Článek
Den před zahájením voleb do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky ve dnech 3. a 4. října oznámila druhá tuzemská nejvýznamnější energetická skupina Sev.en Česká energie, že za loňský rok utrpěla ztrátu 1,8 miliard korun. Není to ale překvapení, protože již loni v březnu její majitel Pavel Tykač oznámil, že do roka zřejmě zavře své uhelné elektrárny a doly, protože jejich ekonomiku zničí emisní povolenky ETS1. Ještě větší ztrátu z hospodaření za rok 2024 s propadem 2,2 miliardy korun letos oznámila Sokolovská uhelná. Také dominantní energetická společnost ČEZ dává na různých odborných fórech na vědomí, že nebude moci s ohledem na možné žaloby ze strany minoritních akcionářů provozovat ekologicky finančně penalizované ztrátové uhelné provozy, když by je musela dotovat z jiných aktivit.
Musíme si přitom uvědomit, že uhelné elektrárny s instalovaným výkonem 8,4 GW jsou dosud základem energetické bezpečnosti Česka a zejména v zimních měsících se podílejí bezmála z 50 % na stabilních dodávkách elektřiny. Pokud by se zastavila produkce v šesti velkých kondenzačních elektrárnách, klesla by také těžba uhlí z tuzemských dolů pod hranici rentability a skončily by tak tyto majoritní energetické zdroje i pro české teplárny.
Česká vláda v konfrontaci s touto hrozbou překotného zavření uhelných elektráren nakonec letos v parlamentu v rámci legislativní normy Lex plyn prosadila, že by společnost ČEPS mohla v případě krizové situace nařídit pokračování provozu příslušné uhelné elektrárny, třeba i s jiným vlastníkem. Je přitom navzdory této byrokratické a poněkud nejasné konstrukci zákona jasné, že tato výroba elektřiny by musela být dotována z veřejných peněz, což zase vyžaduje souhlas Evropské komise. Kdyby nešlo doslova o zásadní otázku ekonomicko-společenského přežití Česka, šlo by o absurdní frašku: napřed ekonomiku uhelných zdrojů zničíme emisními povolenkami, jejichž cenu spoluurčují vedle politiků v Bruselu také finanční spekulanti, aby tato daň či lépe spíše zelený odpustek musela být nakonec dotována z jiných daní občanů. A ještě větší finanční nárok by přinesla nutnost dotovat uhelné doly.
V minulých dnech se se portál Seznam Zprávy pokusil o bilanci energetické politiky vlády Petra Fialy. Nutno dodat, že je to spíše pochvala než potřebná kritika. Na rozdíl od v článku podepsané Sofie Krýžové je autor tohoto komentáře přesvědčen, že stát a vláda Petra Fialy v klíčovém aspektu energetické politiky selhala: to je bezpečnost a cenová dostupnost dodávek. Český energetický oligopol v čele s většinově státní akciovkou ČEZ zneužil energetické krize a z objemu zhruba jen 5 % české produkce elektřiny zobchodované společností ČEZ na energetické burze v Lipsku (ještě zřejmě dle názoru EU s ilegální podporou státu za kauce ve výši 75 miliard korun) stanovil českým spotřebitelům „tržní“ ceny elektřiny na úrovni Německa. Ta pak musela být dotována desítkami miliardy korun spotřebitelům, a to mj. ze speciálních daní uvalených na mimořádné zisky společnosti ČEZ.
Místo zajištění co nejnižších cen elektřiny založených na výhodném národním energetickém mixu postaveném na nízkých cenách elektřiny z jádra a uhlí nastaly v Česku opět dotační orgie, při nichž se pochopitelně ztrácejí cestou miliardy. Zcela zásadní negativum pak exploze cen elektřiny a plynu už půl roku před ruským vpádem na Ukrajiny přinesla v růstu inflace, jejíž kumulovaná podoba se přiblížila v letech 2021 až 2024 k hranici 40 procentům a dodnes se z úpadku životní úrovně Česko nevzpamatovalo a dokonce zaznamenalo největší pokles ekonomiky ze zemí OECD. Vláda Petra Fialy šla v souladu s požadavky Bruselu a ideologie Green Deal na ruku zelené lobby s desítkami miliard nových dotací klíčově na solární elektrárny. Přitom se velmi nedůvěryhodně snažila v posledním roce distancovat od klíčových politik zelené agendy Fit for 55, které Česko za svého předsednictví v Unii bez výhrad podepsalo, a to včetně zavedení nových emisních povolenek ETS2 a zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035.
Argumenty o společném energetickém trhu EU jsou liché a nepravdivé, existují jen tvrdé národní zájmy. A Česko příklonem k německému trhu vlastně podvoleně podporuje a autorizuje zhoubnou německou energetickou transformaci jménem Energiewende. Poláci si dělají vlastní energetickou politiku, Pyrenejský poloostrov také, rovněž Balkán či Skandinávie, nemluvě o jaderné Francii.
Jaké jsou důsledky této tzv. společné energetické politiky s Německem? Zatímco výrobní cena elektřiny v Česku stále z dominantního uhlí a jádra je pod 1 korunu/kWh, celková finální cena včetně daní a poplatků na podporu obnovitelných zdrojů (OZE) v důsledku tzv. 1. solárního tunelu činí v nejprodávanějším tarifu DO2d i 11 korun za jednu kWh. Zatímco politici v Bruselu, v Berlíně i Praze opakovaně tvrdí, že solární a větrná energie sníží domácnostem a podnikům účty, opak je pravdou. Protože OZE vyvolávají další systémové náklady a zejména potřebu stamiliardových investic do posílení přenosových a distribučních sítí včetně jejich nesmírně složité a drahé správy. Dekarbonizační politika v rámci zelené ideologie Green Deal tak již přináší postupný odchod průmyslu z Česka i EU. A vzniká tak rovnice tří D: Dekarbonizace = Deindustrializace = Demilitarizace, protože požadavek výroby „zelené“ oceli v poslední české ocelárně, v Třineckých železárnách, vyžaduje obrovské dotace. A je nutno taktéž dodat, že v elektrické obloukové peci s využitím železného šrotu ta nejkvalitnější potřebná ocel třeba pro tanky a další obrněná vozidla armády vzniknout nemůže. Poprosíme snad diktátorskou Čínu, která už do EU ročně vyváží 100 milionů tun oceli, abychom mohli mít od ní nejkvalitnější ocel pro armádní potřeby?
Pravděpodobný vítěz parlamentních voleb hnutí ANO ústy svého předsedy Andreje Babiše a místopředsedy Karla Havlíčka nabízí jako řešení vykoupení 30% podílu minoritních akcionářů ČEZ a plnou kontrolu státu na dominantní energetickou společností Česka. V celku správně argumentují, že zatímco zájem zejména hlasitých a vlivných minoritních akcionářů je maximalizace zisku a akciové dividendy, prioritou státu musí být energetická bezpečnost a cenová dostupnost. Dokonce ANO zdůrazňuje nutnost odejít z lipské energetické burzy a podřídit cenovou politiku v elektřině národnímu energetickému mixu zdrojů. Současně místopředseda Havlíček akcentuje nezbytnost zamezit překotnému zavření uhelných zdrojů, dokud za ně nebude relevantní náhrada. Jak současná vláda, tak opozice shodně zdůrazňují nutnost v pokračování ambiciózního programu výstavby čtyř velkých jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně a případně ve využití malých modulárních reaktorů.
Český stát a jeho vláda zatím v podstatě přihlíží, jak emisní povolenky ETS1 v podstatě ničí stabilní produkci elektřiny (a také tepla, které se importovat ze zahraničí nedá) z hnědého uhlí. Představa, že někdo zde postaví 2-3 GW v nových paroplynových elektrárnách do roku 2030 je naprosto lichá s ohledem na povolovací a stavební procesy, nutnost instalačních i provozních dotací a povolení kapacitních plateb Bruselem. Tištěné vydání Hospodářských novin v článku z 1. října (dostupném též na placeném webu) přinesl informaci, že ČEZ chce do roku 2032 postavil v plynu řadu kapacit s tím, zahájil povolovací procesy. Například nově ke stávající PPE v Počeradech s instalovaným výkonem 876 MW dva nové bloky celkem s 1000 MW výkonu. Tyto investice mají optimisticky rok zprovoznění 2032. Ovšem uhelným zdrojům hrozí zavření již doslova za pár let. Dalším aspektem je, že zemní plyn má tabulkově sice zhruba poloviční emise CO2, ale i z nich placené povolenky musí být v ceně vyrobené elektřiny tvrdě uhrazeny, jinak by plynařům nevyšla zisková marže. A nebude-li konkurence z uhlí, plynaři si budou nakonec moci říct o jakoukoli cenu, která jim po sečtení amortizace dotovaných nákladů na výstavbu, provozních nákladů, dotace v podobě kapacitních plateb a ceny plynu a jeho dopravy vyjde jako oprávněný zisk.
Navíc českým plynovým plánům budou konkurovat německé. Nová německá vláda Friedricha Merze chce zřejmě postavit 118 nových velkých plynových elektráren s celkovou instalovanou kapacitou 35,5 GW a ví, že na to bude potřebovat 15 let a 60 miliard eur (1,5 bilionu korun) instalačních dotací. Takže o plynové turbíny od německé firmy Siemens bude obrovský zájem. Dalším aspektem je, že Česko zatím ročně spotřebuje asi 7 miliard m3 zemního plynu (klíčově v podobě dováženého LNG). Zásadní přeshraniční profily z Německa, jehož potrubí na zemní plyn je už navíc zčásti přepravované na transport vodíku, by uvažované navýšení spotřeby o 2,8 mld. m3 plynu (při uvažované produkci PPE 3000 hodin při špičkové zátěži v roce) zatím není schopno transportovat. A znovu tu máme konkurenci Německa: to totiž s novými PPE v podstatě zdvojnásobí kapacitu plynových elektráren (dosud 36 GW) a s tím samozřejmě i spotřebu plynu. Přitom by pro české vládní politiky měklo být poučné, že Němci chtějí sice nahradit uhlí (dosud 31 GW) přechodně plynem, ale současně chtějí mít zajištěnou svou nejvyšší denní zátěž v elektřině na úrovni 75 GW stabilními emisními zdroji.
Německo má v solárech, větrnících a biomase už 196,5 gigawattů (GW), z toho ve fotovoltaice přes 100 GW, před rokem to bylo 176,2 GW. Přestože se instalovaný výkon meziročně za devět prvních měsíců zvýšil o více než 20 GW, výroba elektřiny zůstala prakticky nezměněna. Hlavním důvodem bylo citelné oslabení větru a produkce z více než 30 000 obřích větrných elektráren s výrazným 12procentním poklesem výroby elektřiny z větrných turbín na pevnině – a to i přes 3,8 GW dodatečné instalované kapacity ve srovnání s předchozím rokem. Současně je zhruba třetina solárních a větrných zdrojů elektřiny odpojována kvůli nadprodukci a vzájemné kanibalizaci.
To, že i Česko má asi v solárech příliš ambiciózní plány, si všiml i jinak stoupenec zelené tranzice a redaktor Ekonomického deníku David Tramba. A to přestože solární boom v Česku upadá (mj. s 288 solárními firmami, jež vyhlásily bankrot) poté, co si za velkorysé dotace financované z energetiku devastujících emisních povolenek ETS1 v posledních letech na 200 tisíc majetnějších českých domácností pořídilo FVE s průměrným výkonem přes 10 kWp. To sice je zcela nadměrná velikost pro vlastní potřeby, ale proč by to bohatí Češi neudělali, když jim ostatní v průměru na FVE za 500 tisíc korun dali dotačně polovinu. A navíc si sami ročně vyrábějí tisíce kWh elektřiny, z níž pochopitelně neplatí žádné daně či podporu OZE. Tento potenciál domácích FVE se fakticky vyčerpal, mají-li se splnit cíle Česka mít v roce 2030 ve FVE instalovanou kapacitu 10,1 GWp (nyní přes 5 GWp), pak musí nastoupit velcí investoři, přičemž banky tyto projekty hodnotí jako rizikové.
A tak jako obvykle se v Česku individualizují výnosy a socializují náklady, a to pod praporem zelené a instalační lobby, která si s heslem „demokratizace energetiky“ zajistila obrovské zisky na úkor dostupné ceny elektřiny i její bezpečnosti. Tomáš Baťa by se při aplikaci stejného principu na svůj obor dnes určitě podivil, že se má jeho továrna se špičkovou produktivitou asi zavřít a má se obnovit činnost stovek a tisíců ševců po všem končinách Česka. Vláda a stát jim k tomu za veřejné peníze postaví až k domu nové cesty na dopravu materiálu a hotových výrobků a zaplatí garantovanou výkupní cenu. Nakolik takový ruční pár bot asi vyjde?
Když autor tohoto článku nedávno na jedné akci Poslanecké sněmovny k energetice hovořil s Karlem Havlíčkem z ANO, ptal se ho řečnickou otázkou, na co se vlastně v případné vládě za účasti ANO těší, když jí zřejmě nazrálé energetické problémy hrozí v rukou vybuchnout jako odjištěný granát? A to spolu se zdražením řady komodit už od ledna 2026 při přeshraničním emisním zdanění dovážených komodit, jako jsou cement, hnojiva, ropa, plyn, elektřina atd. To bude korunováno od ledna 2027 zavedením emisních povolenek klíčově a nově pro domácnosti, což hrozí velmi rychle a brutálně v souladu s tvrdou dekarbonizační politikou zdražit topení uhlím a plynem a také zvýšit dramaticky ceny benzínu a nafty a s nimi akcelerovat inflaci. Levicoví politici v čele s Piráty chtějí nejchudším zase rozdávat zelené žebračenky.
Zatímco hnutí ANO chce povolenky ETS2 zcela zrušit, dosavadní vládní koalice hovoří o širší EU shodě na zastropování ceny ETS2 na úrovni 45 eur za tunu CO2 s tím, že aplikaci tohoto předpisu EU do české legislativy odložila a alibisticky nechala až na příští kabinet. Spekulanti při futures obchodech přitom vyhnali cenu povolenky na bezmála 90 eur v očekávání, že se naplní prognózy zelených neziskovek o brzké ceně ETS2 za 200 až 400 eur. Němci si povolenku už dobrovolně zavedli před několika lety a od ledna 2025 za ni platí 55 eur s tím, že od ledna 2026 bude za 65 eur. Takže politicky a hospodářsky vedoucí země EU asi těžko podpoří její zastropování na daleko nižší úrovni.
I když patří český parlament i vláda v žebříčcích popularity na hodně nízkou pozici, o jedno z 200 poslaneckých míst ve Sněmovně se ve volbách uchází v průměru 220 kandidátů. Tak si všichni přejme, aby voliči měli ve svém souhrnu šťastnou ruku a vybrali pro naši parlamentní demokracii co nejlepší, vzdělané, racionálně a neideologicky smýšlející zákonodárce.
Ti by si měli spolu s novou vládou uvědomit, že dosud prosazovaná politika emisních nul je technicky, ekonomicky a politicky neproveditelná. Buď zpomalíme přechod a udržíme bezpečná domácí fosilní paliva jako součást energetického výrobního mixu a za 20 let s dominancí jádra, nebo budeme setrvávat v iluzích světlých zelených zítřků, které se zhroutí stejně jako ty někdejší rudé. Pak budeme čelit hrozbě, že samotný politický systém se pod tlakem může zhroutit a ohrozíme i soudružnost Evropské unie k radosti Ruska a dalších zemí. Pokud energie zůstane drahá a nedostupná, žádná vláda si nemůže udržet legitimitu. A pokud příčinou těchto nákladů zůstane nulová emisní politika, samotná klimatická politika demokratickou politiku nepřežije.
Zdroje:
