Článek
Na úvod je třeba říct, že tato situace je velmi závažná a bude mít zcela nepochybně významný vliv na celou globální ekonomiku této planety. Následující dny a týdny ukážou, jak moc bude tato změna významná a do jaké míry nás všechny ovlivní. A její dopady se nevyhnou prakticky nikomu.
Pojďme se tedy nejdříve podívat, co o této dost zásadní události soudí naši volení zastupitelé na sociálních sítích. Vezmu je hezky podle abecedy, ať to nevypadá, že někomu straním.
Andrej Babiš:
Moudře mlčí.
Filip Turek:
„Hlavně dostáváme od Trumpa logickou facku, abychom se z toho polosocialismu probrali, než bude pozdě!“
Takhle to tedy vypadá, když se někomu jeho poslání euroskeptického europoslance dostane skutečně pod kůži. Myslet si totiž, že politici celého světa stejně jako on dnem a nocí neřeší nic jiného než jak vymanit Evropany z okovů naší byrokratické velmoci, je zcela mimo realitu. Lidé žijící mimo Evropskou unii mají polosocialistickou politiku Evropské unie asi tak stejnou potřebu aktivně řešit, jako má průměrný Japonec potřebu aktivně řešit anarchokapitalistickou politiku Argentiny a ekonomické harakiri kvůli tomu demonstrativně páchat před celým světem zcela jistě nepůjde. A někdo jako Trump už vůbec ne.
Ivan Bartoš:
Moudře mlčí.
Markéta Pekarová Adamová:
„Kam si myslíte, že hnutí ANO schovalo všechny ty slavné červené kšiltovky?“
Dobrá. Po pravdě jsem asi ani nic jiného nečekal.
Karel Havlíček:
„Představitelé EU musí s USA vyjednávat. Ukřivděnost a unáhlené reakce Evropě nepomohou. Cla nikdy nic dobrého podnikům nepřinesla, ale co je skutečně dusí, jsou ceny energií, přebujelá regulace a klimatická opatření. A za to nemůže Trump.“
Tohle už je snad nějaký archetyp českého politika. Tak slibně to začínalo, dokonce i na té druhé části něco málo pravdy je… bohužel to skončilo klasickým úhybným manévrem, kdy se z veškeré zodpovědnosti vyvléknou všechny konkrétní osoby, vše se svede na EU, s čímž se klasicky nedá nic dělat a tak vlastně ani nic dělat nebudeme, přestože je všechno špatně. Ale stojíme při vás a vaše problémy chápeme a trápí nás taky.
Kateřina Konečná:
Dojemné poděkování rodičům, že za ní přišli před tiskovkou a jak ji vůbec dobře vychovali, vštípili jí ty správné hodnoty a jen díky tomu z ní vyrostla ta úžasná moudrá žena, jakou momentálně je.
Asi netřeba dále rozvádět…
Marian Jurečka:
Jde do hospody.
Petr Fiala:
Klasická uhlazená nicneříkající neutrální euromantra. Doslovné citace netřeba, u takových textů už si stejně v polovině čtení nepamatujete, co bylo na začátku.
Tomáš Zdechovský:
„Pokud chcete zničit ekonomicky EU a naši krásnou zemi, volte Andreje Babiše.“
Děkujeme za info.
Tomio Okamura:
„Donald Trump zvýšil cla na dovoz zboží do USA, jelikož cla uvalená na zboží z USA jsou v EU mnohem vyšší než cla na zboží z EU v USA.“
Zatím první, kdo něco řekl a je to skutečně k tématu. Šikovně si zároveň trochu kopl do EU a zároveň si nechal prostor v budoucnu zaujmout prakticky jakýkoliv postoj a nebýt v rozporu s tím, co řekl teď. Jako by na tom snad někdy záleželo…
Vít Rakušan:
Opojen znovunabytým předsednictvím, celosvětová ekonomika je teď zcela nepodstatná.
Jak je tedy patrno, naši zákonodárci tomu vesměs příliš velký význam nepřikládají. A mezi prostými komentujícími vesměs taktéž převládá spíše názor, že nás to zase natolik pálit nebude. To je ovšem dle mého názoru velký omyl.
Provázanost dnešního světa je totiž již na takové úrovni, že i kdyby nedošlo k vůbec žádné další reakci a eskalaci (což ale naopak dost pravděpodobně dojde), zamíchá to s kartami světového obchodu natolik, že zcela promění celou hru a dotkne se to všech jejích hráčů. Teď se omlouvám, ale ta Trumpova karbanická hantýrka je trochu nakažlivá…
Evropu, a především Česko poslední dobou značně trápí budoucnost automobilového průmyslu, tak si to pojďme ukázat na příkladu automobilu.
Někdo může namítnout, že americká auta stejně skoro vůbec nekupujeme, auta vyrobená v Česku se do USA také prakticky nevyvážejí a pokud tam přesune automobilka závod na výrobu modelů, které stejně prodává tam, zase se nic tak strašného nestane.
Jenže…
Výroba tak složitých věcí, jako jsou auta, nezávisí ani omylem jen na místě finálního assemblingu. Auta prakticky všech automobilek se skládají z dílů z desítek zemí, ty jsou vyráběné z komponentů z dalších zemí a suroviny na ně se vyrábějí zase v dalších zemích. Plus se ještě různé úpravy a dodatečné práce provádějí zase v dalších zemích. Celý ten dodavatelský řetězec je nesmírně komplexní a taky docela citlivý mechanismus, který se vytváří spousty let, než se usadí a začne fungovat.
Příklad:
Rudy kovů se vytěží třeba v deseti zemích. Ty vykoupí závod kupříkladu v Indii a vyrobí surový kov. Ten koupí Číňani a vyrobí z něj dráty. Ty koupí česká firma a vyrobí z nich kabelový svazek. Jelikož ale nemá drahou automatickou linku, pošle je na namontování konektorů, koupených z USA, do Mexika. Z Mexika je přivezou zpátky do Česka, odkud je pošlou do Německa, kde je namontují do alternátoru. Ten pošlou do Japonska, kde na něj nasadí senzor a tohle celé pošlou do Koreji, kde to namontují do Hyundaie, který si koupí někdo na Islandu. A takových dílů má v sobě to auto několik tisíc… každé auto, kterékoliv značky.
Prakticky všechny vyspělé i méně vyspělé ekonomiky na tomto nějak participují (nutno dodat, že Česko vcelku významným procentem) a pokud se jedna velká ekonomika izoluje cly, hodí do celého systému vidle, všechno to zdraží a zkomplikuje.
Přesunutí assemblingu finálních produktů do země odbytu to řeší jen z malé části, protože cla zasáhnou i všechny dovezené komponenty, takže to ten finální produkt zlevní jen nepatrně. A nebo může klidně i překvapivě zdražit, protože dejme tomu v USA poměrně oblíbený Mercedes může mít v sobě jen klidně 1 % dílů z USA a zbytek z různých zemí, pro které platí různé výše cla. Takže pokud se doveze z Německa, zaplatí se 25 % clo, ale pokud se bude vyrábět v USA, 99 % dílů bude stále podléhat proclení taktéž a polovina dílů může být ze zemí s mnohem vyšším celním tarifem, než je na EU. Takže ten konkrétní Mercedes vyrobený v USA může nakonec zaplatit za svou existenci za Atlantikem na clech ještě víc, než kdyby jej rovnou přivezli z Německa. A to nepočítám náklady na stěhování výroby, kompletní proměnu celé logistiky atd.
To je samozřejmě ale jen hypotetický příklad. V praxi klidně může dojít ke zlevnění, ale více než v jednotkách procent to nebude. Je zcela mylné předpokládat, že v případě 25% cel bude přestěhování výroby znamenat automaticky o 25 % levnější produkt.
Pořád se dá samozřejmě namítat, že cílem nebylo více zpřístupnit Američanovi Mercedes, ale naopak jej více motivovat koupit si Ford. Jenže ani americkým autům se zdražování nevyhne. Často v sobě mají i více než polovinu komponentů vyrobených mimo USA a i ty díly vyrobené v USA můžou zase obsahovat mimoamerické komponenty, které teď všechny budou stát o něco více a v některé části dodavatelského řetězce tu vyšší cenu bude muset někdo zaplatit a bude se to snažit promítnout dále, blíže směrem k finální výrobě a koncovému zákazníkovi.
Výsledkem tedy bude především zdražení většiny průmyslových produktů v USA, ale tím veškeré škody rozhodně nekončí.
Stane se totiž také to, že nadnárodní firmy začnou při plánování dodavatelských řetězců USA cíleně obcházet (a to i kdyby ta cla následně odvolal, už to nebudou kvůli nevyzpytatelnosti chtít riskovat a budou spíše upřednostňovat podniky v jiných zemích). Dojde také zcela nevyhnutelně k poškození celosvětové ekonomiky a k přibrzdění světového obchodu.
V dnešní době už nic jako čistě národní produkt neexistuje, maximálně jako naprostá rarita někde na Kubě, v Íránu, v Severní Koreji, v Turkmenistánu nebo ve Venezuele, ale ani tam to nebude nic příliš běžného.
Tohle má potenciál ještě horších dopadů na světovou ekonomiku, než má válka na Ukrajině nebo měl covid. Odneseme to všichni a USA to postihne nejvíce, protože oni se takhle izolovali od celého světa, od nás se pouze izolovala největší ekonomika na světě…
A to i v případě, že by ostatní země odvetná cla nezavedly, což je krajně nepravděpodobné.
Já jen pevně doufám, že se aspoň jednou ta Evropa zachová rozumně a nenechá se do této idiotské hry vtáhnout. Pokud totiž přijde na odvetná cla na USA, bude se celý tento efekt ještě násobit a celý svět může snadno upadnout do recese.
Jediné rozumné řešení tak může být pokusit se to ještě nějak domluvit a nenechat zvítězit potřebu jakkoliv to tomu Trumpovi vracet. Tady jde o celosvětové hospodářství a jeho budoucnost. Oplácet stejnou mincí může způsobit katastrofu. Nemyslím si totiž, že má Trump nějaký plán B. Tomuto člověku se podařil například takový husarský kousek, že mu dokonce hned dvakrát zbankrotovalo i kasino. Takoví lidé žádné plány B nemívají. Plán B je celosvětová katastrofa.
Otázkou také je, zda má i nějaký plán A. Avizovaným cílem bylo přimět ostatní země, aby zrušily veškerá jejich cla směrem k USA a zrovnoprávnily tak na svých trzích jejich produkty. Přesně tohle tedy zcela pragmaticky učinil například Izrael. A dočkal se… oznámení cel ve výši 17 %.
Když se tedy vrátíme zpět k těm automobilům, tak je skutečně nezpochybnitelným faktem, že jsou zde americká auta značně dražší než v USA. Při bližším pohledu ale zjistíme, že doposud 10% cla na americké vozy v tomto obludném cenovém rozdílu (který může být klidně dvojnásobný) nehrají ani zdaleka roli primárního faktoru. V Evropě je totiž obecně vyšší míra zdanění (u nás 21 %) a ten rozdíl ve zdanění může být klidně vyšší než samotné clo. Dále jsou tady jisté náklady na homologační úpravy a na své si musí přijít i vykutálený prodejce, který spoléhá na to, že evropský zákazník sám moc nepátrá a sám si nic nezařídí, protože je uvyklý pro vlastní dobro nezačínat raději vůbec nic, co zavání jakýmkoliv byrokratickým a legislativním dobrodružstvím. Mimochodem i evropská auta jsou obecně v USA levnější než v Evropě, to je takový hezký paradox a důkaz toho, že si zde ty vyšší ceny děláme hlavně sami sobě a bez ohledu na původ…
Argumentovat vyšším celkovým zdaněním a považovat celý rozdíl v podstatě za clo, je zcela liché. Řekněme, že například v Maďarsku mají vyšší DPH než u nás a tím pádem u nich bude stát v obchodě český výrobek o něco více než u nás. Zavést tedy clo na maďarské výrobky s argumentem, že oni naše výrobky clí 40 %, by v tomto případě asi nepůsobilo úplně příčetně a moc si ani neumím představit, že by najednou vylezl Petr Fiala s papundeklovou tabulí před Kramářovu vilu a vyhlásil, že odteď zavádíme jako odvetu na Maďarsko 20% clo. A pak by vyjmenoval postupně ještě zbytek světa a víceméně od oka všem nadělit cla od desíti do padesáti procent. A jelikož je to Brňák jako poleno, mohl by to zaštítit krásným heslem MAKE MORAVIA GREAT AGAIN!
Asi není třeba dodávat, že by nás měl zbytek světa okamžitě za blázny, vysmáli by se nám a svět by se točil dál bez nás. V případě USA je to ale realita, kterou zkrátka ignorovat nelze. Můžeme se jen podivovat tomu, že v jednadvacátém století má stále někde na světě jednotlivec tak obrovskou moc, že si tohle může dovolit.
Stále pevně doufám, že bude mít zbytek světa o něco více rozumu a dokáže si s touto situací nějak poradit a nenechá se strhnout do obchodní války, která bude mít pouze poražené.
