Lokální výpadky proudu jako předzvěst strašidla „blackoutu“ obcházejícího Německem

Strašidlo „blackoutu“ obcházejícího Německem je samozřejmě odkazem na Komunistický manifest z roku 1848, který sliboval světlé zítřky s dělnickou třídou v čele společnosti. Odkaz na bibli komunismus je samozřejmě ironií. Ale tohle energetické strašidlo se nemusí týkat jen Německa, ale i širokého okruhu sousedních zemí. Energetické sítě jsou v různých částech Evropy totiž silně propojeny. Naposledy se to ukázalo letos 21. června. Bez dodávek elektrické energie se ocitla celá chorvatská Dalmácie poté, co se zhroutila elektrická síť v Černé Hoře. „Blackout“ se pak rozšířil do části Bosny a Hercegoviny a také do dalších částí Chorvatska i do Albánie.

V našich myslích nepochybně stále ještě nesrovnáváme Balkán s technicky vyspělým Německem. Ovšem situace se mění, jako ukazují obrovské problémy elektroenergetiky Německa v první dekádě listopadu a nyní 12. až 13. prosince. Jejich společným jmenovatelem byla „dunkelflaute“, tedy v přibližném překladu období bezvětrného temna. A pak se německá energetika ocitá v pasti.

Možné problémy s deficitem elektřiny se v začátcích projevují také kolísáním napětí. Při 10-25% poklesu napětí se světlo v domácnostech často jeví jako tlumené nebo bliká. Slabé napětí způsobuje, že klasické žárovky vypadají hnědě namísto jasně žluté. Tomuto jevu se říká „brownout“. Jedná se o bezpečnostní opatření správce sítě, které má za cíl síť postupně opět stabilizovat. Pokud se to nepodaří, může dojít k „blackoutu“, tedy nekontrolovanému, rozsáhlému a dlouhotrvajícímu výpadku proudu v rozsáhlých oblastech, někdy v celých státech. Jako první jsou odpojovány průmyslové podniky, jako poslední domácnosti.

Dne 6. listopadu 2024 v podvečer všechny fotovoltaické a větrné elektrárny v Německu, na něž Německo vsadilo jako na hlavní zdroj elektřiny při své dekarbonizační politice, vyráběly pouze 78,4 MW z instalovaného výkonu přibližně 163 000 MW (pro srovnání: tento jmenovitý výkon, což není ale skutečně odvedená práce v MWh, je roven 80 jaderným elektrárnám Temelín!). Skutečná výtěžnost těchto dvou zdrojů elektřiny tehdy činila pouhých 0,048 procenta. S nedostatkem elektřiny vystřelila desetinásobně cena elektřiny na vnitrodenním trhu asi na 820 eur za megawatthodinu, tedy v přepočtu přes 20 korun za jedinou kWh silové složky elektřiny (v ČR ji obchodníci obvykle prodávají asi za tři Kč).

Německý správce sítě zapojil všechny dostupné zdroje včetně uhlí, zemního plynu a dokonce i mazutových elektráren, přesto na pokrytí zátěže soustavy musela země dovážet ze zahraničí výkon 17 až 18 000 MW (pro srovnání: maximální historická zátěž české soustavy činí 12 000 MW). Situace Německa samozřejmě ovlivnila ceny elektřiny ve všech okolních zemích, z nichž Německo zoufale nakupovalo nedostatkovou elektřinu. A s rizikem kolapsu elektrické sítě se hodně symbolicky v týž den 6. listopadu vyhazovem šéfa liberální FDP a ministra financí Christiana Lindnera rozpadla vládní koalice v Berlíně. Lindner mj. požadoval zastavení bezuzdné dotační podpory tzv. obnovitelných zdrojů a odmítl kvůli tomu zvyšovat zadlužení německého státního rozpočtu.

Obrázek 1: Kritická situace zásobování elektřinou Německa v prvním týdnu listopadu 2024

Zdroj: https://substackcdn.com a www.energy-charts.info

Na 30 000 obřích větrných zdrojů bylo bezvětřím umrtveno na minimum a samozřejmě sluneční svit je v tomto období nepatrný. Modrá a šedivá barva v různých na grafu znázorňuje výrobu z německých větrných elektráren na souši a na moři, žlutá produkci solárů. Bílé pole pod černou linkou zatížení soustavy (spotřeby elektřiny) znamená elektřinu, kterou Německo muselo draze dovézt ze zahraničí.

V pátek 13. prosince měli Němci opět smůlu. Opět nastala „dunkeflaute“. Nejenže byl deficit stabilní elektřiny, ale mělo to dopad na kvalitu dodávek elektřiny po celé zemi. V 17:00 hodin všechny německé elektrárny měly ve svém výkonu o dobrých 12 GW méně, než země spotřebovávala. To znamenalo, že opět muselo Německo za každou cenu nakoupit elektřinu v zahraničí: pomohla jaderná Francie, Švýcarsko, Česko (z uhlí a jádra až 1,6 GW), Norsko, Švédsko, dokonce i uhelné elektrárny z Polska. Přeshraničním obchodem s elektřinou proudil do země výkon 9,6 GW, ale v síti stále chyběly 2,4 GW potřebného výkonu. Na vnitrodenním trhu dosáhla spotová cena elektřiny 936 eur/MWh, tedy v přepočtu 23,50 Kč za kWh elektřiny. Výsledek pro dodávky elektřiny: řada podniků svou výrobu odstavila, protože mnohé mixují cenu své elektřiny jak z dlouhodobých kontraktů, tak ze spotových cen. Domácnosti závislé na spotových cenách nepochybně snadněji zásadně sníží spotřebu než průmysl, jemuž ale i se zastavenou výrobou zůstanou náklady na výrobu, včetně personálních.

Jak popsala německá edice mezinárodního deníku Epoch Times, dopad na domácnosti a veřejné služby byl však v rozsáhlých oblastech země viditelný. V univerzitním městě Tübingen na jihozápadě Německa a v okolí na hodinu vypadla elektřina. Například na městském vánočním trhu zhasla světla. Potemněly obchody a vypnuly se pokladní systémy a zablokovaly automaticky otevírané dveře. Na vánočního trhu ve východoněmeckém braniborském městě Königs Wusterhausen v 15.24 hodin náhle s třeskem vypadl proud. V 17.20 se světla opět rozsvítila. Výpadek elektřiny zaznamenali také obyvatelé bavorského města Landau na Iseře a nedaleké obce Pilsting. V pátek kolem 10:00 na několik hodin přestala fungovat dodávka elektřiny v celé oblasti. Technické služby města odběratelé elektrické energie v celé oblasti sítě. Téměř 10 000 domácností v městě Erlangen severně od Norimberku bylo na několik hodin rovněž bez elektřiny. Elektrická síť Erfurtu, hlavního města spolkové země Duryňsko, zaznamenala problémy nejen 12. a 13. prosince, ale celý týden, protože síť je zastaralá ještě z dob NDR a špatně snáší kolísání napětí. To vše nejsou zprávy z nějaké latinsko-americké země, to je vyspělé Německo s 84 miliony obyvateli v centru Evropy.

Německým importem prudce zdraženou cenou elektřiny byly postiženy všechny exportní země, protože taková exportní cena se současně v dané zemi a regionu stala také cenou domácí. Na severu Německa či Švédska, regionálně výrobně i obchodně oddělených od jihu obou zemí, byla 6. listopadu cena díky tamním levným zdrojům hlavně z vody v řádu desítek haléřů za kWh, pro jih obou států ovšem platila cena německá. Samozřejmě se to týkalo také České republiky. Všude podniky a lidé sázející zcela nebo jen zčásti na spotové ceny hořce splakali nad prodělkem. Švédská vicepremiérka a ministryně energetiky, obchodu a průmyslu Ebba Buschová označila umrtvení jádra v Německu za klíčovou příčinu současných potíží a prohlásila, že tento krok ničí evropské hospodářství a také konkurenceschopnost. Švédská vláda chce v kontextu energetické situace doma i v Evropě postavit 10 nových jaderných reaktorů. Norská vláda chce nyní přehodnotit podmořské vedení elektřiny do Dánska a Německa, protože vývoz do Německa vyvolal růst cen i tam. „Je to naprosto pos..ná situace. Čelíme cenové infekci,“ stěžoval si emotivně norský ministr energetiky Terje Aasland, kterého s gustem citovala i česká média.

Německo se ihned po zavření posledních tří jaderných elektráren s podílem kolem 6-7 % na výrobě elektřiny v dubnu 2023 stalo jejím dovozcem. Za letošních devět měsíců už činil čistý německý dovoz 23 TWh, takže je reálná původní prognóza celoročního importu 38 TWh. Přesto němečtí a hlavně rakouští politici (jejichž země je se 6 TWh největším dovozcem české elektřiny pro rakouské přečerpávací elektrárny) v Evropské unii házejí klacky pod nohy očekávané jaderné renesanci v unijní jaderné alianci tvořené polovinou členských zemí EU a vedenou Francií.

V této situaci státní firma ČEPS ve své analýze zdrojové přiměřenosti MAF CZ 2023 z počátku letošního listopadu jako klíčová autorita pro českou vládu a na základě modelů SEEPIA tvrdí, že uhelné zdroje mohou bezproblémově brzy skončit, protože je nahradí růst produkce ze slunce, větru, jedné nové postavěné paroplynové elektrárny. A hlavně dovoz až 14 TWh elektřiny, tedy čtvrtina celoroční spotřeby, nicméně koncentrovaná zejména na zimu, kdy dovážet budeme potřebovat importovat až třetinu očekávané spotřeby elektřiny. A hádejte, které země jmenuje ČEPS jako zdroje pro český import? Francii a Německo.

Ano, je to Německo, které má stejná období „dunkelflaute“ jako Česko a neuplatnitelnou vzájemně se cenově kanibalizující nadprodukci hlavně v létě. To Německo, které se nedávno dopisem ministra hospodářství a ochrany klimatu Roberta Habecka francouzské ministryni energetiky chtělo ujistit, že se mohou i v budoucnost spolehnout na stabilní dovoz elektřiny z francouzských jaderných reaktorů. To Německo, jehož bavorský ministerský předseda a šéf konzervativní CSU Markus Söder 15. prosince za návštěvy v Praze požádal českou vládu o dodávky elektřiny. Výměnou za pomoc při vývoji a stavbě reaktorů a sdílení vědeckého know-how. Protože Německo po mnoha letech stále nedostavělo nové vysokonapěťového vedení pro přenos elektřiny z větrníků ze severu země na průmyslový jih země.

Obrázek 2: Výroba elektřiny včetně importu při prosincové „dunkelflaute“

Zdroj: Screenshot /energy-charts.info/Fraunhofer ISE

Opět v inkriminovaných dnech 11. až 13. prosince 2024 byla zcela nedostatečná domácí výroba elektřiny z OZE, takže její deficit kolem 16 GW stabilního výkonu (bílé pole pod čarou celkové zátěže/spotřeby) musel nahradit drahý import, ale přesto ještě chyběly 2,4 GW výkonu, o něž musela být zredukována spotřeba německého průmyslu a domácností.

Markus Krebber, generální ředitel RWE, předního výrobce elektřiny v Německu, k situaci na sociální síti Linkedin prohlásil, že je to „varovný výstřel“. S ohledem na přechod Německa na větrnou a solární energii závislých na povětrnostních podmínkách, jsou situace s výskytem „dunkleflaute“ podle něj „normální“, takže se na ně musím připravit budováním záložních elektráren. Jak dodal, zatím nebylo Německo s „dunkelflaute“ konfrontována v době maximální zátěže soustavy v hodnotě 75 GW, pak by to už německá energetika ani s dovozem nezvládla, dodal. Aniž to Krebber řekl, Německo by v takovém případě energetické nouze muselo brutálně odstavit část průmyslu.

Německo dle portálu electricity maps provozuje stále v rezervních zdrojích 33 GW výkonu v uhlí (zejména černém) a 36 GW v zemním plynu. Na tyto emisní zdroje si dojednalo v letech 2017-2018 souhlas EU s jejich dotování formou kapacitních plateb. Tyto zdroje totiž ničí ekonomicky jednak emisní povolenky, jednak jejich násilně omezovaná produkce upřednostňující solární a větrné zdroje. Tato paralelní, duální energetika spolu s nesmírnými novými náklady na posílení a správu sítě devastuje cenu elektřiny v Německu jako nejvyšší v EU. Je přímým viníkem stále se urychlujícího odchodu průmyslu z Německa, jež hrozí brzkým zničením mj. ocelářství a automobilového průmyslu. Německo chce nahradit uhlí novými elektrárnami na plyn, ale schválení příslušného zákona parlamentem spadlo rozpadem vlády pod stůl a nové aukce nebudou vypsány dříve než v polovině roku 2025. Výstavbu 10,5 GW výkonu těchto plynových zdrojů povinně adaptovatelných na vodík chtěla odcházející vláda dotovat 17 miliardami eur.

Tedy výstavba jedné nové německé plynové elektrárny s 1000 MW s trochu větším výkonem než PPE Počerady ze skupiny ČEZ (880 MW) by přišla v přepočtu na více než 40 miliard korun plus provozní dotace v podobě kapacitních plateb a dalších záruk ziskovosti pro soukromé provozovatele. Podotkněme, že nově i vláda ČR si uvědomuje potřebu postavit v plynu nové kapacity o výkonu 3000 MW. Náklady v ČR budou stejné jako v Německu. Ovšem termíny zahájení plánování, příslušného povolovacího řízení, stavby a nakonec i spuštění jsou hodně za horizontem roku 2030. Přitom s novými plně funkčními jadernými bloky lze počítat až na konci 30. spíše na začátku 40. let

Viceprezident Spolkového úřadu pro civilní ochranu a pomoc při katastrofách (BBK) René Funk v kontextu posledních událostí vydal varování pro obyvatelstvo. „Obracím se na občany: Připravte se na mimořádné situace, kterými mohou být i dlouhodobé výpadky proudu,“ řekl portálu t-online. „Mimořádné události se nemusí naplnit, ale jsou možné kdykoli.“ BBK na svých internetových stránkách poskytuje informace o tom, jaká opatření by měli lidé v případě výpadku proudu předem přijmout. Když totiž vypadne proud, nezhasnou jen světla v domě, nefunguje topení, vodovody a kanalizace, vypadnou mobilní sítě. Samozřejmě přestanou fungovat obchody či čerpací stanice i klasických pohonných hmot. Před několika lety se německý týdeník Focus zabýval tematikou možného „blackoutu“, kvůli kterému německé státní orgány disciplinovaně zorganizovaly cvičení. Jak Focus napsal, po pouhých třech dnech bez dodávky proudu by se německá společnost zcela rozpadla a propadla v naprostý chaos a zvůli. To jsou poněkud „neuspokojivé“ výsledky a důsledky více než 20 let trvající zelené tranzice německé energetiky zhruba za 800 miliard eur (20 bilionů korun).

I navzdory těmto skutečnostem si české vládní instituce a dominantní energetická firma ČEZ podle receptů polosoukromých badatelů a jejich modelů SEEPIA myslí, že s brzkým výpadkem uhelných zdrojů si u nás dominantně poradí prý už do roku 2030 pětkrát zvětšená kapacita dotovaných solárních a větrných elektráren. Ta je ovšem v nedohlednu stejně jako výstavba nových elektráren na plyn, na jejichž nezbytnosti se shodují sice všichni, ale dotační peníze na výstavbu i provoz a příslušná legislativa neexistuje, kdežto elektřina z uhlí může skončit už v roce 2027.

Naposledy tento postoj dokumentovaly postoje představitelů státní firmy ČEPS i firmy ČEZ se 70% podílem českého státu na semináři, který 17. prosince hlavně pro české průmyslníky a podnikatele uspořádala Hospodářská komora ČR (HK ČR) v Praze s online připojením řady účastníků z celé republiky. Zástupci ČVUT a spolku Realistická energetika a ekologie (včetně autora tohoto článku) se celkem marně snažili na výpočtech a modelech vědců z Akademie věd ČR upozorňovat na fakt, že se živelným koncem uhlí bez reálné náhrady jinými stabilními zdroji čeká ČR zejména v zimě velký deficit dodávek elektřiny s nemožností ji odněkud v potřebném objemu a za nepochybně vysoké ceny importovat.

Zatímco ve vedení EU a Evropské komise je v kontextu důsledku politiky Green Deal nově nastoleno naléhavé téma zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu, Česká republika činí pravý opak. Hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek na semináři suše konstatoval, že v případech vysokých cen způsobeným německou (a nepochybně mohl mít na mysli i budoucí českou) „dunkelflaute“ asi české podniky nebudou v této době vyrábět. Ovšem neřekl, že tyto výpadky se mohou v zimním období nasčítat i na celé týdny nevýroby se zničujícími důsledky pro firemní konkurenceschopnost. Přitom zástupce Ocelářské unie ČR v diskusi zdůraznil, že už nyní jsou ceny elektřiny pro energeticky náročné firmy v republice nepřijatelné a ekonomicky zničující.

Šéfka veřejných vztahů ČEZ a členka vedení HK ČR Zuzana Krejčiříková ve svém příspěvku v distančním připojení zcela nekompromisně řekla, že v roce 2030 v ČR „žádná výroba z uhlí nebude“, a pokud to někdo chce jinak, ať si to prý zaplatí. Dokonce arogantně prohlásila, že kdyby takový přístup Hospodářská komora obhajovala, ČEZ by z ní vystoupil. Vysoce postavená manažerka ČEZ tak před mnoha fyzicky i online přítomnými představiteli českého průmyslu a podnikatelské veřejnosti potvrdila, že obchodní zájmy této většinově státní firmy jsou daleko důležitější než energetická bezpečnost České republiky.