Článek
Hlasování Evropského parlamentu v úterý potvrdilo, že je o klimatických cílech EU na rok 2040 téměř rozhodnuto. Europoslanci potvrdili pro rok 2040 snížení emisí skleníkových plynů o 90 procent v porovnání s úrovněmi z roku 1990. Součástí balíčku byl i odklad emisních povolenek ETS2 pro domácnosti na rok 2028. EU tak přijímá stále tvrdší legislativní regulace pro dekarbonizaci, ačkoli ze všech stran se hromadí důkazy, že Evropa ztrácí konkurenceschopnost a zejména energeticky náročný průmysl navzdory snahám politiků o dotování neúnosných cen energie snižuje svou produkci, propouští zaměstnance a opouští Unii. Nezaměstnanost v Německu v lednu vyskočila na 6,6 %, v Česku na 5,1 %, což dle analytiků jde na vrub snižování personálu klíčově právě v průmyslu.
Text podpořilo 379 europoslanců, 248 jich bylo proti a deset se zdrželo hlasování. Z českých europoslanců nový klimatický cíl podpořilo všech pět zástupců frakce Evropské lidové strany (EPP), tedy Danuše Nerudová, Jan Farský (oba STAN), Luděk Niedermayer, Ondřej Kolář (oba TOP09) a Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), a rovněž i pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. Proti hlasovalo 14 českých europoslanců, devět z frakce Patriotů pro Evropu, tři z frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a dva nezařazení europoslanci zvolení za Stačilo!. Europoslanec Ivan David se hlasování neúčastnil.
Podle Alexandra Vondry (ODS, ECR) jde o cíl nerealistický a pro EU nedosažitelný. „Evropskou unii to akorát poškodí, protože Čína, Amerika a ostatní postupují jinak a my akorát tímto vykrmujeme čínskou bestii tady, a to je špatně,“ řekl. Luděk Niedermayer (TOP09) označil dnešní rozhodnutí za správné a odpovědné. „Věřím, že stejně jako cíl pro rok 2030, který byl často označován za nesplnitelný, dokáže unie splnit i tento nový cíl, pokud vlády budou pokračovat v nastavených politikách,“ uvedl.
Europoslanec Niedermayer se dnes „vyznamenal“ ještě jednou, když na aktivistickém zeleném portále zveřejnil svou kritiku, že stát včas nekonal, když teď pro stabilitu sítě musí dle rozhodnutí ČEPS dotovat dva bloky uhelné elektrárny Chvaletice podnikatele Pavla Tykače. Ale český stát a jeho vlády minulých 20 let konaly. A pod tlakem zelené lobby vsadily peníze daňových poplatníků na dotace hlavně do solárních zdrojů. Tak v letech 2010 až 2030 zaplatíme všichni v ceně elektřiny za 2 GW tehdy instalovaných solárů s celoročním podílem 3 % elektřiny na 800 miliard korun! To je cena čtyř nových velkých jaderných bloků. Ovšem zelená úderka v čele s Bedřichem Moldanem a ministrem Strany zelených Martinem Bursíkem zničila počátkem nultých let šanci, že bychom už tehdy dostavěli dva velké jaderné bloky v Temelíně. Bursík vydíral tvrdým protijaderným postojem premiéra Mirka Topolánka, že mu jinak rozbije vládu. Bursík dokonce ponoukal rakouské odpůrce jádra a dodávala jim „střelivo“, aby tvrdě protestovali proti českým jaderným elektrárnám. No proč? Aby ty stamiliardy přesměrovali do kapes zelené lobby. Podařilo se! Takže český stát a jeho vlády konaly, ale tak, že jsme ve slepé uličce brzkého nedostatku stabilní elektřiny.
V Evropě ale pomalu ale jistě roste odpor proti ideologicky pojímané dekarbonizační politice. V úterý se proti tomu vymezili znovu šéfové vlád Česka, Rakouska a Slovenska na jednání v Bratislavě. Český premiér Andrej Babiš se v úterý sešel s rakouským kancléřem Christianem Stockerem a šéfem slovenské vlády Robertem Ficem. Česko a Rakousko mají podle Babiše shodný názor v otázce konkurenceschopnosti Evropy, dřívější rozhodnutí EU podle něj škodí průmyslu. Premiér Babiš poukázal na podle něj vysoké ceny emisních povolenek a tvrdil, že se staly předmětem spekulací. „Vydělávají na tom spekulanti. To se musí změnit, pokud chceme, aby evropský průmysl přežil,“ dodal Babiš. Fico pak řekl, že Česká republika, Rakousko a Slovensko chtějí, aby se čtvrteční neformální summit Evropské unie zabýval vysokými cenami elektřiny a kroky k jejímu zlevnění.
Mainstreamová česká média koncem ledna informovala o summitu o Severním moři v Hamburku, kde ministři energetiky Německa, Británie, Francie a několika dalších evropských zemí vyjádřili podporu dalšímu budování větrných elektráren v Severním moři a propojení infrastruktury. Zástupci podnikatelů ve větrné energetice se na summitu zavázali, že do roku 2030 investují v Evropě 9,5 miliardy eur (230 miliard Kč) do nových výrobních kapacit. Ovšem žádná česká média nepřinesla zprávu o tom, jak později i s reflexí na tuto akci vystupoval belgický premiér Bart De Wever. Ten se totiž ostře vyjádřil proti evropské „zelené“ politice a obvinil ji z deindustrializace.
Na akci Budoucnost Evropy, kterou pořádaly 29. ledna belgické noviny De Tijd en L'Echo, De Wever ostře kritizoval dřívější rozhodnutí o výrobě energie, která podle něj vše prodražila a poškodila evropskou ekonomiku. De Wever vedle tématu zhoršujících se vztahů s USA a potřeby robustnější evropské politiky se zaměřil na to, co označil za závažné a strukturální problémy, kterým kontinent čelí klíčově v oblasti energetiky. Jak tento současně také šéf pravicové strany Nová vlámská aliance upozornil, zelená evropská transformace selhala, Čína si se svou levnou energií ponechala tučné šeky za dodávky zelených technologií a Evropě zbyly „šílené účty“.
De Wever nazval „konkurenceschopnost, produktivitu a inovace“ „třemi koňmi“, zatímco udržitelnost a Evropskou zelenou dohodu označil za „kočár“, což znamená, že Evropská komise postavila vozík před koně. Podle De Wevera to odhalilo všechny slabiny Evropy a situaci „extrémně zkomplikovalo environmentálními pravidly, která znemožňují zajistit si vlastní energetické potřeby a těžit vzácné minerály v Evropě“. Evropa podle něj také „nemá žádnou vojenskou kapacitu“.
„Ztížili jsme si život. Učinili jsme dogmatická rozhodnutí proti jaderné energii, což byla hloupost století,“ řekl. Přestože jeho vláda má v úmyslu vrátit se k jaderné energii, De Wever poznamenal: „Od té chvíle jsme daleko.“ De Wever uvedl, že Belgie si může udržet kapacitu dvou nejmladších jaderných reaktorů, které stále provozuje. Existují také nové technologické možnosti, jako jsou malé modulární reaktory (SMR). Belgie by se také mohla zaměřit na spolupráci se sousedními zeměmi, zejména s Francií, kterou premiér pochválil za její „inteligentní energetické volby“.
„V politice EU stále neexistuje technologická neutralita,“ šéf belgické vlády. Poukázal na svou účast na summitu o Severním moři v Hamburku, kde lídři sebevědomě hovořili o ambiciózních plánech pro větrnou energii na moři. Poznamenal, že projekty na moři jsou extrémně drahé a jejich financování je stále obtížnější. Řekl, že nákladné plány na budování energetických ostrovů na moři jsou produktem „snílků“, které povede k nedostatku energie. U jednoho kulatého stolu představitelé odvětví větrné energie otevřeně přiznali, že výroba větrné energie na moři je nepředvídatelná a vytváří rozdíl mezi nabídkou a poptávkou. Jejich navrhovaným řešením bylo využít přebytečnou energii k výrobě zeleného vodíku na moři.
„To zní skvěle,“ řekl De Wever, „ale je to také extrémně drahé.“ Když se energetiků zeptal, co od politiků potřebují, odpověď byla jasná: Evropa by měla vytvořit trh pro zelený vodík. „Tehdy jsem si začal připadat jako v Sovětském svazu,“ poznamenal. „Pokud politici musí vytvářet trhy, obvykle to znamená nekonečné dotace.“ Jak dodal, že podobné obavy vyjadřují i energeticky náročná odvětví, včetně ocelářského sektoru. Tváří v tvář vysokým cenám energií firmy varovaly, že nebudou v Evropě investovat, dokud vlády nepokryjí náklady. V důsledku toho se státní pomoc stává normou a podkopává rovné podmínky, které Evropa údajně dodržuje, dodal. Varoval, že Evropa se stále více spoléhá na dotace, aby si udržela konkurenceschopnost, zatímco jiné velké ekonomiky fungují s menšími omezeními. „V dotované ekonomice nemůžete být konkurenceschopní,“ řekl. „A pokud tepna vaší ekonomiky, energie, závisí výhradně na dotacích, jdete špatným směrem,“ řekl De Wever.
Pokud Evropa nebude ochotna dramaticky zvýšit ceny uhlíku, argumentoval, mnoho projektů zelené energie nebude nikdy životaschopných. To by ale současně urychlilo deindustrializaci, zdůraznil. „Dekarbonizace Evropy riskuje, že se stane synonymem pro deindustrializaci Evropy,“ řekl belgický premiér s tím, že evropská průmyslová odvětví se již přesouvají mimo území EU.
Zdroje:
