Článek
V dnešním rozhovoru se podíváme na kobylku jednomu zajímavému modernímu trendu, který se pomalu ale jistě začíná stávat velmi populárním a dle jeho zakladatele, pana Petra Hvězdy, si klade značně ambiciózní a neskromné cíle. Tím je odvrátit společnost od materiálního a konzumního způsobu života, který nás nezpochybnitelně již dlouho žene do záhuby.
Vyzpovídali jsme tedy pana Hvězdu, který nám představil svůj až překvapivě jednoduchý a zároveň geniální koncept. Je nám tedy nesmírnou ctí býti historicky prvním veřejným médiem, které tuto převratnou novinku představuje široké veřejnosti.
Pane Hvězdo, můžete nám ve stručnosti popsat, čím se zabývá vaše hnutí Nová svatba?
Samozřejmě a rád! Tak tedy – naše činnost je velmi prostá. Pomáháme lidem organizovat svatby. Nejsme ovšem klasickou svatební agenturou pořádající opulentní hostiny v luxusně vyzdobených prostorách, nabízející například pronájem limuzín a dalších pozérských pozlátek. Proti těm se naopak poměrně radikálně vymezujeme. Rozhodli jsme se svatby pojmout tak, aby nejlépe plnily svůj účel. Tedy posvětit lásku dvou lidí, kteří se rozhodli spojit svůj život a jejich rodinám a přátelům dopomoci tomuto prastarému rituálu důstojně přihlížet a dodat mu náležité vážnosti a památnosti.
Můžete být více konkrétní? Čím jsou vaše svatby natolik jiné oproti těm klasickým?
Hlavní nosnou filozofií je naprosté odmítnutí konzumu. Všechno to začalo jednoho letního dne před dvěma roky, kdy jsem se účastnil svatby jednoho mého rodinného příslušníka. Postávali jsme v malé skupince podobně smýšlejících a s opovržením sledovali tu okázalou frašku… Tak nás tenkrát napadlo, kolik lidí by asi skutečně přišlo, kdyby předem věděli, že je zde nebudou čekat hromady jídla, alkoholické nápoje a další zhýralosti. Téměř všichni jsme se shodli na tom, že by jich pravděpodobně nedorazila ani polovina. A to právě ta polovina, kterou netvoří opravdoví přátelé. Dá se snad označit jako přítel někdo, kdo by si podmínil účast na jednom z nejdůležitějších dní vašeho života tím, že se tam bude moct cpát, až mu poteče horké sádlo koutky úst ven a kapat na košili? Že se tam bude moct napájet drahým vínem až do bezvědomí? Odpovězte si sami.
S jedním kamarádem, který se měl zanedlouho ženit, jsme tenkrát uzavřeli sázku.
V čem ta sázka spočívala?
Víte, on z nás byl taková nejčistější duše. Jako jediný věřil tomu, že by i v případě takhle asketicky pojaté svatby dorazila většina pozvaných hostů. A jelikož je to muž činu, neváhal se vsadit, zcela překopat koncept jeho vlastní, tenkrát již naplánované, svatby a uspořádat tak historicky první svatbu tohoto konceptu. A světe div se, k našemu obrovskému překvapení se to setkalo s velkým úspěchem! Většina hostů byla nadšená a gratulovali mu k tomu, že takhle originálně pojatou svatbu ještě nikdy nezažili.
V čem byla tedy jeho svatba jiná? Pouze tam chybělo pohoštění, nebo měla i ještě nějaké další odlišnosti?
Tenkrát se skutečně jednalo pouze o absenci pohoštění. Pochopte, byli jsme na samotném začátku a teprve jsme tento koncept testovali. Hostům byla tehdy nabídnuta pouze pramenitá voda, aby neumdlévali žízní, jelikož byl červenec a bylo opravdu horko. K zakousnutí jsme nabídli pouze několik kusů celozrnného pečiva, to zase aby hosté neupadali do hypoglykémie a celá ta několikahodinová bujará oslava tak neztrácela svůj drajv. I to se ovšem později ukázalo jako nadbytečné. Celý koncept jsem doladil až já na mé vlastní svatbě. Poté, co jsme spolu s přáteli rozebrali tento prvotní úspěch jsme se shodli, že je potřeba jít ještě mnohem dál. Bylo by chybou usnout na vavřínech z prvotního úspěchu a naši ušlechtilou myšlenku nematerialistického pojetí svatby nedotáhnout do konce. A to se podařilo až před půl rokem na mé vlastní svatbě, načež jsem na základě jednoznačně pozitivní zpětné vazby od mých přátel rozhodl tento koncept nabídnout široké veřejnosti.
V čem byla ta vaše svatba jiná oproti té první experimentální?
Pokud bychom kamarádovu svatbu měli nazvat asketickou, tak ta moje už byla bez nadsázky přímo sebemrskačská! Jakékoliv jídlo i nápoje byly zcela zapovězeny. Omezil jsem i veškerý myslitelný komfort na minimum. Například jsem místo židlí nechal přivézt z nedalekého lomu pískovcové kameny a po celou dobu jsme seděli jen na nich. Na začátku jsem také od všech hostů vysbíral mobilní telefony, aby se nemohli zbytečně rozptylovat. Zakázal jsem produkci jakékoliv hudby a dokonce jsem všechny svatebčany přiměl odhodit luxusní padnoucí obleky a šaty a obléct si šedivé a nepohodlné mundůry z režné tkaniny, které jsem nechal před tím na zakázku k tomuto účelu zhotovit. Byla to krása. Nakonec i ti nejzarytější materialisté museli přiznat, že něco takového nikdy nezažili. A že se jim to svým způsobem vlastně líbilo. Hned druhý den po svatbě jsem si otevřel živnost a nabídl organizaci a poradenství ohledně nematerialistických svateb. Pevně doufám, že tohle napomůže vrátit společnost ke svým tradičním kořenům a lidé začnou mít opět blíže k sobě navzájem i k Bohu. Víte, ona je totiž dnešní mladá generace mnohem méně materialistická, než byly ty předchozí a hlavním důvodem, proč poslední dobou tak málo párů uzavírá manželství je to, že ve skutečnosti opovrhují okázalými svatebními obřady a hostinami.
Zatím jste zmínil pouze samé pozitivní ohlasy. Setkal jste se i s nějakými negativními?
Samozřejmě. Ale těmi se odmítám jakkoliv vážně zabývat. Důležité je vždy jít za svým přesvědčením a nenechat se všemi těmi hemžícími se škarohlídy odradit. Dříve, ještě v dobách, kdy naši společnost plně neovládal materialismus, byli lidé připraveni za své přesvědčení klidně i položit život a neuvěřitelně trpět. A byla to právě jejich vytrvalost a okázalá ignorace jejich odpůrců, co je vepsalo navždy do dějin. Představte si, kdyby se třeba Jan Hus nechal uplatit. Nebo Ježíš Kristus nechal zastrašit Římany. Dnes by po nich neštěkl ani pes. A můžete vzít jed na to, že pokud by se mne pokusili biřicové státní moci nějak zlomit, odolal bych jako skála v příboji. Ne nadarmo se také jmenuji Petr.
Vskutku fascinující. Ještě jste však nezmínil, jak se k tomuto nápadu stavěly vaše manželky, tedy tehdejší snoubenky.
Ale to víte, nejdřív měly keců jako koza bobků. Jenže jak už jsem zmínil, naše hnutí má mimo jiné za cíl navrátit naši společnost k jejím tradičním kořenům. A k tomu neodmyslitelně patří, že hlavní slovo má zkrátka vždycky muž. Komu se nepodaří vlastní snoubenku přesvědčit, že o podobě svatby rozhoduje on a její hlas je tak maximálně poradní, neměl by s takovou ženou nadále ztrácet čas. Je to jednoduché. Feminismus a jeho zrůdné důsledky, kdy žena může rozhodovat téměř o všem, považujeme logicky za důsledek materialismu a zhýralosti dnešní doby, proti čemuž právě bojujeme. Naše manželky samozřejmě milujeme z celého srdce. Jsou to vzorné ženy a znají své místo ve společnosti.
Před tím jste také zmínil, že byste byl rád, aby lidé měli blíže i k Bohu. Jsou vaše svatby nějak propojeny s církví? Umožňujete obřady i v kostele?
Ne, tohle se nám bohužel nepodařilo zajistit, přestože jsme původně chtěli. Zkoušeli jsme přesvědčit místního kněze, ale ten nechtěl o něčem takovém ani slyšet. Označil nás za modloslužebníky a rozloučil se s námi s tím, že se bude za naše duše vroucně modlit. Tehdy jsem pochopil, že církev je taktéž jen pozlátko materialismu a svému účelu vlastně nikdy nesloužila. Pan farář nás odbyl s tím, že se nehodlá účastnit, dle jeho slov, nějakého sabatu, kde skupina hladovějících nebožáků oděných do mundůrů připomínajících severokorejské mukly sedí hodiny na tvrdých kamenech a debatují o zkaženosti světa. Vůbec nic nepochopil. Nejradši by se tam jistě sám opíjel, přejídal a bůhví co dalšího. Přitom to byla právě církev, která ve mně kdysi jako v dítěti tuto myšlenku zasela a až o mnoho let později vyklíčila v tento ušlechtilý nápad. Poslouchal jsem tehdy kázání při mši svaté. Pan farář mne tehdy přímo dojal příběhem dvou mladých lidí, kterým údajně jistý podnikatel nabídl milion korun, pokud nebudou mít svatbu v kostele. Načež mu oba jednohlasně odvětili: „Nechej si své miliony, my se za tebe budeme radši modlit.“ Doteď ve mně tento příběh rezonuje a beru jej jako jistý vzor svého chování. A proto také úplně neodsuzuji všechny duchovní. Výjimky se mezi nimi jistě najdou a někteří skutečně slouží svému poslání důstojně. Jen mně se bohužel takového zatím nepodařilo najít. Pana faráře, který nám tenkrát tento příběh vyprávěl, si již před lety Pán povolal k sobě.
Co bych musel udělat pro to, abych si mohl přes vaši agenturu nechat zorganizovat svatbu?
Základem je samozřejmě kontaktovat nás přes naše webové stránky. Poté se spolu sejdeme na konzultaci a individuálně domluvíme potřebné detaily. Ovšem zapomeňte na to, že by tento způsob svatby byl určen pro někoho, kdo by chtěl tímto způsobem ušetřit. Mamon je taktéž projevem materialismu a ten my v žádném případě nepodporujeme. Obětování určité nemalé částky za takhle významný životní den je samozřejmě součástí tohoto prastarého rituálu a v neposlední řadě také nějak musíme pokrýt nemalé náklady, které jsou s organizací spojené. A kdo se rozhodne pro manželství, musí to myslet vážně. Takovému člověku potom nemůže činit problém náležitě zaplatit. Nejlevnější verze této svatby tedy přijde na přibližně 300 000 Kč, vše se ale odvíjí především od počtu hostů, lokality a případném zajištění nějakých dalších speciálních sebemrskačských prvků, které si jako objednávající budete přát. Pokud by měl někdo přece jen problém s financováním, rádi mu pomůžeme sjednat úvěr, tohle je také součástí našeho komplexního servisu a vřele jej doporučujeme.
Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně úspěchů!
Milujte se a množte se!
