Článek
V úterý 29. července vybuchla ve Washingtonu bomba, i když jen obrazně. Způsobilo ji vydání vědecké zprávy ministerstva energetiky USA (DOE), která se rozhodně distancovala od 16 let starých závěrů americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA), pod tehdejším názvem „Zjištění o ohrožení“, že šest skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého a metanu způsobuje světovou změnu klimatu nebo k ní přispívá a ohrožuje veřejné zdraví a blaho. EPA s novým šéfem se k nové zprávě DOE jako vládní orgán připojila. Nová fakta a data totiž ukázaly, že závěry EPA z roku 2009, jimiž se od té doby řídila legislativa USA, jsou zastaralé a zkreslují důkazy o vlivu emisí oxidu uhličitého na klima.
Vědecky recenzovanou zprávu pod názvem „Kritický přehled dopadů emisí skleníkových plynů na ochranu klimatu USA“ vypracovalo v zadání ministra energetiky Chrise Wrighta bez jakéhokoli politického zadání či ovlivňování od letošního dubna pět vědců světového významu, kteří jsou renomovanými akademiky a nezávislými odborníky z různých oborů souvisejících se současnou klimatologií. Spojili se v Pracovní skupinu pro ochranu klimatu (CWG) Ministerstva energetiky USA. Jsou jimi: John Christy, Judith Curryová, Steve Koonin, Ross McKitrick a Roy Spencer (zde odkaz na jejich životopisy). Veřejnost může předkládat připomínky do 60 dnů na webové stránce regulations.govpod číslem dokumentu DOE-HQ-2025-0207. Po zapracování všech validních a zveřejněných připomínek pracovníci EPA vydají nová pravidla enviromentální politiky USA.
V průvodním slovu 141stránkové zprávy ministr energetiky Wright, kterého prezident USA Donald Trump pro tuto náročnou funkci vybral proto, že je zkušeným energetickým expertem, napsal: „Zjistil jsem, že mediální pokrytí často zkresluje vědecké poznatky. Mnoho lidí – dokonce i těch, kdo to myslí dobře – si odnáší přehnané nebo neúplné informace o změně klimatu“… „Pro zajištění transparentnosti jsem požádal různorodý tým nezávislých odborníků, aby shrnuli současný stav klimatologie se zaměřením na její vztah k Spojeným státům. Tyto autory jsem nevybral proto, že bychom se vždy shodovali – to ani zdaleka není pravda. Ve skutečnosti se nemusí vždy shodovat ani mezi sebou. Vybral jsem je však pro jejich důslednost, upřímnost a ochotu přispět k diskusi. Neměl jsem žádný vliv na jejich závěry. To, co budete číst, jsou jejich slova, vycházející z nejlepších dostupných údajů a vědeckých hodnocení.“ Jak dále ministr sdělil, „abychom mohli napravit kurz, potřebujeme otevřenou, respektující a informovanou debatu. Proto vyzývám veřejnost, aby se k této zprávě vyjádřila. Poctivá kontrola a vědecká transparentnost by měly být jádrem naší politiky.“
Ve stručném shrnutí celé zprávy se o dokumentu konstatuje: 1) Přezkoumává vědecké jistoty a nejistoty ohledně toho, jak antropogenní emise CO2 a dalších skleníkových plynů ovlivnily nebo ovlivní ochranu klimatu, extrémní povětrnostní jevy a metrické ukazatele společenského blahobytu v USA. 2) Posuzuje krátkodobé dopady zvýšených koncentrací CO2, včetně zvýšeného růstu rostlin a snížené alkalinity oceánů. 3) Vyhodnocuje data a prognózy týkající se dlouhodobých dopadů zvýšených koncentrací CO2, včetně odhadů budoucího oteplování. 4) Zjišťuje, že tvrzení o zvýšené frekvenci nebo intenzitě hurikánů, tornád, povodní a sucha nejsou podložena historickými údaji USA. 5) Tvrdí, že oteplování způsobené CO2 se jeví jako méně škodlivé pro ekonomiku, než se obecně předpokládá, a že agresivní politiky zmírňování by se mohly ukázat jako více škodlivé než prospěšné. 6) Má potíže s tím, že politická opatření USA budou mít podle očekávání neznatelně malý přímý dopad na globální klima a jakékoli účinky se projeví až s velkým zpožděním.
Každý, kdo se chce přesvědčit o přístupu jmenovaných vědců v uvedeném dokumentu, může si přečíst například články Dr. Roye Spencera, či profesorky Judith Curryové, kteří nezastírají, že se všech pět autorů ne vždy na závěrech shodlo a také to ve zprávě vyjádřili. J. Curryová v hodnocení své práce na dokumentu mj. napsala: „Klimatická změna je reálná a zaslouží si pozornost. Není však největší hrozbou, které lidstvo čelí. Tou je globální energetická chudoba. Jako člověk, který si cení dat, vím, že zlepšení lidských životních podmínek závisí na rozšíření přístupu k spolehlivé a dostupné energii. Klimatická změna je výzvou, nikoli katastrofou. Ale chybná politika založená spíše na strachu než na faktech by mohla skutečně ohrozit lidské blaho.“ Současně dodala své doporučení vědcům zabývajícím se klimatem: „Přijměte komplexnost vědy o klimatu a uznávejte nejistotu a neshody. Přestaňte prosazovat falešný ´konsensus´ a přestaňte hrát politické hry s vědou o klimatu. Konstruktivně se zapojte do dialogu, který se snaží podpořit DOE a zpráva CWG, a to ku prospěchu objektivní fyzikální vědy v otázce klimatu.“
Dokument vlády USA okamžitě vyděsil stoupence klimatické hysterie a členů klimaticko-průmyslového komplexu hlavně v Evropské unii. Tento politicko-lobbistický spolek vyvoláním klimatické hysterie a strachu zejména za posledních 10 let ve vedení Evropské unie a v 27 členských zemích zdůvodnil nutnost konečného řešení dekarbonizace s nulovými emisemi do roku 2050. Ve výsledku zelená regulace hlavně v energetice a energeticky náročném průmyslu přinesla obrovskou vlnu deindustrializace v EU s masivním přesunutím výroby hlavně do Číny, která EU i další země Západu učinila drtivě závislými na svých zelených technologiích a surovinách. Zároveň pokračuje chudnutí obyvatelstva zemí EU povinnými emisními poplatky. Ty se naopak staly zdrojem stamiliardových (v eurech) zisků zelené lobby hlavně v podobě instalačních a provozních dotací do dominantních solárních a větrných elektráren. Je také příznačné mlčení i českých mainstreamových médií a seriózního zpravodajství o tomto přelomovém vládním dokumentu USA, který nemění jen dekarbonizační narativ ve Spojených státech, ale bude mít zásadní dopad na celý svět.
A co tedy pramení z nových závěrů DOE a EPA? Původní závěry EPA z roku 2009 o ohrožení skleníkovými plyny vlastně americká vládní agentura nekriticky převzala ze studií sestavených Mezivládním panelem OSN pro změnu klimatu (IPCC), nikoli z vlastních vědeckých hodnocení. Už i mediálně masivně propagované tvrzení, že „97 % světových vědců“ prý souhlasí s tím, že člověk je klíčově odpovědný za změnu klimatu, je nesmysl. Existují tisíce vědců, kteří s tím nesouhlasí. Tak kdo je všechny spočítal? Nebo by se o vědeckých závěrech snad mělo hlasovat v souladu se zájmy vládnoucích politiků a lobbistů?
Avšak 32 z 33 modelů, které panel OSN použil a EPA v roce 2009 a později přebírala, zásadně nadhodnotilo trendy oteplování, což je základní argument, proč takové modely nemohou řídit energetickou a environmentální politiku. Tyto modely opomíjejí analýzy přírodních faktorů, jako je sluneční aktivita, které hrají podstatnou roli v neustálé proměnlivosti klimatu na Zemi. To věrohodně zpochybňuje tvrzení, že oteplování v poslední době je způsobeno převážně lidskou činností. V minulých dnech to velmi trefně zhodnotil přední český meteorolog RNDr. Milan Šálek ve svém blogu pod titulkem Boj evropské unie proti oxidu uhličitému nemá smysl. Je to ovšem v Česku a EU jeden z malé řady disentních hlasů příslovečně „volajících na poušti“ po racionalitě, důkazech a faktech a odmítající klimatickou krizi, kterou mimochodem se takto výslovně neodvážily zmínit ani zprávy IPCC.
Jak ukazuje například nedávná americká studie, fakta popírají tvrzení o dlouhodobém nárůstu či četnosti a intenzity hurikánů a tornád navzdory vyšším koncentracím skleníkových plynů. Škody způsobené těmito událostmi sice vzrostly, ale z velké části je lze přičíst spíše zvýšenému rozvoji v ohrožených oblastech než silnějším bouřím samotným. Když si lidé na pobřeží Floridy staví domy za miliony dolarů namísto domů za statisíce dolarů, způsobí stejná bouře větší škody. Na rozdíl od hrozivých varování může mírné oteplování a zvýšená hladina CO2 přinést naopak čisté konečné výhody, včetně snížení úmrtnosti způsobené chladem, prodloužení vegetačních období a zvýšení produktivity zemědělství. Důkazy naznačují, že mnoho rostlinných a živočišných druhů prokazuje pozoruhodnou odolnost a přizpůsobivost změnám prostředí, což zpochybňuje předpovědi o rozsáhlém kolapsu ekosystémů.
Společenské náklady uhlíku v bilionech eur a dolarů, které se používají v analýzách nákladů a přínosů k ospravedlnění rozsáhlých regulačních zásahů, naopak zásadně přeceňují přínosy z pochybného snížení klimatických změn v budoucích letech. Opírají se o spekulativní předpoklady a jsou velmi citlivé na vstupní parametry. Zásadním problémem je, že se staly politickým nástrojem zelené ideologie s následným přerozdělováním zisků do kapes zelené lobby. Alarmistická rétorika a klimatická hysterie přinášejí také velmi nebezpečnou indoktrinaci mladé generace s extrémními stanovisky typu, „kvůli klimatické změně nechceme mít děti“.
Ideologicky motivovaná politická opatření hrozí podkopat dostupnost a přijatelnou cenu elektřiny i plynu a tím už široce poškozují hospodářskou prosperitu, aniž by přinesly skutečné enviromentální nebo společenské výhody. Místo toho by politické elity měly upřednostňovat empirické důkazy, technologické inovace a adaptivní strategie, které podporují hospodářský růst. Tak, jak neustále zdůrazňuje například William Nordhaus, který v roce 2018 získal Nobelovu cenu „za integraci změny klimatu do dlouhodobé makroekonomické analýzy“, s tím, že náklady na adaptaci lidstva jsou nesrovnatelně nižší než na (marný) boj se změnou klimatu.
Americké administrativy předcházející vládě Donalda Trumpa také vydávaly hodnotící zprávy o klimatu (NCA). Ale jak popsal už v roce 2022 vědec Robert Pielke jr. ve svém článku Dezinformace Bidenovy administrativy o klimatu zabalené v NCA jako „věda“ byly řízeny politickými zájmy. NCA je totiž další klíčový dokument, podle něhož Kongres USA tvoří zákony a přiděluje prostředky na investice a výzkum. Všechny tyto revidované dokumenty potvrzují zásadní odchod i odstup administrativy Donalda Trumpa od zelené ideologie ihned poté, co se prezident ujal moci. Hned v lednu 2025 podepsal výkonný příkaz č. 14162 „America First“, jímž zahájil roční proces odstoupení od Pařížské klimatické dohody z roku 2015 a současně USA zastavily finanční příspěvky do struktur Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Washington zmrazil veškeré americké platby do Zeleného klimatického fondu a dalších mezinárodních klimatických fondů. Trumpův kabinet oznámil, že nový plán snižování emisí (tzv. NDC) k listopadovému IPCC summitu COP30 v Brazílii nepředloží a možná se delegace USA jednání vůbec nezúčastní.
Nedávno ministr energetiky Wright varoval šéfa Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Fatiha Birola, že USA by mohly vystoupit z IEA, pokud tato agentura nezmění svou praxi zkreslování údajů v zájmu stoupenců klimatického kultu, kteří chtějí předstírat, že solární a větrná energie jsou stejně spolehlivé a účinné jako fosilní paliva a jaderná energie. Wright pranýřoval výroční zprávu IEA World Energy Outlook (WEO), která se dříve označovala za „zlatý standard energetické analýzy“. Ta vyhlásila „věk zelené elektřiny“ a předpovídá, že poptávka po všech třech fosilních palivech dosáhne vrcholu před rokem 2030 a poté půjde trvale dolů. Tato prognóza je v ostrém kontrastu s výhledem OPEC, který předpokládá, že poptávka po ropě do roku 2050 vzroste na 123 milionů barelů denně, což je nárůst z dnešních přibližně 105 milionů barelů denně. Kromě toho je zřejmé, že čísla IAE nezohledňují energeticky náročná datová centra umělé inteligence (AI). Je pravděpodobné, že jich bude postaveno docela hodně a všechna budou vyžadovat stálý zdroj velkého množství energie, kterou zelená energie nemůže dodat.
Na začátku srpna ministerstvo vnitra USA ukončilo pronájem vhodných oblastí pro budování nových větrných elektráren. Jak sdělilo ve zveřejněné zprávě, „ukončením těchto oblastí pro využití větrné energie chráníme naše pobřežní prostředí a místní ekonomiky před nekontrolovaným rozvojem a zároveň zajišťujeme, aby naše energetické sítě nebyly podpořeny nespolehlivými a dotovanými zdroji energie.“
Principiální návrat vlády USA k energetické bezpečnosti a cenové dostupnosti ve vší brutalitě odhaluje naprostou neúnosnost ideologicky pojaté dekarbonizační politiky EU, která dostala v roce 2019 název Green Deal, aneb Zelená dohoda pro Evropu. Ovšem kdo takovou dohodu podepsal, proč a za jakých podmínek (samozřejmě bez jakýchkoli analýz a studií proveditelnosti a dopadů) jménem 450 milionů obyvatel 27 zemí EU? Ale ruská válka proti Ukrajině vedená od února 2022 dovedla občany EU i řadu politiků k pochopení, že naše bezprostřední energetická bezpečnost je mnohem důležitější než jakákoli jednostranná zelená agenda na záchranu světa před možným oteplením až za 75 let.
Naprosto neuvážená závislost na importu energetických zdrojů z Ruska, které agilně a sponzorsky podporovalo zelenou agendu hlavně v Německu, umožnila Rusku zaujmout vyděračský postoj. A po složitém, drahém a zčásti ne zcela úplném vymanění se z drtivé energetické náruče „ruského medvěda“ země EU dobrovolně a dokonce zčásti apaticky vlezly do chřtánu čínského draka. EU svou skoro naprostou závislostí na dodávkách zelených technologií a surovin z Číny vlastně podporuje úhlavního ekonomického, politického a později zřejmě i vojenského rivala USA. Přitom bez vojenského zajištění Spojenými státy si Evropa svou bezpečnost neumí představit. Ani kdyby její země investovaly do obrany ze svých rozpočtů 5 % HDP.
Bohužel, po 30 letech neúnavné propagandy propojené s lobbistickými zájmy podnikavců s občasnými zdroji energie je zelená agenda stále pevně zakotvena v myšlení evropských vlád. Ovšem stoupající životní náklady, deindustrializace a ztráta kvalitních pracovních míst spolu se stoupající nestabilitou elektrické sítě vinou likvidace točivých turbínových zdrojů jsou v očích občanů EU a samozřejmě i voličů stále méně přijatelné. Bezprecedentní blackouty ve Španělsku na konci dubna i na začátku července v Česku přinesly velké škody, zatímco zelené politiky za biliony eur snažící se kontrolovat klima jsou ve své podstatě neúčinné.
A co se v oblasti klimatické politiky děje v malé zemi uprostřed Evropy? Až na výjimečný podpis dohody s korejskou KHNP o budování dvou nových velkých jaderných reaktorů v Dukovanech, vláda ČR a parlament zavírají předčasně uhelné zdroje bez reálné náhrady jedou v zajetých kolejích ve prospěch zelené lobby. V Česku vláda a parlament odsouhlasily nové zákony zajišťující další rozmach občasných zdrojů energie (Lex OZE 1 až 3) či tzv. zákon o akceleračních zónách, který nejenže stanoví tvrdě krátké termíny pro realizaci nových solárních a větrných zdrojů, ale zároveň láme odpor místních zastupitelstev, protože instalace nových OZE nebude vyžadovat ani změnu územního plánu. Obecním a městským úřadům nezbude než se případně soudit. Vláda rovněž schválila návrh ministerstev životního prostředí a průmyslu a obchodu na zásadní podporu výrobu bioplynu. Česká pole tak místo potravin budou ve zvýšené míře produkovat plodiny pro přeměnu na energii.
Když je nyní za blízkým horizontem ledna 2027 nasazení nových emisních povolenek, které domácnostem zásadně zdraží topení uhlím a plynem, všem pak benzín a naftu, což vše zřejmě znovu zvýší inflaci na dvoucifernou úroveň, Česko nyní nemá podle vyjádření ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) v TV Prima sílu prosadit v Evropské unii odklad či dokonce zrušení zavedení těchto emisních povolenek ETS2.
Chcete snad ještě lepší srovnání, co činí vláda USA odstraněním nesmyslné zelené regulace a návratem k tržním podmínkám ve prospěch prosperity svých firem a občanů a jak se vláda ČR oportunisticky, konformně a alibisticky s neuvěřitelným časovým posunem ve vnímání trendů ve světě veze na již skomírající vlně unijní zelené ideologie založené na dotacích odcizených lidem z kapes?
Zdroje:
