Článek
Tento ironický perex má uvodit popis skutečnosti v tomto článku, že mainstreamová média zastřešená nejčtenějším českým portálem Seznam Zprávy a s ním majetkově propojené Novinky.cz doprovázené pochopitelně podporou zelených webů v posledních dnech spustily doslova bubnovou palbu článků a komentářů, v nichž fakticky ostře odmítly a doslova denunciovaly jakékoli námitky proti plánované výstavbě stovek nových obřích větrných elektráren v Česku.
Tón celé kampani ve prospěch větrníků nasadil na Seznamu Zprávy 23. února redaktor Daniel Novák svým článkem pod všeříkajícím titulkem Z kampaní proti větrníkům se stává bitevní pole proruských dezinformátorů. Našinec se po přečtení tohoto paskvilu na objektivní novinařinu s citací opřenou o zelené lobbisty a stoupence výstavby větrníků jako by obloukem vrátil o 40-50 let zpět do úrovně stalinistických dezinformátorů na stránkách komunistického Rudého práva. „Kdo není s námi (tedy pro větrníky), je proti nám (je tedy sluhou Moskvy, tedy dnes výměnou za tehdy imperialistické USA)“.
Jeden z nejaktivnějších zelených lobbistů, šéf mocné „Komory obnovitelných zdrojů“ Štěpán Chalupa, v Novákově článku neváhá dokonce požadovat absolutní decentralizaci energetických zdrojů s výhledem na možné rozšíření (ruské) války i na území Česka. To, že v oblasti solárů, větrníků a elektrických aut jsme se s energetickou „nezávislostí“ ocitli v naprostém vazalství na diktátorské Číně, je panu Chalupovi a dalším zeleným spolkům lhostejné. Jim zvoní v kapse zelené zlaťáky. Silná, a proto jedině centralizovaná energetika s co nejnižšími cenami energie schopná třeba v těžkém průmyslu produkovat mj. ocel, výbušniny a zbraně je s to poslat ruskému či jinému agresorovi jasný vzkaz, aby to na nás nezkoušel. Kromě toho patří jaderné elektrárny k vojensky nejstřeženějším cílům. Ostatně jejich pokus o zničení by se rovnal snaze rozpoutat jadernou válku. A Chalupou proponovanou decentralizovanou větrnou elektrárnu za stovky milionů korun dokáže vyřadit z funkce jeden levný dron.
Jak 25. února popsal Orlický deník, proti takové dehonestaci a nálepkování se ostře vymezili občané v řadě oblastí. „Za mě potrefená husa nejvíce kejhá. Větrná lobby spolu s podporou rádoby zelených organizací pocítila velký odpor proti záměrům VTE. Proto je pro ně jednodušší všechny odpůrce onálepkovat jako prokremelské zlouny, kteří šíří ruskou propagandu a tím vystrašit zbytek občanů, kteří nemají ponětí o problémech výstaveb VTE,“ citoval deník rozzlobenou reakci Lukáše Karbulky z Horní Dobrouče, který s dalšími aktivisty vloni bojoval proti záměru na výstavbu dvou věží na Třebovských stěnách. „To, že nechci mít před okny svého domu věže s rotujícími lopatkami vysoké jako žižkovský vysílač, ze mě nedělá trolla. Pokud se mají stavět větrné elektrárny, pak podle mého názoru v blízkosti průmyslových zón nebo v místech, kde je krajina už narušena, ne v malebném venkovském prostředí,“ vymezuje se proti větrníkům u Skrovnice Iveta Frydrychová, studentka historie, a současně proti lživému nařčení z ovlivnění ruskou dezinformační mašinérií.
O dne později 25. února na Seznamu přispěl novým článkem komentátor Jan Lipold, který se snažil problémy kolem výstavby trochu objektivizovat. Ale zase v podstatě nekriticky napsal, že lidé by možná větrníky chtěli, ale ne u nich doma (NIMBY - což je akronym z angličtiny: „Not In My Back Yard“ – ne na mém dvorku. Označuje postoj lidí, kteří podporují výstavbu potřebných staveb, jako dálnic, bytových domů, větrných elektráren atd., ale odmítají jejich realizaci v bezprostřední blízkosti svého bydliště). A 26. února přidal svůj komentář pod názvem V gravitačním poli slovenských dezinformátorů: Proč se v Česku řeší větrníky? analytik Seznamu Zprávy Martin Jonáš. Ten zase přisoudil minulé i současné vládě chyby, že dostatečně o svých záměrech v kontextu akceleračních zón neinformovala veřejnost, takže prostor pak dostali „slovenští“ a jiní „proruští dezinformátoři“. Zelený portál ekonews přidal výhružku, že kvůli odporu Motoristů a bez stanovení zón a příslušného toku dotací k nám z Bruselu nepřijdou ani miliardy na pomoc chudým Čechům. Takže napřed musí zazvonit v ČR miliardové instalační a provozní dotace solární a větrné lobby, aby jejich drahou konečnou produkcí elektřiny bylo možno dotovat zelenými žebračenkami? Jestli vám to na Seznamu Zprávy a i jinde nepřipadá jako kampaň ve prospěch větrné lobby, tak autorovi článku dejte vědět třeba v diskusi.
O co jde? Jako vždy jsou až v první řadě ve hře peníze, tedy dotace z unijních i národních zdrojů. Větrná lobby poté, co v zemi zřejmě skončil solární boom, zavětřila ve vzduchu velké peníze. Vláda Petra Fialy v prosinci 2024 přijatém Vnitrostátním klimaticko-energetickém plánu (NKEP) se zavázala, že do roku 2030 se současná instalovaná kapacita větrných elektrárnách 0,37 GW více než zčtyřnásobí na 1,5 GW (současná kapacita solárních elektráren kolem 5 GW se má zdvojnásobit na 10,1 GW). Jednotlivé větrné turbíny mají výkon od 3 do 5 MW, takže půjde o stovky betonových monster vysokých až 250 metrů. Mají řadu komponent z Číny a jejich ekologicky nejproblematičtější součástí jsou kompozitní vrtule, jež jsou z principu své konstrukce nerecyklovatelné. I u nás byly objeveny nelegální skládky, na nichž byly rozřezané vrtule německých elektráren. Ty se teď po zapojení vládních struktur obou zemí musejí vrátit do Německa.
Je zde na místě připomenout, že NKEP je postavena na modelech SEEPIA, které loni odmítla expertní analýza vědců ČVUT objednaná ministerstvem financí ČR. Odhalila, že skandálně drahá studie (za 115 milionů korun) modelů energetické transformace ČR SEEPIA je amatérská, chybná, pokud není přímo zmanipulovaná ve prospěch zelené lobby. SEEPIA je dosud chybným základem energetické politiky ČR. SEEPIA autorizuje plány o tom, že Českou republiku po žádoucím a zelenou lobby tvrdě požadovaném brzkém odchodu od uhlí prý spasí investice do solárních a větrných zdrojů, vybudování 2-4 GW nových plynových elektráren, obrovské nereálné investice do zeleného vodíku a bateriových úložišť. „Vzhledem k problémům definičním a chybám v užití dat by dokument při korektním oponentním řízení vlastně neobstál ani jako kvalifikační magisterská či bakalářská práce na veřejné vysoké škole, protože nerespektuje zavedené oborové přístupy a definice,“ konstatují autoři analýzy ČVUT.
Větrná energetika je vzhledem ke štědrým dotacím samozřejmě především byznys. Velké podezření vzbuzují mapy s navrženými akceleračními zónami usnadňujícími výstavbu jak větrných (VTE), tak solárních elektráren (FVE) z dílny Hladíkova ministerstva životního prostředí. Zelené plochy na mapě prý znamenají jen minimální konflikt s ochranou veřejných zájmů, nemají označovat přímo místa vhodná pro FVE a VTE. Ale v případě větrných zdrojů přesně kopírují místa, kde je více větru a o které mají developeři při výstavbě větrníků maximální zájem. Ostatně programový šéf jedné z klíčových lobbistických zelených neziskovek, Svazu moderní energetiky, Martin Sedlák byl po celou dobu působení ministra Hladíka na MŽP jeho hlavním poradcem. Už celá koncepce, že by měly mít OZE 50% podíl na energetice Česka je fyzikálním a ekonomickým nesmyslem: vždyť kapacitní využití solárů je do 12 % z času roku, u větru do 20 %. Takže co ten „zbytek“ potřeby dodávky stabilní elektřiny zvláště v zimním období?
Budou-li do konce srpna schváleny akcelerační zóny, mají na výstavbu větrníků přijít dotace devět miliard korun. To vypadá zajímavě, ale jen potud, pokud zapomeneme, že hlavním lákadlem zelené lobby je, že dle platných zákonů a upřesnění od Energetického regulačního úřadu dostávají větrníky dotovanou výkupní cenu elektřiny na dobu své životnosti, tedy na 20 let. Cenu stanoví aukce vyhlašovaná ministerstvem průmyslu a obchodu a je zastropována maximální cenou 3,50 Kč za kWh. V nedávných aukcích provozovatelé získali 3,20 Kč/kWh. A to je 8 až 9krát tolik, než stojí elektřina z českých jaderných elektráren. Takže na jedné straně ministr Havlíček shání peníze na dotování cen elektřiny zejména průmyslu, na straně druhé podporou další výstavby OZE zakládá jasný průšvih spojený s desítkami miliard dotací na tyto zdroje, které nemohou nakonec nezatížit cenu elektřiny, a to ještě v souvislosti s nutným drahým dotováním nových plynových zdrojů, jež mají nahradit výrobu elektřiny a tepla z uhlí. Jak nedávno přiznal v v podcastu Štěpení Jiří Feist, ředitel strategie EP ENERGY, člena holdingu EPH Daniela Křetínského, plyn dále zdraží produkci elektřiny v ČR.
Zatímco dotační miliardy pro větrníky budou téct z kapes českých spotřebitelů, větrníky i u nás budou nadále bez dotací neživotaschopné. Pokud se chce někdo zamyslet nad skutečnou efektivitou větrných elektráren, může srovnat dvě analýzy. Redaktoři renomovaného švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung (NZZ) v ojedinělém interaktivním projektu zpracovali a na svém webu prezentovali data z provozu z 18 000 obřích větrných elektráren (z celkového počtu přes 31 tisíc) v Německu. Jak zjistili, většina německých větrníků je ztrátová a neživotaschopná bez trvalých dotací. 15% výjimku tvoří větrníky u Severního moře a Baltského moře a také v Severoněmecké nížině, kde dostatečně vane vítr. Naopak Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR ve své analýze potenciálu větrné energetiky v ČR z roku 2020 vychází ve srovnání s Německem z naprosto nereálného průměrného koeficientu ročního využití VTE v ČR ve výši 23 %.
Na konci října 2025 odstupující vláda Petra Fialy schválila zadání změny č. 2 Územního rozvojového plánu(ÚRP). Tato změna se týká vymezení tzv. akceleračních oblastí, ve kterých se mají ve zrychleném režimu povolovat obnovitelné zdroje energie – větrné a solární elektrárny podle zákona č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. Zdá se, že se zeleným lobbistům ovládajícím tehdejší ministerstvo životního prostředí v čele s brněnským lidoveckým politikem Petrem Hladíkem podařilo doslova před koncem vlády předložit a schválit návrh klíčové normy zajišťující podnikatelům s dotacemi v solární a větrné energetice do budoucna bohaté zisky. Cílem bylo urychleným procesem zamezit, aby obce včas předem nepodaly ke změnám Územního a rozvojového plánu (ÚRP) zásadní připomínky. Pak by tomu v nějakých místních referendech místní lidé nemohli zabránit. Soláry a větrníky by se pak mohly stavět skoro všude, protože příslušný ÚRP bude stát i nad místními normami a nebude třeba ani změny územního plánu dané obce či města. A co takhle se soudně dohadovat na odškodnění ohledně ztráty hodnoty nemovitosti v blízkosti obří větrné elektrárny? Má nějaký zelený lobbista takovou elektrárnu v blízkosti svého domu a raduje se z ní?
Ale k moci přišla nová vláda Andreje Babiše, která se sice i se svým prvním místopředsedou a ministrem průmyslu Karlem Havlíčkem dívá na možný tok EU dotací do Česka pochopitelně vlídně, na straně druhé si nechce nahněvat své voliče. Proti větrným elektrárnám se vymezil sám premiér Babiš: „My musíme změnit tento projekt, který předešlá vláda navázala na evropské peníze. Všeobecně občané žádné větrníky nechtějí, my tady nejsme na moři,“ pronesl Babiš na vládě 2. února. Podle ministra Havlíčka „byly akcelerační zóny neskutečně nešťastně připraveny“. „Byly naprosto necitlivě vybrány jenom proto, aby se tady splnil nějaký milník, v tomhle případě Národního plánu obnovy s tím, že vlastně hlavní argument byl, vždyť by se přišlo o devět miliard korun, tak už to musíme udělat. Tak nemusíme to udělat,“ říká. Podle Havlíčka se připravuje zásadní změna akceleračních zón.
Ale Motoristé, kteří mají konečně svého ministra Igora Červeného na klíčovém ministerstvu životního prostředí, chtějí plány na dalších rozmach OZE od svého předchůdce Hladíka, který šel zelené lobby obzvláště na ruku, zásadně seškrtat. Je proto jasné, že zelená lobby u vidiny vyprázdnění dotačních cecíků státu kolem sebe vztekle kope a nesmyslně pokřikuje, že v Česku byl nastaven konec ochrany přírody. Nikoli, jen mají skončit dotační žně pro zelenou lobby, které je bez dotací jakákoli ochrana životního prostředí ukradená.
Ovšem zatímco se v Česku převážně mluví o nepřijatelném estetickém působení betonových větrných monster v krajině, případně o hluku z lopatek na blízká obydlí, ze světa přicházejí varovné hlasy o hrozbách nejen pro ptáky, netopýry a hmyz, ale také pro zdraví lidí. Jak se neslýchaně a nestoudně píše v již citovaném článku Daniela Nováka na Seznamu Zprávy z 23. února, když kočky zabíjejí ptáčky, pro by to nemohly dělat lopatky větrníků? Přitom EU normy pro větrné elektrárny neexistují a národní se teprve tvoří za pochodu.
Sousední Německo má už kolem 31 000 obřích větrníků s instalovanou kapacitou blížící se 80 GW. Vedle faktu, že drtivá většina německých větrných elektráren (stejně jako solárních) by byla bez dotací odsouzena k zániku a vlastně mohou současně přežívat jen za podmínky co nejvyšší ceny elektřiny, se i v Německu stále více potvrzuje enviromentální škodlivost těchto zdrojů údajně „čisté a obnovitelné“ energie. Němečtí vědci prokázali výrazně vyšší míru smrtících střetů v případě zásadně zvětšených rotorů pro dravé ptáky (silně postižen např. vzácný luňák červený), stěhovavé ptáky (jako čáp černý), netopýry a hmyz. Protože roční kapacitní využití je v Německu s výjimkou pobřežních šelfů nižší než 20 %, se snahou zachytit silnější větrné proudy se budují stále větší a vyšší větrné elektrárny. U obce Schipkau ve východoněmecké Lužici se staví asi dosud nejvyšší větrná elektrárna na světě, s 365 metry bude jen o tři metry nižší než známá berlínská televizní věž.
Jak informovala německá edice mezinárodního deníku Epoch Times, německá lékařka a vědkyně Ursula Bellutová-Staecková předložila důkazy o tom, že infrazvuk z větrných turbín představuje zvláštní nebezpečí pro všechny živé organismy. Větrné turbíny generují velmi nízké složky infrazvuku v pulzujícím a chronickém účinku. Spolková agentura pro životní prostředí (UBA) podle Dr. Bellutové-Staeckové k jejímu zjištění o škodlivém vlivu infrazvuku z větrných turbín mlčí. Podle vědkyně oslabení atlantického západního proudění po odvedení větru desítkami tisíc větrných turbín západním a severozápadním směrem viditelně poškodilo dotčené německé ekosystémy - lesy, vřesoviště, pole, louky, rašeliniště, tůně - a způsobilo jejich náchylnost ke škůdcům v lesích, jako je kůrovec.
Ale nyní se ukazuje ještě větší problém spojený s větrníky: mj. z jejich vrtulí dochází abrazí k uvolňování per- a polyfluoroalkylových látek (PFAS). V závislosti na lokalitě a výkonu je množství abraze přibližně 30-150 kg na větrnou turbínu a rok a více v případě pobřežních lokalit nebo velmi vysokých větrných turbín. Jak uvedl německý portál Iniciativa pro demokracii a osvětu (IDA), jde o syntetickou chemickou sloučeninu s obsahem fluoru. Tyto látky jsou kvůli perzistenci a bioakumulaci rizikem pro zdraví. PFAS jsou někdy označované jako věčné chemikálie. Současná věda nemá prakticky využitelnou technologii, která by dokázala odstranit tyto látky ze životního prostředí. V externí laboratoři bylo nedávno analyzováno celkem 60 vzorků divočáků zastřelených v Porýní-Falci v blízkosti větrníků na přítomnost PFAS. Výsledky ukázaly, že všechna játra divočáků výrazně překročila maximální obsah PFAS platný v celé EU od 1. 1. 2023. Jejich maso nesmí na stůl spotřebitelů, ale putuje do kafilérie. Spolkový námořní a hydrografický úřad (BSH) potvrdil, že se z vrtulí a dalších provozních aktivit VTE na moři (což platí zčásti i pro VTE na souši) uvolňuje 228 chemických látek, z nichž 62 obzvláště škodlivých, protože jsou na prioritních seznamech škodlivin u Evropské agentury pro chemické látky nebo je obsahuje Evropská rámcová směrnice o vodě.
To, že větrné elektrárny nejsou zázračně zelené, potvrdila nová vědecká studie, kterou v polovině letošního ledna zveřejnil prestižní časopis Nature „Communications Earth & Enviroment“. Vědci z Institutu pobřežních systémů Helmholtzova centra Hereon, Geesthacht v Německu ve spolupráci Oceánografickým institutem Hamburské univerzity provedli první analýzu dlouhodobého celkového dopadu velkého počtu větrných elektráren na hydrodynamiku Severního moře. Studie zjistila, že elektrárny mají měřitelný dopad na okolní vzduch a oceánské proudy a na příliv a odliv. Nadměrný rozvoj větrných elektráren na moři může snížit rychlost mořského proudění až o 20 % a měnit lokální rozložení energie přílivu a odlivu. Účinky úplavů v blízkém a vzdáleném poli ovlivňují vertikální míchání a povrchové tepelné toky – primárně způsobené rozsáhlým snížením napětí větru – což vede k mělčím smíšeným vrstvám a dlouhodobému oteplování povrchu až o 0,2 Celsia v oblastech větrných elektráren. Jiná studie z USA, publikovaná na podzim roku 2025, zjistila, že větrné farmy ohřály okolní vodu až o 0,4 stupně Celsia během pouhých několika dní.
A zásadní poznámka na adresu nehorázných lží o proruském dezinformačním vlivu při odmítání větrných elektráren. Opak této goebbelsovské lži je totiž pravdou. Kreml posledních 25 let zásadně podporoval, a to i sponzorskými prostředky německou slepou sázku na OZE při současné likvidaci stabilních zdrojů z uhlí a jádra, kterou Německo dokonalo v polovině dubna 2023 zavřením posledních tří moderních jaderných elektráren. Putin a jeho vedení totiž dobře vědělo, že nestabilní, přerušované a občasné zdroje ze slunce a větru budou muset Němci nějako stabilně dozdrojovat. A němečtí kancléři Gerhard Schröder (SPD) a Angela Merklová (CDU) pak vsadili na rostoucí závislost na ruském zemním plynu, která se stala pak v rukou Vladimíra Putina mocenskou pákou, jíž chtěl otupit odpor Německa a dalších zemí EU vůči agresi Ruska proti Ukrajině. Dozvuky této energetické krize nemáme dosud vyřešené. A německou zelenou politikou se zásadně inspiroval Green Deal EU.
Mnoho politiků v EU zapomnělo na jadernou esej Andreje Sacharova z roku 1977 s varováním Západu, že bez vybudování jaderných zdrojů bude stále záviset na sovětský (ruských) energetických surovinách. Sice jsme se složitě vymanili z drtivé náruče ruského medvěda, ale pod nálepkou „energetické nezávislosti“ a „decentralizace“ energetiky jsem slepou sázkou na (čínské) zelené technologie vlezli do chřtánu čínského draka.
Na závěr: Nejvyšší soud Norska v roce 2021 rozhodl, že dvě větrné elektrárny na polostrově Fosen porušují lidská práva severského etnika Sámů, protože neoprávněně omezují jejich kulturu chovu sobů. Po masivních protestech Sámů proti větrným elektrárnám bylo v březnu 2024 dosaženo dohody. Větrné turbíny sice zůstanou na místě, ale Sámové dostanou odškodné, nové náhradní pastviny a právo účastnit se rozhodování o budoucích projektech.
Tak co kdybychom v Česku získali v kontextu výstavby větrníků získali aspoň podobná práva jako Sámové, kteří jsou uznáváni a chráněni v rámci mezinárodních úmluv o domorodých národech?
Zdroje:
