Článek
Představte si Žatec v době sklizně chmele. Ulice plné lidí, ze chmelnic se ozývá ruch česáčů a mezi tím vším se objevují desítky automobilů s motoristickými nadšenci a novináři za volanty s itineráři na kolenou.
Ti lidé ale nepřijížděli do Žatce jen soutěžit. Byli tu také jako zpravodajové, aby svým čtenářům, posluchačům a divákům přiblížili atmosféru žatecké chmelové sklizně. „Zelené zlato“, tenkrát pomáhalo sklízet až na 80 tisíc brigádníků. Všímali si života ve chmelnicích, práce česáčů, tradic i samotného města, které v těch týdnech doslova žilo chmelem. A tak se Žatec prostřednictvím jejich reportáží dostával do novin, časopisů, rozhlasu i dalších médií po celém Československu.
Chmelová šiška tak nebyla jen motoristickou soutěží. Byla také způsobem, jak jsme Žatec dostávali k lidem, kteří ho třeba nikdy nenavštívili.
Dnes si Žatec spojujeme především s chmelem, staletou tradicí vaření piva a od roku 2023 také se zápisem na seznam světového dědictví UNESCO. Ale ruku na srdce – pamatujete si ještě na tu dobu, kdy se žateckými ulicemi a mezi okolními chmelnicemi proháněly desítky aut s novinářskými posádkami z celého Československa?
Mladá generace už dnes většinou netuší, co byla Chmelová šiška. A mně je to upřímně líto. Z původně skromného záměru se stala prestižní federální Bezpečnostně-orientační automobilová soutěž (BOAS).
Celých patnáct let totiž tahle unikátní motoristická akce, u jejíhož zrodu jsem měl tu čest být, psala historii našeho regionu. Dokazovali jsme tehdy, že Žatec umí uspořádat událost celostátního, a v mnoha ohledech i mezinárodního významu.
Dovolte mi, abych vás na chvíli vzal s sebou proti proudu času – do let 1975 až 1989, kdy touhle soutěží v rámci oslav chmele doslova dýchalo celé město.
Slavnostní zahájení Chmelové šišky každoročně probíhalo před žateckou radnicí.
Jak jsme s přáteli křesali legendu
U zrodu každého velkého příběhu stojí lidé s vizí a nadšením.
V našem případě to byli především Josef Vejvoda, kterému jsme říkali Pepa, Oldřich Krejčí, Zdeněk Michalička, Zdeněk Tichý, Jaroslava Ondráčková, Jaroslava Zábranská a další nadšenci z žateckého Automotoklubu a novinářské komunity.
Část organizačního týmu Chmelové šišky-
Josef Vejvoda (na snímku druhý zleva) byl neuvěřitelný motor a srdce celé organizace na žatecké straně. Bez jeho energie, nápadů a schopnosti strhnout ostatní by Chmelová šiška nikdy nedosáhla takového věhlasu.
A nebyla to žádná rychlostní rallye.
Rozhodoval řidičský um, orientace podle složitých šipkových itinerářů, plnění technických úkolů, a především dodržování pravidel silničního provozu.
A aby toho nebylo málo, přidali jsme i fyzické disciplíny. Soutěžící absolvovali například orientační pochod lesem a spolujezdci se museli někdy vydat na kolech s kyslíkovou maskou kolem hlavního žateckého náměstí.
Závodník Zdeněk Michalička se spolujezdcem Josefem Vysopalem, byli vítězi prvního ročníku soutěže v roce 1975. Zdárně si vedli i v jízdě trakařem.
A Chmelová šiška měla dokonce svou vlastní píseň. O zahájení soutěže se starala místní country skupina MOHYKÁNI v čele s Vlastíkem Eismannem, která vždy zahrála a zazpívala originální písničku „Všichni jedou šišku“.
Právě tyhle zdánlivé maličkosti dělaly z Chmelové šišky něco víc než jen automobilovou soutěž.
Sto posádek v ulicích Žatce
Každý rok přijížděly do Žatce desítky posádek. V některých ročnících jich bylo až kolem stovky – z celého Československa.
A nebyli to žádní náhodní účastníci. Mezi nimi byli novináři a redaktoři ze Světa motorů, časopisu AUTOMOBIL, Motoristické současnosti, STOP – Auto-moto-revue, Za volantem, rozhlasu a dalších celostátních i regionálních médií. Nechyběli ani redaktoři legendárního rozhlasového pořadu „Pozor, zákruta!“.
Pro Žatec to byla mimořádná příležitost. Do města přijížděli lidé, kteří měli možnost o něm psát, mluvit a vyprávět.
A my jsme chtěli, aby jich bylo co nejvíc.
Start i cíl byl vždy na centrálním žateckém náměstí.
Kdo nenačesal věrtel, nevyhrál
Jednou z disciplín, na kterou se dodnes nedá zapomenout, bylo ruční česání chmele.
Představte si zkušeného motoristického novináře, který právě odložil volant, dostal rukavice a ocitl se uprostřed chmelnice.
Úkol byl jednoduchý: za patnáct minut načesat plný věrtel chmele.
Jenže ono to zase tak jednoduché nebylo.
Prozradím vám jedno tajemství. Nikdo z těch celostátních novinářů to moc nestíhal. A právě proto to byla taková zábava.
Bavila soutěžící, organizátory i všechny kolem. Byla v tom soutěživost, smích, trochu nervozity, a hlavně skutečný kontakt s tím, co k Žatci patří.
Tohle se nedalo vymyslet v kanceláři. To se muselo zažít.
Z Kruhového náměstí vedly trasy soutěžících do všech světových stran.
Přes Líčkov, Krásný Dvůr až na Nechranice
Trasu jsme vždy pečlivě plánovali tak, aby vedla malebným Žateckem a zároveň představila účastníkům zajímavá místa našeho kraje.
Projíždělo se například kolem Líčkova, Krásného Dvora, Nechranic a dalších míst. Jedna z tras vedla také k letišti pod Ranou. Své místo v programu mělo i žatecké dopravní hřiště.
Každý ročník byl trochu jiný. Trasy jsme obměňovali, vymýšleli nové úkoly a snažili se, aby soutěžící nikdy přesně nevěděli, co je čeká za další zatáčkou.
Právě v tom byla Chmelová šiška jedinečná.
Nebyla jen o autech. Byla o lidech, o krajině, o Žatci a o tom, co jsme chtěli návštěvníkům našeho města ukázat.
Chmel, benzín a vůně žateckého piva
Když se dnes řekne Chmelová šiška, vybaví se mi především atmosféra.
Vůně chmele, benzínu a žateckého piva. Hluk motorů. Smích. Napětí při plnění úkolů. Šipkové itineráře, startovní čísla a vlaječky.
A pak večer velký společenský program a ples v kulturním domě Moskva.
Účastníci si odváželi také památku na soutěž – motoristické vlaječky a kovovou plaketu s logem Chmelové šišky.
Ale nejcennější vzpomínkou pro mě zůstávají lidé.
Ti, kteří přijeli soutěžit. Ti, kteří psali reportáže. Ti, kteří stáli na kontrolách. Ti, kteří pomáhali v zákulisí. A také ti, kteří se přišli jen podívat.
Zkouška zručnosti na Hošťálkově náměstí.
Žatec jako centrum velkých událostí
Za patnáct let se Chmelová šiška stala akcí, která představovala Žatec nejen doma, ale i za jeho hranicemi.
Novináři, kteří se z akce vraceli, plnili stránky časopisů a novin reportážemi, které Žatec a celý region představovaly čtenářům po celé republice.
O soutěži se dozvídali také zahraniční korespondenti akreditovaní v Praze.
Najednou se ukazovalo, že Žatec není jen město chmele. Má historii, kulturu, tradice, zajímavé lidi a obrovský potenciál.
Chmelová šiška navíc nebyla jedinou vlaštovkou.
Žatec tehdy dokázal hostit i další významné akce, například celostátní soutěž MISS CHMELOVÉHO MOKU.
Ale o tom až někdy příště.
Co zůstalo
Dnes procházím historickým centrem Žatce, které je od roku 2023 součástí světového dědictví UNESCO, a někdy si říkám, jaké by to bylo vrátit čas.
Znovu slyšet burácení motorů.
Vidět auta se startovními čísly.
Slyšet cvakání psacích strojů a smích novinářů.
Vidět itineráře na kolenou, vlaječky na autech a posádky mizící směrem ke chmelnicím.
Byly to krásné časy.
A možná právě proto jsem se rozhodl tuhle vzpomínku napsat.
Ne proto, abychom se vraceli do minulosti.
Ale abychom nezapomněli, že i v minulosti lidé dokázali vytvořit něco, co mělo smysl a co spojovalo celé město.
Historii tvoří především lidé.
Aby se na ni nezapomnělo.
Chmelová šiška měla řadu propagačních materiálů.
Pro zajímavost - Chmelová šiška měla i své dlaždičky
Chmelová šiška na vlaječce
Chmelová šiška Žatci slušela
