Článek
Stejně jako je Žatec synonymem pro pěstování chmele v Česku, Poperinge je hlavní chmelařskou oblastí v Belgii. Přestože je od sebe dělí lán Evropy, spojuje je chmel, pivo a lidé, pro které tyto tradice nejsou jen historií, ale každodenním životem. Partnerství a přátelství obou měst přitom oficiálně začalo už v roce 1964. Nekončilo u oficiálních delegací; skutečnou hodnotu jí dodala až intenzivní výměna studentů, spolků a běžných občanů.
Pomník přátelství v Poperinge byl odhalen v roce 1968
Do Poperinge na festival
O více než půl století později jsem do Poperinge zavítal se synem.
„Pojeďme tam ochutnat pivo,“ přemluvil mě Petr.
A tak jsme jeli. Letadlem do Bruselu, odtud vlakem dál na západ. Bylo to letos v září, kdy město zrovna žilo tradičním Festivalem piva a chmele. Právě tady jsem si uvědomil, že partnerské město není jen prázdný pojem z oficiálních dokumentů. Chmelařská a pivovarská tradice nás totiž vítaly na každém kroku.
Festival chmele a piva v Poperinge
Měl jsem pocit, jako bychom nepřijeli do ciziny, ale na návštěvu ke starým známým. Lidé se tady starají o chmel se stejnou láskou jako u nás. Zatímco Žatec a jeho chmelařská krajina jsou od roku 2023 zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO, Poperinge je nejvýznamnějším belgickým centrem pěstování této plodiny.
V obou městech na vlastní oči vidíte, že chmel zde není jen zemědělským produktem. Je nedílnou součástí lidské identity. Když o tom člověk čte v brožurách, zní to úředně. Když ale stojíte přímo na náměstí v Poperinge, obklopeni lidmi, kteří se smějí, živě debatují a připíjejí si, dostane to úplně jiný rozměr. Historie najednou ožívá a má konkrétní tváře.
Žatec mají v Poperinge také
Seděli jsme se synem v útulné místní hospůdce Café Nooit Gedacht, když se s námi dala do řeči majitelka podniku Emilie. Když zjistila, že jsme z Česka, rozzářila se. Nadšeně nám začala vyprávět, že mají u nich v Poperinge kousek našeho domova. A to doslova – jednu z ulic pojmenovali Saazlaan (Žatecká ulice).
Žatecká ulice v Poperinge
Jako žatecký rodák jsem samozřejmě nemohl zůstat pozadu. Hned jsem jí prozradil, že v našem městě máme na oplátku náměstí Poperinge.
Náměstí Poperinge v Žatci
Najednou bylo na světě společné téma. Povídali jsme si o našich domovech dlouho do noci – a pak vlastně každý den našeho pobytu. Možná je to drobnost: jedna ulice v Belgii a jedno náměstí v Česku. Ale právě takové detaily dávají mezinárodnímu partnerství skutečnou, lidskou podobu.
Přátelství, které překonává vzdálenost
Emilie ve své hospůdce mezi hosty ze Žatce
Evropa bez hranic je pro nás dnes samozřejmostí. Můžeme sednout do auta nebo letadla a za pár hodin být v jiném státě. Jenže samotné otevřené hranice lidi nespojí. To dokážou až osobní vztahy. Musí existovat někdo, kdo pozve, a někdo, kdo přijede. Někdo, kdo chce upřímně poznat kulturu toho druhého.
Byl to právě chmel, který stál u zrodu tohoto šedesátiletého přátelství. V malém baru v Belgii kousek od francouzských hranic člověk rychle zjistí, že vzdálenost tisíce kilometrů vlastně nic neznamená.
Hospůdka Café Nooit Gedacht v Poperinge
Když jsme se poslední den vydali z hospůdky k vlaku, ještě jsem se otočil. Emilie i její manžel Ringo vyšli před podnik a mávali nám na rozloučenou s úsměvem, jako bychom se znali odjakživa. V tu chvíli jsem si uvědomil, že při další návštěvě Belgie už v Poperinge máme skutečný domov. U přátel.
