Článek
Od svého uvedení do provozu vyrobila jaderná elektrárna (JE) Gundremmingen až s 3 GW instalovaného výkonu ve třech blocích téměř 700 terawatthodin (TWh) elektřiny. Pro srovnání: čistá spotřeba elektřina byla loni v Česku 57,8 TWh. Do definitivního odstavení posledního funkčního bloku k 31. 12. 2017 tato bavorská JE sama pokrývala pět procent německé spotřeby elektřiny. Jak se mění dvě 160 metrů vysoké chladící věže na 56 000 tun železobetonové odpadu, se v sobotu 25. října přišlo podívat na 30 000 diváků.
Všechny jaderné elektrárny Německo postupně zavřelo z čistě z ideologických důvodů, poslední tři v dubnu 2023. Supermoderní poslední blok JE Gundremmingen fungoval jen 32 let, Česko počítá s životností svých šesti jaderných bloků ve dvou elektrárnách Dukovany a Temelín nejméně 60 let. Dnes se staví nové bloky pro životnost 80 až 100 let. Provozovatel JE Gundremmingen, koncern RWE, za politicky podmíněné předčasné odstavení a likvidaci JE Gundremmingen dostal miliardové odškodnění, stejně jako všichni provozovatelé ostatních zavřených jaderných elektráren v Německu, které na vrcholu své slávy pokrývaly třetinu potřeb elektroenergetiky (západního) Německa.
Likvidace jádra byla součástí programu strany Zelených, k nimž se ovšem střídavě přidávaly dvě hlavní politické formace konzervativního bloklu CDU/CSU a socialistů SPD. Definitivně o tom v roce 2011 rozhodla vláda v čele s kancléřkou Angelou Merklovou (CDU) v reakci na německé občany vyděšené havárii jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku. A to přesto, že Německu stejné příčiny japonské havárie – tedy zemětřesení a následná neočekávaně velká vlna tsunami – očividně nehrozí. Jak jinak než jako populismus lze takovou politiku označit?
Mezi lety 1970 a dneškem se HDP Bavorska, kdysi čistě agrární země, zvýšil třináctinásobně. Ekonomika začala explozívně růst, a to také díky dostupné, bezpečné a levné jaderné energetice. Dnes zelení ideologové nejen v Německu popírají vztah mezi cenově dostupnou elektřinou a ekonomikou a zapomínají, že bez nich by byl poválečný hospodářský boom Spolkové republiky nemyslitelný. Důvody této prosperity jsou stále více zapomínány, potlačovány, popírány nebo – co hůř – proti nim se tvrdě bojuje. „Oddělme růst od spotřeby“, „Kvalita (zeleného) života je více než životní úroveň“ jsou hesla, která dominují v prezentacích klimaticko-průmyslového komplexu dodnes. Poháněno ideologií za podpory šíření klimatické hysterie a značnou mocenskou politickou kalkulací to vedlo nejprve ke vzniku hnutí proti jaderným zbraním, které plynule a už jako integrální součást nově vzniklé strany Zelených se transformovalo do hnutí proti jaderným elektrárnám.
Angela Merklová často létala do Moskvy za Vladimírem Putinem. Ten působil kdysi v NDR jako důstojník sovětské tajné služby KGB, a proto mluví německy. Tato kancléřka přijala rozhodnutí o pohřbení jaderné energetiky Německa, načež v Kremlu musely ihned poté začít bouchat zátky šampaňského. Odpovědní němečtí politici zapomněli na varování ruského jaderného vědce, disidenta a nobelisty Andreje Sacharova už z roku 1977, že nebude-li Západ budovat jadernou energetiku, bude závislý na energetických surovinách SSSR. Protože když Německo bude bez jádra, posléze bez uhlí a v závislosti na nestabilní solární a větrné energetice, tak si státní ruský gigant Gazprom spočítal, že Němci budou životně závislí na ruském plynu, ale také na ruské ropě a černém uhlí. Ruská agrese proti Ukrajině proto měla díky energetickému vazalství Německa a Západu (včetně Česka) zůstat nepotrestána. To se sice nestalo, ale ze vzniklého energetického šoku se země EU dosud nevzpamatovaly.
A samozřejmě zavření německých jaderných elektráren platí i Češi. Proč? No ihned v roce 2023 se Německo stalo po mnoha desetiletích čistým dovozcem elektřiny. Dováží ji i z Česka v době, kdy ji nemá dostatek a tím samozřejmě zvyšuje její ceny v zemích, odkud importuje. To vedlo Norsko i Švédsko už i k úvahám, že zruší či neobnoví podmořský zásobovací kabel do Německa.
Nyní dostala německá energetická i hospodářská politika další ránu: Evropská komise podle zpráv médií osekala plán nové vládní koalice CDU/CSU-SPD, která chce zachránit přechod na zelenou energii výstavbou plynových elektráren. V koaliční dohodě Berlín se píše o nutnosti instalovat v plynu nové kapacity 20 GW, Spolková agentura pro sítě (Bundesnetzagentur) hovoří v případě zpomalené zelené transformace o potřebě až 35,5 GW nových plynových elektráren. Protože ještě pár zbylých racionálních mozků v Německu chápe nesmyslnost teze, že solární a větrné elektrárny závislé na rozmarech počasí měly a stále mají v Německu postupně převzít dodávky základního zatížení. Zdá se, že energetická expertka a nová ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová (CDU) bude mít nedostatek síly reformovat iracionální ideologicky pojímanou energetickou politiku Německa. Podle Bruselu smí v příštím roce Německo vypsat soutěž maximálně na 12 GW nových plynových elektráren.
A jak vypadá dnešní Německo z pohledu Energiewende? S energetickou transformací může nyní kdokoli, kdo vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů, ji dodávat do sítě přednostně a s fixními výnosy. To bylo a nadále je garantováno zákonem o obnovitelných zdrojích energie (EEG). Dodavatelé tzv. obnovitelné energie však nenesou žádnou odpovědnost za stabilitu dodávek. Tato odpovědnost spočívá na provozovatelích spolehlivých konvenčních elektráren, respektive jaderných (do roku 2023). Bez jádra a s plánem odstavení všech zbylých uhelných elektráren (dosud 31 GW), vyvstala otázka, jak domácnosti, ale hlavně průmysl Německa bude fungovat v obdobích temného bezvětří, která trvá i týdny. Plánované další rozšiřování výroby energie z obnovitelných zdrojů zároveň nemůže přispět ke stabilitě systému. Naopak, stále více se kombinuje neuplatnitelný (ale zaplacený) přebytek elektřiny z OZE doslova jako odpad na jedné straně a na straně druhé kritický deficit, který Německo řeší vysáváním všech zdrojů produkce elektřiny z okolních zemí za jakoukoli cenu s exportem nákazy vysokými cenami.
Receptem na deficity elektřiny se měly stát v Německu nové plynové elektrárny. Ty mají nyní spolehlivě vyrábět elektřinu, když selže slunce a vítr. Protože nikdo nemůže spolehlivě předpovědět, kdy a s jakou kapacitou bude jejich elektřina potřeba, nepředstavuje to obchodní model. Kdo chce stavět plynové elektrárny, když nikdo neví, kdy a jak často budou využívány, ani jakou bude mít ziskovou marži? Jaké roční množství elektřiny je požadováno? Jaká je minimální nebo maximální spotřeba? Jak vidno, dodavatel plynu drží při jednání všechny trumfy a nakonec nabídne drahou smlouvu, kdy za dodávku je nutné platit celý rok, bez ohledu na skutečnou spotřebu. Totéž mimochodem platí nepochybně pro úvahy české plynové lobby, až jim nebude konkurovat výroba z uhlí.
Výsledkem jsou i nadále neúnosné ceny elektřiny i plynu proti konkurenci z USA a Asie, takže energetická krize z roku 2022 (která ale už začala v létě 2021, půl roku před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu) zdaleka nebyla překonána. Napsal to německý deník Handelsblatt, který poukázal na analýzu Leibnizova centra pro evropský ekonomický výzkum (ZEW) se sídlem v Mannheimu s tím, že je už trvale poškozena konkurenceschopnost německého průmyslu, zejména energeticky náročného, který omezuje výrobu nebo Německo opouští. Manažer britské chemické společnosti INEOS Stephen Dossett, která právě oznámila uzavření dvou svých závodů v Rheinbergu na okraji Porúří, jako klíčový důvod uvedl vysoké náklady na energii. „Evropa páchá průmyslovou sebevraždu,“ řekl Stephen Dossett.
Německá vláda již od roku 2022 dotuje cenu elektřiny podnikům tím, že ze státního rozpočtu platí podporu obnovitelných zdrojů (asi 1,50 Kč/kWh). K tomu ještě Berlín dotuje náklady na drahé sítě, což dohromady zatěžuje deficitní rozpočet německé vlády 20 miliardami eur ročně (asi 490 miliard korun). To ZEW kritizuje s tím, že doporučuje minimalizovat náklady na systém urychleným rozšiřováním elektrických sítí, stejně jako digitalizací a větší flexibilitou celého systému. Vědci tvrdí, že by to snížilo náklady na zvládání přetížení v elektrické síti, které každoročně stojí několik miliard eur. Například budování sítě na přenos elektřiny z větrných elektráren na severním mořském pobřeží je hotovo stále jen asi z 15 %, v důsledku toho trpí průmyslový jih Německa nedostatkem cenově dostupné elektřiny a na severu se musí větrné zdroje a s nimi i solární masivně vypínat, protože jejich produkce se nedá uplatnit. Ale musí zaplatit z kapes daňových poplatníků.
Graf: Rozdíly v cenách elektřiny pro průmysl a domácnosti ve vybraných zemích EU.
Srovnání průměrných cen v prvním pololetí 2024 1) tmavě červená - v domácnostech se spotřebou od 1000 do 25000 kWh, 2) oranžový sloupec ve firmách - se spotřebou od 2000 do 99 000 MWh.
Rozdíly v cenách elektřiny pro průmysl a domácnosti v zemích EU
Zdroj: Handelsblatt / ZEW
Jak vidno z grafu, Česká republika má v absolutních cenách pátou nejdražší cenu elektřiny v EU, přičemž domácnosti platily 0,39 eura za kWh (9,50 Kč) a firmy 0,18 eura/kWh (4,40). Německo je na tom jen o pět respektive tři eurocenty hůře, což tamním průmyslníkům, ekonomům i politikům vyvolává hluboké vrásky. V Česku překvapivě stále ještě ne. Ovšem podle Eurostatu a zprávy Českého rozhlasu platí Češi dle parity kupní síly vůbec nejdražší elektřinu v EU.
Dle analýzy ZEW se také zemím střední Evropy ve srovnávaném prvním pololetí 2024 brutálně zvýšily ceny zemního plynu ve srovnání s prvním půlrokem 2021: Slovensku o 184 %, Polsku o 148 %, Maďarsku o 147 %, Česku o 139 %, Velké Británii o 129 % Portugalsku o 123 % a Německu o 121 %.
Autoři studie ZEW kritizují, že jednostranné kroky na národní úrovni a technologické požadavky, jako je například zákonem nařízené postupné vyřazování výroby energie z uhlí, nevedou k urychlenému snižování emisí díky systému EU pro obchodování s emisemi, protože uvolněné emisní certifikáty se používají jinde. Jednostranné kroky jsou však spojeny s vysokými náklady, jako jsou kompenzační platby provozovatelům elektráren. Analytici ZEW proto vítají, že nová spolková vláda nepokračuje v plánech předchozí vlády na další urychlení postupného vyřazování uhlí.
Také Clemens Fuest, šéf předního německého ústavu pro ekonomickou vědu IFO z Mnichova varoval, že miliony Němců už zažívají pokles životní úrovně. „Německo se již několik let nachází v ekonomickém úpadku. Situace je nyní dramatická,“ řekl řekl Fuest deníku Bild am Sonntag. „Zatímco státní výdaje neustále rostou, soukromé investice klesají,“ varoval šéf mnichovského institutu IFO. „Tím je prosperita Německa akutně ohrožena, protože méně soukromých investic znamená ve střednědobém horizontu méně růstu, méně daňových příjmů a tím i méně peněz na státní služby.“
Špičkový ekonom vyzval spolkovou vládu, aby v příštích šesti měsících předložila komplexní reformní koncepci, která bude daleko přesahovat rámec koaliční smlouvy. Stát by měl zastavit navyšování sociálních dávek a firmy by měly být důsledně zbaveny byrokracie, například zrušením povinnosti dokumentace v oblasti CO₂, dodavatelských řetězců a minimální mzdy. Tyto povinnosti jen bez užitku zvyšují náklady, což by podle Fuesta mohlo přinést až 146 miliard eur ročně navíc.
Jak dnes (30. října) oznámil Spolkový statistický úřad, německá ekonomika ve třetím čtvrtletí ani nerostla, ani se nezmenšila. HDP zůstal ve srovnání s předchozím čtvrtletím po očištění o cenové, sezónní a kalendářní vlivy nezměněn. Ve druhém čtvrtletí se HDP snížil o revidovaných 0,2 %. Nulový růst ve třetím čtvrtletí se těsně vyhnul tzv. technické recesi, definované jako dvě po sobě jdoucí čtvrtletí negativního růstu. Ve srovnání se stejným čtvrtletím předchozího roku se HDP ve třetím čtvrtletí reálně zvýšil o 0,3 %. V letech 2023 a 2024 zaznamenala německá ekonomika recesi, nyní Berlín pro letošek předpokládá slabý růst HDP o 0,2 %. Německá ekonomika nadále vykazuje malou dynamiku. Zatímco technické recesi se podařilo zabránit, růst stagnuje a trh práce zatím vykazuje pouze nevýrazné podzimní oživení. Udržitelné oživení je zatím v nedohlednu. To je zcela zásadní otázka i pro Českou republiku s třetinovým podílem zahraničního obchodu právě s Německem.
Douška na konec. Hlavním smyslem německé energetické transformace je stejně jako v EU kontroverzní boj s oxidem uhličitým CO2, tedy dekarbonizace. Němci si zlikvidovali bezkonkurečně emisně nejčistší výrobu elektřiny z jádra, aby si pro zajištění „rezervních“ zdrojů kvůli nestabilní solární a větrné produkci zachovali emisní výrobu z uhlí a dále navyšovali emisní výrobu ze zemního plynu. Dle portálu electricity maps měla německá elektroenergetika za posledních 12 měsíců do září 2025 uhlíkovou intenzitu z produkce elektřiny 283 gramů CO₂eq/kWh, kdežto dominantně jaderná Francie 19 gramů (Česko jako nejprůmyslovější země EU dle podílu na HDP 393 gramů).
Likvidace německé jaderné energetiky je faktickým torpédováním dekarbonizačního úsilí. Ovšem s tím neblahým dopadem, že duální a v obou větvích dotovaná energetika s nesmírně drahým posílením sítě kvůli milionům mikrozdrojů explodovala ve zničujících cenách energie a vede k tvrdé deindustrializaci a úpadku ekonomiky. Zdá se, že ani v Berlíně, ani v Bruselu si plně dosah této skutečnosti politici ještě neuvědomili a pořád se zaklínají ideologií Green Deal. Ovšem je to zčásti pochopitelné: kdyby totiž přiznali, že je to jeden gigantický omyl, museli by na své funkce rychle rezignovat. A jak trefně říká české přísloví, „kapři si sami rybník nevypustí“. V Praze se v energetice snad už rozsvěcuje světlo na konci tunelu.
P.S.
Vážení čtenáři, právě jste dočetli již 100. článek, kterým jsem od prosince 2022 publikoval dosud na Seznamu Médium. Díky faktu, že editoři zařadili řadu článků na úvodní stránku nejčetnějšího tuzemského portálu Seznam Zprávy, si dohromady mé většinou (sebekriticky přiznávám) hodně dlouhé komentáře už k dnešnímu datu přečetlo na 2,5 milionu čtenářů. Ale považuji nadále za nutné osvětlit širší kontext komentované problematiky, které - jak se zdá - někdy nerozumí ani ti, kdo jsou za ni placeni. Děkuji také za aktivní diskusi, kterou sleduji a v případě relevantních příspěvků na ni také reaguji.
Zachovejte mi, prosím, přízeň.
Děkuji a zdravím.
Milan Smutný
Zdroje:
Jaderná esej Andreje Sacharova dostupná na https://realisticka.cz/2022/01/07/trvala-platnost-jaderne-eseje-andreje-sacharova/
