Článek
Díky rozhodnutí ústavního soudu z roku 2017 se mohou Němci v oficiálních dokumentech jako v občanském průkazu označit za „muže“, „ženu“ nebo „různorodé“. Pod posledním se pak skrývají desítky variant jako „nebinární“, „genderqueer“, „agender“ atd. Z 84 milionů Němců se jinak než obě jasně biologicky rozlišitelná pohlaví takto i se zpětnou platností vymezují zatím nižší desítky tisíc lidí. Zatímco toto lidské právo v Německu dosahuje maximálních ochrany, zelené ideologické předsudky stále více omezuje Němcům i možnosti k vytápění svých obydlí.
Podle Spolkového svazu energetického a vodního hospodářství (BDEW) je více než polovina obytných budov v Německu vytápěna plynem. Na druhém místě je topný olej, který se k výrobě tepla používá v 17 % obytných budov. Třetím nejoblíbenějším zdrojem energie Němců je dálkové vytápění převážně z plynových zdrojů (15,5 %). Na elektrická tepelná čerpadla připadá zatím jen 4,4 %, na přímé topení elektřinou 2,5 %. Ostatní pevná paliva, jako je dřevo, dřevěné pelety, koks a uhlí (4,3 %), se v Německu k vytápění používají spíše zřídka.
Ovšem německý zákon z roku 2024 přikazuje, aby v novostavbách topení z 65 % pocházelo z obnovitelných zdrojů. Zatím to platí jen pro města nad 100 000 obyvatel a spekuluje se, že pro menší obydlí to platit nebude. Když tento Heizungsgesetz z pera zeleného ministra Roberta Habecka narazil na obrovský odpor obyvatelstva, má ho dle koaliční dohody mezi CDU/CSU a SPD nahradit nová legislativní úprava. V současné době mohou majitelé nemovitostí nadále používat stávající spotřebiče, pokud je lze opravit. Povinná výměna stávajících kotlů je však plánována nejpozději po 30 letech. Kromě toho od roku 2045 platí zákaz používat fosilní paliva včetně zemního plynu k vytápění.
Přesto disciplinovaní Němci se již dle budoucí legislativy do značné míry chovají. Skoro dvě třetiny nových otopných systémů nasazuje tepelné čerpadlo, často v kombinaci se solárními panely. Dle BDEW 2,5 % nově stavěných obydlí vyžívají k vytápění dřevo a 2,1 % pak přímo elektřinu (přímotopy, akumulace atd.). Laskavému čtenáři by mělo být jasné, že za dlouhé zimní noci a mrazu se i nejefektivnější tepelná čerpadla mění v elektrické přímotopy čerpající většinu energie z veřejné sítě zásobované i v Německu stabilní elektřinou z plynu a uhlí.
Jak vypadá zelená indoktrinace Němců pod vedením dekarbonizační ideologie, dokládá situace v Hamburku, který má status samostatné spolkové země. V tomto s dvěma miliony druhém největším městě Německa v druhém volebním období za sebou řídí velkoměsto socialisté SPD se stranou Zelených. V referendu konaném v říjnu 2025 se 53 % účastníků rozhodlo dosáhnout klimatické neutrality města do roku 2040, tedy o pět let dříve, než si stanovilo celé Německo, a o 10 let dříve, než si ustanovila celá EU.
V souladu s tím je Hamburk od 1. ledna 2026 první německou spolkovou zemí, která zavedla úplný zákaz na trvale umístěné systémy přímého elektrického vytápění, a záměrně tak překročila rámec spolkových předpisů. Na rozdíl od dalších části Německa již v Hamburku nejsou tyto systémy povolené, a to ani v případě, že je poháněno elektřinou z obnovitelných zdrojů. Pro nájemníky a majitele domů je to jasné: za 15 let v Hamburku ze zákona skončí fosilní paliva a neefektivní topné systémy. Trvale instalované systémy přímého elektrického vytápění již nelze nahradit. Každý, kdo stále vytápí infračervenými, elektrickými nebo nočními akumulačními ohřívači, bude muset ve střednědobém horizontu přejít na jiný systém – i když je stávající systém stále technicky funkční. Jistě, hamburský občan si může ještě pustit přenosný elektrický radiátor, ale z hlediska využití elektrické energie má vsadit na tepelné čerpadlo, které se spotřebované 1 kWh elektřiny vyrobí další 3 až 4 kWh tepla. Hamburské předpisy nijak zatím neřeší, že za nízkých teplot se vlastně tepelná čerpadla mění v přímotopy. Kritici v Hamburku i za jeho hranicemi zdůrazňují, že plány města na úplnou klimatickou neutralitu do 15 let jsou zcela fantasmagorické, ale zcela reálný je ekonomický tíživý dopad na lokální průmysl a firmy.
Ovšem nakonec se žádné obydlí, veřejné budovy a zejména podniky a velký průmysl v Německu neobejdou bez stabilní elektřiny. Za asi 800 miliard eur (20 bilionů korun) vložených dosud do nechvalně proslulé německé Energiewende jen zatím Německo zelené jen z poloviny a produkuje nadále nepřijatelně velké emise. Vybudovaná kapacita solárních elektráren (FVE) a obřích větrných elektráren (VTE) s neuvěřitelných instalovaným výkonem kolem 190 GW (takové české zdroje mají kolem 5 GW) produkuje elektřinu samozřejmě omezeně v závislostí na povětrnostních podmínkách. Takže jejich někdy naprosto marginální výkon musí zastoupit „rezervní“ zdroje v uhlí (stále 31 GW) a v zemním plynu (37 GW) spojené s dotačními kapacitními platbami. Ty jsou hojně využívány samozřejmě právě v současném zimním období, kdy dodávají kumulovaně až 40 GW výkonu k pokrytí základní zátěže soustavy asi 70 GW. Uhlí má postupně skončit, jakmile za něj budou nové plynové zdroje. Ovšem při tzv. temném bezvětří (Dunkelflaute) musí Německo dovážet klidně i 15 GW výkonu soustavy od sousedů, nejvíce z jaderné Francie. Na tepelná čerpadla jsou k dispozici dotace až 21 000 eur (půl milionu korun) za jeden nový topný systém, rekonstrukce běžného rodinného domu na zelené vytápění přijde asi na 150 000 eur (3,6 milionu korun).
Dle deníku Handelsblatt se v polovině letošního ledna dohodl Berlín principálně s Bruselem na tom, že Německo může se státní podporou vybudovat 12 GW nových energetických zdrojů, z toho 10 GW paroplynových elektráren. Všechny plánované elektrárny mají být „H₂-ready“, což znamená, že jsou v zásadě vhodné pro provoz na vodík. Nejpozději do roku 2045, kdy musí být dosaženo zákonem stanoveného cíle klimatické neutrality, budou muset elektrárny přejít z plynu na zelený vodík. Dva GW mají být postaveny v jiných zdrojích, klíčově v ukládání energie. Klíčový německý výrobce plynových turbín firma Siemens sdělila, že bude na požadavky německé energetiky připravena. Tento německý program ale nepochybně zúží prostor pro objednávky turbín Siemens do potřebných nových plynových elektráren v Česku.
Ovšem loni na podzim Spolková agentura pro sítě požadovala pro stabilitu německých dodávek elektřinu nové elektrárny v instalovaným výkonem až 36 GW a koaliční dohoda nové vlády píše o potřebě 20 GW. Nyní se tedy má postavit po začátku 30. let jen třetina, a to ještě se neví, jaký bude zájem o účast na aukcích na jejich výstavbu, která bude muset být dotovaná instalačně, provozně a v kapacitních platbách, protože tyto zdroje jsou jen „doplňkové“, rezervní. Když svítí a fouká, musí být povinně odstaveny ve prospěch opět dotované produkce z FVE a VTE. Proto patří německá cena elektřiny k nejvyšším na světě a od letoška ji berlínská vláda dotuje alespoň klíčovému průmyslu částkou 31 miliard eur (asi 750 miliard korun) ročně.
Německé zelené neziskovky přitom nadále tlačí vládu v Berlíně k dosažení světlých zelených zítřků. V roce 2023 se předchozí dominantně „rudo-zelená“ vláda kancléře Olafa Scholze s marginálním vlivem liberální FDP zavázala, že v roce 2030 budou emise CO2 proti roku 1990 nižší o 65 %. Už i minulý „zelený car“ spolkové vlády, tehdejší vicekancléř a ministr hospodářství a ochranu klimatu za stranu Zelených Robert Habeck přiznal, že Německo tento cíl mine asi o 200 milionů tun CO2 navíc. Ale letos 29. ledna Spolkový správní soud v Lipsku potvrdil dřívější rozsudek, podle kterého je stávající klimatický program vlády nedostatečný. Žalobu podala organizace Deutsche Umwelthilfe. Ministerstvo životního prostředí již oznámilo, že do konce března 2026 předloží aktualizovanou verzi programu, která má prý odstranit dosavadní nedostatky.
Ovšem předmětem přezkumu ze strany zelených neziskovek je samotný základ německých dekarbonizačních programů, tedy zákon o ochraně klimatu (Klimaschutzgesetz – KSG). Už v roce 2021 Spolkový ústavní soud vydal verdikt, že původní zákon z roku 2019 přenáší příliš velké břemeno na budoucnost, a nařídil vládě ambicióznější a konkrétnější cíle. Nyní se v kontextu verdiktu Spolkového správního soudu očekává, že do konce letošního roku vydá aktualizované stanovisko ke klimatickému kursu vlády i nejvyšší soudní instance Spolkové republiky. Soudy přitom mohou jen konstatovat, že vláda klimatický program neplní. Nebo chtějí dosáhnout zásadní prozelené změny programového prohlášení vlády ustavené loni na jaře po výsledcích demokratických voleb? Přitom současný nadále zelený kurs Berlína ostře napadá pravicově-národovecká Alternativa pro Německo, která s přehledem vede i v celostátních voličských průzkumech a letos v dílčích zemských volbách na východě Německa může získat i post předsedy některé zemské vlády.
K situaci v energetice se opakovaně vyjádřil i kancléř Friedrich Merz (CDU), když nedávno ostře kritizoval dřívější energetickou politiku své strany CDU v čele s dlouholetou kancléřkou Angelou Merklovou. Na novoročním setkání představitelů německého hospodářství 20. ledna ve východoněmeckém Halle Dessau označil kancléř podle deníku Die Welt odklon od jaderné energie (o němž rozhodla definitivně Merklová) za „závažnou strategickou chybu“. Současně kritizoval přílišnou koncentraci na technologii tepelných čerpadel. „Vysoké dotace, které platíme, nás nejen stojí spoustu peněz, ale také to zbytečně prodražují. To, co v současné době vidíme v Německu s tepelnými čerpadly, je nejdražší experiment, který se v tomto ohledu v celé Evropě provádí,“ zdůraznil kancléř s tím, že jeho vláda chce dát obyvatelstvu větší možnost výběru. Jak už bylo v tomto článku řečeno, v Hamburku už takový velký výběr nemají.
Kancléř Merz současně s kritikou odstoupení předchozích německých vlád od jaderné energetiky ale další postup nijak nespecifikoval. Když český ministr hospodářství a obchodu Karel Havlíček (ANO) podle portálu ČT24 jednal 5. února v Berlíně se spolkovou ministryní hospodářství a energetiky Katherinou Reicheovou (CDU), vyvodil ze schůzky zájem Německa o vzájemnou spolupráci na malých modulárních reaktorech, na nichž pracuje společnost ČEZ. Ale vládní koalice CDU/CSU a SPD je v důsledku odporu socialistů k návratu jaderné energie zdrženlivá. Ta skončila za předchozí vlády SPD, Zelených a FDP ideologicky zdůvodněním zavřením posledních tří plně funkčních německých jaderných elektráren v dubnu 2023. Největším podporovatelem jaderné technologie je šéf spoluvládní CSU a bavorský premiér Markus Söder, s nímž se 9. února v Mnichově setká i český premiér Andrej Babiš v doprovodu Karla Havlíčka. Söder už v prosinci 2024 v Praze při setkání s tehdejším premiérem Petrem Fialou vyjádřil podporu Česka v jeho úsilí o budování nových jaderných zdrojů a vyjádřil zájem Německa, nebo přinejmenším Bavorska, se na tom podílet.
Protože Němci se současně s odstavením posledních jadernách elektráren ihned v roce 2023 stali čistým dovozcem elektřiny a samozřejmě i drtivého objemu zemního plynu, starají se ve zvýšené míře o dodávku plynu. Přestože pod německou šelfovou částí Severního moře leží asi 32 miliard kubických metrů vytěžitelného zemního plynu, ročně se těží jen asi čtyři miliardy. Nevládní zelené spolky za každou cenu těžbu blokují. Německo také disponuje přibližně 2,3 biliony kubických metrů břidlicového plynu a dalšími 450 miliardami kubických metrů uhelného plynu. Nyní se energetické problémy týkají zejména zemního plynu, jehož zásoby klesly k 6. únoru na varovnou úroveň 27 %. Kdyby se mrazy v druhé polovině února vrátily, Německu hrozí, že bude muset sáhnout k regulaci plynové spotřeby. Němečtí energetičtí plánovači a stoupenci zelené tranzice zřejmě pokrytecky a chybně soudí, že klimatická změna, proti níž vlastně bojují a chtějí tedy i návrat bývalých zim, přinese jen neustálé oteplování.
Plynové elektrárny se v zimě stávají klíčovým nástrojem zajištění dodávek elektřiny. Patrné je to ze statistik spotřeby plynu pro výrobu elektřiny. Ta byla letos v lednu v EU meziročně vyšší o 23 procent, v Německu o 38 procent (v ČR dokonce o 78 %). Přestože Německo deklaruje odstup od uhlí, výroba elektřiny v lednu 2026 z uhlí je v podstatě stejná jako v týchž měsících dvou předchozích let. Jedním z překvapivých důvodů je pokles podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve výše zmíněných měsících.
Graf: srovnání výroby elektřiny (netto) ze zemního plynu po rocích v lednu 2015 až v lednu 2026 (v GWh)
Výroba elektřiny z plynu v Německu 1-2015 až 1-2016
Zdroj: https://www.energy-charts.info/charts/energy/chart.htm?l=de&c=DE&legendItems=ky9&year=-1&month=01
Na tomto portále je možno si nastavit dle jednotlivých zdrojů výroby jejich skutečnou produkci elektřiny v lednu ve sledovaném období let 2015 až 2026.
Data ukazují, že všechny obnovitelné zdroje – větrná energie, solární elektrárny, vodní energie, biomasa a geotermální energie se v lednu 2026 podílely na produkci elektřiny s 52 %, meziročně asi o dvě procenta méně, a proti roku 2024 dokonce méně o sedm procent. Stejný vzorec se objevil i loni v prosinci. Tyto poklesy jsou překvapivé vzhledem k neustálému růstu instalované kapacity FVE a VTE v Německu, loni meziročně asi o plus 25 GW. Místo očekávaného nárůstu jak absolutní produkce, tak i podílu na celkovém objemu došlo poklesu.
Klíčově za to může nižší produkce z větrných elektráren zdůvodňované tím, že obecně poklesla rychlost větru v celém Německu, vhodné lokality už nejsou k dispozici a již existující větrné elektrárny si vzájemně stíní. Provozovatelé sítí navíc stále častěji vypínají větrné turbíny v obdobích nadprodukce a vzájemné kanibalizace zdrojů. Totéž se týká solárních zdrojů. Jednak aby se předešlo destabilizaci stále ještě nemodernizované sítě, jednak aby se zamezily škody s produkcí elektřiny za záporné ceny. Přitom ze současné instalované kapacity 190 GW ve FVE a VTE má Německo do roku 2030 ještě raketově vzrůst na 350 GW. Představa, že Německo bude za čtyři roky schopno pokrýt 80 % potřeb elektrické energie z občasných zdrojů (OZE) nabývá stále jasnější obrysy ideologických snů místo reality.
To by mělo být vážným varováním i pro plánovače dominantní energetické závislosti Česka na solárních a větrných zdrojích. Pamatujeme si, že nejlevnější je se poučit z chyb druhých. Ale sen o desítkách miliard dotací určitě zelenou lobby nenechá spát ani v Německu, ani u nás.
Zatímco Evropská unie jako celek je na dodávkách zemního plynu v podobě LNG na USA závislá z 60 %, samotné Německo z 90 %. Němci jsou šokováni změnou politiky Washingtonu za prezidenta Donalda Trumpa. Současné spojenectví s Amerikou hodnotí jako „křehké“ a chtějí se pojistit, aby někdejší vazalství na ruských dodávkách energetických surovin a hlavně plynu nevyměnili za přílišnou závislost na americkém LNG. Proto kancléř Merz počátkem února navštívil Saúdskou Arábii, Katar a Spojené arabské emiráty. K překvapení mnohých zde vyjádřil ochotu podepsat smlouvy o dodávkách LNG pevně na 20 let dle systému „take or pay“. To znamená, Němci budou smluvně platit, i kdyby nakonec plyn neodebrali. Zelené neziskovky v Německu okamžitě spustily pokřik, že 20letým odběrem emisního zemního plynu Berlín ruší cíle své emisní neutrality do roku 2045.
Situaci dodávek LNG významně komplikuje unijní zelená regulace. Evropský parlament schválil dne 24. dubna 2024 směrnici o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence Directive, CSDDD). Velké společnosti působící v EU mají povinnost identifikovat a řešit problémy v oblasti lidských práv a životního prostředí ve svých dodavatelských řetězcích. V případě nedodržení hrozí značné pokuty až do výše 5 % celosvětového ročního obratu společnosti. Katar, který se nyní na dodávkách LNG podílí asi ze 14 %, už v této souvislosti dle zprávy agentury Reuters loni v říjnu pohrozil, že nemíní riskovat nějaké obří pokuty a že je připraven přesměrovat své dodávky LNG do Asie. Je zřejmé, že v případě strategických dodávek LNG bude muset zelená legislativa a regulace EU zůstat u ledu. Směrnici ekologické udržitelnosti CSDDD mohou německé i další unijní společnosti sotva zkusit vyžadovat na Saúdské Arábii, Emirátech a také na dodavatelích z USA. Výměnou za arabskou vstřícnost v dodávkách plynu se Němci už nebudou bránit vývozu svých zbraní do regionu.
Mezitím se v Berlíně i jinde v Německu neustále sní o zelené budoucnosti. Klíčovým nástrojem má být zelený vodík vyráběný elektrolýzou s pomocí výhradně zelené elektřiny (z FVE a VTE). Zelený vodík má nahradit fosilní paliva tam, kde nelze přímo využívat elektřinu z obnovitelných zdrojů energie. Kromě toho se očekává, že plynové elektrárny s vodíkovým pohonem přispějí k bezpečnému zásobování elektřinou. Spolková vláda do tohoto projektu už nasypala na dluh dotace sedm miliard eur, další desítky miliard dotací ji ještě čekají. Nejvyšší kontrolní úřad Německa, Spolkový účetní dvůr, Bundesrechnungshof, podrobil vodíkové plány vlády zdrcující kritice už loni v říjnu. Není poptávka, není nabídka, nejsou sítě, není zajištěn import a jeho kontrola enviromentálních standardů. Cíle německé klimatické neutrality jsou podle auditorů v nejvyšším ohrožení.
Je ovšem patrné, že německou vládu a politiky trápí jiné priority. Německo vstupuje do osmého roku průmyslového úpadku. Téměř dekáda klesající tvorby hodnot, upadající produktivity a rostoucí nezaměstnanosti (aktuálně 6,6 %), a to slabě maskované veřejnými programy zaměstnanosti a lavinou nových vládních dluhů, dokumentují kolaps, který nemá v poválečné historii Německa obdoby. Německo je v důsledku hospodářské stagnace doslova „Schlusslicht“ (koncové světlo) mezi všemi vyspělými ekonomikami světa sdruženými v OECD.
Energetická politika je identifikovatelná jako mocenská páka. Německý pouze ideologicky motivovaný odklon od jaderné energie, zrušení levných dodávek ruského plynu a následné zdražení této klíčové komodity a věčné dotování neefektivních obnovitelných zdrojů energie zdeformovaly německý energetický systém do struktury, která přežívá jen díky trvalým dotacím. Nad tím vším bdí absurdní přerozdělovací mechanismy ve prospěch lobbistů a zářné zelené budoucnosti, což si všichni Němci a hlavně průmysl platí z emisních daní.
Jak informovala televize ZDF, v roce 2025 z emisních poplatků Německo dle úřadu pro obchodování s emisemi (DEHSt) v Berlíně vybralo 21,4 miliardy eur (asi 520 miliard korun) při průměrné ceně povolenky ETS1 73,86 eura (asi 1800 Kč) za tunu CO₂, v roce 2024 pak 18,5 miliardy eur (ETS1 za 65 eur). Na jedné straně emisními daněmi svůj průmysl a ekonomiku pokládá vláda v Berlíně v rámci unijního Green Dealu na lopatky, na straně druhé se jej selektivně pokouší zachránit dotacemi. A také proto současná Merzova „černo-rudá“ vláda zrušila dluhovou brzdu Německa a postupně vydá dluhopisy za 850 miliard eur (20,5 bilionu korun). To je polovina všech dluhů, které Německo (většinově Západní) „nasekalo“ v letech 1949 až 2024, tedy za 75 let své předchozí existence.
