Článek
Na své informační platformě „Smard“ Spolková agentura pro sítě (Bundesnetzagentur), tedy pro české čtenáře německý správce sítě jako v ČR ČEPS, už 8. května varovala, že „síť a trh musí držet krok s růstem malých fotovoltaických systémů“. Jak agentura upozornila, v Německy bylo „v roce 2024 k síti připojeno 16 GW nových solárních zařízení,“ takže ke konci prosince 2024 měla země v solárních elektrárnách už jmenovitý výkon 100 GW a do konce letošního dubna přibylo dalších 5 GW.
To není ve srovnání 52 jaderných elektráren Temelín, jak rádi nekritičtí stoupenci občasných zdrojů energie (OZE) uvádějí, protože samozřejmě fungují jen za optimálních slunečních podmínek. Někdy se musí dodat i taková banalita, že v noci z FVE samozřejmě nic „nekápne“. Jejich efektivita v Německu stejně jako v zeměpisných podmínkách Česka se dá shrnout tak, jako kdyby fungovaly jen 1000 hodin ročně. Přitom Němci ve značné míře instalovali své solární panely na soukromých domech, kde se dalo, nejen v optimální jižní, ale také východní a západní poloze. Na místní úrovni se to týká zejména „regionů s vysokým slunečním zářením, vysokou hustotou fotovoltaických systémů a současně nízkou hustotou zatížení“. Tam podle agentury „mohou regionální elektrické sítě dosáhnout svých kapacitních limitů“. Problémem je zde doprava vyrobené solární energie, protože sítě nejsou zatím všude dostatečně vyvinuty pro tak vysoké proudy.
„Nerovnováha mezi výrobou a spotřebou by vyvedla frekvenci sítě z rovnováhy,“ upozornila Spolková agentura pro sítě. „Ta musí být udržována stabilní na 50 Hz. Pokud by se do sítě dodávalo příliš mnoho elektřiny bez odpovídající spotřeby, frekvence sítě by se zvýšila nad tuto cílovou hodnotu. Elektrická síť je však závislá na velmi stabilní frekvenci - i malé odchylky mohou mít vážné následky.“ Zde si leckterý z pozorných čtenářů může všimnout až dramaticky shodného kontextu s tím, jak někteří pozorovatelé (i autor tohoto textu) hodnotí příčiny nedávného totálního blackoutu ve Španělsku, který s sebou strhl do elektrické tmy i sousední Portugalsko.
A co je podstatou problému? Normální německý občan s jeho asi 2,5krát větší kupní silou masírovaný už 20 let prohlášeními německých politiků zleva doprava, jak může Německo pomoci záchraně planety před „klimatickou katastrofou“, si pilně nakoupili na své střechy, balkóny i ploty solární panely z 90 % z Číny. Jejich instalovaný výkon tvoří polovinu ze současných 105 GW ve FVE. Podle agentury „tento vývoj vede k rychle rostoucí výrobě a výkupu solární energie, což s sebou přináší nové požadavky na integraci solární energie na trhu a na stabilitu elektrické sítě.“
Velké fotovoltaické elektrárny pro agenturu nepředstavují problém, protože již nyní se na ně vztahuje tzv. přímý marketing. To znamená, že „cítí“ aktuální tržní ceny a reagují na cenové signály. Když je elektřiny nadbytek, klesají její ceny na nulu nebo dokonce do záporných hodnot. To znamená, že zákazníci odebírající tuto elektřinu za ni dostávají zaplaceno (respektive se to odečte od jejich finálních faktur). Od roku 2014 byl tento postup povinný pro systémy od 400 kW. Tato hranice však byla brzy snížena a v současnosti činí 100 kW. Pro představu je to solární elektrárna s více než 200 velkými solární panely 2 × 1 metr o výkonu 450 Wp.
Majitelé malých rodinných solárních elektráren podle agentury vyrábějí „elektřinu z energie slunečního záření bez ohledu na aktuální poptávku. Provozovatelé těchto systémů nereagují na cenové signály, ale odevzdávají elektřinu, kterou nespotřebují, provozovateli sítě, který se musí postarat o její prodej.“ To je podle správců sítě problém zvláště ve slunečních svátečních dnech, kdy má většina továren, úřadů a služeb zavřeno a kdy je spotřeba elektřiny nízká.
A je to ještě horší: „S postupujícím rozšiřováním malých fotovoltaických systémů se zvyšuje i množství elektřiny, které proudí do sítě bez cenové reakce. To má tendenci problém stability dále prohlubovat,“ napsala Spolková agentura pro sítě. Odhadla, že malé, dálkově neovladatelné systémy dosahují v Německu za slunečného dne maximálního výkonu 39 GW.
Jako „názorný příklad“ uvádí úřad přebytek elektřiny o Velikonoční neděli 20. dubna 2025. „Mezi 12. a 15. hodinou bylo tzv. zatížení sítě (včetně přečerpávacích elektráren) - tj. celková spotřeba elektřiny odebíraná ze sítě v Německu - téměř zcela pokryto elektřinou z obnovitelných zdrojů.“
Graf: Výroba elektřiny v Německu v 16. týdnu s Velikonoční nedělí s výraznými solárními špičkami (žluté plochy s 38 GW výkonu) nad základním zatížením soustavy (černá čára).
Graf výroby a spotřeby elektřiny v Německu o Velikonocích 2025
Zdroj: https://www.smard.de/page/home/topic-article/444/216808
Na první pohled to zní jako dobrá zpráva pro zastánce přechodu na novou energetiku. Je tu však problém: Vzhledem k tomu, že do sítě dodávaly energii i pro stabilitu sítě nezbytné „záložní“ či „rezervní“ konvenční elektrárny (co kdyby přece jen nesvítilo Slunce a nefoukal vítr, že), byla celková výroba zhruba o 8 GW větší než maximální spotřeba v německé síti. Němci přebytek výkonu za záporné ceny exportovali sousedním zemím. A měli ještě docela štěstí, že nad Německem 20. dubna všude nesvítilo Slunce a energetici si mohli vydechnout, že leckde bylo zamračeno. Absurdní? Jistě. Jako kdyby našinec neznal heslo z dob budování komunismu: „Poručíme větru, dešti.“ Nyní tedy i Slunci.
Spolková agentura současně připomněla, že nadbytek produkce ze solárních zdrojů by mohla zvýšit frekvenci až na 50,2 Hz. Pak by se podle „v celé Evropě spustily poplachové plány. Při překročení této frekvence by většina fotovoltaických systémů také automaticky postupně snižovala svou výrobu - to je pro stabilní provoz sítě velmi riskantní.“ Hrozí zhroucení elektrizační soustavy, tj. rozsáhlý výpadek proudu nebo blackout. Ačkoli sdružení evropských provozovatelů sítí ENTSOE-E i v zadání Bruselu teprve ustavilo komisi pro zjištění příčin španělského blackoutu (28. dubna kolem poledne se ze solárních zdrojů na prosluněném jihozápadu Španělska navalil do sítě výkon 20 GW a pak v několika sekundách celá síť zkolabovala), německý správce sítě má díky své argumentaci v podstatě jasno.
Němci mají centrálního správce sítě a čtyři regionální. Nepochybně mají řadu technických možností, jak se vyhnout velkému výpadku proudu (a také nemají polední pauzu a španělskou siestu…). Správci sledují neustále výrobu a poptávku a mohou vypínat nadbytečné zdroje a zapínat rezervní. Německý redispečink v podání špičkových německých techniků a za použití moderních počítačů a umělé inteligence dosud zabránil kolapsu německé sítě. Pokud je v síti nadbytek elektřiny, snižují dodávku z celkového jmenovitého výkonu fotovoltaické elektřiny (nyní 105 GW) a z více než 30 obřích větrných elektráren (výkon 73 GW). Správci sítě velké výrobce dálkově odpojí a poskytují jim za to kompenzace, fakticky jako kdyby vyráběly. Soláry i větrníky v Německu jako byznys značka IDEÁL: vyrábíš, vyděláváš, nevyrábíš, vyděláváš také.
Když nesvítí a nefouká a najednou „neplánovitě“ nastane období temného bezvětří, pak už německy dost proslulý výraz Dunkelflaute, zapojí správci sítě do výroby všechny rezervní zdroje, mj. z uhlí (celkový německý instalovaný výkon z uhlí je stále 31 GW) a ze zemního plynu (37 GW), ale také třeba záložní elektrárny na vysoce emisní ropné produkty (4,4 GW). Redispečink stál v roce 2023 navíc 3,1 miliardy eur. Spolu s redispečinkem stojí německé spotřebitele elektřiny nesmírně technologicky náročná správa a řízení sítě ročně kolem 6,5 miliardy eur.
Kromě toho Němci, kteří 15. dubna 2023 vypnuli poslední tři plně funkční jaderné elektrárny a ihned se týž rok stali čistými importéry elektřiny, v období své vlastní energetické nouze doslova vysají okolní země a dovážejí klidně i 20 GW výkonu, kdy jejich základní zatížení činí v pracovní den kolem 70 GW. Tímto dovozem zároveň zvyšují ceny elektřiny v zemi, odkud ji Německo dováží: příkladně v Norsku či Švédsku, kde místní politikové hněvivě reagovali na skutečnost, že Němci si z nich dělají „baterii“ místo aby udělali své domácí úkoly ve stabilních zdrojích.
Německo chce mít proti současným celkovým 178 GW (Fraunhoferův institut) v solárech a větrnících v roce 2030 už 350 GW, tedy krýt svou potřebu elektrické energie z 80 % z OZE. Připomeňme, že španělská síť zkolabovala poté, co tamní socialisté slavnostně vyhlásili, že potřeby elektřiny z 87 procent kryjí větrníky a soláry. Je tedy jisté, že problémy s nedostatečnou kapacitou německých přenosových sítí, jejichž posílení má do roku 2045 přijít na bezmála 500 miliard eur (12,5 bilionu Kč), s nutností vybudovat velmi drahá bateriová úložiště a vodíkové kapacity, porostou. Kdo si chce přečíst fakta o německé energetice bez jakéhokoli ideologického nádechu, ať si nastuduje zničující kritickou zprávu nejvyššího kontrolního úřadu Německa, Spolkového účetního dvora (Bundesrechnungshof) z března 2024. Jak auditoři shrnuli, na konci současného desetiletí hrozí značný nedostatek zajištěné a kontrolovatelné kapacity elektráren, která by mohla dosáhnout až 23,8 GW, tedy třetiny současného základního zatížení soustavy.
Podle varování, které zaznělo 20. května na semináři o energetice, který v Senátu parlamentu České republiky pořádal jeho místopředseda Jiří Oberfalzer, může v ČR už v zimě 2027/2028 při překotném odchodu od uhlí chybět stabilní kapacita 4-5 GW výkonu elektroenergetiky (tedy také asi třetinu základní zatížení české soustavy), přičemž další významný problém budou mít teplárny bez uhlí zásobující bezmála polovinu českých domácností teplem. A v té době budou chtít stejně jako Češi importovat elektřinu i Němci, Rakušané, Italové atd.
Výsledek slepé sázky na OZE je nutnost budovat duální, paralelní energetiku, která je v obou svých částech dotovaná. Nic takového jako „levná německá elektřina z OZE“ neexistuje. Za prvé ji platí po stamiliardových dotacích němečtí spotřebitelé v nejvyšších cenách elektřiny v Evropě a německý stát navíc dotuje v položkách státního rozpočtu, za druhé tzv. nízké až někdy záporné ceny elektřiny odrazují soukromé investory a banky od investic do energetiky. Za třetí v dobách deficitu elektřiny z OZE explodují ceny do nepřijatelné výše.
Důsledkem nestability, ekonomické nepředvídatelnosti v kontextu zničujících cen emisních povolenek a následné nepřijatelné ceny elektřiny je odchod průmyslu z Německa i Česka. To se projevuje i v poklesu spotřeby elektřiny, který není důsledkem úsporných opatření, ale právě úpadku průmyslu. A právě v nízké spotřebě elektřiny se ani nemohou amortizovat obrovské investice do OZE, což z nich činí slepou větev vývoje energetiky i ekonomiky Evropském unie včetně ČR. Čeští solární lobbisté naopak v Německu vidí vzor pro své současné i budoucí enormní zisky.
