Hlavní obsah

Podvodníci věděli skoro všechno. A přesto možná nemuseli vůbec hackovat počítač.

Foto: Pexels

Doručeno

Další level podvodů.

Článek

Když vám zavolá banka a oznámí, že si někdo na vaše jméno právě sjednává úvěr, asi vás to nepotěší. Když se vzápětí ozve policista, který o všem ví a nabízí pomoc, začnete mít pocit, že jste se ocitli uprostřed docela nepříjemného příběhu.

Přesně tohle zažil můj kamarád.

Žena na druhém konci telefonu se představila jako pracovnice banky. Věděla jeho jméno, adresu, telefonní číslo, e-mail, rodné číslo i číslo účtu. Žádné hádání, žádné zkoušení, jestli se někdo chytí. Měla informace a uměla s nimi zacházet.

Tvrdila, že se někdo pokouší sjednat úvěr na jeho identitu. A protože podobné věci se pochopitelně neřeší jen tak mezi řečí, následoval další telefonát. Tentokrát od policisty.

Ten už znal podrobnosti, navázal na předchozí rozhovor, představil se, uvedl své osobní číslo a dokonce nabídl, že se mohou sejít na služebně.

Musím uznat, že scénář měli připravený slušně. Kdybych si takhle zavolala s bankou a následně s policií, také bych asi chvíli přemýšlela, co se to vlastně děje.

Kamarádovi se naštěstí něco nezdálo. Zkusil si celou věc ověřit. Číslo údajné bankéřky skutečně patřilo bance, ale po zavolání zpět se dostal jen k automatu. Nakonec vytočil 158.

A tady přišlo vystřízlivění. Policie o žádném případu nevěděla. Žádný policista mu nevolal. Celá ta důvěryhodná spolupráce banky s policií byla jen divadlo pro jednoho diváka.

Jenže podvodníkům nešlo jen o bankovní účet.

Když už si člověk myslí, že má podobnou nepříjemnost za sebou, může přijít další překvapení. V tomto případě se někdo pokusil také o podvodný převod jeho nemovitosti v katastru.

To už není žádná hra na telefonního operátora. Tady se hrálo o podstatně větší peníze.

Naštěstí ani tento pokus nevyšel. Kamarád nepřišel o peníze a ani o dům. Začal ale přemýšlet, kde vlastně někdo mohl získat tolik informací.

Nebyl totiž člověkem, který by o sobě všechno vytruboval na internetu. A tak začal vzpomínat.

Vybavil si jednu podivnou návštěvu. U domu se tehdy objevil cizí člověk a vyptával se na někoho, kdo tam měl bydlet. Nic, co by samo o sobě znamenalo nějaký problém.

A pak si vzpomněl na poštu.

Jednou se mu ve schránce objevilo najednou velké množství dopisů. Některé byly staré i dva týdny. Zkrátka zásilky, které měly chodit postupně, dorazily najednou.

Tehdy nad tím mávl rukou. Pošta má občas zpoždění, to známe všichni. Ale co když to nebylo zpoždění?

Co když někdo jeho schránku pravidelně vybíral, dopisy si v klidu prohlédl a potom je zase vrátil?

Najednou to začalo dávat smysl.

Nejlepší hackerský útok může mít podobu obyčejné poštovní schránky.

Samozřejmě nemáme důkaz, že právě takhle podvodníci jeho údaje získali. Je to ale jedna z možností, kterou nelze jen tak odmávnout.

A když se nad tím člověk zamyslí, není to vůbec hloupý nápad.

Kolik informací o nás vlastně leží v obyčejné domovní schránce? Dopisy od bank, pojišťoven, úřadů, operátorů. Jméno, adresa, rodné číslo, čísla smluv, informace o účtech a majetku.

Všechno pěkně pohromadě. Bez hesla, bez dvoufázového ověření a někdy i bez pořádného zámku.

Zatímco si pořizujeme antiviry, měníme hesla a učíme se poznávat podvodné e-maily, někdo může mít naše osobní údaje doslova na dosah ruky. Stačí otevřít správná dvířka.

A přitom nemusí být ani příliš šikovný. Rozlepit obálku opravdu není hackerská disciplína.

Možná bychom měli začít kontrolovat i to, co máme na chodbě.

Nechci z toho dělat další návod na přežití v digitálním světě. Ale pár věcí bych nepodceňovala.

Podívejte se na vlastní schránku. Jestli má rozumný zámek, jestli se z ní nedají dopisy jednoduše vytáhnout a jestli v ní nenecháváte korespondenci ležet několik dní. Pokud vám opakovaně nedorazí očekávaný dopis, zkuste zjistit, co se s ním stalo.

U nemovitostí je rozumné zapnout službu Sledování změn v katastru nemovitostí. A pokud vám zavolá banka nebo policie s naléhavým varováním, raději zavěste a zavolejte sami na oficiální číslo. Žádný skutečný bankéř ani policista po vás nebude chtít převádět peníze na údajně bezpečný účet.

A ještě jedna věc. Pokud máte podezření, že vám někdo schránku vybírá, neberte to jako sousedskou zábavu. Může jít o krádež korespondence a zásah do listovního tajemství. V takovém případě má smysl obrátit se na policii.

Celý příběh má naštěstí dobrý konec. Ale jedna věc mi na něm vrtá hlavou.

Možná jsme si zvykli představovat podvodníka jako člověka, který někde v zahraničí sedí u několika monitorů, má kolem sebe blikající obrazovky a proniká do bankovních systémů.

A přitom mu možná stačí projít se po chodbě našeho domu.

Vlastně by mě zajímalo, kolik lidí vůbec ví, kdo další má klíč od jejich domovní schránky. A kolik z nás by si všimlo, kdyby v ní najednou dva týdny nebyl jediný dopis.

Tedy kromě složenky za elektřinu. Tu bychom nejspíš postrádali už druhý den.

Anketa

Už vám někdo vykradl domovní schránku?
Ano
7,7 %
Ne
23,1 %
Nevím o tom
53,8 %
Schránku zabezpečím
15,4 %
Celkem hlasovalo 13 čtenářů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz