Článek
„K tomu držet hubu rozhodně nebudu.“ V politice lze odpustit mnoho. Nesplněný slib, politický kompromis nebo i občasné rétorické uklouznutí. Co však odpustit nelze, je přesvědčení, že politický mandát opravňuje člověka k aroganci, osobním útokům a nerespektování druhých. Nedělní Partie na CNN Prima News nabídla smutnou ukázku toho, kam až může politická komunikace klesnout. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib místo věcné konfrontace názorů předvedl permanentní útok na Karla Havlíčka. Skákání do řeči, překřikování, osobní výpady a agresivní tón postupně vytlačily z diskuse to nejdůležitější – argumenty. Politická debata není hospodská rvačka. A televizní studio není ring, ve kterém vyhrává ten, kdo protivníka hlasitěji překřičí. Zarážející byla také role moderátorky. Jejím úkolem není být pasivním svědkem chaosu, ale zajistit rovné podmínky pro všechny účastníky. Pokud jeden diskutující opakovaně nenechá druhého domluvit, musí přijít jasný zásah. Jinak se z politické diskuse stává jen soutěž v agresivitě. Situaci nakonec pojmenoval Petr Macinka slovy: „Držte hubu, když mluví ostatní. To vás nevychovali…“ Výrok byl nepochybně tvrdý. Jenže někdy je tvrdost přesnější než uhlazené fráze. Připomněl totiž jednoduchou věc: základní pravidla slušného chování platí i pro předsedu parlamentní strany. A právě tady je na místě srovnání s minulostí. Václav Klaus dokázal svého politického protivníka doslova rozebrat. Nepotřeboval ho však překřičet. Měl argumenty, znalost problematiky, intelektuální odstup a ironii. Miloš Zeman byl rovněž mistrem ostré politické rétoriky. Jeho bonmoty dokázaly protivníka zasáhnout velmi tvrdě, ale jejich síla spočívala v jazyce, myšlence a politickém řemesle. Radek Vondráček zase reprezentoval nadhled, respekt k pravidlům a schopnost uklidnit vyhrocenou situaci. To je rozdíl mezi politickým střetem a politickou džunglí. Problém Zdeňka Hřiba navíc není pouze v jeho způsobu vystupování. Některá jeho tvrzení lze jen obtížně označit za přesvědčivou odbornou argumentaci. Agresivita potom může fungovat jako náhražka toho, co v debatě chybí – věcných argumentů. Hlasitější totiž neznamená pravdivější. A arogance není důkazem odbornosti. Česká politika může být ostrá, konfliktní a nesmiřitelná. Musí však mít hranice. Kdo nedokáže respektovat svého soupeře ani základní pravidla dialogu, nepředvádí politickou sílu. Předvádí vlastní slabost. Nedělní Partie tak nebyla přehlídkou politického mistrovství. Byla spíše názornou ukázkou toho, jak vypadá pád do politického suterénu.
