Komenský a jeho pokračovatelé v Haliči

Hlavní město historické Haliče bylo v minulých staletích významnou metropolí, která přitahovala obyvatele blízkého i vzdálenějšího okolí. Městu dodávali dynamiku četní obchodníci z Arménie, vzdělaní Němci a také obyvatelé českých zemí, kteří hledali uplatnění v nejvýchodnější provincii monarchie, a to v celém spektru činností od zemědělství, obchodu, řemesel, až po práci na úřadech či službu v císařské armádě. Nemalá část z nich sehrála významnou roli i při vzdělávání v různých oborech lidské činnosti.

V 19. stol. bylo město Lvov sídlem Františkánské univerzity (zal. r. 1661, dnes Lvovská národní univerzita Ivana Franka), Akademie veterinárního lékařství (od r. 1881), dnešní Národní univerzity Lvovská polytechnika (zal. r. 1844 jako Technická akademie) a od r. 1870 konzervatoře (nyní Lvovská národní hudební akademie I. Lysenka). Výuka probíhala dle zaměření a zřizovatele v latině, němčině, polštině a později i v ukrajinštině.

Významnou postavou místního školství byl František KODEŠ (Franz Kodesch von Treuenhorst)

Kodeš se narodil 3. srpna 1761 v Náchodě. Studoval na státní škole v Náchodě a na gymnáziu v klášteře Řádu svatého Benedikta v Broumově. V letech 1782-1787 studoval matematiku, praktickou geometrií a astronomii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kterou úspěšně absolvoval a získal zde titulu doktora filozofie (Doktor der Weltweisheit). Záhy po dokončení studií se přihlásil do výběrového řízení na obsazení místa profesora čisté a aplikované matematiky na c. k. Josefínské univerzitě (něm. Kaiserlichen und königlichen Josephinis chen Universität) ve Lvově. Ve výběrovém řízení zvítězil a 15. srpna téhož roku byl ve věku 26 let jmenován profesorem. V letech 1789-1804 byl děkanem Filozofické fakulty a v akademickém roce 1804/1805 rektorem této univerzity. V akademickém roce 1799/1800 byl též prorektorem, přičemž rektorem univerzity byl v té době český šlechtic, Josef František hrabě Swéerts-Sporck (něm. Joseph Franz Graf von Swéerts-Sporck).

V roce 1805 rakouská vláda zrušila Lvovskou univerzitu. Místo ní začalo fungovat lyceum. Někteří profesoři proto přešli na Univerzitu v Krakově, mezi nimi byl i F. Kodeš. Zde vyučoval matematiku a praktickou geometrii, v roce 1806 byl děkanem filozofické fakulty a v letech 1805–1807 vedl Astronomickou observatoř.

V roce 1809 se Krakov stal součástí Varšavského knížectví. Profesor Kodeš odmítl prokázat svou loajalitu polským úřadům a město opustil.

V roce 1810 se vrátil do Lvova, kde nejprve působil na lyceu a později na univerzitě. Působil zde jako profesor matematiky a praktické geometrie. V letech 1818, 1824 a 1829 byl zvolen děkanem zdejší Filozofické fakulty a v letech 1815/1816 a 1816/1817 se stal rektorem univerzity. Na fakultě vyučoval předmět Čistá matematika podle učebnice Mathesis pura od Christiana Wolfa a volitelný kurz Praktická geometrie pro studenty druhého ročníku podle učebnice Abrahama Gotthelda Kestnera Mathesis applicite. F. Kodeš trávil část svých cvičení v terénu, kde učil studenty praktická měření.

Díky zkušenostem z práce na Astronomické observatoři v Krakově, prováděl profesor Kodeš také astronomická pozorování.

Ve svém pojednání v Abhandlungen der König lichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften (pojednání Královské české společnosti nauk) publikoval výsledky pozorování v Starém Sączi, Krakově a Lvově. Ty se týkaly slunečního zatmění 16. června 1806 a zatmění měsíců Jupitera (1806), pozorovaných pomocí dvoustopého achromatického dalekohledu Dollonda, která provedl v astronomické observatoři Jagellonské Univerzity v Krakově. Ve Lvově svá astronomická měření, prováděl z galerie osmiboké renesanční věže magistrátu ve výšce 58 m dalekohledem (refraktorem) Fraunhofer, s ohniskovou vzdáleností 48 palců (121,92 cm). Z nich byly následně publikovány výsledky určení zeměpisné šířky Lvova (5. 4. 1814, φ 49° 50′ 2″), pozorování zatmění měsíců Jupitera (1818–1821), zatmění Měsíce (1819), konjunkce Měsíce a Jupiteru (1820), apod.

V díle „Abhandlung über die Zinsrechnung“, z roku 1800 a „Abhandlung über die Rechnung bei veränderten Zahlungsterminen“ z roku 1826, představuje výpočet úroků v různých finančních transakcích (dnes bychom to označili za počátky finanční matematiky).

F. Kodeš vydal také vlastní učebnici Elementa mathesis purae (1818) a (1826). První svazek učebnice představuje aritmetiku a elementární algebru, výpočty kořenů a logaritmy. Pro zeměměřiče je nejzajímavější druhý díl, který sám autor nazval Geometrie, ve kterém se zabývá různými geometrickými útvary a jejich matematickým řešením. Známé jsou publikace prof. Kodeše také ve lvovských periodicích, např. v Lemberger Zeitung (27. 9. 1816), kterou vydával Joseph Schneyder dvakrát až třikrát na týden.

Pedagogická a vědecká práce profesora Kodeše byla v roce 1813 oceněna zlatou medailí Občanské cti se zlatým řetězem od rakouského císaře, v roce 1815 pak obdržel titul císař.-královského poradce a v roce 1824 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Treuenhorst.

Kodeš se oženil v roce 1795 s krajankou Františkou Čermákovou (?–1831), dcerou poradce Hospodářské komory města Lvova Josefa Čermáka. Do rodiny se narodil syn Josef (kol. 1796–1830), který se stal doktorem práva a pracoval jako vedoucí oddělení magistrátu ve městě Brody. Manželkou syna se stala Marie, dcera celního inspektora Carla Harwikka. V Brodech se v rodině syna narodila dcerka Olympie, která zemřela jako dítě (1827). V r. 1828 se již jim ve Lvově narodila druhá dcerka.

Prof. F. Kodeš zemřel 11. června 1831 během epidemie cholery ve Lvově (1830–1831), 40 dní po smrti syna Josefa (1. 5. 1831) a 3 dny po smrti své manželky Františky (8. 6. 1831). V r. 2017 byl jeho hrob objeven na starobylém Lyčakivském hřbitově (pole 20), ve kterém byli členové rodiny společně uloženi. Z celé rodiny Kodešovy přežila jen druhá dcera jeho syna, jejíž osud však není známý.

Český astronom, jeden z prvních lvovských matematiků, zeměměřič a oblíbený pedagog, pan František Kodeš z Treuenhorstu se svým dílem nesmazatelně zapsal mezi renomované odborníky rakouské monarchie konce 18. a počátku 19. století a výrazně přispěl i k dobrému jménu naší země v srdci tehdejšího Království Haličského a vladiměřského.

Čest svém původu i povolání nesli i další naši krajané. Mnozí z nich se velkou měrou zasloužili o zvýšení úrovně místního školství. Jejich nadšení i erudice přispěla k úspěchu v prostředí, ve kterém dominovala němčina a polština. Díky druhému, avšak později klíčovému jazyku je proto řada z nich dodnes považována za polské odborníky.

HADÁČEK (HADACZEK) Karel – nar. 24. 1. 1873 Hrabivci (ukr. Грабівка - Ivano-frankivská obl.) – zemř. 19. 12. 1914 Lvov, archeolog, původem z rodiny českých muzikantů, znalec neolitu a římského období byl nejvýraznější postavou archeologické školy v Haliči na přelomu 19. a 20. století. Absolvent klasické filologie na lvovské univerzitě (1897) a archeologických věd na vídeňské univerzitě (1900), se později stal profesorem Lvovské univerzity, děkanem její filozofické fakulty (1913-14) a zakladatel a první vedoucí katedry klasické archeologie a pravěku této univerzity na počátku její existence (1905). Ve svém oboru se proslavil zejména jako objevitel tzv. Převorské kultury. Byl členem vídeňského Institutu archeologie a polské Akademie věd, vedoucí archeologických seminářů, organizátor „Akademického kruhu milovníků archeologie“, účastník archeologických vykopávek v Řecku a Itálii (1909) a v Egyptě (1912-13). Dne 30. 8. 1910 otiskly noviny (Nowa Reforma) článek o jeho objevu neolitické sídliště (Košilivci, Ternopilská obl.). K jeho známým dílům patří také stati pod názvy Průmyslová osada z doby eneolitu v Košilivcích (1914), Polygnotos – první klasik řeckého malířství (1908), Hrob Neoptolema v Delfách (1900) a odborné posouzení slavného Zlatého pokladu Michalkowského (1904). Po vypuknutí 1. světové války, pod tíhou vlastních zdravotních potíží a duševního zhroucení způsobeného válkou, společně s finančními problémy a nepochopením či závistí ze strany některých kolegů se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a ve vlastním bytě se zastřelil. Jako svobodný mládenec byl pochován na Lyčakivském hřbitově. Náhrobek na místě jeho posledního odpočinku v podobě antického sloupu byl renovován v roce 2021 díky členům Českém besedy a MZV ČR.

HAMERSKÝ(I) Eduard (Edward)– 20. 1. 1829 Veselí nad Moravou – 04. 8. 1898 Lvov, profesor historie, geografie a němčiny, ředitel II. gymnázia ve Lvově. Se svou ženou Justýnou (RIŠKA) vychovali dcery Julii a Helenu. Profesor Hamerský je pochován na Lyčakivském hřbitově a jeho hrob není předmětem soustavné péče.

HOFFMANN Jan Nepomuk František, 1753 v Kelči – 21. 12. 1835 Lvov byl teolog a pedagog, opat žolkivský, ředitel školy pro hluchoněmé, čestný občan města Lvova a držitel řádu Leopolda II. Gymnázium absolvoval v Uherském Hradišti a následně získal v Olomouci titul magistra filozofie a svobodného umění. Po dokončení studií v Olomouci a příslušné přípravě byl v roce 1776 ve Vídni vysvěcen na kněze. Na pokyn Marie Terezie byl Hoffmanna povolán jako ředitel základních škol v Haličském království a Vladimirii, aby zde zavedl moderní učební osnovy. Současně vykonával funkci kněze a zpovědníka pro nově příchozí německy mluvící obyvatele. V roce 1784 byl zvolen scholastikem místní katedrální kapituly. Dne 12. listopadu 1785 obdržel titul doktora práv na Lvovské univerzitě a ujal se úřadu generálního vizitátora obecních škol v Haliči. V letech 1805–1806 byl rektorem na Jagellonské univerzitě v Krakově a profesorem na zdejší katedře teologie. V roce 1806 se vrátil do Lvova, kde v akademickém roce 1808/09 vykonával funkci rektora gymnázia. V roce 1812 se stal administrátorem lvovské kapituly a v roce 1822 opatem žółkiewským. V roce 1830 byl Hoffmann jmenován prvním ředitelem Ústavu pro hluchoněmé ve Lvově. Jak potvrzují dějiny svého druhu nejstarší vzdělávací instituce v této části světa, český vliv byl při jejím zrodu klíčový. Prvním patronem instituce byl tehdejší guvernér Haliče, princ Lobkowitz, prvním učitelem, pak absolvent Pražského institutu pro hluchoněmé, náš krajan Dominik Vychytil (Vichitil). Nelze zapomenout ani na klíčovou postavu dějin České besedy ve Lvově, pana Tomáše Chocholouška, který byl učitelem a ředitelem této speciální školy ve druhé polovině 19. století a jeho dcera Božena zde učila i po Chocholouškově smrti.

Hoffmann se zasloužil o zvýšení péče o sirotky a neslyšící, pro něž zakládal vzdělávací a další podpůrná zařízení. Za tuto činnost obdržel čestné občanství města Lvova (asi r. 1831) a také Řád císaře Leopolda. Zanechal značný majetek, který odkázal na dobročinné účely ve Lvově a v Haliči.

UHLE Alois Alexandr – 18. 7. 1780 v Praze – 9. 5. 184(8)9 Lvov, byl spisovatel, básník, prof. dějepisu a českého jazyka. Syn obchodníka, který se po absolvování střední školy a získání titulu Phil. Jgg., zapsal na právnickou fakultu na univerzitě v Praze. Zároveň se dále věnoval jazykovému studiu (zájem o češtinu v něm probudil Karel Ignác Thám). Mimo jiné publikoval anonymní text „Sprachen in Böhmen“ (Jazyky v Čechách), v němž polemizoval o nedostatku perspektiv česky mluvící kultury, což přimělo Josefa Jungmanna k ostré odpovědi. V letech 1807–17 vyučoval na gymnáziu v Písku. V listopadu 1817 byl jmenován ředitelem německého gymnázia ve Lvově, kde žil a pracoval až do své smrti. Na svého pedagoga, který jej na gymnáziu v Písku učil, vzpomínal básník F.L. Čelakovský slovy: Pan Alois Uhle, nyní ředitel reálních škol ve Lvově, r. 1816. a 17. byl v Písku mým humanitním professorem, na jeho hodiny nám dávané dosaváde s potěšením se rozpomínám, jemuž tím co živ vděčen zůstávám, že byl mezi prvními, kteří к mateřskému jazyku ve mně jsou vzbudili, a na dokonalost mě činíce.

ŽÁK Jindřich (ŹAAK Henryk) – 15. 6. 1854 Tuněchody – 12. 2. 1939 Lvov, pedagog, který získal vzdělání ve Vídni a od r. 1885 vyučoval kreslení a truhlářské práce na Lvovské průmyslové a umělecké škole. Byl aktivním člen České besedy a lvovského Okrašlovacího spolku. Se ženou Antonínou měli syna Františka (1890) a Antonína (1895) a dceru Vladislavu (1896). Pochován byl na Lyčakivském hřbitově a jeho hrob zůstal zachován.

MAREK Ludvík (Ludwig/Louis) - 1838 Ternopil – 20. 1. 1893 Lvov, (po otci Janovi, učiteli hudby na ternopilském gymnáziu byl Čech). Stal se klavírním virtuózem, hudebním pedagogem, zakladatelem a majitelem první lvovské soukromé hudební školy a také prodejcem klavírů (nám. Rynok č. 9). Byl člen Haličského hudebního spolku (předchůdce dnešní Lvovské konzervatoře). Marek absolvoval řadu koncertních turné po evropských městech a své rozsáhlé kontakty využil v hudebním spolku Harmonia, který založil v roce 1875. Je také autorem více než stovky skladeb, zejména pro piano. Pedagogická práce Ludvíka Marka zahrnuje řadu doporučení, která ovlivňovala výuku techniky hry na klavír ještě v meziválečném období. Po druhé světové válce bylo jeho jméno zcela zapomenuto, zmizelo z hudebních dějin stejně tak, jako místo posledního odpočinku. Jen skromný záznam v knize pochovaných, přivedl místní nadšence k objevu jeho hrobu na Lyčakivském hřbitově. Po smrti i Markovy české manželka Marie, pokračovala v hudební kariéře i jejich dcera Ludvika (17. 10. 1880 Graz – 2. 8. 1956 Krakov).

Uvedené řádky nejsou jen pyšnou vzpomínkou na naše krajany v Haliči, ale také upřímným poděkováním všem učitelům, kteří předávají své znalosti a zkušenosti novým generacím. Komenského snaha o rovné příležitosti pro vzdělání pro všechny, bez ohledu na pohlaví, sociální postavení nebo náboženství je totiž aktuální i v dnešní době. Vzdělání zůstane klíčovou podstatou rozvoje jednotlivců i celé společnosti.

Petr Zenker

Zdroje:

archiv autora, archiv České besedy ve Lvově

Autorem původního textu k části ,,František KODEŠ,, je pan Ing. Alexandr Drbal, člen Českého svazu geodetů a kartografů a Československé společnosti pro vědu a umění. Ing. Drbal se zasloužil o obrození starých a vznik nových krajanských spolků na Ukrajině, např. České besedy ve Lvově, Českých bratří v Bohemce a České besedy v Oděse. Byl zakládajícím členem a prvním předsedou České národní rady na Ukrajině. Dl.-Fr.-Kodeš.-In-Z-dějin-GaK-2021-č.20-s.216-226.pdf

www.ceskylvov.cz

Národní digitální knihovna https://kramerius5.nkp.cz,

https://www.biographien.ac.at/

https://pl.wikipedia.org/wiki/

Jagiellonian Digital Library https://jbc.bj.uj.edu.pl/dlibra,