Článek
V Bruselu sídlící asociace provozovatelů přenosových sítí 36 členských zemí včetně české 100% státní akciové společnosti ČEPS tento týden vydala novou zprávu ERAA, která by vlastně měla být zveřejněna na titulních stranách evropských médií. Proč? V souvislosti s ideologicky motivovaným emisními daněmi ekonomicky (nikoli technicky) ničenými zdroji z uhlí bez relevantní náhrady se již v roce 2028 v rozsáhlých částech Evropy zejména v západoevropských státech očekává obrovský deficit elektřiny. Ten se bude v dalších letech ještě prudce zvyšovat.
ERAA je celoevropské monitorovací hodnocení dostatečnosti zdrojů energetické soustavy až na budoucích 10 let. ERAA navazuje na práci provedenou v rámci střednědobé prognózy dostatečnosti (MAF), kterou vypracovávají také jednotlivé členské státy (za Česko ČEPS). Má modelovat a analyzovat možné události, které mohou negativně ovlivnit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po elektřině.
K hlavním indikátorům energetické bezpečnosti se řadí tzv. očekávaná doba ztráty zatížení (Loss of Load Expectation, LOLE), což je očekávaný objem elektřiny, kterou nebude možno nijak zajistit, ani z dovozu. Ten dosud ENTSO-E omezovala na kritický rok 2028 s tím, že do budoucnu měla výpadek řiditelných uhelných elektráren nahradit kombinace růstu výkonu v solárních a větrných elektráren spolu se záložními plynovými elektrárnami. ENTSO-E, která svou analýzu pochopitelně staví na reportu národních správců sítě ze zúčastněných 36 členských zemí, najednou ale naprosto zásadně zhoršuje výhled bezpečnosti i hluboko do 30. let. Členské země a jejich asociace zřejmě vyhodnotily, že postavit jako náhradu nové paroplynové elektrárny (PPE) je spojeno s obrovskými riziky, a to navzdory neustálému růstu instalované kapacity solárních a větrných zdrojů.
Co to je LOLE zjednodušeně? Je to doba, kdy kvůli výpadku stabilních zdrojů z uhlí, nedostatku náhradních paroplynových elektráren a nefunkčnosti solárních a větrných zdrojů, tedy typicky při současné „Dunkelflaute“, neboli z němčiny za temného bezvětří, nebude k dispozici dostatek elektřiny. V Česku naštěstí máme pro pokrytí základní zátěže instalovanou spolehlivou jadernou kapacitu 4,2 GW, takže domácnosti a složky kritické infrastruktury bez elektřiny zřejmě nezůstanou. Ovšem když ji správce sítě mít více nebude (nejvyšší zátěž soustavy v Česku je v zimní pracovní den až 12 GW) a nebude elektřinu ani odkud dovézt (viz mapy níže), pak se „odhodí zátěž“. A to v podobě dohody předem (tzv. flexibilita poptávky, postaru regulační stupně) nebo okamžitě natvrdo a bez varování předem.
Musíme si přitom uvědomit, že řada energeticky náročných průmyslových závodů, jako jsou ocelárny, keramičky, papírny, sklárny či také některá potravinová výroba je kontinuální produkcí, jež by s výpadkem elektřiny jejich produkt i výrobní zařízení (typicky sklářské pece) zničila. A hrozba desítek hodin přerušovaného provozu by tak ještě více poškodila konkurenceschopnost tuzemských výrobců.
Soukromí podnikatelé se zdráhají do PPE v Česku, Německu i dalších státech investovat, protože potřebují garance ziskovosti. Ta je ovšem spojena s instalačními i provozními dotacemi, s národníma unijním souhlasem s kapacitními platbami, tedy dotacemi PPE, které mají fungovat jen jako rezervní několik set hodin v roce. Jednoduše řečeno, fixní náklady nepokryje omezená produkce PPE, takže z daní občanů – a v cenách energie – se musí dorovnat. Další problém spočívá v tom, že zemní plyn je emisní (oficiálně produkuje polovinu emisí proti hnědému uhlí) a bude stále více zatížen emisními povolenkami. Mají-li PPE fungovat kvůli zániku uhelných zdrojů daleko větší počet hodin než jen nyní ve špičce, kdy jim cena elektřiny cenu plynu a povolenek přece jen nějak kompenzuje, pak bude zřejmě vždy ztrátová a musí být dotována.
A jak je to tedy s modelovým pohledem na deficity elektřiny v Česku? Hodnotu LOLE model predikuje pro rok 2028 ve výši až 19 hodin. Pro srovnání, Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu ČR (NKEP) z roku 2024 zmiňuje, že LOLE by ročně mělo být nižší než 15 hodin. Podle ERAA i podle posledního hodnocení zdrojové přiměřenosti od ČEPS (MAF 2023) je však tento parametr energetické spolehlivosti omezen jen na 6,7 hodiny, tedy třikrát menší objem, než nyní prognózuje ENTSO-E ve své letošní ERAA. Zatímco předcházející ERAA v simulaci předpokládala pro ČR v roce 2030 LOLE „jen“ 11 hodin a pro rok 2035 dokonce pokles LOLE na 7,4 hodiny, nyní nastoupila naprosto dramatická data:
LOLE v roce 2030 pro ČR až 29 hodin a v roce 2033 má LOLE dosáhnout dokonce až 55 hodin!
Je třeba si z následujících map (ne)spolehlivosti dodávek elektřiny v letech 2028 až 2035, že všechny země kolem České republiky jsou na tom často s deficitem ještě hůře, nejvíce Německo, Dánsko, Belgie, chybět bude elektřina i jaderné Francii. Se Slovenskem, Maďarskem a celým Balkánem ERAA jaksi nepočítá, když dle legendy k mapám zde neexistují normy spolehlivosti dodávek elektřiny…
Grafy: Mapy rostoucího deficitu dodávek elektřiny (LOLE) v Evropě v letech 2028 až 2033
LOLE v roce 2028
LOLE v roce 2030
LOLE v roce 2033
Zdroj: https://www.entsoe.eu/eraa/2025/
Vysvětlivky k legendě:
modrá – dodržuje existující standardy spolehlivosti
červená – nesplňuje dostupné standardy spolehlivosti
fialová – plní standardy spolehlivosti v rámci rozsahu rizika
tmavě modrá - neexistují normy spolehlivosti
šedá – výsledky nebyly zveřejněny
V analýze MAF CZ 2022 o tom ČEPS psal ještě velmi otevřeně a varoval před kolapsem české energetiky. Podle zákulisních informací ovšem manažeři této státní firmy poté „dostali tvrdě za uši“, aby se příště polepšili v pozitivnějším líčení energetiky Česka v souladu s dekarbonizačními plány a cíli dotační zelené lobby. To se pak stalo za ministra průmyslu Jozefa Síkely, který proslul nechvalně hned několikrát: výrokem o „závětrných“ elektrárnách, že se nenechá vydírat uhelnou lobby a že zastavení výroby elektráren skupiny Sev.en bude pro soustavu „brnkačka“. No pan Síkela si vysloužil hodně lukrativní a neviditelný post eurokomisaře a nám zde zůstala energetická hodně nechutná šlichta místo „brnkačky“ a hrozící průšvih v podobě narýsované analýzou ENTSO-E.
A proto také ČEPS v listopadu 2024 s obrovským zpožděním proti běžnému termínu na jaře vydal nový MAF CZ 2023 (letos nevydá žádnou). A tak se analýza na 116 stranách, kterou autor tohoto článku před rokem komentoval, omezila jen na dvě varianty: na tzv. respondentní a progresivní. Přeloženo do člověčího jazyka: na zelenou a ještě zelenější variantu.
Podle „konzervativní“ varianty máme mít v solárních elektrárnách v roce 2030 instalovaný výkon „jen“ 10,7 GW (nyní asi 4,5 GW), v té progresivní dokonce 12,5 GW. Výroba elektřiny z uhlí má být omezeno v první variantě na minimum, v druhé skončit úplně. Když ČEPS očividně dostál zadání, tedy opřít elektroenergetiku Česka o solární a větrné zdroje, musel tu obrovskou díru po uhlí nějak zalátat. A to ničím jiným než dovozem elektřiny, přičemž ČEPS se zaštítil zřejmě tehdy ještě optimistickými zprávami dalších správců sítě v EU. V konkrétních číslech to je nutnost krytí dovozem asi 22 % čisté spotřeby elektřiny země. Ovšem zase v souhrnném celoročním čísle, nikoli v očekávané koncentraci na zimní období, kdy podíl dovozu může být klidně třetinový.
Odkud elektřinu dovezeme? ČEPS tehdy psal explicitně o Francii a Německu, ale lehce varoval, zda ji nakonec budou mít sousedé skutečně na vývoz. Nyní vidíme zoufalý deficit Německa a dokonce chybějící elektřinu v jaderné Francii. Odnikud chybějící elektřinu klíčově v době zimních deficitů do Česka prostě nedovezeme! I když v létě je a bude po celé Evropě hlavně kvůli solárům rostoucí nadbytek elektřiny, že bude považována za odpad. Na zimu si prostě elektřinu do zásoby neuložíme. Vodíkové koncepty kvůli enormním nákladům jsou stále na začátku. Stavějí se sice také velmi drahá bateriová úložiště hlavně pro síťové služby výkonové rovnováhy. Ale při mnohadenním temné bezvětří si položme jednoduchou otázku? Co a kdy nabije baterii vybitou rychle za pár hodin? Dieselové agregáty?
I když NKEP je zelenou lobby zmanipulovaný dokument a byl zdeformovaný zeleně „cinklou“ analýzou modelů vývoje české energetiky SEEPIA za 115 (!!!) milionů korun, která byla letos oponentní analýzou energetických expertů z ČVUT objednanou ministerstvem financí označena v podstatě za škvár nehodný ani bakalářské práce, některé pasáže NKEP napsali na MPO ještě skuteční odborníci. Na stranách 249 až 252 se jasně upozorňuje, že uhlí nemá ČR jak nahradit a do roku 2030 žádné relevantní energetické náhradní zdroje nevzniknou. Bude tak zásadně ohrožena energetická bezpečnost a soběstačnost.
„Proto, pro splnění požadavků NCER a zajištění rychlé a spolehlivé obnovy soustavy po poruše typu blackout je provoz uhelných elektráren zásadní a do začátku třicátých let tohoto století i těžko nahraditelný.“ (str. 250) Dále „Zároveň však v horizontu roku 2030 není reálné, že vzniknou jak nové (paro)plynové elektrárny nebo že dojde k plnému nahrazení uhelných elektráren společnými postupy s distribučními soustavami. Odstavení uhelných elektráren povede k pomalejšímu uvedení soustavy do normálního provozního stavu s vyšším rizikem.“ (str. 251). NKEP přímo na straně 250 jmenuje nenahraditelné zdroje pro energetickou bezpečnost České republiky:
· Jaderná elektrárna Dukovany (s ohledem na zajištění jaderné bezpečnosti má však obnova soustavy prostřednictvím Dukovan více omezujících podmínek)
· Uhelná elektrárna Chvaletice
· Uhelná elektrárna Prunéřov 2
· Uhelná elektrárna Tušimice 2
· Uhelná elektrárna Počerady
O rizicích překotného ochodu od uhlí, a to be reálné náhrady, už od roku 2017 naléhavě varuje přední česká poradenská firma Invicta Bohemika specializující se více než 25 let na české teplárenství a uhelnou energetiku. S varovnými závěry jednatel firmy Jan Vondráš seznámil i prezidenta republiky Petra Pavla na jeho setkání s energetickými experty na Zámku Jezeří 20. června 2024.
Přesto právě skončená vláda Petra Fialy dávala na všechny strany na vědomí, že uhelné zdroje můžeme kvapně opouštět a že to bude „brnkačka“. A to zcela v rozporu – jak vidno z předchozích řádků - se svým jediným platným dokumentem o energetické politice, tedy s NKEP schváleným v prosinci 2024 vládou ČR a posléze i Evropskou komisí. Zdá se, že kromě několikastránkových manažerských shrnutí si nikdo z odpovědných lidí zásadní dokumenty vládní politiky nepřečte a nezanalyzuje. Podobně jako když se v druhém pololetí 2022 za předsednictví ČR v Radě Evropské unie schválil legislativní balíček Fit for 55 pro realizaci Green Dealu a dva roky poté se tatáž vláda proti tomu vymezila, když až se zpožděním zjistila, co bez výhrad a jakýchkoli námitek podepsala. Typicky to platí pro zákaz výroby a prodeje nových aut se spalovacím motorem po roce 2035.
Analýza ENTSO-E je samozřejmě ohledně Česka postavená na datech, která dodala společnost ČEPS. A opět si musíme všimnout kontextu, kdy po volbách skončila dosavadní vláda premiéra Petra Fialy (ODS) s ministrem průmyslu Lukášem Vlčkem (STAN). Ten po signálech možného předčasného konce uhelných elektráren skupiny Sev.en vyhlašoval, že se bez nich obejdeme.
Z dokumentu ERAA - jinak velmi silně zeleně orientované asociace, na jejímž webu najdeme oslavné tirády o budoucím růstu solárních a větrných elektráren v EU - tedy natvrdo a jasně vyplývá: Ať bude provozovat elektrárny Počerady, Chvaletice a Kladno v budoucnu kdokoli, když je Pavel Tykač podle vlastních slov přenechá po uplynutí zákonné lhůty nejpozději v březnu 2027 komukoli za jednu korunu, nemůžeme se jich zatím v soustavě kvůli energetické a tím také ekonomické bezpečnosti republiky vzdát. A to s ohledem na obrovská rizika pomalé a drahé výstavby nových paroplynových elektráren a jejich ještě dražšího provozu a neefektivitě nestabilních přerušovaných solárních a větrných zdrojů závislých na libovůli povětrnostních podmínek. Proto se dá očekávat, že po Tykačově oznámení konce jeho elektráren ČEPS ve lhůtě 60 dnů, tedy do konce ledna 2026, oznámí, že je Česká republika nadále potřebuje.
Už nyní se spustil veřejný i zákulisní zápas energetických firem, kdo tyto zdroje případně převezme a na ztrátový provoz, jehož viníkem jsou emisní povolenky, tedy daně, bude čerpat státní dotace. Ty samozřejmě v absurdním schématu placení daní (aby jiné daně, emisní, zelené, produkt, tedy elektřinu, nezničily) nakonec zaplatí spotřebitel v ceně elektřiny, kam Energetický regulační úřad (ERÚ) posléze tyto náklady v regulované položce ceny přidá.
Jednak jsme se dozvěděli o zákulisních dohodách, že přinejmenším o uhelnou elektrárnu Počerady s 1000 MW největší v republice má zájem ČEZ (přičemž Tykačovy Chvaletice jsou neméně životně důležitou elektrárnou pro udržení stability dodávek a frekvence v celé oblasti východní Čech a Moravy). Také se přihlásilo Teplárenské sdružení, že by – samozřejmě zase za dotace – mohlo podržet stabilitu sítě svými zdroji v kombinované výrobě tepla a elektřiny. Za touto iniciativou je nepochybně další miliardář a podnikatel v energetice Daniel Křetínský.
Je přitom naprosto absurdní a v právním rozporu se zásadami hospodářské soutěže, že skupina Sev.en by snad kvůli osobnosti Pavla Tykače, který je v řadě kruhů ostrakizován a kterého média při nechutně stejné rétorice jako v 50. letech za komunismu označují pojmem „uhlobaron“, dotace na ztrátovou produkci dostat neměla a jiná firma ano? Může zde převzetím všech Tykačových zdrojů společností ČEZ naopak vzniknout silný monopol, který bude bezkonkurečně diktovat výši dotací. Nota bene když má být podle ideje ministra průmyslu Karla Havlíčka výroba v elektrárnách ČEZ postátněna. Pak by stát platil dotace jakoby sám sobě a vybíral by je zpět v dividendách a daních. Až na to, že takové perpetuum mobile finanční návratnosti je holý nesmysl a cestou se vždy těžké miliardy ztratí.
A ještě zásadní zpráva z Německa o tom, co se bude dít i pro Česko v klíčové oblasti uvažované náhrady výroby elektřiny a tepla z uhlí. Jak ve svém tištěném čísle 50/2025 napsal německý týdeník Der Spiegel, v Německu totiž tlakem na rušení také emisního zemního plynu dochází k tvrdému odepisováním budoucnosti plynovodů a spoléháním se na tepelná čerpadla. Německé plynárenské sítě jsou dlouhé téměř 600 000 kilometrů a dosud provozovatelům poskytovaly předvídatelné zisky. To se s aplikací zelené ideologie změní. Na mnoha místech Německa se plánuje vytápění obcí, které se zaměřuje na alternativy k zemnímu plynu. Vodíkovody se v Německu stavějí za dotace separátně, mimo současnou plynovou síť.
Připomeňme, že od 1. ledna 2025 již členské státy EU nesmí poskytovat žádné finanční pobídky nebo dotace na instalaci samostatných kotlů na fosilní paliva, včetně zemního plynu. Nové budovy musí být od roku 2030 (budovy ve vlastnictví veřejných orgánů již od roku 2028) bezemisní a nesmí produkovat emise z fosilních paliv, tedy ani z plynu. Česká vláda odsouhlasila, že skoncuje s využíváním ropy a zemního plynu pro energetické účely do roku 2050.
Nyní se tedy v Německu (8 GW) i v Česku (2-4 GW) s nutným souhlasem Bruselu pro kapacitní (dotační) platby předpokládá, že někdy počátkem 30. let vzniknou nové paroplynové elektrárny, jejichž životnost bude nejpozději končit rokem 2050. Takové zdroje se obvykle stavěly na 50 let.
A protože plynové potrubí k nám vede z Německa, měli bychom si v Česku všimnout, že se rychle bude zdražovat doprava plynu, k níž přidají Němci pro nás navíc tranzitní poplatky, jak jim dle časopisu Spiegel masivně budou ubývat němečtí zákazníci. Jak zjistila analýza renomovaného Fraunhoferova institutu IFAM s poklesem počtu spotřebitelů by zbývající zákazníci odebírající zemní plyn mohli zaznamenat desetinásobný nárůst nákladů. Logicky proto, že stále menší počet zákazníků bude platit náklady na údržbu distribučních sítí. Jak napsal institut, do roku 2045 dosáhne distribuční poplatek dle modelovaných prognóz přibližně 22 ct/kWh (asi 5,50 Kč), což odpovídá téměř desetinásobku oproti současné výchozí hodnotě 2,33 ct/kWh (0,60 Kč). V celoročním nákladu to v Německu znamená postupný růst z ročního poplatku 300 až 400 eur (7,5 až 10 tisíc korun) u normální německé rodiny až na 4000 eur (100 tisíc korun). A to bez ceny za vlastní komoditu, tedy plyn, kdy výroba elektřiny a tepla z něj bude zdražovat také rostoucí cena emisní povolenky kvůli výpadků zdrojů ETS1 zánikem uhelných zdrojů a omezením objemu obchodovaných povolenek. A kromě zdrojů z Norska bude Evropa většinově závislá nadále na zámořských dodávkách zkapalněného zemního plynu LNG z USA a Kataru.
Ročně nyní v Česku spalujeme kolem 7 miliard m³ zemního plynu, což by se mělo při plné náhradě uhelných zdrojů při výrobě elektřiny a tepla zvýšit až o dalších 12 mld. m³. To, že náhrada uhlí zemním plynem, a to z ideologických důvodů jen přechodně, bude zatraceně drahá, to by mělo být jasné každému, kdo čte tyto řádky. Podstatné je, aby si celý energetický kontext zatím stabilně fungující soustavy hlavně díky uhlí a jádru dobře uvědomili odpovědní politici. Jinak nás čeká vypínání či odchod průmyslu a s ním i prosperity České republiky. Domácnosti svítit zůstanou, jsou to totiž voliči.
Zdroje:
