Článek
Severní Korea. Říká se o ní, že to je vůbec nejhorší diktatura na světě. Je otázkou, zda tomu tak je, ale je to velmi zvláštní a určitě nesvobodná země, kde i jako obyčejný turista pocítíte sílu Kimovské dynastie na vlastní kůži. Stačí už to, že vás každý den ráno probudí sirény, vykouknete z hotelového pokoje v jednom ze schválených hotelů a na procházky, na kterých se nesmíte dostat z předem určené cesty, vás ochotně vezme „průvodce“, který bude stejně ochotně naslouchat. Vašim přáním i tomu, co si povídáte.
Jestli vás zajímá Severní Korea (v Pchjongjangu jezdí třeba české tramvaje!), můžete sáhnout třeba po knížkách od Niny Špitálníkové. Skvělé dokumenty o Severní Koreji mají ve formě podcastů také v BBC.
Diplomatické styky se Severní Koreou nejsou tak úplně samozřejmostí. Země Evropské unie navázaly takové kontakty teprve v roce 2001, a to ještě ne všechny. Našel jsem na Wikipedii zajímavou informaci, že déle, než diplomatické styky, poskytuje Evropa Severní Koreji potravinovou pomoc - od roku 1995. Každopádně jednou z těch zemí, které s Koreou dynastie Kimů „mluví“, je Německo. Jejich ambasáda v severokorejském hlavním městě Pchjongjangu sídlí v budově nahoře na obrázku, společně s ambasádami dalších odvážlivců, kterými jsou Švédsko, Británie a Francie.
Německo po svém sjednocení udržovalo diplomatickou misi v budově bývalé východoněmecké ambasády a v březnu 2001 ve stejném domě otevřelo své vlastní zastupitelství v Pchjongjangu.
Kim Ir-sen a Erich Honecker
Mezi komunistickou NDR a Severní Koreou samozřejmě panovaly vřelé diplomatické i obchodní vztahy. NDR prý byla jednou ze zemí, která byla Kimům v Evropě nejblíže. Demokratické Německo se ale snažilo na KLDR spíše apelovat, a to i po navázání oficiálních kontaktů v roce 2001.
Němečtí diplomaté v Pchjongjangu teď několik let nejsou. Může za to covid, protože Kim Čong-il pandemii ve své zemi s mizernou úrovní zdravotního systému nezvládl a zemi vlastně uzavřel všemu a všem, i když tedy mezitím stihl deklarovat světové unikátní vítězství nad covidem. Severokorejci ve svém boji proti covidu zavřeli i německou ambasádu, konkrétně 9. března 2020, protože „severokorejská vláda v rámci svých opatření proti viru SARS-CoV-2 nebyla ochotna zaručit svobodu pohybu německých diplomatů, jak ji zaručuje Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961“. V zemi, kde panuje nejpřísnější dikatura, a kde v rámci covidových opatření skoro na pět let zakázali turistiku, to asi nepřekvapí.
Letos alespoň do Pchjongjangu odjel tým německých expertů, aby si čtyři roky zavřenou budovu prohlédl. Nezjistil jsem, zda už Němci učinili rozhodnutí o tom, jestli ambasádu znovu otevřou. V roce 2023 prý v zemi mělo aktivní ambasádu jen 9 zemí z asi 160, které se Severokorejci udržují diplomatické styky. Rotace zaměstnanců ambasád jsou povolovány jen zemím jako je Kuba, Čína, Rusko nebo Mongolsko. Jejich lidé jsou asi proti covidu odolnější…
Do roku 2016, kdy na Severní Koreu EU uvalila sankce kvůli jadernému programu, se Němci snažili o mírové a dobré vztahy. Do Severní Koreje se mohly vozit luxusní německé výrobky. Severokorejci jezdili studovat do Německa. Po uvalení sankcí tohle všechno přestalo. A asi i němečtí diplomaté začali mít o něco těžší život. Jak těžký?
Podle článku ve Weltu to vypadá, jako by byl jejich život z nějakého hororového filmu. Stačí svědectví ruského diplomata Vladislava Sorokina. Ten když se s rodinou vypravil zpátky do domoviny, cestoval z Pchjongjangu na hranice s Ruskem 34 hodin autobusy a vlaky. A poslední kilometr si musel svých 12 kusů zavazadel přes „Most přátelství“ dotlačit ručně na prehistorické drezíně.
„Pracovní podmínky jsou v současné době prostě nemožné,“ řekl Thomas Schäfer, muž, který byl velvyslancem Německa v Severní Koreji mezi lety 2010 a 2018. „Pokud někdo onemocní, není zaručeno, že bude moci opustit zemi,“ dodal. Teď v Severní Koreji tedy žádní diplomaté nejsou. A možná je to vlastně dobře. Jaký byl jejich život v době, kdy ambasáda v Pchjongjangu fungovala, ptáte se? Podle Schäfera katastrofa.
Němečtí diplomaté si nemohli nijak obstarat peníze, protože v zemi jim nebylo umožněno založit si bankovní účty, říká Schäfer. Pro všechno si tak německá diplomatické mise musela jezdit do sousední Číny. Pro úplně všechno, včetně jídla, dodává Schäfer. Děláte diplomata v zemi, kde si nemůžete koupit ani rohlík. Takže odkázáni na konzervy a další trvanlivé věci, protože pokud ruskému diplomatovi trvala cesta k hranici 34 hodin, chudáci Němci na tom asi nebyli lépe. Až na jednu věc: Když v roce 2020 museli zemi nuceně opustit, prý jim ještě severokorejci prokázali jednu službu. Nechali je letět speciálním letadlem do Vladivostoku. Žádné koleje.
Než se Němci z Pchjongjangu odporoučeli, chyběla jim kromě jídla také elektřina a někdy voda. Se Švédy to vyřešili pomocí generátorů. Hůř dopadli Kubánci a Mongolové, jejich generátory se rozbily, a tak neměli nic. Ruský diplomat si zase do země nemohl koupit limuzínu Mercedes, tak mu ji museli objednat přes ambasádu v Pekingu a fyzicky dovézt přes hranici do země. Celý proces prý zabral dva roky.
Tak si nejsem jistý, že se vlastně jakýkoli německý diplomat těší na chvíli, až se oznámí, že je ambasáda Berlína v Pchjongjangu znovu otevřená. Za těchto podmínek, ve speciální čtvrti, mimo kterou mají ambasády jen Číňané a Rusové, je to takový malý kimovský koncentrák pro „zápaďáky“.
Anketa
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/North_Korea%E2%80%93European_Union_relations
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/kldr-kim-cong-un-covid-19_2208110815_mst
https://www.auswaertiges-amt.de/en/aussenpolitik/bilateral-relations/229514
https://www.dw.com/en/germany-inspects-north-korea-embassy-closed-since-covid/a-68393251
https://www.cnbc.com/2024/08/15/north-korea-to-reopen-to-international-visitors-tour-operators-say.html
https://www.welt.de/politik/ausland/article230769071/Blackbox-Nordkorea-Die-neue-gefaehrliche-Abschottung.html
https://foreignpolicy.com/2021/11/22/diplomats-life-north-korea/
