Článek
Přicházení
Když v roce 2019 drtivě vyhrála prezidentské volby, působila jako zjevení a naděje. Naděje, že na Slovensku pominou temné časy. Země, kterou dlouhé roky svírala vláda Roberta Fica a jeho pohůnků, si do svého čela zvolila političku ze strany Progresivní Slovensko. A navíc ženu. Jen rok poté, co byl na Slovensku hanebně zavražděn novinář Ján Kuciak a jeho partnerka Martina Kušnírová.
Po svém nástupu do úřadu vykonávala Zuzana Čaputová roli prezidentky s noblesou a dodávala jí důstojnost, jaká tomuto úřadu patří. Nejvíce patrné to bylo ve chvílích, kdy se setkávala se svým českým protějškem, kterým byl až do roku 2023 Miloš Zeman. Do očí bijící kontrast mezi krásnou, slušnou, vzdělanou, zdvořilou, prozápadní prezidentkou Zuzanou Čaputovou a Milošem Zemanem mě vždy nutil se za českého prezidenta stydět. Naopak bylo jasně vidět, že Slovensko se posouvá na Západ. Volba prezidentky Čaputové toho byla jasným signálem. A my jsme mohli Čaputovou Slovákům jen závidět. Alespoň, že vládu Babiše vystřídal Fiala s koalicí demokratických stran.
Dohánění
V roce 2023 svitla i nám naděje na jasný obrat k lepšímu. Miloš Zeman už končil a jeho nástupce jsme si ve finálovém souboji vybírali mezi nesmírně kontroverzním Andrejem Babišem a charismatickým generálem Petrem Pavlem. Byl to ten samý souboj zaprděnosti s evropanstvím, jako čtyři roky předtím na Slovensku. Světlo proti tmě, dobro proti zákeřnosti. A dobro vyhrálo. Petr Pavel se stal českým prezidentem a při setkáních hlav obou států jsem se dmul pýchou. Stejně jako všichni Češi a Slováci. Obě země směřovaly jasně na Západ, pravda a láska zvítězila.
Odcházení
Bohužel ale ne napořád. Slováci si naprosto nepochopitelně zvolili vládu Roberta Fica, který opět změnil kurz země směrem na východ. Začal se svým týmem ochotných ničit mnoho dobrého, co v zemi prezidentka Čaputová s předchozí vládou vybudovala. Tuto statečnou ženu nakonec uštvali a ona oznámila, že podruhé už kandidovat nebude. To samé o pět let dříve udělali Andreji Kiskovi, který také do slovenské politiky přinesl svěží demokratický závan.
Slovensko ale přece mělo ještě jednu naději na záchranu demokracie. Ivana Korčoka. Proti němu kandidoval Peter Pellegrini. „Slušňák“, který se líbí slovenským seniorkám, ale hlavně odjakživa pomahač Roberta Fica. Muž, který umožnil vznik nové Ficovy vlády. Bylo jasné, co se stane, pokud Pellegrini porazí Korčoka, který chtěl dál nést pochodeň Zuzany Čaputové. A tak se i stalo. Korčok těsně prohrál a Fico dostal signál, že obrat země na východ je dokonán.
Dnes se tak stalo i symbolicky. Zuzana Čaputová zažila dojemné loučení, úřadu se ujal Ficův Pellegrini. Se Zuzanou Čaputovou ze slovenské politiky odchází slušnost, noblesa, vzdělanost, ale také naděje na lepší zítřky. Slovensko se stane druhým Maďarskem.
Nejhorší na tom všem je, že tuto cestu směrem od Západu a tento příklon k Rusku si Slováci zvolili sami. V demokratických volbách. Nyní jim vládnou mafiánské struktury, demokracie opustila poslední pevnost.
A pokud něco neuděláme my, Češi, tak nás po příštích parlamentních volbách čeká úplně stejný osud. Konají se už za rok. Tak pozor, ať nepřijdeme o demokracii. Je to velmi snadné.
