Článek
Jsem typický příslušník generace Z, vyrůstal jsem s počítačem, hrál si střílečky a často od starších lidí poslouchal, jak kvůli tomu blbnu, vyrůstám ve vraha, blbne mi to mozek. V té době jsem si myslel, že je to naprosto absurdní. Snad je jasné, že každý člověk s dvojciferným IQ dokáže chápat rozdíl mezi virtuálním a skutečným světem.
Když se ale dnes podívám na chování některých lidí na internetu, musím těmto varování dát za pravdu. Nejde ale primárně o brutální obsah, jasně, dennodenní vystavení reprodukovanému násilí na obrazovkách nás sice asi trochu znecitliví, ale ten destruktivní vliv je úplně jinde.
Lidé dostali prostor, kde se můžou relativně anonymně, vzdáleně a bez následků vyjadřovat úplně ke všemu. Do toho na nás díky algoritmům a mediální touze po pozornosti vyskakují velmi často zprávy, které nás mají cíleně naštvat a vyprovokovat k reakci, která produkuje další a další reakce a udržuje tak uživatele na síti, kde svou přítomností generují médiím i sociálním sítím zisky.
Upustit páru? Ideálně v davu.
A je to paráda, co je lepšího, než si otevřít mobil a zanadávat si, vypustit všechnu páru v sobě, ideálně několikrát denně, někdy i několikrát za hodinu. V diskuzích pod článkem, ve vlastním příspěvku, pod příspěvky jiných. A nejen, že si vypustím páru, ale ještě dostanu stovky lajků, lidé se mnou souhlasí, líbí se jim moje názory, a těch lidí jsou stovky. Těch lidí je víc než mých přátel, cítím se jako vůdce tlupy.
Z pouhého upouštění páry se pak velmi lehce stane závislost.
No ale co když počet srdíček začne klesat, no tak přitvrdíme, budeme radikálnější, údernější, útočnější. A co ti druzí, ti také dostávají hodně srdíček, jich je taky hodně, a jsou také stále radikálnější. Máme tu válku, musíme vyhrát, však se podívejme, jak jsou ti druzí hrozně radikální.
No a co budeme dělat dál? Navzájem se zabijeme?
Dav je anonymní…
Není to nic nového, ostatně davovou psychologii si pamatuju ještě ze střední školy. Síla davu v lidech probouzí zvířata, Freud by to nazval Pudem Smrti. Velmi jednoduše se z davu stane ničící vlna tsunami, stačí se podívat na demonstrace a další akce, kdy se organizátoři soustředí pouze na co největší vyprovokování davu, aniž by ho byli ochotni dál řídit. Během několika minut se tak z náměstí může stát válečná zóna a tlupy neandrtálců musí uklidňovat speciální pořádková jednotka.
Anonymní a nezranitelný může být dav i jednotlivec
Venku a online se ale přece jen v něčem liší, může přijít reakce, která vás bude bolet. A ne každý na to má, proto se násilí v davu účastní většinou jenom ti největší fanatici a rváči, i to se ovšem může změnit, pokud člověk myslí, že je nezranitelný. Tisíce let válečných zločinů jsou toho ostatně důkazem. Stačí ale například postavit simulované vězení, rozdělit skupinku běžných lidí na vězně a dozorce a po několika dnech člověku, který má pocit moci a imunity, roztečou veškeré morální zábrany. A nepotřebuje k tomu ani nijak velkou skupinu dalších krvechtivých šimpanzů (dříve lidí).
Internet spojuje, často to nejhorší v nás
Kouzlo internetu je, že spojuje 5 miliard lidí. Je to super, když mi na oktávce začne blikat výstražná kontrolka, volant se stáčí o 5 stupňů doprava a do toho problikává brzdové světlo, pravděpodobně najdu příspěvek od někoho, komu se stalo to stejné. Bohužel najde i absolutní hlupák někoho, kdo s ním jeho pokřivený pohled na svět sdílí také úplně stejně. No a vznikne nám dav hlupáků, který svou silou začne přitahovat často i jinak normální lidi, kteří se do sítě hlupáků nějakou náhodou jen tak zamotají. A tak namísto aby společnost alespoň lehce srovnala hlupáky, hlupáci pokřivují společnost a vytváří nebál bych se říct sekty, jejichž zdeformované vidění světa je asi tak variabilní, jako vysvětlení blesku Thorovým hněvem.
Cokoliv znamená někoho naštvat
No a teď vysypte na naštvání se závislé davové sektáře s pokřiveným pohledem na svět před obrazovky a nechte je si prohlížet třeba hlavní stránku Seznamu. Bohužel, stejně jako pikařovi je nakonec gram málo, tak i tento uživatel není spokojen s 20 „naštvávacími“ články, a tak musí exhibovat i pod naprosto normálními články, jako je například právě zmíněná instalace vánočního stromečku. V očích člověka zbaveného rozumu a etiky teroristický čin, za který si rodina, dřevorubec i primátor zaslouží podříznout. Tak, to jsem si zanadával, dostal jsem svoji dávku dopaminu a za minutu na ten komentář zapomenu. Bohužel tentokrát jsem měl smůlu, v jednom z 1000 případů si totiž ten druhý nenechá kálet na hlavu, případ medializuje a podá trestní oznámení na policii. S dopaminovou dávkou tentokrát přibude obálka s červeným pruhem.
Jak přeměnit opici zpátky na člověka
Super, tak tady máme různě velký a různě radikální skupinky ukřičených orangutanů, který se už nejsou mezi sebou schopný často ani domluvit. Ale co s tím?
Odpověď netuším, vždyť jsem 22letej student, co ho jenom dneska naštval jeden článek.
Odpověď možná tuší někdo ze sociologů, psychologů, „expertů na dezinformace“.
A nebo ji vědí, jenom pro to není politická síla, ono totiž politikům asi vyhovuje ucházet se o hlasy orangutanů. Stačí jenom zakřičet migranti, drahota, válka nebo STB a pak to vypadá tak, že jedna špatná vláda střídá druhou a jakákoliv snaha o nepopulární řešení vážných problémů je přehlušena řevem statisícových tlup makaků.
