Článek
Od 1. ledna Německo i Česko snižuje ceny elektřiny pro všechny spotřebitele. Česká vláda zhruba částkou 17 miliard korun ze státního rozpočtu zadotuje POZE - poplatek za obnovitelné zdroje (0,60 Kč za 1 kWh včetně DPH). Jinak Česko nehodlá s Německem v podpoře ceny elektřiny pro domácnosti a podniky dotačně soutěžit. Už tak bude mít problém „jen“ 17 miliard korun na dotaci POZE v těžce deficitním návrhu státního rozpočtu na rok 2026 najít. Zřejmě na to doplatí kolonka „práce na přípravě nových jaderných bloků“, a to prý proto, že Evropská komise zřejmě letos ještě časově nezvládne udělit notifikaci, neboli souhlas se státním podporou výstavby 5. a 6. nového jaderného bloku v Dukovanech. V roce 2027 a dalších letech ovšem tato kolonka státních výdajů těžko může být znovu podobným způsobem vyčerpána, pokud vláda nechce najít jinou cestu podpory neúnosně vysokých cen elektřiny.
Vláda v Berlíně hradí POZE v tamní hodnotě v přepočtu asi 1,70 Kč/kWh již od poloviny roku 2022 a nyní dotace ceny elektřiny ještě navyšuje, a to zejména průmyslu. Němci zadotují polovinu spotřeby asi 2200 energeticky nejvýznamnějších podniků tak, aby cena elektřiny z poloviny jejich celkové spotřeby činila maximálně 5 eurocentů, tedy asi 1,20 Kč za kWh. Kromě toho německý stát ještě průmyslu cenu elektřiny daňově kompenzuje, dále snižuje daně na elektřinu (DPH v Německu na elektřinu činí 16 %, v Česku standardních 21 %) a zvyšuje státní dotace krytí nákladů na přenosové a distribuční sítě v souvislosti s expanzí statisíců lokálních solárních a větrných zdrojů.
Jak spočítala německá verze mezinárodního listu Epoch Times, v roce 2026 tak německá vláda podpoří lepší cenu elektřiny celkovou dotací 31,05 miliardy eur (v přepočtu asi 760 miliard Kč). Každého ze 43 milionů daňových poplatníků v Německu tato podpora přijde navíc na 722 eur. Ovšem 2,5 milionu německých tříčlenných domácnosti bude mít z dotovaného snížení ceny elektřiny prospěch průměrných 159 eur ročně, takže ve skutečnost daňovou ztrátu 563 eur. Průměrná německá cena elektřiny pro domácnosti se v listopadu 2025 proti říjnu snížila o sedm eurocentů na 39,4 eurocentu za kWh (asi 9,60 Kč). Cena elektřiny pro německé energeticky náročné podniky v roce 2025 dle Německého svazu energetického a vodohospodářského průmyslu (BDEW) činila ovšem v průměru17,9 eurocentu za kWh, tedy díky již uděleným daňovým výhodám a dopuštěným poplatkům zhruba tolik jako v letech 2017 až 2020, daleko před energetickou krizi započatou v létě roku 2021.
Česká cena elektřiny je proti německé jen o málo nižší. Pro průmyslové firmy v ČR činí dle Eurostatu průměrně 16 eurocentů/kWh (3,90 Kč), pro domácnosti dle srovnávacího portálu pak čtvrté nejdražší ceny v EU s 35,88 eurocentu (asi 8,80 Kč). Ovšem dle parity kupní síly je česká cena elektřiny s 43,81 eurocentu po Rumunsku podle stejného portálu druhá nejvyšší v EU.
Graf: Německá vládní podpora cen elektřiny
Dotace německé ceny elektřiny v roce 2026
Zdroj: Graf od autora článku dle dat Bundesnetzagentur a listu Epoch Times
Televize NTV citovala vyjádření šéfa Spolkové agentury pro sítě Klause Müllera ze 27. prosince, podle něhož se provozovatelé solárních zdrojů mají více podílet na rostoucích nákladech na posilování a správě sítě. „Protože těží z dobře rozvinuté sítě, a to tak při prodeji elektřiny, rak i když nesvítí slunce. V konečném důsledku je to také sociální problém,“ zdůraznil Müller.
Instalovaná kapacita solárních elektráren, z toho poloviny těžko řiditelných na střechách domácností, už v Německu dosáhla 108 GW, když v ní v 2025 přibyl výkon 17 GW. Spolu se 78 GW instalovaného výkonu v obřích větrných elektrárnách se tak německá energetika ocitá neustále na jedné straně v situacích obrovského přebytku s nutností vypínání zdrojů či prodávání elektřiny jako „odpad“ za záporné ceny, na straně druhé s obřími deficity za mnohadenní období temného bezvětří (Dunkelflaute). Německo pak kryje spotřebu elektřiny většinově výrobou v emisních uhelných a plynových elektrárnách a doslova rabuje okolní země v čele s Francií s dovozem elektřiny a posílá jim „cenovou nákazu“ německé drahoty elektřiny.
Graf: Situace výroby elektřiny za Dunkelflaute v první polovině prosince 2025
Dunkelflaute v německé energetice v první polovině listopadu 2025
Vysvětlivky: světle a tmavě modrá barva je produkce větrných zdrojů, žlutá ze solárních elektrárnách, šedá výkony uhelných a plynových elektráren. Například ve čtvrtek 4. prosince 2015 v 11:00 hodin kryly uhelné a plynové elektrárny základní zátěž soustavy 73 GW z 39 GW. Výsledek této nesmyslné, neefektivní a nesmírně drahé budované duální energetiky dotované v „zelené“ i v konvenční větvi je naprostý kolaps pro ideologicky motivované dekarbonizační cíle Evropské unie, kde Německo hraje vůdčí roli. Po desetiletích stamiliardových investic do energetické transformace jsou emise CO2 z německé výroby elektřiny nadále nepřijatelně vysoké a 10-15krát vyšší než v jaderné Francii.
Graf: Emise CO2 (v gramech na kWh) z výroby elektřiny v letech 2018 až 2025
(červená linka v grafu)
Emise CO2 z německé výroby elektřiny 2018-2025
Upozornění šéfa Spolkové agentury pro sítě je pochopitelné. Astronomické náklady na nové sítě akcelerují růst finálních cen elektřiny: do roku 2045 vzniknou masivní investiční náklady na rozšíření distribučních a přenosových elektrických sítí ve výši 463,7 miliard eur (11,4 bilionu Kč) a k tomu další náklady na jejich systémové řízení (včetně redispečinku) kolem 6,5 miliardy eur ročně (asi 160 mld. Kč). Na pevnině se mají postavit do roku 2045 nové sítě v délce 19 363 km, na moři 14 890 km. Budování nové infrastruktury těžce zaostává za plány, kdy především Německo nemá dokončenu přenosovou dálnici z obřích větrných zdrojů na severu Německa do průmyslových oblastí Bavorska a Bádenska-Württemberska.
V Německu vlivný svaz BDEW už počátkem prosince zveřejnil odhady produkce elektřiny za rok 2025. Podle předběžných výpočtů bylo v roce 2025 vyrobeno (brutto) celkem 498,9 miliardy kilowatthodin (kWh) elektřiny – to bylo o 0,8 procenta více než v roce 2024 (2024: 494,9 miliardy kWh). Loňská stagnace produkce, a tedy i spotřeby elektřiny tak doslova kopíruje hospodářskou recesi Německa v letech 2023 a 2024 a tzv. černou nulu s odhadovaným růstem 0,2 % HDP za rok 2025. Odráží se v tom pokračujícím krize německého průmyslu, který v kombinaci vysokých cen energie, špičkových personálních nákladů, obřích byrokratických a regulačních bariér a ztrát pozic zejména na čínském trhu a vlivem cel i na trhu USA. Německá ekonomika má letos vyrůst o mizerných 0,6 %, a to ještě čerpáním desítek miliard eur na dluh na zaostalou infrastrukturu a zbrojení.
Německá vládní a zelená propaganda produkci elektřiny za rok 2025 ale vítězoslavně hodnotí jako úspěch, protože se podařilo o 0,7 % navýšit na 56% procentní podíl přerušovaných zdrojů (OZE) dominantně ze slunce a větru na produkci elektřiny. Ovšem za masivní dotace jen v celoročním souhrnu, nikoli v energeticky nejnáročnějším zimním období. Největší podíl na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů tvořily větrné turbíny na pevnině, a to 107 TWh (2024: 112,9 TWh). Fotovoltaické systémy dodaly 91 TWh (2024: 76,6 miliardy kWh), následované biomasou (včetně biogenní složky komunálního odpadu) s 48,3 TWh (2024: 48,9 TWh). Větrné turbíny na moři vyrobily 26 TWh (2024: 26,1 TWh). Vodní elektrárny dodaly 16,2 TWh (2024: 21,4 TWh). Ovšem o 0,7 % se loni navýšila také produkce elektřiny z fosilních paliv na 210,2 TWh (2024: 208,8 TWh). Od odstavení svých posledních tři jaderných elektráren v dubnu 2023 se Německo stalo čistým dovozcem elektřiny, přičemž pro rok 2025 importovalo dle předběžných údajů 18,3 TWh.
Ovšem když se podíváme do detailů této bilance, výsledky OZE jsou spíše tristní při zvážení faktu, že se instalovaný výkon ve fotovoltaice loni v Německu zvýšil o 17 GW (to je asi čtyřnásobek kapacity všech českých FVE) a u obřích větrných elektráren o 5,2 GW. Jak uvedla předsedkyně představenstva BDEW Kerstin Andreaeová, mírný růst podílu OZE na produkci elektřiny byl způsoben výhradně rekordním nárůstem fotovoltaických zařízení, zatímco rok 2025 byl „nejhorším rokem od začátku měření před 80 lety“, pokud jde o větrné podmínky. V Německu totiž už několik let klesá výkon větru a s ním padá pochopitelně i schopnost spolehnout se na větrné elektrárny. Navíc razantně klesl zájem investorů zejména o účast na aukcích na budování nových větrných elektráren v pobřežních šelfech Německa v důsledku stoupajících nákladů, drahých úvěrů a nízkých výkupních cen elektřiny. Nadprodukce elektřiny z OZE se stále více kanibalizuje v následných odstávkách či prodeje elektřiny za záporné ceny, ale s finančními kompenzacemi pro výrobce.
Graf: Spotřeba elektřiny (brutto) v Německu v letech 1990 až 2025* a podíl OZE
Spotřeba elektřiny v Německu a podíl OZE 1990 - 2025
Zdroj: BDEW, *za 2025 předběžná data
Vysvětlivky: tmavě modrá barva sloupce po letech 1990 až 2025 je výroba z OZE v TWh, světle modrá spotřeba elektřiny (brutto) v TWh, žlutá čára ukazuje procentuální podíl OZE. Za posledních 20 let klesla dodnes výroba a spotřeba elektřiny (brutto) v Německu asi o 100 TWh. Pro srovnání: Celková výroba elektřiny (brutto) brutto v České republice v roce 2024 dosáhla hodnoty 73,9 TWh, což bylo nejméně od roku 2000.
Racionální Němci si přitom uvědomují, že dosavadní emisní zdroje z uhlí (31 GW) nemohou nahradit, pokud nezvýší kapacitu na přechodné využití zemního plynu (dosud 37 GW) o dalších 8 GW povolených Bruselem. Původně ovšem experti požadovali v nových paroplynových elektrárnách kapacitu 35,5 GW. Ovšem i zemní plyn musí v EU skončit do roku 2050, v Německu o 10 let dříve. Má ho nahradit hlavně zatím neexistující a proti plynu třikrát dražší produkce zeleného vodíku, tedy vyráběného výhradně s vyžitím zelené elektřiny.
Je požadována „energetická flexibilita“, kdy na jedné straně občasné zdroje elektřiny (kapacitní využití v 10 % z času roku u FVE a kolem 20 % u VTE na souši) mají doplnit zdroje z biomasy a hlavně zelený vodík, na straně druhé má být zorganizován přesun poptávky průmyslu a domácností do doby nadbytku elektřiny z OZE. To je sice stále dominantním tónem německé zelené propagandy, ale situace začíná být finančně zcela neúnosná. Protože kombinace výše uvedených faktorů s nesmírně drahým budováním nových sítí objektivně znamená další růst ceny elektřiny a menší konkurenceschopnost průmyslu, omezení jeho produkce a zavírání závodů. Iluzivně emisně čistější Německo tak ve stále vyšší míře emise CO2 importuje v podobě produktů vyráběných za hranicemi EU v enviromentálně kontroverzních závodech v Číně, Indii a dalších rozvojových zemích.
Jak koncem roku informovala agentura DPA s odvoláním na analýzu poradenské firmy EY, za prvních devět měsíců roku 2025 se u 100 obratově nejsilnějších německých firem kótovaných na burzách snížil zisk před zdaněním a úroky meziročně o 15 % na 102 miliard eur. Podle experta EY Jana Brorhilkera „byl 2025 dalším krizovým rokem německého hospodářství“. Recese, geopolitické konflikty a celní a obchodní politika USA zapříčinily zdrženlivost podniků v investicích. Rostoucí nástup čínských firem a produktů na světovém trhu vytvořil dodatečný konkurenční a cenový tlak zvláště na exportně orientované německé firmy.
Největší firmou v Německu zaměstnávající celosvětově 633 tisíc lidí (z toho asi třetinu doma) zůstal koncern Volkswagen, následovaný společností DHL (537 tisíc zaměstnanců) a Siemens (318 tisíc lidí). Všude ale roste tlak na propuštění a úspory. Zatímco u pýchy německého průmyslu, automobilek VW, BMW a Mercedes-Benz ve sledovaném období celkový obrat klesl jen o dvě procenta na 437,2 miliardy eur, zisk se snížil o 46 % na necelých 18 miliard eur. Německé chemické koncerny ale ziskově poklesly ještě více, dokonce o 71 %. Naproti tomu obrovský boom zaznamenávají zbrojaři, své zisky zdvojnásobily IT firmy a farmaceutické koncerny si polepšily v zisku o 40 %.
Závěrem lze konstatovat, že jak německá, tak česká vláda dotacemi cen elektřiny pomáhají hlavně průmyslovým firmám, protože se obávají růstu nezaměstnanosti. Je očividné, že plošné převedení poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet v Česku, namísto cílené podpory sociálně slabým, významně pomůže bohatým domácnostem, které ve svém rodinném domě topí a vaří elektřinou třeba s využitím dotovaného tepelného čerpadla a FVE. Při spotřebě 15 MWh ročně tak ušetří 9000 korun, kdežto normální domácnost v nájemním bytě s dvěma MWh spotřeby 1200 Kč. Totéž platí pro zrušení superhrubé mzdy či pro podporu bohatých na pořízení si nákladných solárních technologií na úsporu spotřeby elektřiny. Současně zvýšená zátěž státního rozpočtu povede nutně k vypsání dalších daní, které budou zřejmě opět maximálně plošné (jako například možné zvýšení DPH) a znovu postihnou zejména méně majetné vrstvy obyvatelstva. To platí jak pro Česko, tak pro bohatší Německo.
Dokud si vlády v Berlíně, Praze a v dalších městech členských zemí EU včetně sídla Evropské komise v Bruselu neuvědomí, že s energetickou tranzicí a dekarbonizací vsadily na mrtvého koně, bude se krize ekonomiky a společnosti nadále prohlubovat a žádné záplatování ze státního rozpočtu a zelené žebračenky nejsou s to na tom nic změnit. Jenom možná na krátký čas oddálit náraz do zdi reality.
Současná trajektorie energetické politiky (tzv. Green Deal) je v příkrém rozporu se základními principy termodynamiky a energetické hustoty. Politický proces se podle kanadského vědce českého původu Václava Smila pokouší o nahrazení stabilních, energeticky hustých zdrojů zdroji s nízkou hustotou toku energie a vysokou entropií.
Bez dostatečného energetického přebytku dochází k degradaci všech sektorů ekonomiky. Například dnes tak na všech úrovních opět vzývaná obranyschopnost moderního státu není jen funkcí vojenské doktríny, ale především funkcí industriální kapacity a energetické bezpečnosti. Politická rozhodnutí, která ignorují korelaci mezi energetickou hustotou, energetickou návratností investice (EROEI) a stabilitou komplexních systémů, vystavují Českou republiku a další státy EU riziku řízeného úpadku a rozpadu společnosti. Kdy si to konečně vládnoucí elity uvědomí a začnou jednat?
Václav Smil (anglicky 2017, český překlad 2025), Energie a civilizace, nakladatelství Academia, kód: 1010317341
