Článek
V minulém článku jsem se zabýval otázkou, jak vám může pomoci základní škola s výchovou dítěte.
Vyplynulo z toho, že může hodně pomoci, pokud máte podobné cíle. A otázkou je, jaký je vlastně cíl výchovy.
Podle mne je to samostatný mladý člověk, který je připraven prožít zdravý a správný život, ve kterém přinese užitek ostatnímu světu.
Pojďme si to trochu vyjasnit:
- Samostatnost – postavit se na vlastní nohy, zajistit si výdělek, odstěhovat se od rodičů nebo se alespoň podílet na nákladech domácnosti.
- Zdravý život – bez zásadního zdravotního a psychického utrpení. Pro mne je zdraví stav jedince, ve kterém dosahuje optimálního bytí. Pro někoho to může znamenat sportovní výkon, pro někoho procházku, pro někoho odpočinek v posteli. Závisí to totiž na jeho vrozených dispozicích, které může ovlivnit jen do určité míry.
- Přinést užitek svému okolí – ať už se jedná o rodinu, přátele, práci, sousedy, lidstvo nebo přírodu, je fajn být svému okolí prospěšný. Nemusí to znamenat žádnou dřinu – tak jako nás potěší krásná květina, tak někteří lidé jsou stvořeni k tomu, aby ostatní těšili jen svou přítomností, nikoliv činem.
- Správný život – v souladu s vyššími principy
Pokud vidíte cíl výchovy tak nějak podobně, kladli jste si už jistě otázku, jak k němu dospět nebo alespoň směřovat.
Rozvoj člověka probíhá v různých dimenzích a ty lze rozdělit například takto:
- Fyzický
- Emocionální
- Intelektuální
- Duchovní
Fyzický rozvoj – obratnost, síla, vytrvalost, ….
Emocionální rozvoj – porozumění emocím a jejich projevování, komunikace, vztahy
Intelektuální rozvoj – porozumění a použití faktů, teorií, abstrakcí, vynalézavost
Duchovní rozvoj – hodnoty, vztah k tomu, co nás přesahuje
Duchovní rozvoj bývá lokálně specifický, vázán hodně na tradice. Po staletích omezování se podařilo duchovní rozvoj českého národa dostatečně utlumit, abychom my sami veškeré duchovní záležitosti strkali buď pod pokličku náboženství, nebo esoteriky. Vůči obojímu v ČR převládá nedůvěra, čehož důsledkem je paradoxně vyšší tolerance na duchovní úrovni než v jiných zemích.
Zamyslete se nyní a zkuste odpovědět na následující otázku: Které profese jsou na špičce toho kterého rozvoje?
- Kdo nejlépe rozvíjí fyzickou stránku?
- Kdo emoční?
- Kdo intelektuální?
- Kteří lidé jsou známí svým duchovním působením?
Zde je vhodné doplnit pro vysvětlení, že náboženství se skládá ze spirituality a religiozity. Spiritualita – osobní prožitek toho, co nás přesahuje, ať už to nazveme Bůh nebo jinak. Je těžko převoditelný do slov a proto málo přenositelný. Religionizita – forma, pravidla, tradice. Duchovní rozvoj, jak ho chápu já, není náboženský rozvoj. Souvisí spíše s hodnotami a s tím, čemu věříte a jak se podle toho chováte.
Moje odpovědi najdete v příštím článku, který bude pokračováním úvah o vývoji dítěte.
