Článek
Generál Miroslav Kácha (1923 – 2010) byl a je československý důstojník, účastník protinacistického a posléze protikomunistického odboje, komunisty tvrdě trestán a pronásledován. Životní příběhy tohoto mimořádného (nikoli však ojedinělého) člověka, skutečného důstojníka a vlastence jsou zdokumentovány díky úsilí společnosti Post Bellum. Nebudu je zde opisovat, máte je všichni k dispozici. Zločiny spáchané komunisty a jejich slouhy jsou životním příběhem pana generála velmi přesně popsány. Bohužel i po roce 1989. Svědčí o tom tato jeho vlastní slova:
„Když to člověk dneska hodnotí, musí uznat, že oběti, který lidi přinesli za svobodu, byly zbytečný. Že se nevyplatí za svobodu bojovat, když se s ní zachází jako dneska u nás. Zločinci, kteří mají na svědomí vraždy a další kriminální zločiny, jsou ve státních úřadech, ve všech možných důležitých místech v národním hospodářství, a ti slušní – vězni, staří a nemocní – skutečně doplatili na to, že byli tak naivní a mysleli si, že jejich úsilí u nás něco zlepší. To je skutečně smutný, když si člověk nestranně udělá takovou bilanci a teď si připomene: 240 lidí skončilo na šibenici, kolik stovek nebo tisíc dalších skončilo, že byli zastřeleni na hranicích nebo zahynuli v kriminále, byli ubitý při výslechu nebo pracovali v tak těžkých pracovních podmínkách, že z toho byla smrt pro ně. Kolik lidí bylo nešťastných. Kolik rodin vystěhovali z bytů, z chalup, hospodářství na druhej konec republiky, děti nesměly chodit do školy, nesměly se vyučit pořádnýmu řemeslu. Jsou konkrétní případy, kdy jsou zločinci známi a ví se, co spáchali. Nemusím jmenovat, nebyl jenom Grebeníček, a nic se jim nestalo. U nás mluvit o spravedlnosti, to je asi jako mluvit s prostitutkou o nevinnosti nebo s vrahem o čistým svědomí. Před českou spravedlností si může člověk oprávněně uplivnout. Máme ÚDV, kolik udělali trestních oznámení a co se s nimi stalo? Když může soudní případ trvat 13 let a nakonec je z toho podmínka? Soudní řízení…? Doufejme, že ti, co přijdou po nás, nebudou tak hloupí, jako jsme byli my, a budou postupovat razantně a spravedlivě. Že se nenechaj opít rohlíkem a že budou vždycky stát na svým, že si zachovaj čistý svědomí a že budou mít smysl pro čest a spravedlnost. A nepodceňujte víru v Boha, protože to špatný, co se dnes děje, tak souvisí s tím, jaký má kdo poměr k Bohu.“
Tato jeho slova naprosto neuvěřitelným způsobem potvrdil při projednávání zákona o odškodnění všech důstojníků a praporčíků, které komunisté „obdařili“ stejným osudem, jako pana generála, v poslanecké sněmovně v roce 2017, jejichž osudy pan generál tak přesně popsal, bývalý kněz a ministr kultury, poslanec za KDU, mimo jiné těmito slovy:
„Ale chtěl bych dodat jednu věc. Tady se pořád hovoří o tom, že jedni komunisté byli druhými perzekvováni. To je věc, která provází různá totalitní hnutí. A ono je to někdy zřejmější na hnutí nacionálně socialistickém, kdy jednotky SA byly vyvražděny jednotkami SS, a můžeme se ptát, jestli jednotky SA, které pomohly Hitlerovi k moci, byly oběťmi nacismu, nebo ne. Tak to bylo podobné v roce 1968, kdy jedna komunistická frakce porazila druhou.“
Zhodnotit těmito slovy desetitisíce důstojníků, praporčíků a občanských zaměstnanců armády je něco, co se naprosto vymyká byť i jen prosté lidské slušnosti. A přesně v tomto duchu pana Hermana se chovají všichni politici dosud vládnoucí čtyř (pěti) koalice. Dnes bych se ještě zeptal poslanců KDU – do které kohorty řadíte pana presidenta? A jen tak mimochodem – ten zákon byl tehdy hlasy tzv. demokratických stran zamítnut.
Co říci na závěr? Vy, kteří z vedení odcházíte, pak vám – hanba. Vy, kteří dnes přicházíte – stojíte před mimořádnou šancí vrátit do politiky slušnost, morálku a obyčejnou lidskou spravedlnost. Pevně věřím, že této šance využijete.
Petr Mrázek
