Článek
Rozhodnutí ČEPS pro odstavení většiny elektrárenských zdrojů skupiny Sev.en
Jak dnes, 27. ledna, po dvouměsíčním analyzování oznámila státní společnost ČEPS, elektrárna Počerady, s 1000 MW největší svého druhu v ČR, a Kladno (406 MW) mohou být uzavřeny, aniž by to ohrozilo bezpečnost dodávek. Pokračovat mají dle ČEPS jen dva 205MW z celkem čtyř uhelných bloků elektrárny Chvaletice (820 MW). ČEPS tak ze zákona rozhodl v reakci na oznámení majitele skupiny Sev.en Pavla Tykače z počátku prosince 2025, že míní nejpozději v březnu 2027 zavřít své uhelné elektrárny kvůli ztrátovosti produkce vinou drahých emisních povolenek.
ČEPS se měl ve svém rozhodování řídit tím, co mu ukládá zákon o jeho činnost. Za prvé zajišťovat, aby byl dostatek elektřiny k pokrytí spotřeby v Česku, tedy jestli existuje zdrojová přiměřenost české elektrárenské soustavy. ČEPS si současně u energetických subjektů objednává služby výkonové rovnováhy, aby byl v každé sekundě v soustavě udržen dostatečný výkon a stabilita frekvence 50 Hz. V neposlední řadě ČEPS zajišťuje, aby soustava byla stabilní a zvládla možné poruchy a obnovu soustavu po případném rozsáhlém výpadku dodávek elektřiny. K tomu všemu tedy ČEPS podle dnešního rozhodnutí nadále potřebuje udržet polovinu výkonu chvaletické elektrárny na Labi mezi Kolínem a Přeloučí, kdežto elektrárna Počerady v celé plejádě dalších uhelných elektráren ČEZ u severočeské uhelné pánve je podle ČEPS zbytná.
ČEPS vyžaduje technologickou úpravu elektrárny Chvaletice
„Pro udržení systémové přiměřenosti je proto nezbytné dočasně zachovat dva bloky této elektrárny do doby realizace navazujících opatření. Jedním z nich je přestavba jednoho z chvaletických bloků na tzv. synchronní kompenzátor, který umožňuje odebírat jalový výkon,“ vysvětlil předseda představenstva ČEPS Martin Durčák. ČEPS tím současně očekává od skupiny Sev.en, soukromého provozovatele elektrárny Chvaletice, aby do elektrárny významně investovala.
Po rozhodnutí ČEPS dnes současně nezávislý Energetický regulační úřad (ERÚ) zahájil proces k finančnímu zajištění dalšího provozu uhelných bloků elektrárny Chvaletice. Úřad v rámci toho vypočítá předběžné náklady dalšího provozu a bude jednat s provozovatelem elektrárny. Souběžně s tím navíc bude úřad řešit i situaci v Tykačově elektrárně Kladno, jejíž výkon pro výrobu elektřiny dle ČEPS zapotřebí není, ale teplárenský výkon 950 MW pro Kladno ano.
Kontext ideologicky vynucovaného odchodu od uhelných zdrojů
Jak to celé ještě dopadne, je tedy nejasné. Půjde nejen o absurdní dotace ztrátové výroby elektřiny z uhlí v důsledku emisních povolenek (daní), tedy o nové daně na dotování jiných daní v podobě zelených odpustků, ale také o perspektivu uhlí. Má soukromý majitel technologicky zainvestovat v Chvaleticích na polovinu omezenou výrobu z uhlí, když to nemá žádnou dlouhou budoucnost? Mimochodem rostoucí cena povolenky možná už do roka dožene ztrátovostí i produkci elektřiny z uhlí v elektrárnách skupiny ČEZ, která v médiích není na rozdíl od Pavla Tykače označována za „uhelného barona“, ačkoli vyrábí z uhlí nenáviděného zelenou lobby v ČR i Bruselu více energie než skupina Sev.en. Málo diskutovaný je problém, že v případě výpadku dodávek uhlí pro odstavené uhelné elektrárny by se dostaly do ztráty i uhelné doly, které by pak nemohly ekonomicky zásobovat uhlím teplárny pro centrální dodávky tepla českým domácnostem.
Zde si musíme připomenout, že před rozhodnutím ČEPS českou veřejnost za maximální podpory mainstreamových médií doslova masírovala zpráva brněnské zelené neziskovky „Fakta o klimatu“ (FoK), že Tykačovy uhelné elektrárny nejsou zapotřebí. Že se prý jejich výkon dá bez problému odečíst od dosavadního celkového výkonu 9,4 GW v uhelných elektrárnách. A už zde vidíme, jak validní jsou „fakta“ prezentované brněnskou neziskovkou. FoK používá jednak zastaralé údaje, jednak manipuluje se stavem soustavy očividně ve prospěch další instalace dotovaných obnovitelných zdrojů. Své zájmy si také tvrdě hlídá plynárenská lobby, která si je velmi dobře vědoma, že odstavené uhelné zdroje musí před dostavbou jádra nahradit nové stabilní zdroje ze zemního plynu.
Fakta o zdrojové přiměřenosti české elektrárenské soustavy v uhlí
Jak vyplývá z faktů poradenské firmy Invicta Bohemica, která je po 25leté působnosti zřejmě nejrespektovanějších znalcem uhelné energetiky a teplárenství v ČR, současná souhrnná instalovaná nominální kapacita elektroenergetických zdrojů ČR včetně skupiny Sev.en je už jen 7300 MW. Některé informační zdroje totiž stále počítají s elektrárnami, které loni zanikly v celkovém výkonu 1017,1 MW, z toho největší je černouhelná elektrárna Dětmarovice (600 MW), či TAMEH (229 MW) ve zkrachovalé Liberty Ostrava.
Souhrn současného instalovaného výkonu:
Šest klíčových kondenzačních elektráren (včetně tří ze skupiny Sev.en)… 4546,0 MW
Velké teplárny kogeneračně vyrábějící elektřinu ……............................ 2272,2 MW
Závodní energetiky….......................................................................... 1022,1 MW
Vyčleněné závodní energetiky …............................................................. 220,5 MW
Malé teplárny…........................................................................................19,1 MW
CELKEM…………………………….………………………………..……………. 8 079,7 MW
Od součtu je ovšem třeba odečíst zdroj SUAS Vřesová (400 MW), protože zplyňovací jednotka byla před třemi lety demontována a výroba elektřiny se nevyplácí, i když v struktuře zdrojů je stále registrována. Výsledný součet kapacity 7 679,7 MW vyžaduje dále ponížení asi o 500 MW, což jsou minimální zdroje pro služby výkonové rovnováhy ČEPS. Výsledek 7179,7 MW je ovšem jen matematický, nominální, který není odrazem reality a skutečně disponibilních zdrojů.
Ve skutečnosti je v reálném provozu krácena tato kapacita zhruba o 19 % (dolní hranice odhadu) v důsledku plánovaných dlouhodobých a krátkodobých odstávek a oprav a samozřejmě neplánovaných poruch a havárií. V tomto kontextu je si třeba uvědomit, že s výjimkou elektrárny ČEZ Ledvice jsou všechny velké uhelné elektrárny staré kolem 50 let a bez jasné perspektivy provozu bude složité zajistit jejich další náročný servis a údržbu.
Už nyní je stabilita elektrárenské sítě v ČR na hraně deficitu
Takže v současnosti je pro reálný provoz k výrobě elektřiny v ČR k dispozici instalovaný výkon uhelných zdrojů 5 815,5 MW. Pokud by se skutečně zastavila produkce elektráren Počerady, Kladno a polovina kapacity Chvaletic, skupiny Sev.en, z této kapacity by vypadly stabilní zdroje 1816 MW. Výsledná kapacita 3 999,5 MW by byla již v zimě 2027/2028 konfrontována v případě obdobného chladného období jako v lednu 2026 s faktem, že by pro pokrytí základní zátěže kolem 12 000 MW (12. 1. 2026 zaznamená nový rekord v zatíženi soustavy 12 319 MW) chyběla stabilní kapacita 2000 až 3000 MW, kterou dle rozborů ENTSO-E/ERAA nebude ani odkud importovat.
Graf/mapa: Pokrytí spotřeby elektřiny v ČR dle zdrojů 26. ledna v 19.30 hodin, kdy vyráběly fakticky všechny disponibilní uhelné zdroje
Výroba elektřiny dle zdrojů v ČR 26. ledna 2026
Zdroj: https://app.electricitymaps.com/map/zone/CZ/live/fifteen_minutes
Nezastupitelnost uhlí v české energetice zdůraznila studie, kterou si už v únoru 2025 objednalo ministerstvo financí ČR vedené Zbyňkem Stanjurou. Energetičtí odborníci ČVUT vedení Františkem Hrdličkou a Lubomírem Lízalem měli pro vládu ověřit návrh aktualizace Státní energetické koncepce (SEK). Ta měla být stejně jako v případě vládou Petra Fialy v prosinci 2024 schválený Vnitrostátní klimaticko-energetický plán (NKEP) postavena na modelech SEEPIA vypracovaných pod vedením Centra pro otázky životního prostředí při Karlově univerzitě. Experti ČVUT modely SEEPIA analyticky rozebrali jako lživé, falešné a zavádějící. Stanjurovo ministerstvo pro výbušnost analýzu ČVUT odmítlo zveřejnit. Na žádost Hospodářské komory ČR ji 16. ledna 2026 zveřejnila až nová ministryně financí Alena Schillerová. Dostupná je také zde. Podle profesora F. Hrdličky musí stabilita elektroenergetické soustavy mít nejméně 20% kapacitní rezervu skutečně disponibilních zdrojů. Docent L. Lízal upozornil, že přechod z exportu elektřiny na nucený import přijde ČR přímo a nepřímo až na jedno procento HDP.
Chaos v energetické politice českého státu
Dnešní rozhodnutí státní firmy ČEPS je v přímém rozporu s nedávno schválenou energetickou politikou České republiky. V prosinci 2024 schválila vláda Petra Fialy (a po ní také Evropská komise) Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu ČR (NKEP). NKEP je jedinou schválenou energetickou politikou ČR vzhledem k faktu, že dosud nebyla schválena aktualizace Státní energetické koncepce z roku 2015.
Na stranách 249 až 252 NKEP se upozorňuje, že uhlí nemá ČR jak nahradit a do roku 2030 žádné relevantní energetické náhradní zdroje nevzniknou. Bez uhlí by tak byla zásadně ohrožena energetická bezpečnost a soběstačnost. Dokument zdůrazňuje, že provoz uhelných elektráren je zásadní do začátku 30. let těžko nahraditelný při „poruše typu blackout“. NKEP přímo na straně 250 jmenuje nenahraditelné zdroje pro energetickou bezpečnost České republiky a mezi nimi jsou uhelné elektrárny Chvaletice i Počerady.
Zavírání uhelných zdrojů je ku prospěchu zelené a plynárenské lobby
A komu je současná situace a rozhodnutí ČEPS ku prospěchu? Už i minulá vláda Petra Fialy konstatovala, že uhelné zdroje mohou být odstaveny, pokud za ně bude existovat náhrada. Zelená lobby si myslí – a dokázala to včlenit do NKEP – že to mají být vysoce dotované solární (FVE) a větrné elektrárny (VTE) v roce 2030 s výkonem 10,1 GW, respektive 1,5 GW. Jak vidno z uvedeného grafu/mapy, tyto přerušované zdroje závislé na povětrnosti dodávají často v zimních podmínkách celé dny i týdny nulový energetický výkon. A je jedno, zda jich je jako nyní asi 5 GW ve FVE a 0,37 GW ve VTE, jakýkoli násobek nulového výkonu je vždy nula.
Na straně druhé jsou si odborníci vědomi faktu, že jakoukoli kapacitu v občasných zdrojích musí doplnit pro případy současného temného bezvětří (Dunkelflaute) skutečně stabilní zdroje, z něž jsou vedle jaderných zdrojů produkujícím v základním zatížení dominantně elektrárny na zemní plyn. A co se u nás nově plynu staví? Jedině menší blok ČEZ v Mělníku, který má zaručenou dodávku turbíny. Jinak je vše jen na papíře a v plánech na výstavbu náhradou za uhlí je až 3 GW v paroplynu (dosud má ČR instalovanou kapacitu 1,62 GW). Je přitom jasné, že uvažovaná výstavba nových plynových elektráren si stejně jako v Německu vyžádá nejméně šesti dalších let a Bruselem schválená drahá dotační schémata. Takové plynové elektrárny budou stejně jako dnes uhelné jen záložní a budou potřebovat předem Bruselem schválené tzv. kapacitní platby, neboli dotace zaplacené v ceně elektřiny a případně i tepla. Ty kompenzují jejich náklady i nečinnost ve prospěch produkce rovněž z dotovaných solárních a věterných zdrojů.
Jestliže už je i dnes ČEZ dominantním hráčem v uhelné energetice, může se stát dokonce monopolním, pokud by podnikatel a majitel skupiny Sev.en Pavel Tykač na podmínky ČEPS, respektive finanční dotace od ERÚ nepřistoupil a ČEZ by produkci převzal. A pak by si diktoval podmínky dotování emisních povolenek, aby mu výroba z uhlí, kterou (i dle NKEP) nikdo do počátku 30. let ničím nenahradí, ekonomicky vycházela. A stát v podobě nové vlády Andreje Babiše by mohl říct, že postátněním ČEZ vlastně investuje sám do sebe, když to pak ČEZ státnímu rozpočtu vynahradí v odvedených daních. No spíše to vypadá jako další ekonomicko-politický pokus o perpetuum mobile.
Hra o miliardové zisky ze zemního plynu
A ještě k zemnímu plynu, kde znovu rozehrávají hru o miliardové zisky zejména společnosti ČEZ a EPH. Vzhledem k velmi chladnému lednu mezi letošním 5. a 23. lednem stoupla cena zemního plynu na klíčové amsterdamské burze z 27,3 eura za MWh na 40 eur/MWh, tedy o 46,1 % za 18 dnů. Zásobníky jsou všude ve střední Evropě vyčerpané, a to mají mrazy pokračovat i v únoru. Jak napsal Ekonomický deník, plynaři jsou tuhou zimou zaskočeni. Od počátku ledna do České republiky z Německa podle údajů vlastníka páteřní sítě plynovodů NET4GAS přitéká jen okolo 70 GWh plynu denně. Spotřeba je v chladném počasí výrazně vyšší – okolo 480 GWh denně. Navzdory napjaté situaci se z Česka dál vyváží okolo 70 GWh denně do Polska a na Slovensko. Výsledek je zřejmý – celou spotřebu musí vykrýt čerpání z podzemních zásobníků plynu.
Jenže když postavíme někdy v budoucnu další gigawatty nových zdrojů v plynu, ten bude potřebný nejen pro produkci elektřiny, ale také jako náhrada za uhlí, které dosud dálkově vytápí 40 % českých domácností. Dosavadní spotřeba asi 7 mld. m3 zemního plynu ročně v ČR by mohla vzrůst až trojnásobně. Takže zatímco uhlí máme fyzicky i cenově dostupné doma, podstatnou část tuzemské energetiky chceme předělat na závislost na emisním zemním plynu (dle EU jen do roku 2050), kdy nevíme, zda ho dokážeme do ČR vůbec importovat a kolik bude vlastně stát. V každém případě budou elektřina i teplo z nových plynových zdrojů podstatně dražší než z uhlí.
Uvedená explikace ukazuje, že za situace obdobné zimy jako nyní bude už v zimním období 2027/2028 Česká republika vinou odstavování uhelných zdrojů čelit nedostatku výkonu a stability elektrárenské soustavy. České jaderné elektrárny nepochybně udrží v chodu české domácnosti, ale za situace temného bezvětří by vinou deficitu elektřiny mohlo dojít k nuceným odstávkám průmyslové výroby v ČR s dopadem nejen na jejich ekonomiku již tvrdě postiženou vysokými cenami energie a unijní byrokracií, ale i na zaměstnanost a na prosperitu a stabilitu celé společnosti.
Zdroje:
