelná a viníkovi by stačilo zapírat. Doporučili mi, ať si koupím vlastní kamery do auta. Ani to ale není neprůstřelná metoda, jak viníka chytit. Když jsem si stěžoval kamarádovi, připomněl mi, že jeho opečovávané auto odřel někdo minulý měsíc. Kamery v něm měl, ale senzor nárazu nezafungoval, jak měl. Ani jemu se viník nepřiznal.
Policistům nemůžu nic vyčítat. Smiřuju se s tím, že budu platit za cizí bezohlednost. Ale jde to těžko. Kam se vytratila slušnost? Někdo neuměl zaparkovat, poškodil mi auto a pak raději ujel, než aby mu pojišťovna příště snížila bonus na pojistném třeba o tisícovku. Kvůli jeho ušetřené tisícovce musím já dát velký kus své měsíční výplaty, abych měl auto zase v pořádku. Oprava chvíli potrvá. A za týden mi to může nějaký bezohledný člověk zničit znovu. Snad bych tomu člověku radši pět tisíc dal, kdyby se mi přiznal. Vyšlo by mě to levněji a aspoň by mě těšilo, že ten člověk nebyl bezohledný a ke své chybě se postavil čelem.
Bránit se tomu nijak nedá. To bych nesměl vyjíždět nikam do města, aby mě někdo náhodou neodřel. Zajímavé je, že na parkovištích u nákupních center, kde jsem se poškození bál nejvíc, se mi zatím nic nestalo. Možná, že lidem dělá podélné parkování problém. Mně dělá problém vědomí, že když se příště viník kvůli tisícovce zase rozhodne zmizet, asi ho stejně nevypátrám. A že to těm lidem za to stojí, i když vědí, že poškozený bude platit mnohem víc. Já bych to neudělal.
Anketa
Zdroje:
Provozování automobilu v Praze
