Článek
Ze dne 21. na 22.8.1968 jsme byli všemi dostupnými prostředky povoláváni k útvarům. Pravě jsem trávil dovolenou v dědině Mirkovce u Prešova, když se to stalo.
Honem na vlak do Bratislavy, uniforma, samopaly a ostrá munice. Zaujali jsme kruhovou obranu našich kasáren na Vajnorske cestě a čekali. Né dlouho. Vojska interventa nás obklíčila, do hlavní brány vjel tank a jen tak ze strany na stranu otáčel hlavní. Sovětští vojáci si krátili dlouhou chvíli postřelováním fasády kasáren velkorážním kulometem. Na oplátku jsme po nich házeli přezkou z opasku, kde byla pěticípá hvězda. Po třech dnech KONEC vzdoru.
Zbraně a munice šla zpátky do skladu, my do služby jako by se nic nestalo a plukovník okupantu pil vodku s našim plukovnikem a byla DRUŽBA.
Dnes víme, že ne všichni okupaci odsoudili a dokonce jeden z nich je prezidentem České republiky. Co k tomu dodat? Snad jen to, že můj prezident ani velitel to není.
