Článek
Český vězeňský systém patří k nejdražším v Evropě. Přetížení zařízení, vysoké náklady a alarmující recidiva ukazují, že současný model není dlouhodobě udržitelný. Přesto existuje cesta, která může kriminalitu snížit, uvolnit kapacity věznic a zároveň ochránit veřejné finance. Klíčem je zásadní rozdělení vězňů na dvě odlišné skupiny – a práce s nimi podle toho, jakou představují šanci pro návrat do společnosti.
1. Proč je dnešní systém neefektivní
Věznice dnes míchají dohromady:
- lidi, kteří udělali chybu a chtějí začít znova,
- a chronické recidivisty, kteří se trestu nebojí a systém zatěžují opakovaně.
To vede k tomu, že motivovaní vězni nemají šanci na normální režim, zatímco nenapravitelní recidivisté využívají výhody, které jim zajistí pohodlné přežívání za státní peníze. Výsledkem je drahý, přeplněný a málo účinný systém.
2. Základ reformy: tvrdá dělící čára mezi dvěma typy vězňů
A) Vězni, kteří chtějí spolupracovat a vrátit se do života
Tato skupina je klíčová z hlediska snížení recidivy.
Co potřebují:
- stálou práci minimálně 8–12 hodin denně,
- možnost splácet škody a exekuce,
- režimový řád, který dává smysl,
- rekvalifikace, pracovní kurzy,
- motivační systém výhod:častější kontakt s rodinou,
lepší ubytovací podmínky,
lepší přístup k venkovním aktivitám,
šance na podmíněné propuštění.
Proč to funguje
Země, které tento model používají (Nizozemsko, Dánsko, Polsko), dosahují až o 40 % nižší recidivy. Ti, kdo pracují, mají po propuštění výrazně menší tendenci vracet se k trestu.
B) Nenapravitelní recidivisté – samostatný režim a minimum výhod
Tady jde o zcela jinou skupinu. Recidivista se opakovaně dopouští trestné činnosti, trest ho neodradí a společnost stojí desítky miliard ročně na škodách a provozu věznic.
Jak má vypadat jejich režim:
- povinná práce bez výjimky (kdo nepracuje, má nejpřísnější zákonný režim),
- žádné nadstandardy,
- minimální kontakt s vnějším světem,
- přísné oddělení od běžných vězňů,
- přísná disciplína a nulová tolerance k porušování řádu.
Proč je oddělení recidivistů nutné
Pokud sedí s běžnými vězni:
- kazí pracovní morálku,
- narušují režim,
- šíří násilí a drogy,
- brzdí proces resocializace u těch, kdo se snaží.
Oddělením této skupiny zlepší stát podmínky tam, kde má smysl – a zpřísní režim tam, kde motivace neexistuje.
3. Práce jako hlavní filtr mezi „chci změnu“ a „nechci změnu“
V moderních systémech je práce nejdůležitější kritérium
- Kdo chce pracovat → patří do skupiny resocializační.
- Kdo odmítá → přechází do skupiny recidivistické s minimálními výhodami.
Práce 12 hodin denně není nereálná – v některých zemích je to standard v pracovních věznicích. Rozhodující je, že hodinová dotace vytváří jasný filtrační efekt:
motivovaný vězeň pracovat chce, recidivista ne.
4. Dopady reformy – co může stát reálně získat
Snížení recidivy
Podle mezinárodních studií až o 25–40 % díky oddělení problémových vězňů od motivovaných.
Uvolnění kapacit
Recidivisté končí v samostatných zařízeních s tvrdším režimem, motivovaní vězni se díky práci a podmíněnému propuštění dostávají ven dříve a bezpečněji.
Nižší náklady
Pracující vězni mohou:
- částečně financovat svůj pobyt,
- splácet škody,
- podílet se na ekonomických aktivitách věznice.
Stát ušetří miliony ročně na jednom zařízení – zahraniční příklady jsou jasné.
Bezpečnější společnost
Spolupracující vězni nejsou kriminality hlavní problém. Problémem jsou recidivisté. Jejich oddělení a zpřísnění režimu snižuje riziko, že se budou vracet.
5. Závěr: Dvojkolejný systém je základ funkční vězeňské reformy
Pokud chceme méně kriminality, méně přeplněných věznic a méně vyhazování peněz, je nutné:
- tvrdé oddělení spolupracujících vězňů od recidivistů,
- povinná práce jako hlavní filtr,
- motivační režim pro ty, kdo chtějí žít normálně,
- přísný režim bez výhod pro ty, kdo se vracet nehodlají.
Výsledkem je systém, který odměňuje snahu, eliminuje zneužívání a dává společnosti i státním financím jasný benefit.
Anketa
Přehled studií a analýz
- An Assessment of the Effectiveness of Prison Work Release Programs on Post-Release Recidivism and Employment — studie z USA (autor W. Bales a kol., 2015). Zkoumá, jak program „work-release“ ovlivňuje recidivu a zaměstnatelnost. Zjistili, že účastníci tohoto programu měli v prvním roce po propuštění cca o 10 % nižší riziko nového zatčení.
https://www.ojp.gov/library/publications/assessment-effectiveness-prison-work-release-programs-post-release-recidivism - An Outcome Evaluation of a Prison Work Release Program: Estimating Its Effects on Recidivism, Employment, and Cost Avoidance — studie z Minnesoty (autor Grant Duwe, 2015). Program „work-release“ zvýšil pravděpodobnost získání zaměstnání po propuštění, počet odpracovaných hodin i celkové výdělky; u nové trestné činnosti (tzv. „re-offending“) došlo k mírnému snížení rizika.
https://nij.ojp.gov/library/publications/outcome-evaluation-prison-work-release-program-estimating-its-effects - Correctional Industries Preparing Inmates for Reentry: Recidivism & Post-release Employment — analýza vlivu programu, kde vězni při výkonu trestu pracují v „open-market“ pracovních pozicích (tj. reálná práce pro trh). Vězni s takovou zkušeností měli po propuštění výrazně vyšší šanci na uplatnění a delší dobu zaměstnání než ti, kteří v průběhu trestu jen „drželi řád.“
https://www.ojp.gov/library/publications/correctional-industries-preparing-inmates-reentry-recidivism-post-release - A Rapid Evidence Assessment of the effectiveness of prison education in reducing recidivism and increasing employment (Ellison, Szifris, Horan, Fox 2017) — meta-analýza 18 studií zabývajících se vzděláváním ve věznicích (akademické, odborné, rekvalifikační). Závěr: zapojení do vězeňského vzdělávání je spojeno s ~ 36 % snížením rizika recidivy a zvýšenou pravděpodobností uplatnění po propuštění.
https://ouci.dntb.gov.ua/en/works/9JE5NVDl/ - Effects of Prison-Based Educational Programming on Recidivism and Employment (Duwe & Clark, 2014) — empirická studie, která porovnávala vězně s vysokoškolským či rekvalifikačním vzděláním během trestu a ty bez něj. Výsledky ukázaly, že dokončení vyššího vzdělání ve věznici snižuje riziko recidivy a může vést ke zvýšení mezd po propuštění.
(např. reconviction −16 %, re-incarceration −24 %)
https://clear.dol.gov/study/effects-prison-based-educational-programming-recidivism-and-employment-duwe-clark-2014-0 - Are Schools in Prison Worth It? The Effects and Economic Returns of Prison Education — studie publikovaná v roce 2025, zkoumající účinky vzdělávání ve věznicích na recidivu, zaměstnatelnost a ekonomickou návratnost. Autoři identifikují, že zejména odborné (vocational) vzdělání má nejvyšší poměr přínos/ náklad a že vysokoškolské vzdělání přináší nejvýraznější pokles recidivy a lepší výdělky.
https://link.springer.com/article/10.1007/s12103-023-09747-3 - The Effects of Vocational Education on Recidivism and Employment Among Individuals Released Before and During the COVID-19 Pandemic — novější studie, která shrnuje poznatky, že stabilní zaměstnání s dostatečnými dovednostmi (tj. „career jobs“ místo „survival jobs“) je klíčové pro úspěšnou resocializaci a snížení recidivy.
(PDF dostupný přes zdrojový odkaz na stránce studie.) - Další přehled (metaanalýza) z oblasti correctional education a pracovních programů uvádí, že tyto programy mohou výrazně snížit recidivu a zvýšit zaměstnatelnost — ovšem efekt závisí na stabilitě zaměstnání, kvalitě práce a podpoře po propuštění.
https://www.mackinac.org/pressroom/2023/research-finds-prison-education-programs-reduce-recidivism - Existuje robustní mezinárodní výzkum dokazující, že programy typu work-release (práce ve věznici s plynulým přechodem do reálného pracovního prostředí) mají reálný vliv na snížení recidivy a zvýšení zaměstnanosti po propuštění.
- Vzdělávání a rekvalifikace ve věznicích – zejména odborné kurzy nebo vyšší vzdělání – patří mezi nejefektivnější nástroje s ohledem na recidivu a uplatnění.
- Nejlepší výsledky mají případy, kdy vězeňská práce/rekvalifikace není jen formální činnost, ale má charakter reálné práce s reálnou hodnotou — tzv. „open market“ / „career job“ povolání, které má po propuštění perspektivu.
- Současně ale výzkumy upozorňují na limity: efekt není automatický — záleží na délce trestu, typu trestné činnosti, osobní motivaci, dostupnosti práce, kvalitě rekvalifikace a podpůrném systému (stabilní bydlení, psychologická a sociální podpora, přijetí bývalého vězně společností).
Co se v ČR už používá
- Vězeňská služba České republiky (VS ČR) reálně zaměstnává odsouzené — část z nich pracuje v dílnách, provozních provozech, úklidu, výrobě, údržbě apod.
- V některých věznicích je práce organizována externími firmami — vězni jsou nasazeni podle smluv mezi věznicí a podnikatelským subjektem. Tak je např. v Věznice Vinařice.
- Existují i snahy o rekvalifikaci odsouzených: s Úřad práce ČR bylo podepsáno memorandum, které má zlepšit koordinaci rekvalifikačních programů pro vězněné i osoby po výkonu trestu — s cílem zvýšit šanci na uplatnění po propuštění.
- V některých věznicích jsou k dispozici i jiné programy než jen práce — například vzdělávání, brigády, dílny, různé formy zaměstnání i v režii věznice.
- Některé věznice deklarují, že práce odsouzených má mít rehabilitační a resocializační charakter — má posílit pracovní návyky a připravit odsouzeného na život po propuštění.
To znamená: systém v ČR má v sobě prvky, které by — při dobrém nastavení — mohly sloužit jako cesta k resocializaci a snížení recidivy.
Proč je to často nedostatečné
I přes tyto kroky existuje řada strukturálních a praktických omezení, které brání, aby byl systém skutečně efektivní — a aby odlišoval mezi motivovanými vězni a recidivisty podle nějakého smysluplného klíče:
- Zaměstnání odsouzených se týká jen části vězňů. Podle posledních dostupných údajů je zaměstnáno přibližně 57–60 % odsouzených. To znamená, že zhruba čtyři z deseti vězňů práci nemají — a ti nemají šanci na efektivní přípravu na návrat do společnosti.
- I když existují rekvalifikační programy, jejich využití podle dostupných údajů není masové — u některých kurzů a oborů je jen zlomek těch, kteří úspěšně získají doklad. Např. v jednom roce uvádí VS ČR, že ze 161 žáků ve věznicích získalo doklad o vzdělání jen 22. To výrazně snižuje vypovídací hodnotu, pokud se mluví o systémové rekvalifikaci.
- Práce, kterou vězni vykonávají, je často manuální, nízce kvalifikovaná, má nízkou či žádnou perspektivu po propuštění — spíše jako režijní práce ve věznici nebo jednoduché montáže. To znamená, že i když má odsouzený „nějakou práci“, nemusí to znamenat, že se dokáže reintegrovati do civilního pracovního trhu jako platný zaměstnanec.
- Zatím není dostatečný systém, který by rozlišoval mezi — dejme tomu — „motivovanými“ odsouzenými se zájmem o resocializaci a těmi, kdo jsou chroničtí recidivisté — tedy systém, který by podle chování, motivace, předpokladů a rizika přizpůsoboval režim, práci a podmínky jednotlivců. Oficiální dokumenty i praxe spíše nabízejí standardní režim bez výrazné individualizace.
- Po propuštění bývá sociální a ekonomická realita tvrdá — záznam v rejstříku trestů, nedostatek pracovních příležitostí pro bývalé vězně, často špatné bydlení, dluhy nebo dluhy spojené s trestem — to všechno výrazně snižuje šanci, že „pracující vězeň“ po propuštění obstojí a recidivu se vyhne. Tj. systém je závislý na okolních sociálních faktorech — a ty často selhávají. Ministerstvo i odborové analýzy upozorňují, že bez reálné integrace do společnosti je účinek omezený.
Proč reformní model — rozdělení na motivované + recidivisty, s odpovídajícím přístupem — není v ČR dotažen
Důvody jsou jak strukturální, tak praktické:
- Kapacita a zdroje: Ne všechny věznice mají dost pracovních míst, rekvalifikačních kurzů, kapacitu dílen nebo personál pro individuální přístup.
- Zisk pro firmy vs. resocializace: Často jde o pracovní místa nízké kvalifikace a s nízkou odměnou — pro firmu je jednoduché pracovní síly levné, ale pro pachatele to nemusí znamenat reálnou budoucnost.
- Nízká motivace + společenská stigmatizace: Pro mnoho odsouzených není zajímavé nebo možné uplatnit se na trhu práce — záznam v rejstříku, nedostatek kvalifikace, chybějící kontakty. I ti, kdo pracovali ve věznici, tak mohou skončit bez perspektivy.
- Chybějící systém sledování a podpory po propuštění: Rekvalifikace a práce ve věznici jsou dobrý začátek, ale pokud vězeň není při propuštění podpořen sociálně, psychologicky, s bydlením a s pracovním uplatněním — efekt je mizivý.
- Nedostatečné rozlišení mezi odsouzenými: Není standardní funkční systém, který by efektivně rozlišil mezi těmi, kdo mají motivaci ke změně, a těmi, kdo jsou recidivisté — a podle toho nastavil rozdílné podmínky, programy a režimy.
Finance a rozpočet
Základní vstupní údaje (zdroje)
- Průměrný denní náklad na jednoho vězně (Vězeňská služba ČR, 2023): 1 916 Kč/den.
- Počet vězňů v ČR (rok 2024, ČSÚ): 19 430 osob (celková populace ve věznicích).
Výpočet ročního nákladu na jednoho vězně
1 916 Kč × 365 dní = 699 340 Kč/rok na jednoho vězně.
Snížení vězeňské populace
20% snížení Snížení počtu: 19 430 × 0,20 = 3 886 osob.
Hrubá roční úspora: 3 886 × 699 340 = 2 717 635 240 Kč/rok.
Náklady na programy (odhad pro porovnání)
Aby byl přechod úsporný, musíme počítat s investicí do programů: rekvalifikace, práce, monitoring, sociální podpora po propuštění. Pro ilustraci jsem uplatnil konzervativní odhad 60 000 Kč/rok na každého jedince, kterého systém odvede z klasické vazby
Programové náklady (20 %): 3 886 × 60 000 = 233 160 000 Kč/rok.
→ Čistý efekt = 2 717 635 240 − 233 160 000 = 2 484 475 240 Kč/rok.
Co přesně tyto úspory znamenají v praxi
- Krátkodobě (první rok) bude část úspor pohlcena počátečními investicemi (školení, vybavení, legislativní změny, nábor do probační služby)
- Středně/ dlouhodobě (2–5 let) by se podle modelu realistické varianty dalo ročně ušetřit mnoho stovek milionů až několik miliard Kč — nejdůležitější je, že investice do programů se podle mezinárodních studií (viz dřívější seznam zdrojů) vrací přes úspory z nižší recidivy a méně opakovaných výkonů trestu.
Hlavní předpoklady, bez kterých úspory nenastanou
- Reálné snížení recidivy a/nebo nahrazení krátkodobých věznění komunitními tresty. (Bez snížení návratů do vězení se úspory neprojeví.)
- Programy musí vést k reálné zaměstnatelnosti (stabilní práce, ne jen režijní vězeňská činnost). Výzkumy ukazují, že pouze „jakákoli práce“ nemusí stačit. (Kvalita práce je klíč.)
- Politická a administrativní ochota přesunout prostředky z provozu věznic do programů a do podpory po propuštění (bydlení, dluhová pomoc, dohled apod.).
- Legislativní změny a rozšíření alternativních sankcí, rozvoj probace, zapojení soukromého sektoru do reálných pracovních míst.
