Článek
Manželství pro všechny. Pojem, který poslední dobou opět hlasitě rezonuje ve veřejném prostoru. Téměř každý má na manželství pro všechny nějaký názor.
Poté, co jsem se od lidoveckého poslance Hellera dozvěděl, že u nich na jihu je hovězí hovězí, kuřecí kuřecí a manželství bude vždycky svazkem muže a ženy (nechci vidět, jak to asi vypadá u Hellerů doma, když se při nedělním obědě zjistí, že sekaná je upečena ze dvou druhů masa smíchaných do jednoho poživatelného tvaru…), zamyslel jsem se nad „problematikou“ manželství pro všechny také.
Někde jsem zahlédl anketu, ve které se redaktor zúčastněných dotazoval, jaký mají na manželství pro všechny názor. Stejnou otázku jsem tedy položil sám sobě. Co že si vlastně o celé té věci myslím? Odpověď byla až překvapivě jednoduchá. Je mi úplně jedno, kdo si koho bere. Za předpokladu, že s tím oba zúčastnění souhlasí, nikdo z nich tak nečiní pod nátlakem a do svazku vstupují zcela dobrovolně.
Jenže takhle jednoduché to nejspíš není. Celá ta věc se zdá být velice složitá a zapeklitá, když doslova hýbe (nejen) celou poslaneckou sněmovnu a různí konzervativci a bojovníci za čistotu společnosti kvůli ní dnes a denně vyjíždějí na barikády.
Jenže… Jenže ono to ve skutečnosti opravdu není vůbec složité. Když pominu veškerou byrokracii, s každým podobným krokem automaticky spjatou, a zaměřím se na samotnou podstatu celé té věci, vychází mi z toho, že je to celé vlastně až úsměvné jednoduché. Muž, který miluje jiného muže, má mít zkrátka právo na to, aby si ho mohl vzít. Žena, která miluje jinou ženu… Dál už to znáte. To vše samozřejmě za předpokladu, že s tím oba zainteresovaní souhlasí. To pro jistotu zdůrazňuji ještě jednou, abych se vyhnul nesmyslům o sňatcích se zvířaty a podobným věcem.
Všichni ti Dukové, Okamurové, Bendové, Hellerové, Jurečkové a další sice stále vyjíždějí na barikády s mnohdy nechutnými a odpornými prohlášeními, ale pravda je taková, že svou bitvu už dávno prohráli.
Tradice jsou jistě krásná věc, ale jsem upřímně rád, že už dnes neupalujeme na hranicích ženy za sběr bylin. Tradice znásilňování nezletilých v některých církevních institucích se mi také krajně hnusí. Nastal čas, aby i manželství, jakožto dosavadní výsada muže a ženy, opustilo svůj zakonzervovaný dvoreček a otevřelo náruč ostatním. Vždyť před Bohem jsme si přece všichni rovni.
Ty, kteří mají snad obavu o ono často zmiňované ohrožení tradiční rodiny bych rád ujistil, že takovou rodinu mnohem více ohrožuje na mol opilý otec, který se nad ránem vrátí domů a před vlastními dětmi zbije manželku- jejich matku.
Ne, netvrdím, že cesta ke stejným právům pro všechny se rychle chýlí ke svému konci. Nicméně její cíl se nevyhnutelně blíží.
Zároveň ani netvrdím, že všichni lidovci mají stejné (stejně šílené) názory. Nicméně by se strana jako taková měla minimálně zamyslet nad tím, jak se prostřednictvím některých svých členů prezentuje.
