Článek
Do české kotliny doléhají někdy významné zprávy příliš pozdě, ne-li v mainstreamových médiích vůbec. Hlavně ty, které jsou v rozporu s dosud převládající unijní i národní klimatickou ideologií a její naplňování v reálné politice. Pokud přímo nejde o jakýsi podivný fázový posun. Kdo u nás v Česku četl například informaci, že francouzská Státní rada zrušila povolení pro výstavbu nových větrných elektráren? Stalo se tak již 8. března 2024 na základě žaloby 16 organizací v čele s Federací pro udržitelné životní prostředí (Fédération Environnement Durable), která o tomto přelomovém rozhodnutí vydala také tiskové prohlášení. Státní rada, která působí jako poradní orgán vlády a nejvyšší soud pro správní záležitosti, zrušila všechna ustanovení týkající se tří po sobě jdoucích verzí protokolu o měření hluku, který měl chránit zdraví místních obyvatel. Rozhodnutí se týká nejen současných povolení a projektů, ale mohlo by také zpochybnit existující větrné farmy.
Rozhodnutí Státní rady Francouzské republiky je praktickou aplikací prevence zakotvené ve francouzském Enviromentálním zákoníku. Stát podle něho musí přijímat ochranná opatření za situace, kdy na jedné straně panuje vědecká nejistota a na straně druhé hrozí závažná újma pro zdraví člověka i poškození životního prostředí. Jako základní systémová mezera ve francouzských normách z roku 2011 bylo, že regulace pro VTE se soustředila výhradně na slyšitelné frekvence, tedy na hluk, měřený v pásmech od 125 Hz do 4000 Hz. Tento přístup explicitně ignoroval problematiku nízkofrekvenčního hluku v rozsahu 20-125 Hz a infrazvuku (pod 20 Hz). Vědecké poznatky přitom dlouhodobě ukazovaly, že i tyto neslyšitelné frekvence obtěžují lidi i zvířata, zapříčiňují poruchy spánku a snižují celkově kvalitu života v blízkosti VTE. Ohled i na existující soudní spory francouzských občanů a jejich sdružení proti provozovatelům VTE vedla Státní radu k přijetí zásadní stanoviska, kdy soudní moc chrání občany před nedostatečnou ochranou práv občanů francouzským státem.
Francouzský verdikt, který vedl k okamžité paralýze schvalování nových projektů VTE a k právní nejistotě ohledně existence stávajících 8 000 obřích větrných elektráren, jasně odhalil mezeru mezi politicky a ideologicky urychlovaným rozvojem větrné energie (ale v ještě větší míře solárních zdrojů) a neschopností modernizovat regulatorní rámec. Ten by měl v prvé řadě dbát na to, aby nově budované a politicky prosazované zdroje nakonec nebyly samy enviromentálním problémem.
Totéž ale v podstatě v obrovském rozměru platí pro Německo, které už přes čtvrtstoletím vsadilo vedle solární také na větrnou energii. Na těchto zdrojích závislých na libovůli povětrnostních podmínek a na délce dne a noci chce postavit zásobování této dosud vyspělé průmyslové země elektřinou. Němci mají dle dat Fraunhoferova institutu projektovaných do portálu Electricitymaps v solárních elektrárnách instalovanou kapacitu 101 GW a 73 GW v celkem již 29 900 VTE na souši a 1639 strojů na moři. Do roku 2030 chtějí mít Němci v obou zdrojích už sotva uvěřitelnou instalovanou kapacitu 350 GW. Vedle faktu, že drtivá většina německých větrných elektráren (stejně jako solárních) by byla bez dotací odsouzena k zániku a vlastně mohou současně přežívat jen za podmínky co nejvyšší ceny elektřiny (jak to, když přece „vítr je zadarmo a sluneční svit zadarmo“?), se i v Německu stále více potvrzuje enviromentální škodlivost těchto zdrojů údajně „čisté a obnovitelné“ energie.
Němečtí vědci prokázali výrazně vyšší míru smrtících střetů v případě zásadně zvětšených rotorů pro dravé ptáky (silně postižen např. vzácný luňák červený), stěhovavé ptáky (jako čáp černý), netopýry a hmyz. Protože roční efektivita využití je v Německu s výjimkou pobřežních šelfů nižší než 20 %, se snahou zachytit silnější větrné proudy se budují stále větší a vyšší větrné elektrárny. U obce Schipkau ve východoněmecké Lužici se staví asi dosud nejvyšší větrná elektrárna ve světě, s 365 metry bude jen o tři metry nižší než známá berlínská televizní věž. Celkový enviromentální vliv těchto obrů nebyl pochopitelně dosud prozkoumán.
Jak informovala německá edice mezinárodního deníku Epoch Times lékařka Ursula Bellutová-Staecková předložila důkazy o tom, že infrazvuk z větrných turbín představuje zvláštní nebezpečí pro všechny živé organismy. Větrné turbíny generují velmi nízké složky infrazvuku v pulzujícím a chronickém účinku. Spolková agentura pro životní prostředí (UBA) podle Dr. Bellutové-Staeckové se neodvážila dosud vydat zásadní stanovisko, že neexistují žádné vědecké důkazy o možném škodlivém vlivu infrazvuku z větrných turbín. V rozhovoru se kriticky vyjádřila k plánům výstavby obřích větrných elektráren v Německu. Srovnání lesů v Berlíně/Braniborsku s lesy například ve Schwarzwaldu to jasně ukazuje: oslabení atlantického západního proudění po odvedení větru zhruba 10 000 větrných turbín západním a severozápadním směrem viditelně poškodilo zdejší ekosystémy - lesy, vřesoviště, pole, louky, rašeliniště, tůně - a způsobilo jejich náchylnost ke škůdcům v lesích, jako je kůrovec.
Ale nyní se ukazuje ještě větší problém spojený s větrníky: mj. z jejich vrtulí dochází abrazí k uvolňování per- a polyfluoroalkylových látek (PFAS). Jak uvedl německý portál Iniciativa pro demokracii a osvětu (IDA) www.ida-hd.de/windkraftanlagen-giftige-kontaminationen-statt-sauberer-energie/, jde o syntetickou chemickou sloučeninu s obsahem fluoru. Tyto látky jsou kvůli perzistenci a bioakumulaci rizikem pro zdraví. PFAS jsou někdy označované jako věčné chemikálie. Současná věda nemá prakticky využitelnou technologii, která by dokázala odstranit tyto látky ze životního prostředí. V externí laboratoři bylo nedávno analyzováno celkem 60 vzorků divočáků zastřelených v Porýní-Falci v blízkosti větrných na přítomnost PFAS. Výsledky ukázaly, že všechna játra divočáků výrazně překročila maximální obsah PFAS platný v celé EU od 1. 1. 2023. Jejich maso nesmí na stůl spotřebitelů, ale putuje do kafilérie.
V závislosti na lokalitě a výkonu je množství abraze přibližně 30-150 kg na větrnou turbínu a rok a více v případě pobřežních lokalit nebo velmi vysokých větrných turbín. Je třeba zde poznamenat, že k této abrazi dochází v oblastech, které dříve nebyly zasaženy průmyslovými emisemi, tj. dochází k rozsáhlému znečištění dříve většinou nedotčených oblastí. Násobit uvolňování těchto látek bezmála 32 000 větrnými elektrárnami, to už je velmi zneklidňující objem nebezpečných látek.
Počátkem září jiná zpráva německé verze deníku Epoch Times, který stejně jako česká verze samozřejmě nepatří mezi mainstreamové zdroje informací, přinesla potvrzení o zásadní enviromentální škodlivosti větrných elektráren. Spolkový námořní a hydrografický úřad (BSH) potvrdil, že se z vrtulí a dalších provozních aktivit VTE na moři (což platí zčásti i pro VTE na souši) uvolňuje 228 chemických látek, z nichž 62 obzvláště škodlivých, protože jsou na prioritních seznamech škodlivin u Evropské agentury pro chemické látky nebo je obsahuje Evropská rámcová směrnice o vodě.
Dle výsledků mezinárodní studie, na níž Němci spolupracovali se svými protějšky z námořních úřadů Francie a Belgie, pocházely tyto látky ze 70 % z protikorozních systémů majících za cíl prodloužit životnost elektráren v agresívním prostředí moře. Další polutanty jsou provozní oleje, maziva, chladící a hasicí prostředky a samozřejmě abraze z vrtulí. Podle závěrů spolkového úřadu, jde o emise látek, které jsou potenciálně toxické, obtížně odbouratelné, endokrinní disruptory či rakovinotvorné látky a mohou se hromadit v potravinovém řetězci. Podle úřadu se ale musí nadále zkoumat, jak a na kolik se skutečně tyto látky uvolňují.
V reakci na tuto zprávu mluvčí Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky sdělil, že jsou jim tato fakta známa stejně jako Spolkové agentuře pro životní prostředí (UBA). Jak dodal, plány na rozvoj větrné energetiky v Německu se tím nemění. Na otázky Epoch Times, jaký má výsledek analýzy BSH dopad na pobřežní oblasti, zda se znečišťující látky mohou dostat rybami a dalšími mořskými produkty do lidského potravinového řetězce či jaký to bude mít vliv na další rozvoj větrné energetiky, nedokázala agentura UBA věcně odpovědět. Poukázala na „nutnost většího monitorování“ a koordinace příslušných norem existujících dosud jen na úrovni jednotlivých států v mezinárodní spolupráci.
V Česku se chystáme pomocí tzv. akceleračních zón, které česká vláda transponovala z eurounijních legislativních norem, stavbu větrných elektráren navzdory varovným zkušenostem z Francie i z Německa naopak urychlit. Na konci října 2025 odstupující vláda Petra Fialy schválila zadání změny č. 2 Územního rozvojového plánu(ÚRP). Tato změna se bude týkat vymezení tzv. akceleračních oblastí, ve kterých se budou ve zrychleném režimu povolovat obnovitelné zdroje energie – větrné a solární elektrárny podle zákona č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. Zdá se, že se zeleným lobbistům ovládajícím ministerstvo životního prostředí v čele s brněnským lidoveckým politikem Petrem Hladíkem podařilo doslova před koncem vlády předložit a schválit návrh klíčové normy zajišťující podnikatelům s dotacemi v solární a větrné energetice do budoucna bohaté zisky. Na úkor života obyvatel České republiky a rovněž s rizikem významného poškození zdraví a životního prostředí, jak dokládají výzkumy z Německa. Místo dosavadního instalovaného výkonu asi 370 MW v nových VTE to má být dle Národního klimaticko-energetického plánu v roce 2030 až 1500 MW.
Když obce a města včas předem nepodají ke změnám Územního a rozvojového plánu (ÚRP) zásadní připomínky, už s tím ani v nějakých místních referendech nic nesvedou, solární a větrné elektrárny se budou moci stavět skoro všude, protože příslušný ÚRP bude stát i nad místními normami a nebude třeba ani změny územního plánu dané obce či města. Jejich zastupitelům i občanům pak zbyde jediná možnost: obrátit se na soudy s jejich zdlouhavými procesy. Návrh zadání Změny č. 2 ÚRP je zatím dohledatelný na webu Hospodářské komory ČR.
Jak ukazuje web a blog právníka Davida Záhumenského, který před dopady této uspěchaně spíchnuté české legislativy s typickými projevy „gold plating“ (tedy ještě utužení unijních norem českými úředníky) varuje české municipality a je jím připraven pomoci se bránit proti takovým vrchnostenským praktikám, pro urychlené umístění solárních a větrných elektráren je takto zamýšlena celková plocha republiky mezi 63 000 a 66 000 km2. Česká republika má celkovou rozlohu 78 866 km² (viz mapky možného rozmístění FVE a VTE v citovaném blogu).
Po trpkých zkušenostech z Francie se i v České republice opět ukazuje, že ideologie dekarbonizace spočívající v iracionálním urychlování výstavby kontroverzních solárních a větrných elektráren má nerovnovážně navrch. A to jednak nad skutečnou ochranou životního prostředí před neprobádanými enviromentálními riziky nových technologií a jednak nad právem občanů na zdravé životní prostředí. Zákon se snaží povolovací řízení zkrátit na jeden rok pro nové a na šest měsíců pro modernizaci stávajících zdrojů, což povede k nedostatečnému individuálnímu posouzení projektů. Zřeknutí se požadavku na lokální analýzu možné zátěže životního prostředí (EIA) ve prospěch „strategického posouzení“ na vyšší územně plánovací úrovni (SEA) zakládá na další problémy. A to právě platí pro větrné elektrárny, které mají nepoměrně vyšší potenciální komplexní a synergický dopad (vizuální narušení krajiny, hluk, infrazvuk, abraze nebezpečných látek, zabíjení ptáků, netopýrů, hmyzu a další dopady na biodiverzitu, možné snížení hodnoty nemovitostí atd.), což je nutno vždy hodnotit lokálně. Právě kvůli nerespektování těchto lokálních aspektů a nepožadování lokální EIA zejména s odkazem na porušení ústavního práva na příznivé životní prostředí (Listina základních práv a svobod, čl. 35) zřejmě budou občané i obce podávat žaloby na takto násilně „shora“ vnucené projekty VTE.
Pokud se chce někdo zamyslet nad skutečnou efektivitou větrných elektráren, může srovnat dvě analýzy. Redaktoři renomovaného švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung (NZZ) v ojedinělém interaktivním projektu zpracovali a na svém webu prezentovali data z provozu z 18 000 obřích větrných elektráren (z celkového počtu přes 30 tisíc) v Německu. Jak zjistili, většina německých větrníků je ztrátová a neživotaschopná bez trvalých dotací. 15% výjimku tvoří větrníky u Severního moře a Baltského moře a také v Severoněmecké nížině, kde dostatečně vane vítr. NZZ jako příklad nerentabilního a ekonomicky nenávratného projektu s potřebou trvalých provozních dotací uvedl větrnou farmu „Severní Schwarzwald“. 10 větrných elektráren V90 a čtyři V80 od dánské společnosti Vestas se tam otáčejí v pohoří ve výšce téměř 900 metrů nad mořem. Vývojáři projektu slibovali průměrnou míru využití instalovaného výkonu kolem 30 %. Skutečnost? V letech 2007 až 2010 byla využitelnost pouze 17 %. Podle výpočtu NZZ si V80 vede katastrofálně a v desetiletém průměru dosahuje jen 16% účinnosti, s technologií V90 pouze 21%. Podle výroční zprávy provozovatel VTE už roky dosahuje dvouciferných ztrát v milionech eur.
Naopak Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR ve své analýze potenciálu větrné energetiky v ČR z roku 2020 vychází ve srovnání s Německem z naprosto nereálného průměrného koeficientu ročního využití VTE v ČR ve výši 23 %. Připomeňme německý Schwarzwald ve výšce 900 metrů s 16 %. Analýza tvrdí, že máme prý vhodné podmínky (v sousedním Bavorsku ani v Sasku je ale nemají) a možnost zastavit republiku obřími větrníky (výška stožáru až 170 metrů a rotor až 160 metrů, výkon turbíny 3 až 5 MW s celkovou optimisticky vnímanou kapacitou přes 7 000 MW (dosud 370 MW). Většina z dosud 210 větrných elektráren instalovaných v Česku do roku 2020 dosahuje výšky 60–110 m (průměr rotoru 50–100 m) a instalovaného výkonu 0,6–2 MW (průměr zhruba 1,6 MW). Ovšem o enviromentálních dopadech provozu VTE se analýza AV ČR nezmiňuje ani slovem.
Nyní stojí nově vznikající vláda ČR a její parlamentní většina před jasnou výzvou: s ohledem na výše uvedená fakta je třeba odložit platnost implementace této unijní směrnice o akceleračních zónách. To ostatně platí o řadě dalších zelených norem, jejichž obsah vznikl pod tlakem ideologie, nejen v rozporu se zásadami fyziky a dalších přírodních zákonů, ale i v rozporu se zdravým rozumem.
Podle českého přísloví je „cesta do pekel často dlážděna dobrými úmysly“. A může to být i na lopatkách větrných turbín.
P. S. Západní experti zjistili, že Čína své technologie solární a větrné energie a elektromobilů, na nichž závisí dekarbonizační politika EU, dokáže na dálku vypnout.
Zdroje:
