Článek
Česká vláda se rozhodla, že energetická budoucnost nebude čekat na nikoho — ani na občany, ani na hygienu, ani na starostu, který o víkendu radši rybaří. A už vůbec ne na průměrné stavební řízení, které je v Česku tak rychlé, že by mezitím stihl zestárnout i solární panel.Česká vláda se rozhodla, že energetická budoucnost nebude čekat na nikoho — ani na občany, ani na hygienu, ani na starostu, který o víkendu radši rybaří. A už vůbec ne na průměrné stavební řízení, které je v Česku tak rychlé, že by mezitím stihl zestárnout i solární panel.
Takže přichází akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.
Pro nezasvěcené:
je to něco jako když si stát rozloží mapu republiky, vezme zelenou fixu a rovnou zakroužkuje oblasti, kde nutně a ideálně hned teď musí stát solární nebo větrný projekt.
A obec? Ta dostane pastelku.
A může si kolem toho udělat rámeček.
Pro radost.
Diskuse? To slovo se v akceleračním zákoně vyskytuje asi tak často jako slunce v listopadu.
A jak to vypadá v praxi?
Představte si, že se jednoho dne probudíte, otevřete okno…
a zjistíte, že vaše obec je nově „Sluneční Riviera pod horama“ nebo „Větrná dálnice Severozápad“.
Pro jistotu vám v krátkosti vysvětlíme, jak se to stalo:
- úředníci na krajích zakreslili „nezbytné oblasti“
- stát je schválil
- vaše připomínky se sice někde zanesly, ale… dejme si upřímně:
to se dělá hlavně pro pocit - hotovo
A najednou máte u vsi plochu 50 hektarů vyčleněnou pro solární park, nebo 2,5 km² pro větrnou farmu, kde se lopatky budou točit rychleji než nálada občanů na veřejném projednání.
Proč z toho mají lidé stažený žaludek (a ptáci možná taky)
1. Větrníky nejsou stolní větráčky
Když se řekne „trocha hluku“, většina lidí si představí šumění listí.
Jenže větrná turbína dělá i infrazvuk — ten neslyšíte, ale tělo ho cítí.
Takže ležíte večer v posteli a říkáte si:
„Proč mám pocit, že vedle mě spí pračka v režimu odstřeďování?“
2. Krajina bude mít nový „styl“
Větrník je super — když je jeden.
Když jich je deset na hřebeni.
Když jich je dvacet.
A všechny blikají jako vánoční stromeček, aby o nich věděla letadla.
Romantické západy slunce?
Jasně, akorát mezi lopatkami.
3. Ptáci a netopýři si to rozhodně neobjednali
V článku Milana Smutného padá varování: ve velkých větrných farmách hynou ptáci, netopýři a hmyz masově, protože turbína není malé vrtulové letadélko – je to obří mixér na kopci.
A ochranáři říkají, že když se to postaví rychle a plošně, některé druhy prostě nestihnou reagovat.
4. A obce? Ty si přečtou rozhodnutí na úřední desce
Zrychlené schvalování znamená:
méně prostoru pro konkrétní připomínky, více prostoru pro „konečné rozhodnutí“.
Když se obec ozve?
Může jít k soudu.
Za dva roky se možná dozví, že měla pravdu.
Ale turbína už mezitím bude stát.
A točit se.
A točit.
Vtipné, ale realistické situace, které možná brzy uvidíme
- „Mami, proč táta stojí na poli s metrem?“
„Zjistil, že větrník má být 300 metrů od domu. A tenhle je… no… 298.“ - „Starosto, jak jste se k tomu projektu vyjádřil?“
„Silně, rozhodně a jednoznačně!“
„A?“
„No… je to tam.“ - Turistické značky v obci:
„K vyhlídce – 1 km“
„K nejbližší turbíně – 150 m“
„K místu, kde už neuslyšíte infrazvuk – 12 km“
Závěr: trochu klidu do zrychleného procesu
Ano, energie potřebujeme. Ano, modernizace je důležitá.
Ale urychlit výstavbu větrníků jen proto, aby to bylo rychlé, nezní jako promyšlená strategie.
Jestli nechceme, aby se z Česka stala „Energetická Zahrádka Evropy“, musíme:
- sledovat územní změny
- zapojovat se včas
- nebát se připomínkovat
- a hlavně: trvat na tom, že obyvatelé nejsou pouze kulisy pro energetické tabulky
Protože jednou se může stát, že se lidé budou ptát:
„A kdo to tady vlastně chtěl?“
A odpověď bude nepříjemně jednoduchá:
„Rozhodlo se to na mapě. A hodně rychle.“
