Článek
Fakta a nevyvratitelné skutečnosti by měly dominovat debatě ve veřejném prostoru, a to pokud možno o všech tématech. Zásadně to platí o české energetice, bez jejíhož stabilního rozvoje jsou ostatní okruhy problémů české ekonomiky a společnosti nepodstatné. Když ze zásuvky nepůjde žádný proud, společnost nemůže fungovat. Jak například konstatoval před několika lety německý týdeník Focus, po třídenním blackoutu by se Německo propadlo do naprostého chaosu.
V souladu s iracionální dekarbonizační ideologií Evropské unie se všude v Evropě zavřely či zavírají zdroje elektřiny a tepla z emisního uhlí. Důvodem je vysoká cena spekulativních emisních povolenek (ETS1), která činí běžnou produkci z uhlí ztrátovou. V tomto kontextu připomeňme zprávu deníku Hospodářské noviny z 3. března, podle níž Čína jen loni zprovoznila v nových uhelných zdrojích instalovanou kapacitu 107 GW, tedy v průměru dva nové uhelné bloky týdně. Zatímco 7,5 miliardy obyvatel celé planety sází nadále při žádoucím hospodářském rozvoji na využití uhlí, plynu a ropy , Evropská unie s 450 milionů obyvatel v 27 členských zemích se dobrovolně rozhodla pro energetickou chudobu, neboli oddělení energetických potřeb od hospodářského růstu. Výsledek lze markantně vidět na „lokomotivě“ zelené transformace v EU, na Německu. Už šest let se Německo potácí na konci žebříčku hospodářského rozvoje z 36 nejvyspělejších zemí světa sdružených v OECD (data zde dostupná pro 24 zemí).
Růst HDP v zemích OECD v letech 2024 a 2025
Zdroj: https://www.facebook.com/theOECD/posts/initial-annual-estimates-for-2025-indicate-that-oecd-gdp-growth-increased-to-17-/1363670109138760/
Na konci ledna 2026 rozhodla státní firma ČEPS jako správce sítí odpovědný za zdrojovou přiměřenost české elektrizační soustavy, že pro rok 2027 nejsou tepelné elektrárny skupiny Sev.en podnikatele Pavla Tykače v Počeradech (1000 MW), Kladně (vedle tepla v elektrickém výkonu 406 GW) a dva bloky, tedy polovina z instalované kapacity (820 MW) ve východočeských Chvaleticích zapotřebí. ČEPS tak ze zákona rozhodl v reakci na oznámení Pavla Tykače z počátku prosince 2025, že míní nejpozději v březnu 2027 zavřít své uhelné elektrárny kvůli ztrátovosti produkce vinou drahých emisních povolenek.
Verdikt ČEPS přišel 13 měsíců poté, co vláda premiéra Petra Fialy v prosinci 2024 schválila dosud jedinou energetickou politiku ČR, Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu ČR (NKEP). Poté NKEP odsouhlasila také Evropská komise. Dokument na 500 stranách je plně pod vlivem zelené ideologie a nekriticky přebírá energetické modely SEEPIA. Ty jsou postavené až na prolobbovaném fantasmagorickém vlivu solárních a větrných elektráren na energetiku Česka, že prý mohou nahradit emisní zdroje hlavně z uhlí. Modely SEEPIA vypracovalo za 117 milionů dotačních korun od Technologické agentury ČR konsorcium pod vedením Centra pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově. Modely SEEPIA v zakázce ministerstva financí podrobili zdrcující kritice experti ČVUT jako nehodné ani bakalářské práce.
Přesto v NKEP jsou očividně pasáže také odborníků z MPO, kteří si jsou vědomi odpovědnosti za energetiku země. Na stranách 249 až 252 NKEP se upozorňuje, že uhlí do roku 2030 žádné relevantní energetické nenahradí. Bez uhlí by tak byla zásadně ohrožena energetická bezpečnost a soběstačnost. NKEP přímo na straně 250 jmenuje nenahraditelné zdroje pro energetickou bezpečnost České republiky: mezi nimi jsou uhelné elektrárny Chvaletice i Počerady. Takže sotva rok po schválení NKEP jako strategický dokument vlastně už neplatí? Přitom ČEPS hodnotil zavření Tykačových elektráren jen pro teoretickou dostatečnost zdrojů v roce 2027, nikoli v potřebné delší perspektivě.
A nyní začíná jít do tuhého z hlediska reálné zdrojové přiměřenosti. Současná souhrnná instalovaná nominální kapacita elektroenergetických zdrojů ČR z uhlí včetně skupiny Sev.en je už jen 7200 MW. Některé informační zdroje, a to pohříchu i státní, totiž stále papírově (asi je to otázka držení licence) počítají s elektrárnami, které loni zanikly v celkovém výkonu kolem 1000 MW, z toho největší je černouhelná elektrárna Dětmarovice (600 MW), či TAMEH (229 MW) ve zkrachovalé Liberty Ostrava. Ve skutečnosti je v reálném provozu krácena tato kapacita 7200 MW zhruba o 19 % (dolní hranice odhadu) v důsledku plánovaných dlouhodobých a krátkodobých odstávek a oprav a samozřejmě neplánovaných poruch a havárií.
Takže v současnosti je pro disponibilní, skutečně reálnou stabilní produkci elektřiny v ČR k dispozici výkon uhelných zdrojů 5 815,5 MW. Po odečtení uzavřených zdrojů skupiny Sev.en by zůstala už pro zimu 2027/2028 reálně jen kapacita 3 999,5 MW. Jak pokryjeme spotřebu elektřiny, pokud bude v lednu 2028 stejně vysoká zátěž elektrizační soustavy jako 12. 1. 2026 s brutto zatížením 12 319 MW? Chybět tak bude disponibilní kapacita 2000 až 3000 MW, kterou dle rozborů ENTSO-E/ERAA nebude ani odkud importovat.
Stoupenci zelené tranzice v pozadí očividně financovaném a jinak motivovanou lobbisty za „věčně dotované“ solární a větrné zdroje se snaží tvrdit, že chybějící energetickou díru mohu dobře zaplnit právě fotovoltaické a větrné elektrárny. Ponechme stranou žurnalistickou žumpu, která odpůrce hlavně nyní prosazovaných větrných obrů nálepkuje jako „prokremelské dezinformátory“ (viz titulní obrázek). Ano, podle těchto hloupých pisálků asi Vladimír Putin v Kremlu „strachy nespí“ z obav nad každou novou větrnou elektrárnou, která má vzniknout v Česku. Nota bene, když 60 % dodávek větrné technologie v EU připadá na Čínu, stejně jako z říše středu je 9 z 10 solárních panelů a osm z 10 baterií v elektroautech v EU. Před 20 lety naopak Putin a jeho státní plynárenský obr Gazprom začali dlouhodobě sponzorsky a politicky podporovat výstavbu OZE v Německu a jinde v EU, samozřejmě spojenou se zánikem uhelných a také v Německu jaderných elektráren. Protože Putinova skvadra dobře věděla, že tyto nestabilní, přerušované zdroje může reálně dozdrojovat jen zemní plyn, samozřejmě nejlépe ruský.
Rok stará energetická strategie NKEP předpokládá dle progresivního scénáře, že do roku 2030 se současná instalovaná kapacita solárních elektráren (nyní stav dle ERÚ 4,5 GW) zvýší na 10,1 GW a větrné elektrárny (0,37 GW) na 1,5 GW (strana 340 NKEP). Výpadek uhelných zdrojů by prý může kompenzovat do roku 2030 výstavba nových paroplynových elektráren (PPE) s výkonem 2,4 GW (dosud 1,62 GW). Energetičtí experti tato čísla zpochybňují, a to navzdory Fialovou vládou přijatým akceleračním zónám pro urychlenou výstavbu solárů a větrníků. A s ohledem na nejistou profitabilitu a vyprodanou technologii nikdo žádnou velkou plynovou elektrárnu v ČR do roku 2030 nepostaví. Jestliže cílem NKEP bylo s novými občasnými zdroji energie (OZE) zvýšit jejich podíl do roku 2030 na 30 %, tak se od toho v minulých dnech distancoval ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). V rozhovoru pro Český rozhlas doslova řekl: „30 procent je úplný nesmysl. Jestliže se dnes blížíme nějakým 17 procentům, tak do roku 2030 je to nereálné.“ A doplnil: „Musíme začít tahat za ruční brzdu a začít se chovat racionálněji s ohledem na to, že budujeme obnovitelné zdroje proto, že je to výhodné, nikoliv proto, že to někdo zadotuje.“
Tvrdá fakta Energetického regulačního úřadu (ERÚ) o výrobě elektřiny v Česku dle zdrojů v posledním čtvrtletí loňského roku a i v číslech za celý rok 2025 ukazují, že v nejnáročnějším zimním období se dosud může elektrizační soustava opírat z 84 až 87 % o stabilní dodávky z jaderných elektráren Dukovany a Temelín a z uhelných zdrojů.
Jestliže budeme extrapolovat navýšení solárních (FVE) a větrných (VTE) zdrojů dle NKEP, tak nám ve čtvrtém čtvrtletí roku 2030 z uvažované nové kapacity VTE poskytnou maximálně 4-5 % a FVE od 2,6 do 9 %, přičemž nižší číslo platí pro prosinec. Samozřejmě leden až březen 2025 jsou na tom obdobně. Jakýkoli významné omezení kapacity současných uhelných elektráren by měla na stabilitu naší soustavy velmi negativní vliv.
A o co tedy jde? Do roku 2030 skončí 20letý dotační solární tunel za 800 miliard korun, a proto se lobbisté za OZE připravili na další dotační schéma založené na oficiální politice předchozí vlády. Majitelé větrných elektráren počítají s tím, že se vejdou do aukčního limitu MPO, který pro výrobu z VTE stanovuje limit 3,50 Kč za 1 kWh. I kdyby to byly „jen“ 3,20 Kč/kWh jako donedávna vysoutěžené aukce, spolu s plánovaným růstem kapacity o 1,2 GW a garantovanou cenou na 20 let se jedná o dodatečný zisk asi 50 miliard korun, které spotřebitelé nakonec zaplatí nad běžnou velkoobchodní cenu 2 Kč/kWh. A to je zisk, který silně motivuje větrnou lobby v čele s většinově státní akciovou společností ČEZ.
Jenže u nás i v Bruselu začíná foukat jiným směrem, a to nikoli na lopatky obřích větrníků s jejich negativním vlivem i na lidský organismus. Evropský parlament obdržel petici několika organizací postavené na dlouhodobé analýze profesora Kena Mattssona z Uppsalské univerzity ve Švédsku, dokazuje, že infrazvuk z velkých větrných turbín se šíří dále, než se dříve myslelo, a má negativní dopad na lidské zdraví.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na summitu o civilním využití nukleární energie, který se konal 10. března v Paříži, označila odklon EU od jaderné energie z nedávné minulosti za chybu. Zde nutno podotknout, že protijaderný postoj tato německá politička CDU tvrdě zastávala už jako několikanásobná ministryně ve vládě tehdejší kancléřky Angely Merklové. Přenesla ho s sebou i do vrcholné politiky EU, která zcela bezostyšně mírové využití jaderné energie ostrakizovala a dosud fakticky znevýhodňuje. Samozřejmě ve prospěch prolobbovaných solárů a větrníků. Ukázala to jadernou energii šikanující notifikace 5. bloku jaderné elektrárny Dukovany z pera EK, která se bude v kontextu výstavby dvou velkých bloků revidovat. Snad tedy i směrem prozření šéfky EK.
Ovšem politicky i věcně by bylo žádoucí, aby Leyenová a s ní i celá komise nyní za tuto zcela zásadní chybu své politiky s devastujícím vlivem na celou EU podala demisi. Leyenové předchozí celá dekarbonizační politika provozovaná intenzívně od roku 2019 se projevila jako neúčinná, drahá a likvidační pro evropský průmysl a celou ekonomiku. Ovšem zvláště pro bruselskou smetánku platí krásné české přísloví: „Kapři si sami rybník nevypustí.“
Zdroje:
