Článek
Jsem jen občan České republiky. Ne politik, ne aktivista, ne populista.
Jsem obyčejný člověk, co chodí do práce, platí hypotéku, snaží se vyjít s výplatou, nezadlužit se, žít normálně.
A ještě před pár lety jsem věřil, že Evropská unie je projekt, který má smysl.
Dnes už si tím nejsem jistý. A právě proto píšu tenhle text.
🔹 Věřil jsem v ideu jednoty. Ale místo síly vidím byrokracii.
EU měla být zárukou míru, prosperity a spolupráce. Měla pomáhat státům jako Česko růst, zlepšovat životní úroveň, chránit nás v těžkých časech.
Jenže míň a míň lidí kolem mě chápe, co se vlastně v Bruselu děje. Přichází směrnice, povinnosti, zákazy, emisní povolenky – a s nimi účty za věci, které si nemůžeme dovolit.
Chcete, abychom ekologizovali své domy. Ale většina z nás bydlí ve starých bytovkách, kde i kdybychom chtěli, zateplení zablokuje soused nebo SVJ.
Chcete, abychom jezdili ekologicky. Ale máme stará auta, protože na nová nemáme.
Chcete, abychom žádali o dotace. Ale nedosáhneme na ně, protože máme „příliš vysoké příjmy“ – ačkoliv sotva vyjdeme do další výplaty.
🔹 Vždyť to není jen o mě – my jsme celá generace „ztracených mezi papíry“.
Nejsme chudí na sociálních dávkách. Nejsme bohatí z kanceláří v centru. Jsme ti, co makají, žijí „tak akorát“ a platí každou chybu systému na vlastní kůži.
Ale Evropa nás nevidí. A když už něco řekneme, nikdo neposlouchá. Nebo spíš – odpoví tak, že to bolí víc než mlčení.
🔹 Odesláno. Archivováno. Ignorováno.
Rozhodl jsem se napsat svůj názor přímo Bruselu.
Odpověď, kterou jsem dostal z kontaktního portálu EU, byla dokonalým ztělesněním všeho, co je špatně:
„Děkujeme, že jste se podělil o svůj názor. Vaši zprávu jsme postoupili příslušným útvarům. Kontaktní centrum se nemůže vyjadřovat k názorům. Můžete se zapojit do tvorby politik EU na webu have-your-say.ec.europa.eu.“
Jinými slovy:
„Děkujeme. Založeno. Zapomeňte.“
Bylo to tak elegantně odosobněné, tak správně formulované, že jsem měl chuť zatleskat. Ale už ne věřit.
🔹 Nechci odejít z EU. Ale chci mít důvod zůstat.
Stále věřím, že silná Evropa má smysl. Ale jen pokud bude také lidská, srozumitelná a spravedlivá.
Nechci Evropu, kde má hlavní slovo ten, kdo má 96 europoslanců.
Nechci Evropu, kde se trestá dřív, než se pomůže.
Nechci Evropu, kde se obyčejní lidé stávají rukojmími plánů, které vznikly u kulatých stolů bez reality.
🔹 A tak to říkám nahlas:
Přestal jsem věřit. Ale chtěl bych znovu začít.
Přestal jsem chápat, proč se mám účastnit. Ale chtěl bych se účastnit znovu – vědomě a důstojně.
Nechte nás znovu mluvit. Nechte nás znovu důvěřovat.
A hlavně: slyšte nás dřív, než už nebude koho poslouchat.
„Demokracie není o tom, že ti nahoře rozhodují – ale že ti dole mají šanci být slyšet.“
