Článek
A k Merzovi se k požadavkům na revizi ETS1 přidal i prezident Francie Emmanuel Macron. Dvě nejvýznamnější ekonomiky Evropské unie s patřičným politickým vlivem se tak nyní připojily k podobnému stanovisku, které už dříve zaujali italská premiérka Georgia Meloniová, belgický premiér Bart De Wever, ale také český premiér Andrej Babiš a další šéfové vlád ze střední a východní Evropy.
Den před čtvrtečním (12. 2.) neformálním summitem Evropské unie na belgickém zámečku Alden Bisen, asi 15 km od Maastrichtu, se v Antverpách sešli šéfové velkých evropských firem s politickými špičkami. Hlavní téma znělo: Udělejte něco s emisními povolenkami, které vše zdražují, jinak nemáme ve světové konkurenci šanci.
Zatímco na šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, která dekarbonizační dopad povolenek před podnikateli obhajovala, reagovali průmyslníci chladně až odmítavě, jejímu krajanovi i spolustraníkovi v konzervativní CDU kancléři Merzovi aplaudovali, když prohlásil: „Musíme se vyvarovat čehokoliv, co ohrožuje konkurenceschopnost našeho průmyslu. Plně souhlasím s těmi, kdo tvrdí, že máme dělat víc proti klimatické změně. Pokud jde ale ta politika na úkor našeho průmyslu a pracovních míst v něm, je to neakceptovatelné. A to je důvod, proč jsem zajedno s těmi, kdo tvrdí, že emisní povolenky nejsou správný systém. Pokud to nefunguje, musíme se o tom bavit a musíme to změnit.“
Následná čtvrteční neformální schůzka šéfů vlád 27 zemí EU s celkem širokou agendou ovlivněnou geopolitikou a válkou Ruska proti Ukrajině tak získala jednoznačný závěr: EU musí emisní povolenky ETS1 revidovat. Zatím tedy zůstala stranou tematika ETS2, kterou mají domácnosti platit od roku 2028 za topení uhlím, plynem a za jízdy auty na benzín a naftu. Česko požaduje odložení až na rok 2030.
Trhy v EU jsou brutálně deformované stále více dominující dotační a regulační politikou. Ovšem v případě emisních povolenek ETS1, s nimiž obchodují spekulanti kolem celé planety, aniž by měli s energetikou EU cokoli společného, ihned reagovaly. Páteční aktuální cena ETS1 klesla na 70,6 eura za tunu CO2, což je obrovský meziměsíční pokles o 23,11 %, v penězích pak o 21,22 eura. Spekulanti si tak oprávněné obávají, že skončí Bonanza obchodu se zelenými odpustky. Právě spekulace spolu s tlakem zelené dekarbonizační ideologie Green Deal vyhnaly v minulosti cenu ETS1 i na více než 100 eur za tunu.
Jejich jasným cílem je zlikvidovat v Evropě těžký průmysl a uhelnou energetiku, což se nedávno potvrdilo i v Česku v prosincovém oznámení skupiny Sev.en podnikatele Pavla Tykače, že už nemůže produkovat energii z uhlí se ztrátou právě kvůli povolence a míní své tepelné elektrárny zavřít. Dle zákona státní firma ČEPS posoudila potřebnost těchto zdrojů pro českou elektroenergetickou soustavu a koncem ledna došla k závěru, že ČR potřebuje jen dva bloky elektrárny Chvaletice. Nyní má Energetický regulační úřad rozhodnout, jak bude český stát ztrátovou produkci dotačně kompenzovat.
Ovšem vysoké ceny elektřiny i zemního plynu, z něhož se stále více náhradou za uhlí v Evropě vyrábí i elektřina, současně silně zatížily ekonomiku průmyslu a energeticky náročných firem, které také musí nakupovat emisní povolenky. Německý průmysl loni poklesl proti roku 2017 o 20 % a masivně propouští, přesouvá své závody mimo EU a zavírá brány. Německo je z ekonomických ukazatelů růstu úplně na konci žebříčku všech nejvyspělejších zemí sdružených v OECD.
Německý pouze ideologicky motivovaný odklon od jaderné energie, zrušení levných dodávek ruského plynu a následné zdražení této klíčové komodity a věčné dotování neefektivních obnovitelných zdrojů energie zdeformovaly německý energetický systém do struktury, která přežívá jen díky trvalým dotacím. Nad tím vším bdí absurdní přerozdělovací mechanismy ve prospěch lobbistů a zářné zelené budoucnosti, které si všichni Němci a hlavně průmysl platí z emisních daní.
Jak informovala televize ZDF, z emisních poplatků Německo v roce 2025 vybralo 21,4 miliardy eur (asi 520 miliard korun) při průměrné ceně povolenky 73,86 eura (asi 1800 Kč) za tunu CO₂, v roce 2024 pak 18,5 miliardy eur (ETS1 za 65 eur). Na jedné straně emisními daněmi svůj průmysl a ekonomiku pokládá vláda v Berlíně v rámci dekarbonizační ideologie EU na lopatky, na straně druhé se jej selektivně pokouší zachránit dotacemi.
Ostatně o totéž se snaží i Babišova vláda v ČR převedením plateb na podporu OZE na stát v objemu 17 miliard korun ročně. S Německem se Česko ovšem v dotacích měřit nemůže: Pro letošní rok Merzova vláda odsouhlasila dotace cen elektřiny asi 2200 nejdůležitějším podnikům v zemi za 31 miliard eur, tedy v přepočtu za více než 700 miliard korun. Takže německý výnos z povolenek za 21,4 miliardy eur musela německá vláda na selektivní podporu průmyslu dotovat dalšími bezmála 10 miliardami eur. Další takový pokus o perpetuum mobile, pro který i v případě nových emisních povolenek ETS2 na domácnosti horuje zelena lobby a levice s tím, že přeci z nich budeme platit zelené žebračenky pro chudé, musí nutně ztroskotat.
Vláda kancléře Merze složená z konzervativního bloku CDU/CSU a socialistů SPD i nadále opatrně brzdí zelenou ideologii, na níž se podepsali zejména za 16 let své vlády kancléřka CDU Angela Merklová ve velké koalici s SPD i se stranou Zelených a následně socialisté opět v koalici se Zelenými s marginálním vlivem liberálních svobodných z FDP. Mezi oběma těžko slučitelnými pravo-levými póly berlínské vládní koalice roste napětí, protože SPD obhajuje své zelené levicové dědictví.
Nyní nastalo v koalici další pnutí, protože dle zprávy týdeníku Der Spiegel chce spolková ministryně hospodářství a energetiky (CDU) Katherina Reicheová v novém návrhu zrušit kompenzace, které dostávají solární a větrné elektrárny, když kvůli přetížení sítě nadprodukcí jejich výroby musí své zdroje odstavovat. To přijde na miliardy eur ročně. Ministerstvo argumentuje, že cílem je lépe synchronizovat výstavbu nových elektráren s rozšiřováním sítě, a tím snížit náklady.
Problémem je, že kvůli statisícům malých solárních a větrných zdrojů musí Německo do roku 2040 za 500 miliard eur (asi 12,2 bilionu korun) zásadně modernizovat a rozšířit svou přenosovou a distribuční síť. Postavit se musí celkem 16 800 km vysokonapěťových vedení, dosud bylo postaveno či aspoň vydáno stavební povolení na 4657 km sítí, takže zásadní přenos elektřiny z vysoce produkčních oblastí severu Německa (efektivní off shore elektrárny v Severním moři) a průmyslovým jihem v Bavorsku a Bádensku-Würrtembersku stále není dokončen. Proto se přetlak německé „zelené“ elektřiny také valí i přes Českou republiku jako 4. července 2025, kdy nastal v Česku rozsáhlý blackout.
Reicheová nyní plánuje tzv. „rezervaci pro redispečink“. Obzvláště zatížené oblasti sítě mají být označeny jako „kapacitně omezené“ – v případě omezení se za nová připojení v příslušných lokalitách nevyplácí žádná kompenzace. To znamená, že kdokoli, kdo postaví větrné nebo solární elektrárny v regionu, kde již k omezení došlo, již za tyto elektrárny nedostane kompenzaci. To by snížilo náklady na redispečink, a v důsledku toho i poplatky za síť a ceny elektřiny pro koncové zákazníky.
Německá vláda současně připravuje celkem revoluční změny v pravidlech provozu elektrizační soustavy, které by mohly umožnit omezení přednostního přístupu obnovitelných zdrojů k síti. Cílem opatření má být posílení stability sítě v situacích, kdy rychlý růst výroby z větru a slunce naráží na technické limity přenosové infrastruktury. Tento princip je od roku 1999 jedním ze základních pilířů německé energetické transformace a sehrál klíčovou roli při masivním rozvoji větrných a solárních elektráren v uplynulých letech. Ovšem více než čtvrt století pokračujících dotací tzv. obnovitelných zdrojů potvrdilo, že tato technologie ekonomicky bez pokračujících subvencí a dotací stále nedokáže smysluplně nahradit stabilní fosilní zdroje navíc se zničujícím dopadem na neúnosnou cenu energie. Protože Německo jako jediná vyspělá ekonomika světa z čistě ideologických důvodů už tři roky nedisponuje stabilní a bezemisní energií z jádra.
Německá vláda také sdělila, že musí učinit přítrž přihlašování stále nových bateriových zdrojů k síti, ačkoli není jasné, zda jde o spekulativní přeprodej, nebo o seriózní podnikatelský záměr. To pak blokuje a zdražuje kapacitu sítí. Ostatně témuž problému čelí také česká distribuční síť, kdy se zvažuje zavedení citelných nevratných kaucí.
Zelené neziskové organizace a stoupenci tzv. obnovitelných zdrojů okamžitě spustili kritiku, že plánované kroky vlády v Berlíně zpochybňuje celkové německé klimatické cíle a bude mít negativní dopady na investiční prostředí pro obnovitelné zdroje. Samozřejmě jim jde o miliardové dotace, které do kapes zelenému průmyslu tečou na úkor upadající ekonomiky už 25 let.
Německo má nyní v solárních a větrných zdrojích instalovanou jmenovitou kapacitu přes 190 GW a v roce 2030 má stále platný plán na instalaci celkem 350 GW. Německo provozuje nyní 37 GW v elektrárnách na zemní plyn a také má v „uhelné rezervě“ 31 GW. Ty mají nahradit další plynové zdroje s uplatněním technologie H₂-ready, přičemž EU Berlínu odsouhlasilo státní podporu výstavby a provozu 10 GW těchto nových zdrojů, na něž ovšem budou teprve vyhlášeny aukce a elektrárny nebudou k dispozici dříve než počátkem 30. let.
Aby v EU se zelenou ideologií nebylo dost problémů, 12. února americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) zrušila své rozhodnutí z roku 2009, když tehdy za vlády prezidenta Baracka Obamy klasifikovala šest skleníkových plynů, že prý znečišťují ovzduší a jsou hrozbou pro lidské zdraví. To je zásadní podnět pro racionálně smýšlející politiky také na Starém kontinentu.
„Oficiálně rušíme takzvané stanovisko o ohrožení skleníkovými plyny,“ prohlásil 12. února 2026 prezident USA Donald Trump v Bílém domě. Trumpova administrativa chce kromě toho dodat důkazy, že stanovisko EPA z roku 2009 bylo předem rozhodnuté a zmanipulované ve shodě s klimatickými narativy OSN. To samozřejmě zásadně zlevní všechny oblasti ekonomiky USA dosud regulované dekarbonizačními předpisy.
Agentury AP a Reuters napsaly, že je to dosud nejagresivnější krok administrativy amerického prezidenta Trumpa zaměřený na omezení či úplné zastavení boje proti změně klimatu.
Jádrem legitimity současného úsilí USA o deregulaci je zásadní přehodnocení vědeckého konsenzu, který byl po desetiletí uměle udržován skrze mechanismy akademického vyloučení a grantové politiky. Klíčovým dokumentem, o který se opírá administrativa Donalda Trumpa a administrátora EPA, je zpráva „A Critical Review of Impacts of Greenhouse Gas Emissions on the U.S. Climate“, vypracovaná v roce 2025 pracovní skupinou Ministerstva energetiky (DOE) pod vedením renomovaných vědců Stevena E. Koonina, Roye W. Spencera, Rosse McKitricka, Judith Curryové a Johna Christyho. Tato zpráva (Koonin et al., 2025) představuje koperníkovský obrat v klimatologii, neboť rigorózní analýzou empirických dat prokazuje, že oxid uhličitý CO₂ nesplňuje definici znečišťující látky ve smyslu ohrožení veřejného zdraví.
Zrušení emisních norem pro automobily, elektrárny a ropný průmysl představuje pro americkou ekonomiku nejvýznamnější stimul od dob administrativy prezidenta Ronalda Reagana. Politika „Net Zero“(nulových emisí), prosazovaná předchozími administrativami, vedla k systematické deindustrializaci USA, zvyšování cen energií a přesunu výroby do jurisdikcí s nižšími environmentálními standardy, což paradoxně globální emise nesnižovalo (tzv. carbon leakage).
Sociologický a geopolitický rozměr rozhodnutí USA s odstoupením od Pařížské dohody a demontáží americké klimatické legislativy signalizuje konec éry, kdy západní civilizace páchala ekonomickou sebevraždu ve jménu ideologie, kterou lze klasifikovat jako sekulární náboženství či eschatologický kult (Shellenberger, 2020).
Klimatický alarmismus vykazuje všechny znaky náboženského fundamentalismu: prvotní hřích (průmyslová revoluce), apokalyptické proroctví (klimatický kolaps), požadavky na oběť (snižování životní úrovně) a pronásledování kacířů (klimatických realistů). Institucionalizace tohoto narativu skrze IPCC a nadnárodní organizace představovala největší podvod v moderních dějinách, jehož cílem bylo vytvoření globálního systému vládnutí (global governance), který by obcházel demokratické procesy národních států (Darwall, 2013). Trumpova administrativa se tímto krokem staví do čela globálního hnutí za obnovu národní suverenity a racionality.
Zrušení environmentálních regulací tak není aktem lhostejnosti k přírodě, ale odmítnutím zneužívání ochrany přírody pro politické cíle. Jak uvádí Bjorn Lomborg ve své analýze False Alarm (2011), skutečnými problémy lidstva jsou chudoba a nedostatek energie, nikoliv mírné oteplování, které je historicky spíše pravidlem než výjimkou. K tomuto postoji, odmítající klimatickou změnu jako hlavní problém lidstva, se nedávno připojil také miliardář Bill Gates. Trumpova administrativa, vyzbrojena daty ze zprávy DOE 2025 (Koonin, Spencer, et al., 2025), prokazuje odvahu čelit mediální hysterii a vrací USA na cestu prosperity, svobody a energetické nezávislosti, čímž dává příklad celému svobodnému světu, jak se vymanit z okovů klimatického alarmismu a enviromentálního socialismu.
Koonin, S. E., Spencer, R. W., McKitrick, R., Curry, J., & Christy, J. (2025). A Critical Review of Impacts of Greenhouse Gas Emissions on the U.S. Climate. Department of Energy’s 2025 Climate Working Group. Washington, D.C.: U.S. Department of Energy, dostupné na: https://www.energy.gov/sites/default/files/2025-07/DOE_Critical_Review_of_Impacts_of_GHG_Emissions_on_the_US_Climate_July_2025.pdf
Lomborg, B. (2020). False Alarm: How Climate Change Panic Costs Us Trillions, Hurts the Poor, and Fails to Fix the Planet. Basic Books., česky Falešný poplach, Argo, Dokořán 2021
Darwall, R. (2013). The Age of Global Warming: A History. Quartet Books.
