Článek
V dnešní době už bude existovat asi jen velmi málo lidí, kteří alespoň občas nezavítají na nějakou sociální síť nebo do sekce pod nějakým článkem s názvy jako „Diskuze“ či „Vaše názory“. Pro většinu lidí tedy asi nebude žádnou novinkou rada, aby jejich obsah nebrali nijak smrtelně vážně, přece jen ale nejspíš nebude od věci tuto radu trochu rozšířit. Vyhrocenou debatu plnou osobních útoků, zcela nesmyslných výkřiků nebo naprostých nesmyslů asi pozná na první pohled téměř každý. A není o ně zrovna nouze asi na žádné platformě.
Horší už je to ale s těmi, které jsou infikované značně škodlivými a manipulativně podsouvanými myšlenkami, které se na první pohled tváří přijatelně, ale ve skutečnosti jsou to názory značně extrémní, plné morálního absolutismu, nebo jsou jednoduše jen hloupé. Teď nemyslím lákání do různých sekt, propagandu cizích státních aktérů nebo pokusy o vylákání citlivých údajů. To je úplně jiné téma. Na mysli mám zdánlivě normální komentáře, které vedle zmíněných šíleností dokonce můžou působit až jako ostrůvky pozitivní deviace, ovšem opak je pravdou.
Pokusím se na několika příkladech uvést, jak to v praxi vypadá, co je na nich podle mě špatně a na závěr také kde se tohle všechno bere a proč by nás to vlastně nemělo moc znepokojovat.
Příklad 1: „Suchej únor je naprosto k ničemu, když pak lidi stejně zase začnou chlastat.“
V období, kdy je tohle téma aktuální, se lze velmi často setkat s podobným názorem. Ač se to tak možná na první pohled nezdá, tenhle výrok odráží naprosto extrémní mentální nastavení jeho autora. V podstatě tím říká, že nerespektuje vůbec nic mezi trvalou abstinencí a dennodenním nalíváním se. Jako kdyby existovala volba pouze mezi těmito dvěma extrémy. Samozřejmě, že úplná abstinence bude pro zdraví asi nejlepší volbou, ale znamená to snad, že vyzkoušet si to jen na měsíc je k ničemu? Že se tedy nemáme ničím takovým zdržovat a pít jako duhy nonstop? Pokud pijete, je měsíční pauza zcela jistě zdraví prospěšná a tohle je prostě žvást.
Příklad 2: „Když si dáš po cvičení bůček nebo hranolky, tak nemusíš vůbec cvičit a je to úplně k ničemu.“
No dobře. Určitě je pro ideální výsledky potřeba podporovat sportování i odpovídajícím způsobem stravování. Ale kdo na tom bude lépe? Ten, kdo se cpe bůčkem a hranolky a jinak nedělá vůbec nic, nebo ten kdo se sice cpe bůčkem a hranolky, ale také pravidelně cvičí? Opět je to dost extrémní názor, kterým je nám podsouváno, že musíme jakoukoliv aktivitu dělat s totálním nasazením a plně se jí odevzdat, nebo ji radši nedělat vůbec. Což je samozřejmě nesmysl.
Příklad 3: „Dospávat spánkový deficit o víkendu se nemá. Člověk má spát každý den stejně.“
Tohle tvrzení má pravdivou pouze jeho druhou část. Ano, člověk je nastaven tak, že jeho potřeba spánku je každý den stejná a pro zdraví je nejlepší, pokud se dostatečně vyspí každý den. Jenže když se snad v týdnu nevyspím, nemám se vyspat ani o víkendu? Tedy vlastně nikdy? Pokud spím od pondělí do pátku jen 6 hodin denně, mám spát snad 6 hodin denně i o víkendu a ten kumulovaný deficit si ještě navyšovat? Samozřejmě že ne. Pokud jsem unavený, je nejlepší se vyspat. Pokud na to mám čas jen o víkendu, není to sice ideální, ale určitě je to lepší než vůbec. Kdo tvrdí opak, vůbec tohle téma nepochopil.
Tohle byly tři příklady tak trochu skrytého názorového extremismu. Kdyby se člověk měl řídit podobnými radami, bylo by to v jeho životě asi hodně vabank…
Nad tohle se ale většina lidí ještě dokáže nějak povznést a styl „všechno, nebo nic“ ráda přenechá jiným. Mnohem horší jsou ovšem různí morální absolutisti, kteří jdou taktéž do extrému s jakousi centrální myšlenkou, že v podstatě jakkoliv chybující člověk by zasloužil pouze opovržení, do posledního puntíku si vyzobat vše, co si nadrobil a slušný člověk by něco takového nejenže neměl sám dělat, ale také absolutně odsuzovat u druhých.
Příklad 4: „Kuřáci by si měli sami platit léčení za nemoci, které si kouřením způsobili.“
Pro někoho to možná zní logicky, každý by přece měl nést odpovědnost za své zdraví a pokud si ho dlouhodobě vědomě poškozuje, měl by také nést následky se vším všudy. Koneckonců do kouření nikdo nikoho nenutí a jeho škodlivost nikdo před nikým netají.
Ovšem podobné názory jsou přes svou zdánlivou logičnost ve své podstatě toxické až na půdu. Ruku na srdce - většina zdravotních problémů je nějak preventivně vyhnutelná. Pokud by kuřáci měli být vyloučeni z části plnění zdravotních pojišťoven, neexistoval by jediný důvod, proč by z něj neměli být vyloučeni také ti, kteří mají například vysoký tlak, cholesterol a nadváhu a nic s tím nedělají. Stejně tak někdo, kdo se rozmlátí na motorce, na kole nebo šlápnutím do díry. Nebo na schodech v opilosti. Nebo vlastně lidé pijící alkohol obecně. Nebo ten, kdo se spálí na slunci a vykoleduje si kožní problémy. Nebo kdo se třeba jen nachladí, protože se pořádně neoblékl… nebo kdokoliv, kdo prokazatelně nejedl dostatek vlákniny, antioxidantů, vitamínů, esenciálních mastných kyselin nebo naopak příliš mnoho cukru, bílé mouky a živočišných tuků, dostatečně nespal, moc se stresoval, pravidelně necvičil a tak dále a tak dále… všechno tohle jsou prokazatelně věci, které významně ovlivňují rizika různých chorob, jsou to veřejně dostupné informace a kdo toho tedy nedbá, může si za svou nemoc sám…
Pak bychom vlastně zdravotní pojištění nemuseli mít vůbec, to riziko čistě genetické nemoci už je od určitého věku prakticky zanedbatelné a v případě úrazu s cizím zaviněním může každý o náklady stáhnout viníka. Sám si zdraví přece nepoškodí nikdo, kdo se chová zodpovědně. Opravdu by tohle někdo příčetný chtěl?
Navíc to podsouvá značně toxickou myšlenku, že někomu druhému platíte léčení a on si toho vlastně ani neváží. Vy si ale platíte své pojištění, které vám poskytuje určitou jistotu.
Pokud nějaký Pepa z Depa přestane kouřit a cpát se jako Otesánek a do smrti už bude zdravý jako řepa, nikdo vám zdravotní pojištění nezlevní. Nebuďme naivní.
A pokud už někdo chce uvažovat tímhle cynickým asociálním způsobem, může jej hřát, že kdo kvůli svému nezdravému životnímu stylu zemře dřív, nebude pobírat státní důchod a ve státní kase zůstane zase více prostředků z jeho sociálního pojištění, které tak kompletně propadne státnímu chřtánu. Mně se ovšem tenhle způsob uvažování značně příčí.
Příklad 5: „Volební právo by nemělo být pro všechny. Proč má mít stejný hlas někdo, kdo je úplně pitomý a věří nesmyslům?“
Protože tady žije taky a ty tady nejsi sám a nejsi ani žádný arbitr toho, co je dobře nebo špatně, chtělo by se říct, kdybych si chtěl taky zahrát na morální maják a přiřknout všem názorům stejnou váhu jako svému… to bych si ovšem značně lhal do kapsy.
Samozřejmě, že pokud někdo věří, že nás ovládají ještěři a z letadel na nás sype Bill Gates jedy, neumí ve třiceti malou násobilku nebo v nejhorším případě mentálního úpadku je schopný do krve hájit některého (kteréhokoliv) politika oproti jinému, ve víře že je to naprosto čistá altruistická bytost, která nás přišla zachránit bez ohledu na vlastní diskomfort, který mu jeho funkce přinese (au, au, au…), nedají se jeho názory považovat za něco, co by měl kdokoliv brát vážně. Samozřejmě není žádoucí, aby někdo takový mohl rozhodovat o osudech druhých. Ovšem jak tohle ošetřit u voleb, to je zkrátka neřešitelné.
Případně neřešitelné tak, aby to nezbouralo samotný základní princip demokracie. Neumím si vůbec představit, jak by se nastavila ta hranice, že někdo už je příliš velký hlupák na to, aby mohl jít volit. A kdo by to určoval a posuzoval. A co by bylo úplně nejhorší. Lidé, kteří by propadli sítem do té značně dehonestující kategorie „příliš hloupý, aby mohl volit“, jsou zpravidla jedinci už tak dost otrávení, plní agrese a pocitu, že v této společnosti nemají své místo, což je vlastně samotnou příčinou jejich sympatií k různým antisystémovým subjektům formujících jejich extrémní a šílené názory. Pokud bychom jim ještě měli selektivně odebrat volební právo, mohlo by to skončit naprostou katastrofou. Jen někdo zcela naivní by si mohl myslet, že by například takový volič Volného Bloku nebo DSS jen pokrčil rameny, řekl si něco ve smyslu, že bude tedy asi lepší, když místo něj rozhodnou ti chytřejší, a půjde v klidu domů a druhý den zase pokojně do práce…
Dále jsou pak kategorie příspěvků, které už posouvají debaty úplně někam jinam a identifikovat jejich mimóznost není nikterak těžké. Například je píšou lidé, kteří sice nezvládají dát dohromady ani smysluplnou holou větu, přesto však z nějakého záhadného důvodu pojali potřebu podělit se o své myšlenky se zbytkem světa. Ve větší nebo menší míře se objevují také všude. Když se k tomu přidají ještě různé politické roztleskávačky, spameři a trollové, kteří zcela záměrně prezentují různé až panoptikální názory v očekávání, jaké budou reakce, je zcela očekávatelné, že místo smysluplných debat budeme mnohem častěji narážet na něco, co by se dalo nazvat spíše názorovým obludáriem. V takovém smrtelném koktejlu motivací a mentálních nastavení přispívajících jen velmi zřídka nedojde k bleskové exkrementizaci jakékoliv veřejné debaty a toto je dobré mít neustále na paměti a nenechat se tím znechutit.
Proč tomu tak ale je? Vysvětlení je až překvapivě jednoduché. Vždycky, všude a odjakživa měli a mají největší potřebu se nahlas vyjadřovat lidé buď se značně extrémními názory, nebo lidé se zcela nulovým pojmem o tom, o čem je vlastně řeč. A tohle se na internetu umocňuje tím, že spousta lidí zde pod domnělou anonymitou a beztrestností nabývá dojmu, že si mohou dovolit mnohem víc.
Kdo má normální a trochu promyšlený názor, má nějaké pochybnosti o vlastním pohledu nebo má pocit, že danému tématu dostatečně nerozumí, ten v naprosté většině případů mlčí. Bohužel. A takových lidí je většina.
Pokud se mýlím, tak nás ochraňuj Bůh…
