Článek
Pane Hraboši, co vás přimělo jakožto doposud veřejně neznámou a neaktivní osobu vrhnout se do politiky, a to rovnou s nejvyššími možnými ambicemi?
Já jsem chtěl do politiky vždycky. Jen jsem nikdy nevěděl, do které strany či hnutí vstoupit. Žádný ze subjektů mi nevyhovoval ani programem, ani osobnostním profilem jejích členů. Víte, já jsem totiž nadmíru čestný člověk, ale zároveň tvrdý jako skála! A to je kombinace v politice nevídaná, proto jsem si myslel, že v ní nikdy nemám šanci. Pak jsem ale nedávno narazil na článek, že podle jistého průzkumu by 33 % Čechů uvítalo návrat totality, ve které by nebyly svobodné volby. Byl jsem naprosto v šoku! Třetina národa chce něco, co žádná strana nenabízí. Tady je tedy obrovská díra na trhu, kterou by byla skutečně škoda nevyužít. Tedy možná mají některé subjekty takové ambice, ale mají je skryté a vzhledem k tomu, že se sami prezentují jako demokratické, zcela nesmyslně se svazují pravidly, která jim v jejich záměrech brání. A přitom to třetina národa po nikom ani nechce. Tak jsem si zkrátka řekl, že popadnu příležitost za pačesy a nabídnu lidem přesně to, co chtějí. Naprosto transparentně tedy představuji svůj program zrušení demokracie, zavedení totality a jmenování sebe sama jako absolutního a doživotního vládce naší krásné země.
Nechci vám brát iluze, ale mně to zní naprosto šíleně. Opravdu jste přesvědčen, že lidé něco takového skutečně chtějí?
Podívejte se, statistiky hovoří jasně. Například na Slovensku nebo v Rumunsku je to procento dokonce ještě o něco vyšší, takže se nejedná o nějaký národní fenomén, ale o celosvětový trend. A 33 % je v našich podmínkách potenciál srovnatelný s Andrejem Babišem. A ten dokonce i v rámci demokratických pravidel dokázal nadělat slušný čurbes. Teď si představte mít takovou podporu a nerespektovat přitom nic jiného než vlastní pravidla, která jsem si ještě chytře nastavil tak, že je mohu kdykoliv pružně přizpůsobovat nastalým situacím. Tedy co jeden den slíbím, nemusí vůbec druhý den platit, pokud už se mi to nebude takříkajíc hodit do krámu. Jelikož jsem ale férový chlap, nehodlám své záměry nikterak skrývat. Myslím, že tohle může být nakonec atraktivní i pro více než těch zmíněných 33 %, protože lidé již dávno odvykli autoritativnímu řízení státu a i v zemích, kde o demokracii nemůže být ani řeč, se jejich vládci stále snaží vytvářet zdání nějaké svobody a respektování demokratických pravidel, organizují zcela zbytečně nákladné volby, které si stejně falšují podle sebe a podobně. Tohle by se mnou nehrozilo. Zhaftnul bych moc se vším všudy a bez nějakých komedií, pěkně po vzoru feudálních vládců. A nebylo by co řešit. Všichni bychom si ušetřili spoustu času a prostředků.
Jak by to plánované převzetí moci mělo proběhnout?
V první řadě bych samozřejmě musel vyhrát volby. Pořád tady bohužel máme demokracii a jinak to zkrátka nejde. Riskovat život nebo vězení při nějakém ozbrojeném převratu mi nevychází jako riziko, které jsem ochoten podstoupit. Zvlášť, když tady má moje vize takovou obrovskou veřejnou podporu. Takže po vyhraných volbách by začaly klasické čistky ve všech státních orgánech. Především vedení armády a policie bych musel okamžitě zbavit všech neloajálních členů. Stejně tak by museli skončit všichni vysoce postavení demokratičtí politici.
Co byste s vašimi odpůrci udělal?
Ty nejhlasitější a nejvýše postavené bych pochopitelně musel nějak odstranit. Například takový Andrej Babiš by musel úplně zmizet hned první den. Je to příliš dominantní osobnost s velkým vlivem a prostředky, takže by hrozilo, že bude ovlivňovat veřejnost i z vězení. Naopak jsou tady i takoví, kteří by byli reformovatelní, ať už svým podlým charakterem nebo hloupostí a toho bych mohl využít. Dle mých předběžných odhadů je to většina současné politické garnitury. Andreji Babišovi tedy můžu akorát slíbit, že bych se jej zbavil aspoň relativně humánním způsobem a nikterak krutým, avantgardním či jakkoliv surovým způsobem. Já ho jako soupeře uznávám. Brutální popravy bych ponechal pro různé skutečné zločince jakožto odstrašující příklad, aby společnost šlapala jako hodinky a na žádné porušování zákona neměli lidé ani pomyšlení. Nepohodlné osoby bych z velké většiny pozavíral do pracovních táborů. Je zde plno neobsazených pracovních pozic, které nikdo nechce vykonávat. Několik desítek tisíc politických vězňů by tedy naší ekonomice jen a pouze prospělo.
Já jsem úplně v šoku, s jakou otevřeností o svých záměrech hovoříte…
Ano, jak jsem již zmínil – já jsem nadmíru čestný člověk. Proto jsem své hnutí také nazval TT25, což je zkratka od transparentní totalita a číslo 25 odkazuje na rok vzniku. Od počátku převzetí moci ale pravděpodobně zavedu úplně nový letopočet, takže ta číslovka v názvu hnutí bude časem působit jako takový roztomilý anachronismus. Ano, je to tak trochu sentimentální, ale na to já si občas docela potrpím. I já jsem jenom člověk.
V průběhu dějin se ale lidstvo pomalu posouvá od autoritativního způsobu vládnutí směrem k dělené moci téměř po celém světě. Nejde tedy váš záměr tak trochu proti pokroku?
Vůbec ne! Demokracie je slepá větev a v budoucnosti nemá místo. Jen se podívejte na to, jakých historických osobností si lidé nejvíce váží. O takovém Karlu IV. vám tady doslova nikdo neřekne křivého slova. A to vám byl nějaký despota! Naopak čím se posunujeme více ke svobodnějšímu a demokratičtějšímu vládnutí, tím více národ svými vládci opovrhuje. U Masaryka už se nějací jeho kritici najdou, ale ještě to není tak strašné, protože za jeho vlády se ještě pár totalitních prvků našlo. Ovšem na současnou politickou reprezentaci se dennodenně snáší takové špíny, že to snad ani není možné. A tomu já bych učinil přítrž. Svým odpůrcům bych prostě zavřel ústa nebo je rovnou zlikvidoval. A nový Karel IV. by byl na světě, ani byste se nenadáli!
Dám vám ještě jeden příklad, pokud mi stále ještě úplně nevěříte. V mém oblíbeném Rumunsku, kde je podpora totality dokonce ještě o málo větší nežli u nás, pořádali v roce 2006 veřejnou soutěž, kdy lidé měli vybrat 100 největších osobností jejich dějin. Pro mne zcela nepřekvapivě ovládli horní příčky tohoto žebříčku především různí hrůzovládci a například takový Vlad Napichovač neboli kníže Dracula se v tomto žebříčku umístil výše než Henri Coanda. Rozumíte tomu? Ten nejtvrdší a nejkrutější vládce v jejich dějinách se umístil výše než jeden z nejslavnějších světových vynálezců, který je jejich rodákem. A že ho překonal i Nicolae Ceaușescu snad nemusím ani dodávat. Tohle jasně vypovídá o tom, jakých osobností si lidé váží a jak i mne jednou bude historie soudit.
Jak by vaše vláda vypadala z praktického hlediska? Někdo by přece jen musel řídit ministerstva, různé státní instituce a podobně. Kdo by to byl?
Do všech důležitých funkcí bych jmenoval pouze důsledně prověřené osoby, ať už hlupáky, kariéristy nebo bezcharakterní oportunisty. Co vedle sebe absolutně nesnesu, jsou jakékoliv osoby s příliš výrazným charakterem a ambicemi, které by konkurovaly těm mým. Takoví lidé by tedy museli zmlknout a příliš na sebe neupozorňovat, jinak by je čekal pravděpodobně pracovní tábor. Ale jak už jsem říkal, pár desítek tisíc politických vězňů bude pro naši zemi určitě potřeba, takže než se tyto stavy naplní, budeme jistě takové lidi aktivně vyhledávat. Teprve až se stavy politických vězňů naplní na požadované kvóty, celkové represe se zmírní a zavírat už budeme jen ty, kteří na sebe budou sami upozorňovat. Tým mých nejbližších spolupracovníků bude složen výhradně z loajálních patolízalů.
Děkuji za vysvětlení. Nakonec to vlastně dává smysl, i když jsou vaše názory kontroverzní.
Ono to možná zní trochu egoisticky, když zde popisuji ambice stát se absolutním vládcem, ale nakonec i já jsem jen služebník státu. Nabízím pouze to, co lidé chtějí a potřebují a k čemu se i já cítím být odjakživa povolán. Nic se nebojte, vývoj lidstva si vždycky najde svou přirozenou cestu a o této éře takzvané demokracie plné chaosu, nejistoty a různých zhýralostí se jednou budou děti ve školách učit jako o období temna, ve kterém by nikdo soudný žít nechtěl. Ostatně i tu historii budeme muset později trochu poupravit, spoustu historických osob, nyní uměle protěžovaných jako třeba onen slavný Masaryk, bude potřeba po právu pořádně očernit.
Nyní pořádně netuším, zda vám mám vůbec přát štěstí a úspěch. Vaše slova mě ve skutečnosti docela děsí.
Ale to vůbec nemusíte. Já už mám o vaší budoucnosti jasno.
